|
|
|
||
|
Poslední úprava: PhDr. Mgr. Veronika Pavlas Martanová, Ph.D. (04.02.2020)
|
|
||
|
Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (07.05.2009)
Seznámit studenty se základním pojetím poradenské profese z pohledu historického i současného, pozornost bude věnována zejména výkladu základní terminologie, jednotlivým etapám poradenského procesu, etice poradenské práce a otázkám rozvíjení profesních kompetencí v oblasti poradenství. |
|
||
|
Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (07.05.2009)
BALCAR, K. In LANGMEIER, J.; BALCAR, K.; ŠPITZ, J. Dětská psychoterapie. Praha: Avicenum, 1989. BROWN D.-LENT.W. Handbook of counseling psychology. New York 2000. DRAPELA,J.V.; HRABAL, VL.:Vybrané poradenské směry: Teorie a strategie. Praha: UK, 1995. DRYDEN,W.: Poradenství. Portál: Praha, 2008. ELLIOT, J.; PLACE, M. Dítě v nesnázích. Praha: Grada, 2002. GABURA J.; PRUZJNSKA, J. Poradenský proces. Praha: Slon, 1995. GALDARD, K.- D.: Counselling children: a practical introduction. Sage, London 1998. HADJ MOUSSOVÁ, Z.; VALENTOVÁ, L. Poradenské teorie a strategie. Praha: UK, 2002. HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál, 2004. HRABAL, VL.st. Přehled poradenských teorií a strategií. In HADJ MOUSSOVÁ, Z.; VALENTOVÁ, L. Poradenské teorie a strategie. Praha : PF UK, 2002. HUTCHBY, Ian: The discourse of child Counselling. Amsterodam 2007. JEDLICKA, R. a kol. Děti a mládež v obtížných životních situacích. Praha: Themis, 2004. K0ŠČO,J. Poradenská psychológia. Bratislava: SPN, 1987. KOHOUTEK,R.: Historie pedagogicko ? psychologického poradenství. CERM, Brno 1999. KOPRIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997. LANGMEIER, J.; BALCAR, K.; ŠPITZ, J. Dětská psychoterapie. Praha: Avicenum, 1989. LANGOVÁ, M.:Psychologické aspekty školního poradenství. UJEP, Ústí n.L.2005. LUDEWIG,K.: Systemická terapie. Základy klinické teorie a praxe. PALLATA, Praha 1994. MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN, 1992. MATĚJČEK, Z. Praxe dětského psychologického poradenství. Praha: SPN, 1991. MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. Praha: Avicenum, 1986. NOVÁK,T.: Manželské a rodinné poradenství. Grada, Praha 2006. OAKLANDER,V. Třinácté komnaty dětské duše. Dobříš: Drvoštěp, 2003. OPEKAROVÁ,O.: Kapitoly z výchovného poradenství: školní poradenské služby. UJAK, Praha 2007. PEŠOVÁ, I.-ŠAMALÍK, M.: Poradenská psychologie pro děti a mládež. Grada, Praha 2006. PROCHASKA, J.O.; NORCROSS, J.C. Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi. Praha: Grada, 1999. PROUT, H.T.; BROWN, D.T. ed.: Counseling and Psychotherapy with Children and Adolescents: Theory and Practice for School and Clinical Settings. USA, New Jersey, 2007. RUDOLPH,L.B.; THOMPSON, CH.L. Counseling children: USA, California, 1992. VAGNEROVA, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004. VÁGNEROVÁ, M. Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha: UK, 1997. |
|
||
|
Poslední úprava: PhDr. Mgr. Veronika Pavlas Martanová, Ph.D. (14.05.2019)
docházka 70% a úspěšnost v závěrečném testu obsah testu je dán výukovými okruhy v prezentaci, uzavžené a otevřené otázky, pro úspěšné absolvování minimální výkon 70% (hodnocen známkou 3). |
|
||
|
Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (07.05.2009)
