|
|
|
||
|
Poslední úprava: doc. PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D. (09.11.2019)
|
|
||
|
Poslední úprava: doc. PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D. (09.11.2019)
Cílem předmětu Environmentální výchova I je položit teoretický a metodický základ k tématu, konkrétně informovat o významu a potřebě environmentální výchovy (v globálních souvislostech), seznámit studenty stručně s historií světové a české environmentální výchovy a s význačnými představiteli EV. Seznámení s literaturou zabývající se EV, příklady dobré praxe a nabídkou Středisek environmentální výchovy a Pavučiny. |
|
||
|
Poslední úprava: doc. PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D. (02.10.2020)
Vážené studentky, Vážení studenti! Děkuji, že jste se zapsali do mého kurzu Environmentální výchovy I (EV I). Jedná se o první ze 4 kurzů, které na sebe navazují a které garantuji. Po absolvování celého bloku byste měli být odborníky na EV v předškolním vzdělávání. O výuku se dělíme s ing. Janem Andreskou, Ph.D. (on vyučuje EV III a – ve staré akreditaci – i EV IV). Předmět EV I je ukončen zápočtem a hodnocen 5 kredity. To odpovídá 150 h studentské práce. Z toho je jen menšina hodin přímé výuky. Počítá se tedy s výukou nepřímou a domácí přípravou a prací. Vzhledem k tomu, že nebude z důvodu pandemie možnost se osobně setkat, výuka se přesune do on-line prostředí celá. Musíte si zajistit přístup k internetu, mikrofon a kameru. Naše komunikace se bude uskutečňovat také mailem a v kurzu v Moodle. V něm naleznete v pdf studijní materiály, odkazy na videa a také předtočené přednášky, které si budete moci pustit off-line – toto vše budu průběžně vkládat do kolonky „Distanční výuka 2020“. To, co si sami nastudujete, budeme v on-line diskutovat, navazovat na to. Jedná se o model tzv. "převrácené učebny". Celkově dostanete 10 úkolů, které Vás nasměřují, povedou a mně umožní kontrolu Vaší domácí práce. Tyto úkoly je třeba odevzdávat v průběhu semestru k určeným datům, abych měla možnost jejich hromadné kontroly a následně na základě toho, co se z nich dozvím, upravit obsah další výuky. Všechny Vaše práce přečtu, okomentuji a oboduji (pod 70 bodů nedostatečně, 70-79 dobře, 80-89 velmi dobře, 90-100 výborně). Všichni budou mít možnost si dílčí úkoly 1x opravit a bodové hodnocení, které se bude započítávat do výsledné známky, si vylepšit. Pozor tento kurz je založen pro prezenční i kombinovanou formu výuky. Vkládejte úkoly na správné (prezenční x kombinované) místo prosím. Přesunout termín odevzdání jednotlivých úkolů je umožněn jen z vážných a doložených důvodů (např. zdravotních - doloženo lékařem). V každém případě musí být všechny odevzdány nejpozději týden před posledním setkáním. Na něm proběhne jejich diskuse a vyhodnocení. Předmět nemůže být splněn bez této průběžné práce. Na on-line setkáních nebudu psát docházku. Ráda bych Vás samozřejmě viděla a dílčí témata s Vámi rozebrala do hloubky, zodpověděla na vaše otázky, vyjádřila se k vašim pracím, atd., ale účast není povinná. Ti, kteří získají za průběžné práce průměr 70 a více, dostanou zápočet. Ve zkouškovém období budu vypisovat termíny pro ty, kteří dostanou méně než 70 procent. Data: 6. 10. 2020 umístím do moodle úkoly Plnění úkolů 1 a 2 do 14. 10. 2020 Plnění úkolů 3, 4, 5, 6, 7 do 29. 11. 2020 Plnění úkolů 8 a 9 do 15.12.2020 Plnění úkolu 10 do 30. 12. 2020 On-line setkání 14. 10. 2020 od 9.30h do 11h a od 12h do13.30 h On-line setkání 19. 1. 2021 od 9.30h do 12h a od 13 do 15h Vzhledem k nízkému počtu zapsaných studentů jsem se rozhodla, že on-line setkání budou pro kombinovanou i prezenční formu studia zároveň, abyste se mohli vzájemně obohatit v diskusi. Pokud je nějaká (z 5 studentek) zapsaných na předmět v rámci prezenčního studia, která nemůže ve zvoleném čase a chtěla by se mnou konzultovat: prosím ozvěte se mi – domluvíme se na konzultaci individuálně. Snad je vše jasné. Pokud ne, napište. Můžete využít mých konzultačních hodin, které budu realizovat také distančně. Zdraví Kateřina Jančaříková |
