|
|
|
||
|
Přehledný úvod do problematiky a pojmosloví středověkého myšlení (zvl. latinská scholastika a mystika) a myšlení doby renesance (do r. cca 1630). Důraz na souvislosti dějin filosofie s proměnami vědy a s obecně kulturními kontexty.
Literatura: Minimum je patřičná část jednoho z následujících titulů a zohlednění odpřednášené látky: Maria Fürst: Dějiny filosofie; Praha Zdeněk Kratochvíl: Mýtus, filosofie, věda I-II.; Praha 1993, 1995 Ivo Tretera: Nástin dějin evropského myšlení; Praha 1999 Další doporučená (nepovinná) spec. literatura při jednotlivých přednáškách. Poslední úprava: GAJDOS (30.04.2002)
|
|
||
|
Literatura: Minimum je patřičná část jednoho z následujících titulů a zohlednění odpřednášené látky: Maria Fürst: Dějiny filosofie; Praha Zdeněk Kratochvíl: Mýtus, filosofie, věda I-II.; Praha 1993, 1995 Ivo Tretera: Nástin dějin evropského myšlení; Praha 1999 Další doporučená (nepovinná) spec. literatura při jednotlivých přednáškách.
Poslední úprava: SRBA (19.08.2002)
|
|
||
|
Okruhy témat:
1. Periodizace a charakter středověkého a renesančního myšlení: opakované renesance, dědictví antických škol, princip autority, scholastika, mystika, věda, velká renesance. Pozdní antika: Vývoj platonismu, stoického myšlení, renesance pýthagorejství, eklektismus. Latinské myšlení: fundatio, instituio, auctoritas; právo a morálka; rozlišení na přirozené (naturalis) a nadpřirozené (sapranaturalis). Ciceronova hellénizace. Problém latinské terminologie.
2. Novoplatonismus: Plótinos, Proklos. Emanační nauka: Jedno (hen), Intelekt (nús), Duše (psyhé), Svět (kosmos), Látka (hylé). Myšlení analogií (souvztažností), zařazování do celku. Etika. Řecký Corpus hermeticum.
3. Recepce filosofie u řeckých křesťanů, stoici a novoplatonici. Křesťanství: stvoření (poiésis, creatio), víra (pistis, fides), milost (charis, gratia), láska (agapé). Problém křesťanské filosofie. Vznik křesťanské theologie: Kléméns Alexandrijský, Órigenés. Inspirace řeckých křesťanů novoplatonismem. Problém vůle (Maximos).
4. Recepce filosofie u latinských křesťanů. Tertullianus: Co má Jerusalém společného s Athénami? Moje víra je absurdní! Aurelius Augustinus: novoplatonik. Proti skeptikům; paradox učitele; vnitřní učitel (magister intimus); ?Jestliže pochybuji (chybuji, klamu se), jsem!" - Si falor, sum! Teorie iluminace místo anamnése (bez preexistence duše a bez reinkarnace). ?Chci poznat Boha a sebe, to stačí!" Nauka o milosti a hříchu. Naivní představy o přírodě a světě. Koncepce dějin.
5. Karolinská renesance: Alkuinovo školství. Jan Scotus Eriugena: Rozdělení přirozenosti (Divisio natarae). Novoplatónské dělení, ale podle stvořenosti. Dědictví ottónské renesance: První spor o dialeketiku (logiku, o její roli a význam): Dialektici a antidialektici. Obliba v dokazování boží existence nebo vyvracení čehokoliv. Spor o unierzália (obecné pojmy): realisté (ve středov. smyslu = platonici) a nominalisté. Import arabské a indické matematiky (Gerbert z Aurillacu = Silvestr II.): poziční ciferný zápis, algoritmus, algebra. Formalismus.
6. Anselm z Canterbury: Realista, dialektik, zakladatel scholastiky. Důkazy boží existence v Monologiu (aristotelské, a posteriori). Důkaz v Proslogiu: apriorní (?ontologický důkaz").
