Poslední úprava: doc. PhDr. Miloš Kučera, CSc. (09.09.2017)
Název: Doktorský seminář „Lacan 7“
Trvání: 2 semestry 2017/18
Čas: 1x za dva týdny, 3h
Doba: Pá, 17-20
ANOTACE
Četba (interpretace) Lacanova Semináře 7 L´éthique de la psychanalyse, 1959-1960, (Paris: Seuil, 1986). Též za použití anglického překladu The ethics of psychoanalysis (New York: Norton, 1992).
SYLABUS
Doktorský seminář 2017 / 2018
Lacanův seminář 7 „L´éthique de la psychanalyse“ (1959-1960).
Četba a interpretace jednoho důležitého semináře Jacquesa Lacana s názvem „Etika psychoanalýzy“.
Tento seminář není přeložen, proto se bude číst ve francouzštině a výpomocně v anglickém překladu, který se dá stáhnout naskenovaný z internetu.
Společná práce se bude odehrávat vždy 1x za 14 dní, v průběhu zimního a letního semestru, tj. asi 12x, v 3 hodinových sessích. Kniha má 24 kapitol, proto se předpokládá přečtení dvou za každou sessi. (Ale patrně se to nesplní.)
Vzhledem k tomuto tempu a kvůli jazykové a myšlenkové obtížnosti se předpokládá pročtení odpovídající partie ve francouzštině nebo angličtině před každou sessí.
Popud k ustavení doktorského semináře dalo několik doktorandů programu „Pedagogická psychologie“, zajímajících se o lacanovskou psychoanalýzu. Seminář je však otevřen doktorandům i z jiných oborů na Pedagogické fakultě a mimo ni, a hostům bez omezení.
Protože Lacan svoje úsilí charakterizoval jako „le retour à Freud“, objevuje se v jeho textu také četba Freudových děl.
Na počátku semináře se jedná o původně rukopisný Entwurf einer Psychologie (1895), který existuje v německém originálu, v anglickém překladu a jehož dva první díly jsem se zachováním hlavních německých ekvivalentů přeložil (in Pud u Freuda, Karolinum 2017). S ním se zavádí mateřská Věc (Ding). V této problematice (ale i jinde v textu) Lacan dále operuje s Nevědomím (Das Unbewusste, 1915; in SP 10, s. 231–262), s Popřením (Die Verneinung, 1925; in SP 14, s. 13–18), s Formulováním dvou principů psychického dění (Formulierungen über zwei Prinzipien des psychischen Geschehens, 1911; in SP 8, s. 193-201) a s Pocitem stísněnosti v kultuře (Das Unbehagen in der Kultur, 1930; in SP 14, s. 327–393. Viz též alternativní překlad: Nespokojenost v kultuře. In Freud, S. /1990/ O člověku a kultuře. Praha: Odeon, s. 316–380.)
Vzhledem k tomu, že se Lacan v semináři snaží dát platnost Freudovým „pudům smrti“ (to je teoretický patos celého díla), je třeba také znát Jenseits des Lustprinzips (1920), kde byly pudy smrti zavedeny. (Tento text lze najít česky jako Mimo princip slasti v SP 13 nebo též jako pracovní překlad s německými a anglickými ekvivalenty v mém Pud u Freuda).
Znalost Entwurfu a Jenseits je nezbytná.
Od mateřské Věci táhne Lacan souvislosti jednak k Nadjá, problematice Zákona a k transgresi a jednak k otázce sublimace. Pro první oblast kromě odvolávek na Freuda porovnává Kanta (Kritiku praktického rozumu) se Sadem (La philosophie dans le boudoir) a dále zde přirovnává „Věc“ k „hříchu“ v Dopisu Římským sv. Pavla. Sublimace je pojednána zejména na kurtoazní lásce a poezii, Minne (což je částečně zpracováno v mých Formách citů: Lacanovská teorie, Karolinum 2008). Sublimace jakožto creatio ex nihilo je dál vysvětlována za použití Heideggerova rozboru Věci v podobě Krug (Džbán; in Básnicky bydlí člověk. OIKOYMENH 1993): stále se vlastně probírá „prázdno“.
Z toho se přejde do smrti boha, lásky k bližnímu a ke slasti (rozkoši) z transgrese, ze zločinu, z udělání čistého místa, ze škrtnutí. Probírá se Sadova Histoire de Juliette.
Dvě bariéry proti tomuto radikálnímu přání: dobro a krásno. U dobra pasáž z Vyznání sv. Augustina a poté instituce potlače jako záměrného ničení dober (to jsem popsal ve Formách citů). Krásno funguje jinak než dobro. K tomu se z Kanta samozřejmě cituje už Kritika soudnosti. Hlavně se analyzuje z hlediska pudu smrti Sofoklova Antigona (a narážky na Oidipús na Kolónu). Z Aristotela zde zaznívá jeho pojetí katarze. K Lacanovu rozboru Antigony lze použít rukopis stejnojmenné přednášky z Opočna 2016. Existuje dále résumující text Semináře 7, jímž lze hrubě kontrolovat náš postup: Moustapha Safouan. Lacaniana I, s. 139-156 (máme k dispozici).
Toto výše není samozřejmě žádný výklad Lacanovy Etiky, ale jen upozornění na texty mimo něj, jež bude nutno trochu znát. Pro mě samého pak na body, které jsem už někdy zpracovával. (Texty z Karolina by měly existovat i v elektronické podobě a pro zájemce z UK ke stažení zdarma.)
Přesný způsob práce nelze předem určit, protože bude záviset na počtu uchazečů, na jejich jazykových znalostech, na obeznámenosti s psychoanalýzou, s dílem Freuda, s antikou, a hlavně na jejich ochotě přečíst si rozebíranou pasáž a případně její kulturní reference předem, a pak na semináři vystupovat.