|
||
|
Poslední úprava: doc. PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D. (19.12.2019)
Odkaz do Moodlu https://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=8509
Základní Jančaříková, K. Environmentální činnosti v předškolním vzdělávání. Praha : Raabe, 2010. Doporučená: Jančaříková, K. Činnosti k rozvíjení přírodovědné gramotnosti v předškolním vzdělávání. Praha : Raabe, 2017. ISBN978-80-7496-327-8. Jančaříková, Kateřina, Havlová, Jana. Činnosti se zvířaty v předškolním vzdělávání. Praha : Raabe, 2014. 1. vyd. 124 str. ISBN 978-80-7496-166-3. Jančaříková, K. Kapuciánová, M. Činnosti venku a v přírodě. Praha : Raabe, 2013. 1. vyd. 141 str. ISBN978-80-7496-071-0. Jančaříková, K. Ekologie čtená podruhé. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2013. 1. Vyd. 198s. ISBN 978-80-7290-713-7. |
|
||
|
Poslední úprava: doc. PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D. (03.09.2020)
Výuka bude prováděna metodou tzv. "obrácené učebny". Studenti musí počítat s tím, že nestačí účast na výuce, ale že se očekává domácí příprava. Na vyučovacích blocích bude probíhat především diskuse problematických témat. Informace o tom, co je třeba nastudovat, budou v moodlu (viz požadavky k ukončení předmětu).
|
|
||
|
Poslední úprava: doc. PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D. (09.11.2019)
Pro realizaci environmentální výchovy jsou různé důvody. V prvé řadě jsou to důvody formální, legislativní. Odpovědí na otázku Proč? pak může být: „Protože je realizace environmentální výchovy nařízena školským zákonem.“ Taková odpověď ovšem sotva hloubavému pedagogovi stačí k tomu, aby se skutečně snažil o kvalitní realizaci environmentální výchovy. Spíš povede k formalismu. Proto musíme jít hlouběji. Tento hlubší pohled nám umožní pochopit, že environmentální výchova je důležitá pro společnost. Na otázku Proč? pak odpovíme: „Protože se změnily podmínky (více lidí žije na stejně velkém území), a proto se musí změnit chování lidí. Environmentální výchova je nástrojem, který má ke změně chování vychovávat“. Jak bude níže vysvětleno, je tato odpověď zcela správná. Jenže, aby vše fungovalo, nemusí změnit své chování všichni, ale jenom většina. Proto jsou oprávněné obavy, zda environmentální výchova není nástrojem ideologickým, díky kterému skupina privilegovaných manipuluje s chováním většiny lidské populace. Více se této obavě budeme věnovat níže. Ovšem, ať už naše diskuse o tom, zda je environmentální výchova ideologií nebo ne, dopadne jakkoli, je to ještě třetí odpověď na otázku Proč?, a tou je: „Protože je to dobré pro dítě. Dítě totiž niterně a bytostně potřebuje kontakt s přírodou a jejími součástmi.“ Tato odpověď mně jako matku a pedagoga natolik uspokojuje, že se environmentálnímu vzdělávání a výchově více než dvacet let věnuji, ačkoli si uvědomuji různá rizika (počínajíc od formalismu až po riziko ideologického zneužití). Všechny tři, zde velmi zběžně zmíněné, důvody jsou v následujících odstavcích důkladně vysvětleny. Environmentální výchova jako legislativní povinnost V Rámcovém vzdělávacím programu předškolního vzdělávání je jmenováno pět vzdělávacích oblastí (biologická, psychologická, interpersonální, sociálně kulturní a environmentální), které jsou nazvány: Dítě a jeho tělo, Dítě a jeho psychika,Dítě a ten druhý,Dítě a společnost,Dítě a svět. Environmentální aktivity mohou být realizovány ve všech jmenovaných oblastech (vždyť v Rámcovém vzdělávacím programu základního vzdělávání je environmentální výchova realizována jako téma průřezové), nejvíce pozornosti je jim věnováno ve vzdělávací oblasti Dítě a svět. Rámcový vzdělávací program předškolního vzdělávání stanovuje dílčí vzdělávací cíle (co pedagog u dítěte podporuje), dále vzdělávací nabídku (co pedagog dítěti nabízí), očekávané výstupy a upozorňuje i na rizika, která ohrožují úspěch vzdělávacích záměrů pedagoga. Podle Rámcového vzdělávacího programu předškolního vzdělávání by se měly jednotlivé vzdělávací oblasti vzájemně prolínat. Skutečnost, že je environmentální vzdělávání jmenováno ve školském zákoně a v Rámcových vzdělávacích programech pro všechny stupně vzdělávání (a tudíž je povinné!), není zásluhou nějakých nadšenců, kteří toto téma prosadili ve vládě, ale je to díky mezinárodní dohodě evropských států. Tedy deklarace nazvané Mezivládní konference o ekologické výchově z roku 1977, která byla uzavřena v Tbilisi (Gruzie) na mezinárodní konferenci o výchově UNESCO-UNEP. Závěrečný dokument této konference vyzývá vlády evropských států k tomu, aby začlenily environmentální výchovu a vzdělávání jako součást státní politiky a navzájem v této oblasti spolupracovaly. Naše země, tehdy Československá socialistická republika, ratifikovala tuto deklaraci v roce 1978 (usnesením federální vlády č. 110/1978). Rámcové vzdělávací programy reagují tedy na tuto nadnárodní dohodu. Více informací o historii tzv. zeleného hnutí naleznete například v publikaci Základy ekologie a problematiky životního prostředí (Jančaříková, 2009). Legislativní důvody, ale nestačí. Legislativa se mění, i Rámcový vzdělávací program předškolního vzdělávání bude brzy aktualizován. Potřeba environmentální výchovy má i hlubší kořeny, než legislativní. Environmentální výchova pro společnost Při výuce využívám pro vysvětlení významu environmentální výchovy ráda model „Údolí v lese“, který jsem vytvořila inspirovaná knihou Erazima Koháka Čertování s Míšou. Maluji tento model na tabuli a diskutuji se studenty (budoucími i současnými pedagogy). Model Údolí v lese V údolí pod horami u potoka, ve kterém žijí pstruzi, stojí jeden srub. Jeho obyvatelé, první bílí osadníci (pionýři), žijí v přírodě a nemusí si dělat velké starosti se svým chováním – vodu k pití, k vaření i k praní berou z potoka, v potoce myjí nádobí, do potoka vylévají splašky, odpadky mohou vyhazovat z okna, na záchod chodí do lesa s lopatkou (nebo i bez ní). Dřevo získávají z lesa. Na blízkém pozemku také pohřbívají své mrtvé. Co se děje se zbytky jídel, s exkrementy, s odpadky, aj.? Příroda si s nimi poradí. Přírodní ekosystém má totiž schopnost autoregulace – tedy schopnost udržovat sám sebe ve stabilním stavu. Zbytky jídel v potoce mírně vychýlí ekologickou rovnováhu, do dospělosti přežije o několik pstruhů více, protože mají více potravy (jedí zbytky), sami zase poslouží jako potrava lidem. Odpadky pod oknem roztahají psi nebo divoká zvířata. Obdobně si zem poradí s exkrementy a mrtvými těly, obdobně se v lese obnovuje dřevo. Rodina pionýra ovlivňuje prostředí, ve kterém žije, ale vlastně (nebo jakoby) se nic neděje, prostředí zůstává díky autoregulačním schopnostem ekosystému stálé, v rovnováze. Pokud se do údolí přistěhuje další rodina, tak se pravděpodobně prostředí stále udrží v rovnováze. Pokud se ale stěhují další a další rodiny, přijde okamžik (ekologové ho nazývají překročení nosné kapacity ekosystému), kdy autoregulační mechanismy přestanou fungovat. Potok nebude schopný zvládnout veškeré znečištění a voda v něm začne hnít, pstruzi zemřou a lidé onemocní ze závadné vody. Země nebude schopná pojmout všechny exkrementy a mrtvá těla, lidé pak při potřebě nebudou moci najít čisté místo. Ekosystém se zhroutí, údolí přestane být příjemným místem k životu. Proč lidé dovolí postavení toho XY-tého srubu, když ví, že hrozí zhroucení ekosystému? Protože určit přesně nosnou kapacitu prostředí, není možné. Lze ji jen odhadovat. Záleží na velkém množství dílčích faktorů, například potok, který teče rychleji, vstřebá větší množství nečistot, než potok pomalu tekoucí, protože je jeho voda více obohacena kyslíkem. Lidé neumí