7. Renesance 12. století: Svatoviktorská škola: rozdělení vědění, pojetí vědy, augustinismus. Škola v Chartres: platonismus, hermetismus, přírodověda. Dialektika 12. st.: Petr Abaelard: výtržník, logik, theolog. Sic et non. Scholastická metoda dělení pojmů. Moc logiky. Obecniny uvnitř řeči. Antidialektika (mystika) 12. st.: Bernard Clairvaux: Cesta k Bohu: pokora (humilitas), soucit, nahlížející sjednocení (contemplatio). Podivíni: Raimundus Lullus, ?zakladatel" kybernetiky.
8. Velká scholastika 13. st. Synopse škol. Řády. Univerzity. Dominikánská škola: Albert Velký: rozlišení fyziky a theologie, koncepce experimentu; přírodověda, zvl. botanika. Tomáš Akvinský: Recepce Aristotela (ale duše je nesmrtelná a svět není věčný). Rozlišení filosofie (ex ratione) a theologie (ex revelatione, scientia sacra). Metodologická role převzatých důkazů boží existence (z pohybu, z kauzality, z nahodilosti věcí, ze stupňů dokonalosti, z uspořádání věcí). O tom, jak poznávají andělé.
9. Františkánské školy (méně aristotelské): Bonaventura: Cesta duše k Bohu, stopy (vestigia) Boha ve světě, stopy Trojice. Látková duše a látkoví andělé (leč jemněji). Oxfordští: Robert Grosseteste: experimentátor, ?optická geometrie", kosmologie velkého třesku, dělo. Roger Bacon: experimentátor a podivín. Johhanes Duns Scotus: nová františkánská škola (v rámci staré scholastiky), problém vůle.
10. Nová scholastika: kritici a mystikové, odklon od antiky. Kriticismus matematický (Oxford - Bradwardine) a logický (Paříž). William Occam: Theologie, filosofie, logika. nominalismus. ?Břitva". ?Politická církev". Nová fyzika: Jan Buridan (impetus). Kriticismus mystický (realisté): Německá mystika: Mistr Eckhart: cesta skrze nic, božské dno duše, ponechanost (Gelassenheit). John Wyclif, Jan Hus: církev corpus mysticum.
11. Mikuláš Kusánský: Předchůdci: Eckhart a holandská mystika. ?Soukromník". Vědoucí nevědění. Jednota protikladů. Bůh a svět (expliacatio, complicatio). Astronomie a fyzika.
12. Florentský koncil jako úsvit renesance (Gemistos Plethon). Marsiglio Ficino: neoplatonik. Paradoxy knižního vzdělání. Humanismus: odklon od scholastiky, autorit, univerzit. Erasmus Rotterdamský: Chvála bláznovstí, republika učenců. Leonardo da Vinci (věda a kresba, ?inženýrství" a vize). Thomas More. Koncepce přirozené kultury, přirozeného náboženství, přirozeného zákona (Grotius).
13. Pozdně renesanční hermetismus a přírodověda: Jakub Boehme, dědic německé mystiky. Ungrund. Alchymie, astrologie. Giordano Bruno. Fyzici a astronomové: Koperník (problém sfér); Johannes Kepler (matematická harmonie a problém věrnosti jevům); Galileo Galilei (problém matematizace experimentu). Francis Bacon: problémy lorda kancléře.
Atestace: Zkouška nebo zápočet. Zkouška za výklad tématu (rozumná odpověď na otázku). Každý dostane nahodile vybrat z jednu ze dvou výrazně různých otázek, každá tak v rozsahu 1/2 přednášky. Předpokládá se cca 15 min výklad. Hodnotí se znalost pojmosloví a schopnost s ním zacházet, nikoliv vlastní stanovisko, takže mohou uspět stejně i přesvědčení marxisté, tomisté, pozitivisté a ostatní podivíni. Zápočet za písemný referát charakteru článku publikovatelného v populárním časopise nepříliš špatné pověsti. (Podrobnější specifikace po přednáškách a v konzultačních hodinách.)
Poslední úprava: GAJDOS (23.04.2002)
|