Sociální diagnostika a poradenství I. - L0108

• Anglický název: Social Diagnostics and Consultancy I
• Zajišťuje: HTF - Katedra psychosociálních věd a etiky (28-07)
• Fakulta: Husitská teologická fakulta
• Platnost: od 2024
• Semestr: zimní
• E-Kredity: 4
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:1/1, Z [HT]
• Rozsah za akademický rok: 28 [hodiny]
• Počet míst: neomezen / neomezen (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: vyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu; při zápisu přednost, je-li ve stud. plánu
• Garant: PhDr. Jiří Šedivý
• Vyučující: PhDr. Jiří Šedivý

Anotace

Anotace předmětu: Sociální diagnostika a poradenství Předmět se zaměřuje na praktickou oblast sociální práce, zejména na proces sociální diagnostiky, sociálního šetření a aplikaci metod práce v kontextu sociálního poradenství. Cílem předmětu je propojit teoretické poznatky s praktickými dovednostmi nezbytnými pro efektivní výkon sociální práce s jednotlivcem, skupinou a rodinou. V teoretické rovině předmět poskytuje studentům ukotvení v základních konceptech sociální diagnostiky, včetně metod sběru a analýzy informací o životní situaci klienta, posouzení míry ohrožení a identifikace potřeb a zdrojů. Zároveň se věnuje zásadám etické praxe, významu multidisciplinární spolupráce a principům participace klienta na procesu pomoci. Součástí výuky je také seznámení s legislativními východisky sociálního poradenství a sociálně-právní ochrany dětí. V praktické části je kladen důraz na rozvoj komunikačních a diagnostických dovedností, včetně vedení odborného rozhovoru, provádění sociálního šetření, zpracování sociální anamnézy a vyhodnocení životní situace klienta. Studenti se učí rozpoznávat specifické potřeby různých cílových skupin, včetně osob se zdravotním postižením, rodin v krizi či dětí ohrožených sociálním vyloučením. Výuka probíhá formou šesti tematických bloků, které kombinují teoretické zázemí s praktickými nácviky. Součástí výuky jsou modelové situace, práce ve skupinách, analýza případových studií i rozbory konkrétních situací na základě filmových nebo dokumentárních předloh. Tento interaktivní přístup umožňuje studentům rozvíjet nejen odborné znalosti, ale i schopnost reflexe, týmové spolupráce a kritického myšlení. Absolvent předmětu získává kompetence v oblasti sociální diagnostiky a poradenství, které jsou uplatnitelné v širokém spektru sociálních služeb a institucí. V úzké návaznosti na další aplikačně orientované předměty (např. Metody sociální práce, Pastorační poradenství aj.) je student schopen realizovat odborné poradenství, provádět analytickou a metodickou činnost v sociální péči a poskytovat přímou sociální pomoc jednotlivcům i rodinám v nepříznivé sociální situaci. Získané znalosti a dovednosti studentům umožňují vytvářet podmínky pro aktivní zapojení klientů, včetně osob se zdravotním postižením, do společenského života a napomáhat jejich sociálnímu začlenění – a to nejen v rámci systému sociálních služeb, ale i v širším komunitním kontextu.

Poslední úprava: Šedivý Jiří, PhDr. (29.09.2025)

Podmínky zakončení předmětu

Aktivita při přednáškách. Znalost základní studijní literatury a odpřednášené látky.

Vypracování seminární práce v rozsahu 5 stran. Studující odevzdají do aplikace Moodle během semestru, nebo pět dní před koncem zkouškového období ZS.

Poslední úprava: Šedivý Jiří, PhDr. (29.09.2025)

Literatura

Povinná literatura

OLÁH, Miroslav. Najčastejšie problémy praktickej sociálnej práce. Bratislava: IRIS, 2016. 180 s. ISBN 978-80-897-2658-5.

KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. Předmluva Jiřiny Šiklové. 5. vydání. Praha: Portál, 2006. 148 s. ISBN 80-7367-181-6.

NOVOSAD, Libor. Základy speciálního poradenství. 2. vydání. Praha: Portál, 2006. 160 s. ISBN 80-7367-174-3.

MYDLÍKOVÁ, Eva, SLANÝ, Jaroslav a KOVÁČOVÁ, Mariana. Diagnostika syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Praha: Portál, 2022. 216 s. ISBN 978-80-262-1930-2.

CORCORAN, James a WALSH, Joseph. Clinical Assessment and Diagnosis in Social Work Practice. 3rd edition. New York: Oxford University Press, 2020. 448 s. ISBN 978-0-19-091660-0.

Doporučená literatura

SCHMIDBAUER, Wolfgang. Psychická úskalí pomáhajících profesí. Praha: Portál, 2000. 172 s. ISBN 80-7178-312-9.

HUBÍKOVÁ, Olga a HAVLÍKOVÁ, Jana. Breaking the deadlock: defining the quality of social work in the Czech Republic through social work research. European Journal of Social Work [online]. 2023, roč. ahead-of-print, č. ahead-of-print, s. 1–13. ISSN 1369-1457. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/13691457.2023.2208765 [cit. 2023-12-12].