přesně vypočítat nosnou kapacitu prostředí, proto byla v minulosti tolikrát překročena. Lidé ze zničeného údolí (nebo z jakéhokoli jiného území) se čas od času musí přestěhovat na jiné, dosud funkční místo. Někdy, na územích hustěji osídlených, prodloužily moudré zákony a moudrá nařízení dobu pobytu na jednom místě. Jednalo se o domluvy v různých praktických činnostech: zákaz vyhazovat odpady z oken, povinnost postavit záchody a veřejnou kanalizaci, pohřbívat na jednom pohřebišti, vylévat splašky ne do řeky, ale na místa k tomu určená (nebo dokonce do kanalizace vedoucí k čistírně odpadních vod), zákaz plivat na zem. Podobná nařízení známe z našeho života (a většinu z nich přirozeně respektujeme), protože na území našeho státu o životní prostředí po staletí pečujeme. Přesto jsou tato opatření v dnešní době nedostatečná. Příčinou je narůstající počet obyvatel. Na planetě Zemi je skoro 7 miliard lidí (konkrétně k březnu 2010 to bylo 6 829 961 010 a k listopadu 2019 to bylo 7 742 823 775 (Worldmetrs). V době, kdy jsem chodila do školy, to byly „jen“ 4 miliardy. Počet lidí se v současnosti každoročně zvýší o 80 miliónů. Tento trend bude v nejbližších letech pokračovat, proto se také bude stále navyšovat tlak lidské populace na životní prostředí. Zeměkoule je plná lidí, ubývá míst, do kterých je možné se přestěhovat z míst vybydlených. Stěhovací strategie tedy nebude již dlouho fungovat (leda, kdyby se podařil sen autorů sci-fi knih a lidstvu se podařilo osídlit jiné planety nebo Měsíc), proto je potřeba přidat další opatření, vytvořit nová pravidla chování (hovoříme o tzv. udržitelném nebo trvale udržitelném životu). Teoreticky je zřejmé, že při stálém nárůstu lidské populace, ke zhroucení musí dojít, otázkou je, kdy. Někteří tvrdí, že nikdy (sci-fi model osidlování jiných planet nekonečného vesmíru), jiní tvrdí, že velmi brzy, další dokonce tvrdí, že k nevratnému narušení stability planety Země již došlo. Environmentální výchovu do vzdělávacích programů zařadili lidé, kteří připouští existenci environmentálních problémů, ale kteří zároveň věří, že to „má ještě smysl“, že se „ještě dá něco dělat“. Významně se na osvětě v této oblasti podílela bývalá ministerská předsedkyně Norska G. H. Brundtlandová, která pro OSN připravila zprávu Naše společná budoucnost (Our Common Future), ve které jednak poukazuje na nezbytnost trvale udržitelného rozvoje, jednak na nutnost výchovy k trvale udržitelnému rozvoji (Nátr, 2006: str. 48, Brundtlandová, 1991). Environmentální výchova je spolu s výchovou k udržitelnému rozvoji tedy odezvou na vzrůstající počet lidí žijících na jednom místě (a na naší planetě vůbec), výchovou, jejímž cílem je vychovat a naučit žít lidi za změněných podmínek jinak. Proto je environmentální výchova tématem významným nebo dokonce životně důležitým. To, co je na environmentální výchově sympatické, je i důraz na dobrovolnost a uvědomělost. Cílem environmentální výchovy je nejen, aby se lidé nějak chovali, ale také, aby to dělali dobrovolně a aby věděli, proč by se měli chovat jinak, ať už to nazýváme pro-environmentální nebo udržitelné chování. Česká společnost má osvojené docela vysoké standardy chování – takřka nikdo nevyhazuje odpadky z okna, ale všichni je poměrně spořádaně nosí na příslušná místa, atd. Toto není samozřejmostí, obyvatelé velkoměst mnohých rozvojových států ho osvojené nemají, ale nestačí. Pod tlakem lidské populace musíme zavádět a následně dodržovat další pravidla pro život ve stále početnější komunitě. Nová pravidla chování si logicky nejsnazší osvojí děti (nebo noví obyvatelé, kteří mají zájem se integrovat – naučit se pravidlům soužití dané komunity). Největší problémy bývají s (pře)výchovou starousedlíků. V modelu Údolí v lese se novým pravidlům bude vzpouzet nejvíce ten první usedlík. „Žiji tady již padesát let a nikdy jsem neměl problémy, když jsem vyléval kýbl do potoka. Nevím, proč bych měl přispívat na čističku!