Tématem kurzu je poradenská profese její pojetí z hlediska historického a současného. Jedinec má právo na kvalifikovanou poradu i psychologickou pomoc, která mu poskytuje spolehlivé informace pro rozhodování i rozvíjení kvalit jeho osobnosti i při zvládání situačních či vývojových krizí. Pozornost bude věnována odborné připravenosti poradců, etice poradenské práce, objasnění jednotlivých etap poradenského procesu. Dalším tématem bude analýza termínů diagnostika, intervence, konzultační aktivity v poradenské činnosti s konkretizací v oblasti školství. Péče o duševní zdraví jako základní prevence zdravého rozvoje osobnosti, přínosy poradenských služeb v této oblasti, rozvíjení profesních kompetencí v oblasti psychologického poradenství u osob odpovědných za výchovu dětí a mládeže. Poradenská pracoviště typu pedagogicko-psychologické poradny mají v našich zemích dlouhodobou tradici, avšak od svých počátků prošla tato zařízení řadou proměn. Jeden z velmi významných posunů přinesl nový Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání č. 561/2004 Sb. , platný od počátku roku 2005 a specifikovaný v poradenské praxi vyhláškou 72 ze dne 9. února 2005 o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. V této vyhlášce jsou jmenovány poradenské subjekty (škola, školské pracoviště, SPC, PPP) a podmínky nezbytné pro poskytování poradenských služeb a je zde specifikována i náplň činnosti poraden (Příloha č.1 k vyhlášce č.72/2005 Sb.). Kromě psychologické a speciálně pedagogické diagnostiky je věnována značná pozornost též dlouhodobé intervenci.
Role poradce v pedagogicko?psychologické poradně a jeho profesní kompetence Poradenský pracovník zastává při své práci řadu rolí, je expertem, diagnostikem, rádcem, terapeutem a průvodcem. Reaguje na zakázku klienta a musí být schopen zvolit přístup adekvátní situaci. Na všechny tyto své role by měl být jako profesionál připravován. V případě, že je zakázkou testování, diagnostika či posouzení stavu, tehdy je expertem, diagnostikem, drží se předem předepsaných postupů. Součástí jeho expertní role je též předávání informací, návodů, které klientovi chybí, určitý druh vzdělávání (vysvětlí diagnózu, popíše vhodné postupy). Na tuto roli musí být terapeut předem i teoreticky vzděláván, pracuje podle určitých návodů. Zároveň může být psycholog poradcem, pokud se na něj obrací klient či klientská rodina o radu, která ve své podstatě znamená využití možností systému ( ?jak to v naší situaci dělat jinak??), podporuje to, co je dosažitelné, co je k dispozici. Poradce je k této pozici též školen, ale reaguje tvořivě, teď a tady, bez předem daných návodů. Poradenství v tomto úzkém slova smyslu v sobě nezahrnuje radikální změnu. Pokud je zakázkou změna, ukončení trápení, vyřešení problémové situace, pak se poradenský pracovník stává terapeutem, psychoterapeutem. Psychoterapie je dlouhodobou spoluprácí na změně, přijímajícím vztahem, který má vymezený cíl a vlastní zákonitosti. Psychoterapie se také odehrává aktuálně tady a teď, vyžaduje však speciální psychoterapeutický výcvik. V případě, že zakázkou není změna situace, například situace je neměnitelná, týká se i členů rodiny, kteří odmítají spolupracovat a podobně, pak se poradenský pracovník stává průvodcem klienta. Nepokouší se situaci měnit, ale pomáhá ji klientovi lépe snášet, provází jej. Poradenský psycholog se musí neustále vzdělávat, je člověkem teoreticky znalý mnoha psychologických nástrojů, metod, směrů a škol, který si volí některou či některé z nich dle svého osobního zaměření a na základě této koncepce pracuje s klienty.
