Poslední úprava: prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D. (12.09.2022)
Předmět umožňuje pochopit základní vývojové a tematické procesy v české literatuře dvacátého století. Je založen na principu synchronních řezů na diachronním pozadí. Nejde přitom o tradiční vytváření chronologických celků, které se pokoušejí postihnout v rámci omezeného časového období různorodé procesy a oblasti vývoje literatury, ale jde o vytváření tematicky soustředěných celků, které sledují základní témata, popřípadě základní funkce, které ovlivňovaly a ovlivňují podobu české literatury nejenom v krátkodobém horizontu, ale vytvářejí základní vývojové linky, které se různě variují v odlišných historických kontextech v celém průběhu dvacátého století a vytvářejí tak dlouhodobou specifiku české literatury v kontextu literatury světové. Cílem kurzu je umožnit studentům pochopit trvalé či dlouhodobější procesy v dějinách literatury, ale zprostředkovaně i v dějinách české společnosti. Studenti by tak měli získat představu o komplexnější struktuře umění (nebudou tedy literaturu vnímat jako oddělenou oblast) a současně by měli získat vědomosti o procesech, které formovaly a formují aktuální podobu světa (literárního, kulturního i společenského), v němž žijí a které nacházejí svůj výraz v literatuře či prostřednictvím literatury. Dějiny literatury se tak pomocí tohoto kurzu stanou specifickým nástrojem poznání, které vede k sebereflexi národní i individuální, čímž se ukáže na didaktický potenciál tématu. Cílem přednášek Dějiny české literatury I, tj. prvního běhu, je ukázat vývoj literatury jako součásti strukturních procesů vývoje společnosti, který současně pomáhá modelovat. V přednáškách není opouštěn význam literatury jako estetické skutečnosti, ale současně jsou ukázány jiné funkce, které na sebe přejímá, či role, které v české společnosti 20. století hraje. Česká otázka a spor o smysl českých dějin – (vliv literatury na utváření národní identity, identifikační funkce literatury). Budování státu (státotvorná a vlastenecká funkce literatury). Protimoderní opozice (varovná funkce literatury). Literatura dějinného traumatu (reakce na 1. a 2. světovou válku, narativizace traumatizující minulosti, terapeutická funkce literatury). Socialistický realismus a petrifikace literárního vývoje (politická funkce literatury, literatura a neliterární normy, role literatury ve zpolitizovaném světě). Obnovení chaosu v české literatuře po roce 1989 (literatura jako součást postmoderního světa). Jako modelovou osobnost pro výklad dějin české literatury tohoto období budeme tematizovat Milana Kunderu, jehož dílo získá naši soustředěnou analyzující i syntetizující pozornost v závěru přednášek
Cíl předmětu
Poslední úprava: prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D. (12.09.2022)
Cílem předmětu je získat vědomosti o procesech, které určovaly podobu literatury v průběhu 20. století a nástroje pro jiné typy syntéz, než nabízí tradiční na vlivové diachronie dějin. Jedntlivá témata představují modely perspektiv, jimiž je možné aktualizovat výpovědní potenciál literárních děl jako součástí historického vývoje, aniž by došlo k jejich deziterpretaci.
Literatura
Poslední úprava: prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D. (12.09.2022)
Brabec, Jiří: Panství ideologie a moc literatury. Studie, kritiky, portréty. Praha, Akropolis 2010.
Pešat, Zdeněk – Strohsová, Eva (eds.): Dějiny české literaturyIV. Praha, Victoria Publishing 1995.
Hodrová, Daniela (ed.): Poetika české meziválečné literatury. Proměny žánrů. Praha, Československý spisovatel 1987.
Kubíček, Tomáš – Wiendl, Jan: Moderna/Moderny, Univerzita Palackého, Olomouc 2013.
Kubíček, Tomáš – Merhaut, Luboš – Wiendl, Jan: Na téma umění a život, Brno, Host 2007
Kubíček, Tomáš – Wiendl, Jan: Víra a výraz. Východiska a perspektivy české křesťanské poezie a prózy 20. století, Brno, Host 2005.
Jařab, Josef a kol.: Literární modernismus ve světě, Univerzita Palackého 2014
Papoušek, Vladimír (ed.): Dějiny nové moderny 1-4. Praha, Academia
