|
|
|
||
|
Zkušenostní poznání a jeho báze v archaické interakci se světem, emfatické a neemfatické způsoby
vztahování se ke světu, filosofie a věda jakožto dva případy výsledku logizace mýtu, podobnosti a rozdíly jejich přístupu ke světu, otázka sakrálního a profánního v archaických a moderních kulturách. Poslední úprava: GAJDOS (12.04.2002)
|
|
||
|
Filosofie, věda, náboženství
Syllabus kurzu - Zdeněk Kratochvíl pro Katedru filosofie PřF UK
1. Předběžné představení tradičních představ o vztazích v tomto trojúhelníku: a) Filosofie jako zdroj vědy a pravdivý ekvivalent náboženství (Platón, Aristotelés...). b) Filosofie jako průprava k vědě i k vědeckému výkladu určitého náboženství (scholastici - logická metodika). c) Filosofie jako zdroj jistoty a metody poznání (Descartes - geometrická metoda). d) Věda (vědecký světový názor) jako úběžník vývoje poznání (osvícenství, pozitivismus, marxismus a jejich dědicové). e) Tři různé oblasti žánrů (způsobů vztahování), které spolu souvisejí, ale které nelze redukovat jeden na druhý. Filosofie jako pokus o střední člen mezi vědou a náboženstvím nebo uměním. (Teze tohoto kurzu.)
2. Jak filosofie, věda a náboženství proměňují lidi k obrazu svému - a jak potom lidé proměňují okolní svět k tomuto svému obrazu: Racionalizace emocí - racionalizace světa a racionalizace nebo proměna náboženství. Vznik ideologií a technologií.
3. Tradiční kolizní téma: nebe, jeho geocentrický popis, heliocentrismus. Od racionalizace nebe - po tezi o materiální jednotě světa a univerzální platnosti přírodních zákonů.
4. Vznik představy přírodního zákona a jeho univerzální platnosti.
5. Další kolizní téma: Geologické epochy a biologická evoluce: Stáří a proměny světa. Proměny druhů a vznik člověka.
6. Reakce náboženství na kolize s vědou: a) Fundamentalismus, zvl. křesťanský a islámský. b) Hermeneutika: alegorická metoda výkladu biblických knih; metoda respektování žánrů.
7. Nároky filosofie, vědy i náboženství na totalitní výklad skutečnosti - a meze těchto nároků, alespoň v neideologických podobách. (Vědoucí nevědění.)
8. Co dělá filosofii filosofií a podle čeho ji poznáme: Otázka, reflexe předpokladů a východisek, odpovědnost; kritéria skutečnosti, pravda a kritéria pravdivosti. Pluralita jazykových žánrů filosofických výpovědí.
9. Co dělá vědu vědou a jak se liší od kritérií filosofie: Jevy a spekulace (= empirie a racionalita). Metodika a kumulativní pojetí poznání. Verifikace (pozitivisté) a falzifikace (Popper). Jazyk vědy - formalizace.
10. Co dělá náboženství náboženstvím - a v jak nám určité výklady monoteistických náboženství zastiňují obecnou povahu náboženství: Etymologie religio, sebas, eusebeia. Ritus, eupraktičnost, nauka (dogmata), empirie. Žánry náboženské řeči: mýtus, hymnus, modlitba, výklad.
11. Srovnání filosofie, vědy a náboženství z hlediska jazyka a žánrů výpovědí. Rizika ideologizace. Jak rozpoznat ideologii už podle jazykové formy: "-ismy", pseudo-formalizace jazyka, pseudo-důkazy z nesdílených nebo nediskutovaných předpokladů, sliby a vyhrožování.
12. Jaké je náboženství dnešní doby? Jaké ideologie nám hrozí? Funguje nám technologie? Poznává filosofie a věda to podstatné? (Další na www.fysis.cz)
Poslední úprava: GAJDOS (27.09.2002)
|