PředmětyPředměty(verze: 945)
Předmět, akademický rok 2023/2024
   Přihlásit přes CAS
Dějiny historiografie - OPBD2D113A
Anglický název: Historiography
Zajišťuje: Katedra dějin a didaktiky dějepisu (41-KDDD)
Fakulta: Pedagogická fakulta
Platnost: od 2023
Semestr: zimní
E-Kredity: 4
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:2/0, Zk [HT]
Počet míst: 5 / neurčen (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Způsob výuky: prezenční
Způsob výuky: prezenční
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
při zápisu přednost, je-li ve stud. plánu
Garant: doc. PhDr. Jiří Hnilica, Ph.D.
PhDr. Jan Zdichynec, Ph.D.
Vyučující: PhDr. Jan Zdichynec, Ph.D.
Anotace -
Poslední úprava: PhDr. Jan Zdichynec, Ph.D. (12.09.2021)
Předmět Dějiny historiografie podává ucelený přehled základních epoch ve vývoji oboru do druhé světové války. Zvláštní důraz je kladen na historiografii českou. Pozornost je věnována jak klíčovým autorům a jejich dílu, tak také vyvíjejícím se a proměňujícím se metodám historického výzkumu, změnám postavení dějepisectví mezi dalšími společensko-vědními obory i dalším souvislostem zejména politického a kulturního života.
Cíl předmětu -
Poslední úprava: PhDr. Jan Zdichynec, Ph.D. (12.09.2021)

Předmět podává ucelený přehled základních epoch vývoje dějin dějepisectví od jeho počátků, s důrazem na historiografii českou, ovšem ve středoevropském a evropském kontextu. Sledujeme rovněž společenský a kulturní kontext historiografie a proměny role historika. Cílem předmětu je v prvé řadě procvičit a systematizovat dosavadní faktografii o dějinách dějepisectví, již studenti načerpali v Úvodu do studia dějepisu a v páteřních přednáškách věnovaných českým a obecným dějinám. Studenti zároveň budou vedeni k samostatné práci s historiografickými prameny rozmanitých žánrů (legenda, kronika, letopis, paměti, humanistická historie, díla barokního dějepisu, pojednání osvícenského, romantického či pozitivistického dějepisectví) a různých původců (klerikové, panovníci, šlechta, měšťané, „vědci“). Nedílnou součástí výuky budou i diskuse nad pramennými ukázkami a nad odbornými texty věnovanými dějinám dějepisectví, v jejichž rámci se budeme snažit představit strukturu, funkci a argumentaci historiografických textů a pokusíme se přiblížit pochopení historického myšlení. Diskuse budou probíhat zčásti v samotných hodinách, zčásti budou studenti nad historiografickými prameny uvažovat v rámci zadávaných úkolů.

 

Deskriptory -
Poslední úprava: PhDr. Jan Zdichynec, Ph.D. (11.10.2022)

Výuka probíhá prezenčně, určitá váha je kladena i na domácí samostatnou přípravu (četba, úkoly, eseje).Její kostru tvoří moodle pro předmět dějiny historiografie, kde jsou k dispozici studijní materiály a kde vyučující zpravidla každý druhý týden zadává písemné úkoly. Vyučující průběžně komunikuje se studenty mailem a namátkově opravuje jejich úkoly.

V době různých epidemiologických a karanténních opatření probíhá výuka online.  Výklad je podáván v rámci předtočených nahrávek, které by měly být reflektovány společnou diskusí v prostředí MS Teams.

Literatura -
Poslední úprava: PhDr. Jan Zdichynec, Ph.D. (12.09.2021)

a) základní
Kolektiv autorů, Úvod do studia dějepisu, Brno 2014 (online)

Kolektiv autorů, Čítanka k dějinám dějepisectví I–IV, Praha 1983-1990 (skripta FF UK)
Zdeněk Beneš, Historický text a historická skutečnost, Praha 1993
Zdeněk Beneš, Historický text a historická kultura, Praha 1995

Kamil Činátl, Dějiny a vyprávění: Palackého Dějiny jako zdroj historické obraznosti národa, Praha: Argo 2011

Andrzej F. Grabski, Dzieje historiografii, Poznań 22006

Agnes Heller, A theory of history, Routledge Library Editions: Historiography, Volume 18, London and New York, 1982

Georg G. Iggers, Dějepisectví ve 20. století, Praha 2002

Georg G. Iggers – Q. Edward Wang – Supriya Mukherjee, A Global History of Modern Historiography, Person Education Limited 2008 (Něm. překlad: Geschichtskulturen. Weltgeschichte der Historiographie von 1750 bis heute, Göttingen 2013)
Jaroslav Marek – František Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, Praha: NLN 32009

Milan Řepa, Poetika českého dějepisectví, Brno: Host 2006

Josef Šusta, Dějepisectví evropského okruhu západního, Praha 21946

Jerzy Topolski, Od Achillesa do Beátrice de Planissoles. Zarys historii historiografii, Warszawa: Oficyna Wydawnicza Rytm 1998