Etika práce v poradenství S otázkami souvisejícími s profesní etikou se setkávají v denní praxi všichni, kdo pracují v pomáhajících profesích. Psychologové a speciální pedagogové ve školství např. při rozhodování o svých možnostech, o postupech péče o žáky, kterým poskytují poradenskou či preventivně výchovnou péči, při vymezování míry vlastní zodpovědnosti a povinností vůči nim, při diskusích s učiteli a s řediteli škol, při podávání zpráv o žácích, které mají v péči různým institucím (např. OPD, policie, soudy apod.) a v řadě dalších situací. Osobním východiskem profesně etického přístupu každého odborníka v pomáhající profesi je vědomí zodpovědnosti za jeho vlastní zásahy a doporučení (zodpovědnosti za důsledky vlastních odborných rozhodnutí). Pomoc při řešení profesně etických otázek mu poskytují etické standardy, zásady či kodexy, které řeší hlavně následující otázky : 1. prospěch klienta Jedna z prvořadých zásad všech etických kodexů je zásada o prospěchu klienta. Dodržování této zásady znamená, že pracuje-li s nějakým klientem nebo skupinou klientů, resp. s jeho (jejich) rodiči, nadřazuje tím jeho (jejich) zájem či prospěch, nad zájmy a prospěch školy či instituce, ve které je zaměstnán. Prospěch klienta (žáků), se kterým/i pracuje, je také samozřejmě nadřazen nad prospěch, který může poradce jako soukromá osoba či jako odborník z této práce či ze vztahu s žákem a jeho rodiči mít. Se zásadou o prospěchu klienta souvisí často uváděná povinnost uvědomit si své limity a v případě, že nemohu pomoc poskytnout adekvátně sám, nabídnout pomoc při nalezení jiných odborníků. 2. kompetence a vědomí jejich hranic Tato zásada laicky říká: nepouštěj se sám do ničeho, co nemůžeš nebo neumíš dělat a současně ukládá povinnost pracovat na sobě a učit se. Souvisí samozřejmě velmi úzce se zásadou o prospěchu klienta. Problematika kompetencí souvisí značně i s otázkami motivace k práci v pomáhající profesi, s důvody, proč chceme někomu pomáhat, co nás k tomu vede, co nás na této práci přitahuje. Všechny své důvody si asi nejsme schopni plně uvědomit, nicméně čím víc o nich víme, čím lépe jsme schopni svoje emoce a motivy související s pomáháním druhým lidem rozpoznávat a orientovat se v nich, tím jsme kompetentnější a tím lépe také rozeznáváme hranice svých kompetencí. Péče o sebe (self interest) se někdy se v některých kodexech uvádí jako samostatný princip, v jiných jako součást zásady týkající se kompetencí. K péči o sebe patří sebevzdělávání, a to jak ve smyslu učení se nějakým novým znalostem a dovednostem, tak i ve smyslu lidského zdokonalování sebe. 3. důvěrnost informací Důvěrnost informací je etickou zásadou, která má obvykle i právní podložení. Zahrnuje následující pravidla:
Speciální metody Zásady pro používání speciálních metod a postupů vyplývají ze zásad o kompetencích a o důvěrnosti informací. Každý odborník pracuje jen s takovými metodami a postupy, které umí správně používat a spolehlivě interpretovat; nenapomáhá také prosazovat jejich používání nedostatečně vyškolenými nebo jinak nekvalifikovanými osobami. O zjištěních, která pomocí speciálních metod učinil, vede poradenský pracovník záznamy, které je povinen chránit před zneužitím.
Informovaný (poučený) souhlas Informovaným nebo poučeným souhlasem se rozumí povinnost respektovat právo klientů na to, aby jim byl vysvětlen charakter a účel postupů, které při práci s nimi chceme použít, a to takovým jazykem, kterému jsou schopni porozumět. Při práci s nezletilými mají právo na vysvětlení charakteru a účelu zvolených postupů také jejich zákonní zástupci. Pokud chce poradenský pracovník použít při své práci se žáky speciálních metod, se kterými nelze pracovat anonymně (např. sociometrických), je třeba, aby získal předem informovaný souhlas v písemné formě. Další povinností poradenského pracovníka je sdělit žákům, resp. též jejich zákonným zástupcům, přiměřenou formou veškeré své závěry, ke kterým na základě vyhodnocení všech získaných informací došel, případně i vysvětlit, jak k nim došel. Teprve na tomto základě pak již informovaným klientům, žákům a rodičům předkládá ve formě návrhů možná řešení a diskutuje o nich s nimi. Z těchto diskusí by pak měla vzejít dohoda o dalším postupu.
Profesionální vztahy Etické profesionální vztahy zahrnují takové jednání poradenského pracovníka, které bere náležitý ohled na potřeby, odbornou způsobilost a povinnosti svých kolegů a respektuje obsah činnosti ostatních odborníků, kteří se jakýmkoli způsobem podílejí na péči o žáky, s nimiž poradce pracuje.
Poradenský proces a jeho fáze Poradenský proces lze definovat jako odbornou práci poradenského psychologa, ?který se zabývá celkovou osobností převážně zdravého klienta, který dočasně trpí psychickými potížemi. Prostřednictvím poradenských rozhovorů mu pomáhá překonat tyto potíže a tím posiluje jeho duševní zdraví.? (Drapela 1997) Poradenství není jednostranným dáváním rad, informací, předepisováním určitého jednání ani organizovanou manipulací. Naopak je mnohostrannou intervencí, kde klient i jeho okolí jsou aktivními účastníky procesu a nesou za své jednání plnou odpovědnost. Poradenství je samostatnou plnohodnotnou disciplínou, která pomáhá lidem v různých oblastech života a plní funkci preventivní i nápravnou. Směřuje k těmto hlavním cílům: prohloubení sebepoznání klienta, lepší informovanost, pomáhá klientovi nalézt svůj hlavní problém a vytvářet realistické plány jeho řešení, činit produktivní a svobodná rozhodnutí, vytvářet si hodnotné vztahy k sobě i jiným, asistuje při získávání sebedůvěry i schopnosti důvěřovat jiným. ?Poradenství se věnuje prevenci ?normálních? problémů již na jejich počátku a může tak omezit vznik delikvence, školní selhávání a emocionální porušení.? (Rudolph,L.B.; Thompson,Ch.L.1992, s.13) Vytváří zdravé prostředí a pomáhá dětem vyrovnávat se se stresem a s konflikty v průběhu jejich růstu a vývoje. Dětské poradenství může být hlavní léčebnou silou v pomoci dětem s problémy s hodnocením, využívá individuálního a skupinového uspořádání, konzultace s rodiči i učiteli. Principy jsou podobné jako u dospělých, ale je třeba znát svět očima dítěte, a chápat, že každé dítě či adolescent jsou individualita. Poradenství poskytuje jedinečnou oporu pro individuální průzkum a vyjádření idejí i pocitů v nehodnotícím a nezastrašujícím prostředí. Poradenský proces je ovlivněn mnoha faktory, z nichž nejvýznamnějšími jsou jeho atmosféra, struktura a fáze a osobnost poradenského psychologa. Koščo rozlišuje tři druhy poradenských situací dle druhu interpersonálního styku a kvality komunikačního procesu: mikrosituace, mezosituace (hromadné skupinové poradenství) a makrosituace. Šířka záběru poradenské praxe je velmi rozsáhlá, samotná mikrosituace zahrnuje dyadické, triadické, rodinné a skupinové poradenství. První tři se realizují v interakci psycholog ? klient, psycholog ? klient a členové jeho rodiny, psycholog ? klient s členy rodiny a zástupce školy a to v různých obměnách, kde může být jeden z členů dočasně vyloučen. Ve čtvrtém typu mikrosituací - ve skupinovém poradenství je mnohem více zúčastněných subjektů, i zde však platí, že skupina je tvořena nejen součtem vazeb klientů s terapeutem či terapeuty, ale též sumou interakcí každého s každým za přispění skupinové dynamiky. Na fáze poradenského procesu lze pohlížet z mnoha úhlů, na čem se však literatura shoduje, je aspekt chronologický a aspekt vývoje vztahu mezi klientem a poradenským psychologem. Chronologicky se jedná o tyto prostupné typy spolupráce v poradenské praxi: jednorázové poradenství (do rozsahu 2-3 pohovorů; zahrnuje první setkání, úvodní rozhovor a anamnézu, vztah s klientem, vyšetření, diagnostiku a sdělení jejich výsledků) a poradenskou spolupráci dlouhodobějšího charakteru (individuální, rodinná a skupinová terapie poradenského typu). Z hlediska trvání a povahy terapeutického vztahu a rozlišit ještě tyto další 3 typy terapeutické spolupráce : 1. Klinické / krátkodobé psychologické poradenství, kde se jedná o již zmiňovaný jednorázový (do 2 - 3 sezení) podpůrný zásah terapeuta, klient i jeho rodina je přijímán jako nenarušený a schopný se s drobnou dopomocí, korekcí či instruktáží vypořádat s problémem sám. Někdy stačí problémy spolu s rodinou zvěcnit, objektivizovat, zamyslet se nad adekvátností reakcí na daný problém. Jindy je účinné odstranění zveličování obtíží a nepřiměřených pokusů po odstranění jevu, který je běžně pomíjivý a přechodný. Samozřejmě nelze nepříjemnosti klientů bagatelizovat, ale je vhodné nahlédnout, zda jim není dodávána neodpovídající závažnost v rodině i v prožívání dítěte samého. Racionální pohled a vhodnější jednání pak může přinést rychlé a jednoduché řešení. 2. Vlastní poradenská terapie, dlouhodobá intervence, která zahrnuje vztah i proces, jsou v ní užívány speciálně terapeutické postupy a jejím cílem je navození změny. Poradenská terapie či poradenství druhé úrovně ve školských zařízeních znamená dlouhodobé vedení klienta, v němž poradenský psycholog využívá všechny své role. Lze pracovat individuálně, skupinově či s celým rodinným systémem dítěte. Poradenská terapie zahrnuje kontinuální působení na klienta a spolupráci s klientem na jeho osobní změně (tedy psychoterapii) a zároveň její znovuukotvování v reálných situacích běžného života. Není tedy jen čistě psychoterapeutickým přijímajícím vztahem, je rámována potřebami a podmínkami všech zúčastněných stran. Za specifikum pedagogicko - psychologického působení považujeme, že musí pracovat terapeuticky, ale zároveň upravovat, modifikovat a sjednávat vnější podmínky (jednání se školou, volba školy, instruktáž rodičů, individuální vzdělávací plány, integrace, doporučování zvážení medikace apod.). 3. Psychologické vedení, kdy je ?psychagogická pomoc poskytována v dlouhodobém osobním vztahu dítěte a jeho rodiny s odborníkem, který tak má možnost průběžně ovlivňovat kromě přechodných problémů i průběh osobního vývoje a vytváření životně důležitých vztahů dítěte.? (Balcar 1989) K tomuto typu vztahu a přijetí s možnou identifikací se přistupuje hlavně tehdy, pokud dítě pochází z narušeného nespolupracujícího prostředí. Tento dětský klient je přijímán bez úsilí o podstatnou změnu, protože ta někdy nebývá objektivně možná a navíc konfrontace dítěte s nevyhovujícím prostředím, které nelze změnit, by byla spíše ke škodě než k užitku. V tomto typu vztahu lze klienty vést, motivovat a podporovat a jedná se o osobní vztah bez snahy o rozvinutí terapeutického procesu. Terapeut je jakýmsi průvodcem, ?učitelem života?.
Vztah poradenství a psychoterapie Psychologické poradenství není v žádném případě ztotožnitelné s psychoterapií, tyto dva pojmy nelze slučovat. Liší se obsahem, strukturou, motivovaností klientů i časovým rozsahem (poradenství je tradičně chápáno převážně jako jednorázové, krátkodobé, terapie by měla být kontinuální). Je však možné, aby se vzájemně prolínaly, řídily se podobnými pravidly a etikou. V ideálním případě by se od sebe měly učit a vzájemně se doplňovat. V reálných podmínkách je možné, aby odborník školený v obou oblastech používal prvky terapie jako obohacení své poradenské praxe. Znamená to, že pokud mu to časové a prostorové podmínky umožní, může některým svým klientům nabídnout delší spolupráci na řešení problémové situace a to buď individuálně, nebo ve skupině. Dle Matějčka jde v psychoterapii více o změnu osobnostní, v poradenství o změnu situační. Dlouhodobá intervence je v poradenství nabízena, pokud je klient nedostačivý ve schopnosti řešit problémy a tehdy rada není dostačující intervencí. Klient používá neadekvátní způsoby chování nejen proto, že není dostatečně informován či nemá dostatek zkušeností, ale též proto, že situace nevhodně percipuje, překrucuje a činí chybné soudy. Tyto situace mohou být v praxi často spojeny s dětmi s poruchami chování. Pak je vhodné rozšířit práci s rodinou či jedincem na psychoterapeutické intervence, pokud se ovšem rozhodnou spolupracovat. Psychoterapie též může účinně rozšiřovat působení pedagogicko - psychologických poraden v oblasti vnitřního růstu, v adolescentních seberozvojových skupinách. Funkce klinických a poradenských pracovníků se podobají i liší zároveň, obě skupiny těchto odborníků pomáhají klientům dosáhnout lepšího psychického zdraví, mají sice rozdílné zaměření, ale jejich práce směřuje namnoze k podobným nebo komplementárním cílům. Klinický psycholog se soustřeďuje na snížení klientovy patologie a tím posiluje jeho psychické zdraví. Poradenský psycholog se snaží rozvíjet pozitivní prvky klientovy osobnosti a tím snižuje jeho patologii, případně jí pomáhá předcházet.? Drapela (1995, s. 8) Psychoterapie je chápána více medicínsky oproti edukačnímu prostředí v poradenství, které se věnuje prevenci a vývojovým záležitostem. V léčebné psychoterapii se léčí pacient, v poradenství pracujeme s klienty (lze chápat i v souvislosti s mírou aktivity, klient je aktivnější než pacient). Psychoterapie léčí osobnostní problémy, poradenství se zabývá spíše obtížemi ve sféře osobní, sociální, profesní, vzdělávací a problémy s rozhodováním. Psychoterapie se často zaměřuje na nevědomé obsahy, poradce směřuje svou péči hlavně k těm vědomým, využívá k tomu spíše vyučující metody nežli postupy zdravotnické. Lékařské obory jsou nahlíženy jako více vědecké oproti poradenství, které je bráno spíše jako edukativní sociální služba. Vztahy poradenství a psychoterapie se tedy v čase vyvíjejí, přibližují a některé jejich funkce se i prolínají, zejména se vznikem různých specializovaných poradensko ? terapeutických zařízení a středisek (poradenská a terapeutická střediska pro výchovné problémy, SVP, drogovou problematiku, Prev- centrum o.s., Sananim o.s. apod.). Dnes se tedy i v Čechách vytvářejí pracoviště, která tyto dvě profese kombinují a podílejí se tak na vytváření profesí zcela nových využívajících částí obojího.
ZAČLENĚNÍ KURZU Kurz ve třetím ročníku bakalářského studia plynule navazuje na základní psychologické disciplíny a uvádí je do kontextu pedagogicko ? psychologického poradenství. Kurz vytváří informační základ, na nějž navazuje předmět Teorie psychologického poradenství ve výchově a vzdělávání, který bude následně v magisterském studiu seznamovat studenty s již konkrétními poradenskými směry z hlediska teorií a strategií poradenské práce. V tomto souvisejícím předmětu se budou konkretizovat činnosti poradce, které jsou nyní nastíněny obecně. Kurz Poradenská psychologie ve výchově a vzdělávání také připravuje půdu pro magisterský předmět Diagnostika v psychologickém poradenství, kde budou konkretizovány a do praxe převedeny poradcovy dovednosti a etické principy. |
|
||
|
Poslední úprava: PhDr. Mgr. Veronika Pavlas Martanová, Ph.D. (14.05.2019)
docházka 70% a úspěšnost v závěrečném testu. |