SCHWITZER, Alan M. a RUBIN, Lawrence C. Diagnosis and Treatment Planning Skills: A Popular Culture Casebook Approach (DSM-5 Update). 3rd edition. Los Angeles: SAGE Publications, 2014. 344 s. ISBN 978-1-4833-1836-3.

MÁTEL, Andrej a SCHAVEL, Martin. Metódy sociálnej práce I: teoreticko-metodologické základy. Trnava: Oliva, 2015. 260 s. ISBN 978-80-970975-7-7.

KUCÍREK, Pavel D. J. Psychodiagnostika a poradenství. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, 2018. 140 s. ISBN 978-80-7435-748-6.

MAREŠ, Jiří. Diagnostika sociální opory u dětí a dospívajících. Pedagogika [online]. 2021, roč. 71, č. 2, s. 151–170. ISSN 0031-3815. Dostupné z: https://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/?p=2084 [cit. 2024-09-29].

Poslední úprava: Šedivý Jiří, PhDr. (29.09.2025)

Sylabus

Sociální poradenství a diagnostika – vymezení, funkce a souvislosti s dalšími sociálními službami

Sociální poradenství představuje specifickou formu sociální služby, kterou odlišuje řada charakteristik od zbývajících dvou základních kategorií sociálních služeb, tj. služeb sociální péče a služeb sociální prevence. V rámci systému sociálních služeb tak sociální poradenství zaujímá samostatné a svébytné postavení, neboť je zároveň základní kategorií sociálních služeb i konkrétní sociální službou ve smyslu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Zákon o sociálních službách vymezuje sociální poradenství specifickým způsobem, který reflektuje jeho dvojí povahu – jednak jako obecnou činnost začleněnou do všech druhů sociálních služeb, jednak jako samostatnou odbornou službu poskytovanou specializovanými subjekty. Odlišné právní a odborné vymezení sociálního poradenství je důsledkem jeho specifického vztahu k ostatním sociálním službám, jeho metodické univerzálnosti a zároveň i rozdělení na dvě základní oblasti s rozdílným charakterem a cílovou funkcí:

1. Základní sociální poradenství
   Představuje univerzální, informačně orientovanou činnost, která je povinnou součástí všech poskytovaných sociálních služeb. Je zaměřeno na poskytování informací osobám, které jsou ohroženy nebo se již nacházejí v nepříznivé sociální situaci, s cílem napomoci k jejímu řešení či předejít jejímu vzniku. Poskytovatelé sociálních služeb tuto formu poradenství nezajišťují jako samostatnou službu, ale integrují ji do všech svých činností v rámci poskytovaných služeb.

2. Odborné sociální poradenství
   Je určeno osobám, jejichž sociální situace vyžaduje komplexní odbornou intervenci a specializované poradenství. Poskytují je registrované sociální služby s příslušnou odborností (např. manželské a rodinné poradenství, občanské poradny, poradny pro osoby se zdravotním postižením aj.). Tato forma poradenství zahrnuje systematické posouzení situace klienta, využívá metody sociální práce a opírá se o teoretická východiska sociální diagnostiky a poradenství.

Metodické a diagnostické aspekty sociálního poradenství

Proces sociálního poradenství se opírá o sociální diagnostiku, která tvoří základ pro porozumění životní situaci klienta, stanovení potřeb a návrh adekvátního postupu pomoci. Diagnostický proces zahrnuje zejména následující fáze:

• Sociální šetření – systematický sběr a analýza informací o klientovi, jeho životním kontextu, rodinných, ekonomických a sociálních podmínkách, s cílem vytvořit celostní obraz situace.

• Posouzení životní situace – komplexní hodnocení faktorů, které ovlivňují klientovu soběstačnost, sociální začlenění a potřebu podpory; zahrnuje posouzení zdrojů, rizik a překážek.

• Sociální diagnostika – interpretace získaných údajů a jejich propojení s teoretickým rámcem sociální práce; identifikace klíčového problému, příčin a možných směrů intervence.

• Kontraktování – formulace dohody o spolupráci mezi pracovníkem a klientem, stanovení cílů, prostředků a způsobu evaluace; kontrakt posiluje participaci klienta a podporuje jeho motivaci.

• Volba teoretického ukotvení – výběr přístupu (např. systémový, ekosociální, psychosociální, empowermentový, krizový či narativní model), který nejlépe odpovídá povaze problému a potřebám klienta.

Tyto fáze tvoří ucelený proces, který zajišťuje odbornost, transparentnost a efektivitu poskytované pomoci. Správně provedená sociální diagnostika umožňuje nejen volbu vhodného postupu intervence, ale i monitorování a evaluaci účinnosti poradenství.

Sociální poradenství je klíčovým nástrojem sociální práce a nedílnou součástí systému sociálních služeb. Jeho cílem není pouze informovat, ale také posilovat kompetence klienta, aktivizovat jeho vlastní zdroje a zprostředkovávat přístup k podpoře, která vede k dlouhodobému řešení nepříznivé situace. Odborné poradenství vyžaduje znalost teoretických modelů, etických zásad, právního rámce a metod sociální práce, a je tak významnou oblastí profesní přípravy sociálních pracovníků.

Poslední úprava: Šedivý Jiří, PhDr. (29.09.2025)