“ argumentuje. Svým způsobem má pravdu, ale nepochopil zásadní věc: změněné podmínky vyžadují změnu chování. Noví usedlíci nebo také děti (noví obyvatelé planety), by měli být s novými normami chování srozuměni hned od začátku. Proto je důležitá environmentální výchova již v předškolním věku (ovšem musí být realizována v potřebné kvalitě). Rizikem environmentální výchovy je to, že může (tak jako každé jiné altruistické chování) poskytnout příležitost jedinci (v terminologii etologie a sociobiologie se nazývá: jestřáb), aby těžil z komunitního života ostatních (v terminologii etologie a sociobiologie: holubic). V modelu Údolí v lese je jestřábem ten, kdo jako jediný nepřispěje na stavbu kanalizace a čistírny odpadních vod. Ušetří své prostředky a zároveň bude mít užitek z vyčištění potoka spolu s ostatními, kteří se na komunitní investici podíleli. Ti, kdo ušetří prostředky, mají navíc lepší výchozí pozici při stěhování na nová území (budou mít více peněz na zakoupení lepších pozemků). Takže, nalézt výherní strategii je velmi komplikované, a nemůžeme se divit těm, kteří environmentální výchovu neberou vážně, protože tvrdí, že ti, kdo se budou pro-environmentálně chovat, budou vlastně přispívat k navyšování životního komfortu občanů-jestřábů nebo že environmentální výchova. Environmentální výchova pro dítě Zahraniční i české výzkumy poukazují na skutečnost, že dítě potřebuje ke svému zdravému rozvoji pobyt v přírodě. Svědectví mnoha ochránců přírody dosvědčují, že právě čas, který strávili v raném dětství v přírodě, jim umožnil pochopit komplexně přírodu a přírodní jevy. Díky dětství v přírodě se stal z Luthera Burbanka fantastický šlechtitel, z Jima Corbetta skvělý stopař zvěře, z Gerallda Durrela zoolog a ochránce přírody. Díky dětství strávenému v přírodě odhalila Rachel Carsonová souvislost mezi znečištěním a nemocemi z prostředí, severská příroda pomohla Astrid Lindgrenové vcítit se do dětské duše a napsat Pipi Dlouhou Punčochu a Ronju, dceru loupežníka, díky dětství strávenému v přírodě měla Emilie Strejčková touhu založit Toulcův dvůr, Mateřský klub Mateřídouška a Mateřskou školu Semínko. Příroda totiž, pokud ji necháme, může plnit významnou edukační roli (někteří dokonce hovoří o tom, že příroda je nejlepší učitel), poskytuje dítěti vždy dostatečné množství podnětů. Tyto podněty jsou pro dítě přiměřené, protože jeho smysly se v přírodě dlouhá staletí vyvíjely. Málokterý hluk je v přírodě příliš silný, aby poškodil sluch, málokterý obraz je v přírodě příliš jasný, aby jeho dlouhodobé sledování poškodilo zrak. V posledních letech došlo k velkému odcizení člověka přírodě (Franěk, 2005). Tento proces probíhá neuvěřitelně rychle. Generace našich rodičů se narodila do domácnosti osvícené večer jen mihotavým světlem petrolejky. Většina lidských aktivit byla proto sladěna s diurnálním cyklem (střídání dne a noci). Naše generace se narodila do světa díky elektrickému osvětlení méně závislého, ale ještě závislá na vyprávění a čtení příběhů, protože první televizní pořad mohla vidět většinou až ve věku žáků základní školy. Generace našich dětí nejen, že není závislá na střídání dne a noci, ale je (pokud to dospělí dovolí) odkojena televizními příběhy a místo na hřišti si hraje na počítači. Jenže elektrifikace (mé studenty často překvapí, že u nás byla dovršena až koncem 60. let), televizní vysílání (v roce 1953 bylo zahájeno pravidelné zkušební vysílání Československé televize), rozšíření počítačů, počítačových her, internetu s sebou nese negativní důsledky. Děti tráví ve venkovním prostředí méně času, zatěžují více oči, svaly (vyjma svalů pravé ruky, kterou využívají ke hře s počítačovou myší) méně. Svá dobrodružství prožívají spíše virtuálně, na obrazovce, než ve skutečnosti. Mohli bychom si namlouvat, že je to pouze přirozený pokrok, ale již dnes jsou zřejmé