Jerzy Topolski, Wprowadzenie do historii, Poznań: Wydawnictwo Poznańskie, 1998

 

b) jednotlivé etapy, autoři, díla

Milena Bartlová (ed.), Pop History, Praha 2003

Marie Bláhová, Staročeská kronika tak řeč. Dalimila v kontextu středověké historiografie lat. kulturního okruhu a její pramenná hodnota, in: Staročeská kronika tak řečeného Dalimila III, ed. Milena Honzíková, Praha 1995
Peter Burke, Variety kulturních dějin, Brno: Centrum pro studium demokracie, 2006
Richard van Dülmen, Historická antropologie: vývoj, problémy, úkoly, Praha: Dokořán 2002

Miloš Havelka, Spor o smysl českých dějin I–II, Praha 1995–2006
Jaroslav Kolár, K typologii české historické prózy z období humanismu, Folia historica bohemica 11, 1987, s. 345–362

Karel Kučera, Historie a historici, Praha 1992
Wolfgang Küttler – Jörn Rüsen – Ernst Schulin (edd.), Geschichtsdiskurs I–V (I: Grundlagen und Methoden der Historiographiegeschichte, II: Anfänge modernen historischen Denkens, III: Die Epoche der Historiesierung, IV: Krisenbewusssein, katastropheerfahrungen und Innovationen 1880-1945, V: Globale Konflikte, Erinnerungsarbeit und Neuorientierungen seit 1945), Frankfurt (M.) 1993–1999

Jacques Le Goff, Paměť a dějiny, Praha 2007 (Histoire et mémoire)

Jacques Le Goff, Za jiný středověk: čas, práce a kultura na středověkém Západě: 18 esejů, přel. Irena Neškudlová, Praha 2005 [Pour un autre moyen Age)

Jaroslav Marek, Jaroslav Goll, Praha 1991 
Jan P. Kučera – Jiří Rak, Bohuslav Balbín a jeho místo v české kultuře, Praha 1983

Lucie Storchová – Jan Horský (edd.), Paralely, průsečíky, mimoběžky: teorie, koncepty a pojmy v české a světové historiografii 20. století, Ústí nad Labem, 2009

Daniel Špelda, Proměny historiografie vědy, Praha: Filosofia 2009

Jiří Štaif, František Palacký: život, dílo, mýtus, Praha: Vyšehrad 2009
Jiří Štaif, Historici, dějiny a společnost I–II, Praha 1997–1998
Dušan Třeštík, Kosmova kronika. Studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení, Praha 1968
Dušan Třeštík, Mysliti dějiny, Praha 1999

c) edice

Bohuslav Balbín, Krásy a bohatství české země, edd. Zdeňka Tichá – Helena Businská, Praha 1986

Mikuláš Dačický z Heslova, Paměti (s úvodem Josefa Janáčka), ed. Jiří Mikulec, Praha 1996

Jan Kořínek, Staré paměti kutnohorské, edd. Alexandr Stich – Radek Lunga, Praha 2000

František Martin Pelcl, Paměti, Praha 1931

Pavel Skála ze Zhoře, Historie česká, od defenestrace k Bílé hoře, ed. Josef Janáček, Praha 1984

Pavel Stránský ze Zápské Stránky, Český stát. Okřik, (překlad Bohumila Ryby), Praha 1953

Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816, ed. Jindřich Skopec, Praha 1907

Petr Žitavský, Chronicon Aulae Regiae – Kronika zbraslavská, ed. Zdeněk Fiala, přel. František Heřmanský a Rudolf Mertlík, Praha: Svoboda 1976


 

další literatura viz http://kdddweb/studium/navazujici-magisterske

Metody výuky -
Poslední úprava: PhDr. Jan Zdichynec, Ph.D. (12.09.2021)
Přednášky, (řízená) diskuse, konzultace, četba, příprava samostatné eseje po dohodě s vyučujícím.
Požadavky ke zkoušce -
Poslední úprava: PhDr. Jan Zdichynec, Ph.D. (11.10.2022)

Aktivní účast na hodinách. Odevzdání písemného eseje v rozsahu 6–8 normostran (10 800–14 400). Téma bude voleno po dohodě s vyučujícím, buď na relevantní téma či na historiografické dílo probírané v rámci kursu, NEBO lze zpracovat přípravnou (úvodní, teoretickou, historiografickou) fázi bakalářské práce. Esej bude rozebírán v rámci ústní zkoušky, jejíž druhou část bude tvořit rozprava na základě relevantního a vyváženě sestaveného seznamu literatury (nejméně 10-12 položek včetně článků, knih a edic pramenů, nejméně dvě celé monografie a jedna edice, s přihlédnutím k různým fázím dějepisectví).

 

Sylabus
Poslední úprava: PhDr. Jan Zdichynec, Ph.D. (15.09.2019)

I. Úvodní hodina. Co jsou dějiny dějepisectví, úvahy o smyslu dějepisectví.

II. Otázky periodizace a historického času. Antické dějepisectví.

III. Dějepisectví středověké Evropy.

IV. Legendistika a historiografie českých zemí ve středověku.

V. Humanismus a historie.

VI. České humanistické dějepisectví.

VII. Barokní a erudované dějepisectví. Konfesní historiografie.

VIII. České barokní dějepisectví.

IX. Osvícenské dějepisectví. Lidový dějepis.

X. Dějepisectví období národního obrození a romantismu. František Palacký.

XI. Liberální a konzervativní dějepisectví. Německá a česká historiografie v českých zemích

XII. Počátky pozitivismu. Gollova škola.

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK