Antická filosofie a věda - MS720P49

• Anglický název: Ancient Philosophy and Science
• Český název: Antická filosofie a věda
• Zajišťuje: Katedra filosofie a dějin přírodních věd (31-107)
• Fakulta: Přírodovědecká fakulta
• Platnost: od 2017
• Semestr: zimní
• E-Kredity: 3
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:2/0, Zk [HT]
• Počet míst: neomezen
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: vyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Poznámka: povolen pro zápis po webu
• Garant: doc. Mgr. Zdeněk Kratochvíl, Dr.
• Vyučující: doc. Mgr. Zdeněk Kratochvíl, Dr.

Anotace

Poslední úprava: doc. Mgr. Zdeněk Kratochvíl, Dr. (01.10.2023)

Úvodní kurz dějin filosofie v kontextu vývoje přírodních věd od nejstarší doby do konce antiky. Přehled tradiční terminologie a představových rámců základních teoretických přístupů ke světu.
Cílem není naučit se zpaměti životopisy, díla a data filosofů, nýbrž pochopit několik základních konceptů toho, co lze považovat za "racionální", - a při té příležitosti zvládnout minimum z té části historického pojmosloví, kterou stále používáme.

Doufám, že i letos (zimní semestr 2023/24) bude výuka probíhat normálně, tj. prezenčně, ve Viničné 7, v posluchárně B 3 ("Fotochemie"), vždy ve čtvrtek od 14:50.

V "souborech" nechávám minulé nahrávky z dob covidového on-line provozu, můžou se někomu hodit.

Literatura

Poslední úprava: doc. Mgr. Zdeněk Kratochvíl, Dr. (10.09.2022)

Zdeněk Kratochvíl: Filosofie mezi mýtem a vědou (od Homéra po Descarta), Academia : Praha 2009 – do s. 253, tedy kapitoly 1 až 8 (další jsou věnované filosofii středověku a renesance).

Toto je základní literatura, při jednotlivých přednáškách budu zmiňovat (a v sylabu uvádím) nepovinná doplnění pro zájemce.

Pokud někdo chce vycházet z jiné literatury, je to možné, ale podmínkou je konzultace, neboť na trhu je množství nekvalitních titulů. Nejsem cenzorem vaší četby, ale ponechávám si rozhodování o tom, co je vhodné k atestu.

Pokud koho víc zajímají dějiny přírodních věd v rané antice, tak přikládám link na přednášku pro seminář fyziků na MFF, Řešené problémy a filosofické výkladové rámce fyziky předsokratiků (21.10.2021)

https://youtu.be/sWTiwTavAkc

 

Nahrávky on-line podoby mohou sloužit těm posluchačům, kteří zrovna budou z jakýchkoli důvodů mimo provoz. (Ta první se formálně - ne obsahově - nepovedla, ale což.)

Je mo milou povinností připravit lepší verze přednášek než jsou ty nahrané loňské a předloňské.

Požadavky ke zkoušce

Poslední úprava: doc. Mgr. Zdeněk Kratochvíl, Dr. (10.10.2022)

Ústní zkouška na základě rozsahu přednášek a (nebo) základní literatury.

Změna literatury ke zkoušce podléhá domluvě při konzultaci. (Nejsem cenzorem vaší četby, číst můžete, co chcete, ale ponechávám si právo rozhodovat, jaká literatura je vhodná k atestu z tohoto kurzu. Na trhu i na webu je totiž mnoho velice nekvalitních titulů a taháků, včetně bizarních.)

Konzultace a předtermíny (i po-termíny) po předchozí domluvě emailem (z důvodů teplotních).

Termíny zkoušek vypíšu před zkouškovým, bude jich dost.

Sylabus

Poslední úprava: KRATOCHV/NATUR.CUNI.CZ (09.10.2020)

1. Co je filosofie
Čím se filosofie liší od vědy, náboženství, mýtu, umění. Vznik filosofie, vznik vědy. Podobnosti a rozdíly v Řecku, Indii a Číně. Nástupci řecké filosofie: Řečtí křesťané, Latiníci (pak latinští křesťané a evropská školní filosofie), Arabové, Židé... Vzájemné vlivy Řecko / Indie.
Jednotlivé filosofické školy = příklady různých přístupů ke skutečnosti i různých určení filosofie.
Periodizace dějin filosofie, zvláštnosti jednotlivých epoch.
Problémy nejstarší filosofie a její vztah ke vznikající vědě. Problémy kontinuity pojetí vědy a vědění v dějinách.

Nepovinná doplňující literatura:

Z. Kratochvíl: Alternativy (dějin) filosofie. Mervart 2020. (provokativní doplňky)

Diogenés Laertios, Životy, názory a výroky proslulých filosofů, přel. Antonín Kolář. Pelhřimov 1995². (roztomilá a poučná antická drbárna)

Obsáhlé fotogalerie památek řecké kultury https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde

Moje populárněji laděné články na serveru Osel.cz (https://www.osel.cz/autor/240/zdenek-kratochvil/), např.

Alternativy (dějin) filosofie – autoreferát https://www.osel.cz/11327-alternativy-dejin-filosofie.html

Iónská trojčata - zrození řecké filosofie a vědy v řecké archaické době https://www.osel.cz/11395-ionska-trojcata-zrozeni-recke-filosofie-a-vedy-v-archaicke-dobe.html

Školní čeládka v antickém Řecku https://www.osel.cz/11348-skolni-celadka-v-antickem-recku.html

 

2. Poklidná racionalita řeckého Východu
Východ (Iónie): Milétské zkoumání světa.
Thalés – geometrie, astronomie, "hylozoismus".
Anaximandros – mapy, sluneční hodiny, ekliptika; rovnováha koloběhu světa "odvíjením" a zanořováním protikladů "věčným pohybem", "apeiron".
Anaximenés – metafora dýchání světa, její tradice u lékařů i mystiků, racionální meteorologie.

Nepovinná doplňující literatura:

Karel Svoboda, Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha 1962.

Fragmenty předsokratiků http://www.fysis.cz/presokratici/vstup/3DK.htm

Z. Kratochvíl, Mezi mořem a nebem. Odkaz iónské archaické vnímavosti. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2010.

Radim Kočandrle, Anaximandros z Mílétu. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2010.

Radim Kočandrle, Anaximenés z Mílétu. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2014.

Dirk L. Couprie, Robert Hahn, Gerard Naddaf, Anaximander in Context: New Studies in the Origins of Greek Philosophy. Albany: State University of New York Press, 2002.

Kam že to upadl Thalés z Mílétu? https://www.osel.cz/10551-kam-ze-to-upadl-thales-z-miletu.html

Jak si Anaximandros pohrál s gnómónem https://www.osel.cz/10555-jak-si-anaximandros-pohral-s-gnomonem.html

Tlak, teplota, rosný bod a Anaximenés https://www.osel.cz/10560-tlak-teplota-rosny-bod-a-anaximenes.html

 

3. Zásvětní racionalita řeckého Západu
Západ (řecká Itálie): Pythagorejské sepjetí racionalismu a zásvětní mystiky.
Teorie protikladů. Kosmos, teorie, harmonie. Matematizace přírody, souvztažnost aritmetiky a geometrie. Duše jako harmonie, jako myslící, jako věčná a cyklující – metempsychósis. Pythagorejská společnost: posluchači (akúsmatici, exoterní) a zasvěcenci (matematici, esoterní). Vliv v lékařských a matematických školách, Platón. Zvláštnosti pythagorejské vědy: akustika, heliocentrismus, geometricky pojaté atomy, spekulace, podivínství.

Nepovinná doplňující literatura:

Antonín Šíma: Svět vymezený a neomezený. Principy přírody ve filosofii Filoláa z Krotónu a u raných pythagorejců. Mervart 2012.

Zbyněk Šír (ed.), Řecké matematické texty. Praha: Oikoymenh 2011.

Z. Kratochvíl, Obrana želvy. Praha: Malvern 2003.

Jak člověk k adjektivu „moudrý“ přišel (Alkmaión) https://www.osel.cz/10593-jak-clovek-k-adjektivu-moudry-prisel.html

Byl Filoláos větší číslo než Pythagorás? https://www.osel.cz/10642-byl-filolaos-vetsi-cislo-nez-pythagoras.html

Ing. Archytás Krotónský (spíše Tarentský) https://www.osel.cz/10665-ing-archytas-krotonsky.html

Hiketás ze Syrakus – A už se točí! https://www.osel.cz/10679-hiketas-ze-syrakus-a-uz-se-toci.html

 

4. Hérakleitos
Hérakleitos z Efesu: „Vše plyne.“ Proti domněnkám slavných a slávě mocných. Proti pouze formálním postupům myšlení. Paradoxy části a celku. Ustavičná proměna (metabolé) uvnitř kosmu, včetně proměn druhů. Protiklady a diference, přirozenost (fysis), skrytá harmonie. Metafora spánku a probuzení. Osudová řeč (logos). Duše ve světě, osud, individuální úroveň osudu. Vliv: Hippokratés (přirozenost si vystačí ve všem), Sofoklés (náhoda a osudová moc).

Nepovinná doplňující literatura:

Zdeněk Kratochvíl, Délský Potápěč k Hérakleitově řeči. Praha: Herrmann a synové 2006.

Analýza Hérakleitových zlomků pomocí teorie sítí (i s textem a programem ke stažení) https://ps.ucw.cz/kolymbetes/

Charles H. Kahn, The art and thought of Heraclitus. Cambridge University Press 1979.

Sofoklés, Král Oidipús, prozaický překlad a poznámky Matyáš Havrda, básnický překlad Petr Borkovec. Brno: Větrné mlýny & HaDivadlo 1999.

Hynek Bartoš, Očima lékaře. Studie k počátkům řeckého myšlení o lidské přirozenosti z hlediska rozlišení duše–tělo. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2006.

Hippokratés, Vybrané spisy I, II (ed. Hynek Bartoš, Sylva Fischerová). Praha: Oikoymenh 2012, 2018.

Hérakleitos – Svět jako hra náhody, jejíž vládě říkáme osud https://www.osel.cz/11199-herakleitos-svet-jako-hra-nahody-jejiz-vlade-rikame-osud.html

Oidipús, komplex, náhoda a osud (Sofoklés) https://www.osel.cz/11244-oidipus-komplex-nahoda-a-osud.html

Hippokratés: Raději šťávy než filosofii https://www.osel.cz/10688-hippokrates-radeji-stavy-nez-filosofii.html

 

5. Eleatské ztotožnění skutečnosti, myšlení a řeči
Xenofanův sarkastický racionalismus.
Parmenidés z Eleje: jedno, jsoucno, bytí, myšlení. Jedno jest; nejistota všeho vnímaného, upozadění fysis i přírodovědy. Předpoklady logiky a metafyziky, „zastavovatel jsoucna“.
Dědicové: Zénón – aporie proti možnosti pohybu, prostoru... Vliv: sofisté, atomisté...

Nepovinná doplňující literatura:

Země u Xenofanových nohou (a bůh nad ní) https://www.osel.cz/10571-zeme-u-xenofanovych-nohou-a-buh-nad-ni.html

Parmenidés, stabilita a Jedno https://www.osel.cz/10610-parmenides-stabilita-a-jedno.html

Zénón z Eleje, želva, šíp a nekonečně bodů na úsečce https://www.osel.cz/10620-zenon-z-eleje-zelva-sip-a-nekonecne-bodu-na-usecce.html

 
6. Myšlení o přírodě po eleatském šoku
Metafora mísení (nic nevzniká a nezaniká, pouze se mísí) a její různá užití:
Empedoklés: 4 živly, „kořeny přirozenosti“; pojetí látky (hylé); láska a svár; koloběh: chaos, kosmos, sfairos; vnímání božství; reinkarnace.
Anaxagorás: teoretik, demytologizace kosmu. Infinitesimální „zárodky“, vlastnosti. Redukce na kvality. Mysl (nús) jako pořádající princip. Metabolismus. Intelektuální etika.
Démokritos: poznání pouze logickým myšlením; jsoucí atomy ve jsoucím nejsoucnu (prostoru); principy poznávací redukce, princip kompozicionality.

Nepovinná doplňující literatura:

Vojtěch Hladký, Radim Kočandrle, Zdeněk Kratochvíl, Evoluce před Darwinem. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2013.

Zdeněk Kratochvíl, Anaxagorás. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2014.

Anaxagorás jako astrofyzik https://www.osel.cz/10634-anaxagoras-jako-astrofyzik.html

Anaxagorás a infinitezimální veličiny https://www.osel.cz/10632-anaxagoras-a-infinitezimalni-veliciny.html

Empedoklés před Darwinem https://www.osel.cz/10639-empedokles-pred-darwinem.html

Démokritos: Jen atomy a prázdno https://www.osel.cz/10700-demokritos-jen-atomy-a-prazdno.html

7. Problémy klasické filosofie od sofistů po Platóna
Sebevědomí intelektu, proměny umění (perspektiva), diferenciace věd.
Hnutí sofistů: učitelé, mobilita, věhlas, právní a politické aplikace rétoriky a logiky; logika (dialektika) a eristika, lidská práva.
Sókratés: neúspěšný sofista nebo zakladatel platónské filosofie? Role otázky a dialogu.
Instituce filosofických a vědeckých škol: Akadémie (Platón), Lykeion (Aristotelés).
Vliv pythagorejců: Zásvětní racionalita, moralizace.
Vliv Eleatů: Metafyzika, logika.
Vliv iónského (východního) myšlení přirozenosti: lékařské školy.

Nepovinná doplňující literatura:

Antifontova cynická geometrie (sofista matematik) https://www.osel.cz/10719-antifontova-cynicka-geometrie.html

Byly všechny Sókratovy nápady moudré? https://www.osel.cz/10754-byly-vsechny-sokratovy-napady-moudre.html

8. Platón – racionalista nebo mystik?
Vědění a mínění. Pojmy a dojmy. Dialog. Podobenství o jeskyni, o Slunci (světelná metaforika poznání), o úsečce (ideje, matematické objekty, zkušenostní věci, jejich nápodoby).
Idea a druh (eidos). Statut existence druhů.
Logika (dialektika): pojmový rozbor (diairésis), souhrn; důkaz (elenchos).
Podobenství o duši (metempsychósis). Role Eróta. Role krásy. Anamnésis.
Intelektuální etika (sublimace) a politika (totalitní, vyhnání umělců z obce).
Akadémie. Vliv: Aristotelés; neoplatonici: antičtí, středověcí, renesanční.

(Tohle se nejspíš protáhne na skoro 2 přednášky.)

Nepovinná doplňující literatura:

Platónovo dílo v překladu Františka Novotného v nakl. Laichter a reedice v nakl. Oikúmené (Oikoymenh).

Platón: Hlavně odtělesněně https://www.osel.cz/10794-platon-hlavne-odtelesnene.html

Sublimace erotiky podle Platóna, alias filosofie https://www.osel.cz/10820-sublimace-erotiky-podle-platona-alias-filosofie.html

9. Aristotelés
Dialektika (logika): pojem v řeči, práce s pojmy, třídění podle obecnosti, definice, výrok (soud), důkaz (syllogismus).
Vědění cestou zobecňování (indukce) z empirie (a posteriori). Problémy úplnosti indukce. Dedukce (a priori).
Substamce a akcedenty. Látka (hylé) a tvar (morfé). Příčiny: účinná (efficiens), účelová (finalis), látková (materialis), tvarová (formalis). Důkazy boží existence.
Rozdělení filosofie, jednota vědy. Věda jako logický model empirie. Zoologie. Paradoxy aristotelské fyziky. Umírněná etika.
Lykaion. Vliv: v antice přírodověda; ve středověku od 13. st. také filosofie a theologie; v novověku sice kritizován, ale určuje většinu školní terminologie.
Nepovinná doplňující literatura:

Aristotelés – logik a zoolog https://www.osel.cz/10897-aristoteles-logik-a-zoolog.html

10. Helénistické školy: Stoici, epikúrejci a skeptici
Stoici: Zénón z Kitia, Kleanthés z Assu, Chrýsippos.
Kanón: Logika a rétorika, fyzika a teologie, etika a politika.
Kritérion: Skutečné je to, co zkušenostně působí, nebo na co může být působeno.
Triáda aktivity: pneuma (vanutí), tonos (nepětí), logos (rozum).
Stoická fyzika: experimenty – zvuk, teplo, proměny energie. Paradoxy "zákona" zachování.
Stoická etika, její římská popularizace.
Epikúros: atomismus; životní slast (hédoné); daleko od bohů, smrti a všech tužeb.
Skeptici: životní (Pyrrhón, vliv Indie) a akademičtí (Arkesilaos – nezaujaté zkoumání).
Skepse (zdržení se úsudku) oproti dogmatu (tvrzení). Argumenty proti jistotě poznání – sen, divadlo. Skeptická věda: Eratosthenés, Hipparchos. Vliv: „empirismus“.

Nepovinná doplňující literatura:

Stará dobrá skepse https://www.osel.cz/11000-stara-dobra-skepse.html

11. Na přelomu věků, po novoplatoniky
Římská okupace. Rozvoj věd a úpadek filosofie v pozdní antice. Import babylónských tradic (astrologie).
Úpadek tradičního náboženství, revitalizace starých kultů, importy kultů z Orientu (vliv judaismu a možná i Indie), nová náboženství – zvítězí křesťanství.
Latinská filosofie v Římě - řečník Cicero – a latinský odpor k filosofii.
Řečtí „milovníci krásy a starobylostí“ – Plútarchos.
Řecká filosofie u Židů – Filón Alexandrijský - interpretace „stvoření“.
Řecká filosofie u křesťanů - Kléméns Alexandrijský – filosofie a víra.
Řečtí novoplatonici a jejich možné indické korespondence – myšlení analogií.
Převzetí novoplatónských schémat řeckými křesťany.
Aurelius Augustinus – první latinský křesťanský novoplatonik, teorie iluminace, problém vůle, filosofie dějin, latinský i křesťanský odvrat od přírody k "nadpřirozenému".
Byzanc a Arabové.

Nepovinná doplňující literatura:

Plútarchos, O delfském E, přel. Radek Chlup. Praha: Herrmann a synové 1995.

Radek Chlup, Corpus hermeticum. Praha: Herrmann a synové 2007.

Filip Karfík, Plótínova metafyzika svobody. Praha: Oikoymenh 2003.

Radek Chlup, Proklos. Praha: Herrmann a synové 2009.

Mnoho podob Luny a jak se chovat při zatmění Měsíce (Plútarchos) https://www.osel.cz/10648-mnoho-podob-luny-a-jak-se-chovat-pri-zatmeni-mesice.html

Dražba filosofů (Lúkianos) https://www.osel.cz/10907-drazba-filosofu.html

Filosofie s kladivem (Lúkianos) https://www.osel.cz/10924-filosofie-s-kladivem.html

Vstupní požadavky

Poslední úprava: KRATOCHV/NATUR.CUNI.CZ (04.10.2020)

Vstupní požadavky nejsou žádné, resp. jimi je bazální inteligence a nějaký zájem o téma (v ideálním případě zájem skutečný, minimálně alespoň absence ostentativního nezájmu).

Zkušenost učí, že nejhorší nudou bývají úvody do čehokoliv, zvláště pak do "společenských věd". Vyznávám, že filosofie není "společenskou vědou", nýbrž něčím mezi uměním a vědou, nebo někdy mezi náboženstvím (mýtem) a vědou, jindy zase mezi vědami formálními (matematika, logika) a empirickými (třeba přírodními). Je jenom na nás, jestli si z toho uděláme něco zajímavého. Aby to mohlo být zajímavé, musí se začít myslet, takže úplně jednoduché to není - a 3 kredity se na naší fakultě většinou nedávají jen za dobré chování. Nicméně vím, že vaším oborem je něco jiného, s čím by to ovšem mělo souviset, někdy viditelně, jindy nenápadně.