negativní následky změny životního stylu na duševní i tělesné zdraví dítěte. Odborníci jmenují zhoršující se jemnou i hrubou motoriku, menší vytrvalost a odolnost, vyšší četnost logopedických vad, nárůst agresivity a další změny v chování a v projevu dětí. Ekopsychologové upozorňují na skutečnost, že nedostatek drobných kontaktů s přírodou je příčinou větších či menších psychosociálních problémů (od neuróz až po závažné poruchy osobnosti). Problémem je, že si děti potřebu pobytu a pohybu venku neuvědomují. Jejich nervová soustava není vybavena vhodnou signální soustavou, protože to během vývoje člověka nebylo nutné (lidé se v přírodě pohybovali přirozeně, nebylo potřeba, aby si tělo o pobyt v přírodě říkalo, tak jako si říká o spánek nebo o potravu, proto evoluce děti ani dospělé touto schopností neobdarovala). Vzhledem k výše popsané relativně náhlé změně životního stylu je nutné, aby rodiče a pedagogové aktivně usilovali o vyvážení venkovních a vnitřních aktivit, dohlíželi, aby čas strávený pasivními nebo aktivními činnostmi před obrazovkou nebyl nepřiměřeně dlouhý. Byli to právě odborníci věnující se oboru environmentální výchovy, kteří upozornili na tyto závažné souvislosti a vyslali první ucelené upozornění všem pedagogickým pracovníkům a rodičům (Strejčková, 2005). Jedním z cílů environmentální výchovy je rozvoj environmentální senzitivity. K němu může dojít jen ve vhodně diverzifikovaném přírodním prostředí. Proto je pro potřeby environmentální výchovy kladen velký důraz na prostředí, ve kterém se děti pohybují. Vhodné prostředí nejen, že rozvíjí osobnostní charakteristiky potřebné pro budoucí pro-environmentální chování, ale poskytuje základ přirozenému, komplexnímu a celistvému rozvoji dítěte (podle Jančaříková, 2010).
|
|
||
|
Poslední úprava: doc. PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D. (19.08.2017)
Pro úspěšné absolvování předmětu je nezbytný přístup na počítač s internetovým připojením. |
|
||
|
Poslední úprava: doc. PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D. (03.09.2020)
Předmět je ukončen zápočtem a hodnocen 5 kredity. To odpovídá 180 h studentské práce. Z toho je jen menšina přímé výuky. Na prvním bloku budou studentky / studenti mimo jiné také informovány/i o pravidlech nepřímé výuky a o systému plnění, odevzdávání a hodnocení úkolů. Stručně, že všechny úkoly budou zadávány a odevzdávány v Moodle I - Environmentální výchova I viz Moodle: https://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=8509 Tyto úkoly, kterých bude celkově 10, je třeba odevzdávat v průběhu semestru k 10ti určeným datům, aby měla vyučující možnost kontroly. Vyučující bude dílčí úkoly číst a komentovat a bodovat (pod 70 bodů nedostatečně, 70-79 dobře, 80-89 velmi dobře, 90-100 výborně). Studenti budou mít možnost si opravit dílčí úkoly dle komentářů vyučujícího a zlepšit si konečné bodové hodnocení. Přesunout termín odevzdání jednotlivých úkolů je umožněn jen z vážných a doložených důvodů (např. zdravotních). V každém případě musí být všechny odevzdány nejpozději týden před posledním rozvrhovaným setkáním. Na něm proběhne jejich diskuse a vyhodnocení. Předmět nemůže být splněn bez této průběžné práce. Kurz v Moodle je založen pro prezenční i kombinovanou formu výuky. Vkládejte úkoly na správné místo prosím. V případě, že nebude z důvodu pandemie možnost se osobně setkat, výuka se přesune do on-line prostředí. Student si musí zajistit přístup k internetu, mikrofon a kameru.
Studentům s SPU je poskytována podpora. Je ovšem třeba, aby se o ni přihlásili s předstihem. |
|
||
|
Poslední úprava: doc. PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D. (09.11.2019)
Tento kurz má podporu v Moodlu Studenti mohou sledovat informace o probraných tématech na http://cevv-uk-pedf.blog.cz (v levé liště je třeba vybrat okénku předmětu a ve článcích vybraný semestru a formu studia). |