Občanské právo hmotné II - HPOP0002

• Anglický název: Substantive Civil Law II
• Zajišťuje: Katedra občanského práva (22-KOP)
• Fakulta: Právnická fakulta
• Platnost: od 2023
• Semestr: zimní
• Body: 0
• E-Kredity: 3
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:2/2, KZ [HT]
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: vyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Způsob výuky: prezenční
• Úroveň: základní
• Poznámka: odhlásit z termínu zkoušky při nesplněné rekvizitě; předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu
• Garant: doc. JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D.
• Vyučující: doc. JUDr. Mgr. Jan Bajura, Ph.D.; JUDr. Ondřej Drachovský; prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc.; JUDr. Dominika Erbrt; doc. JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D.; JUDr. Anežka Janoušková, Ph.D.; JUDr. David Kohout, Ph.D.; JUDr. Vít Lederer, Ph.D.; prof. JUDr. Josef Salač, Ph.D.; JUDr. Jakub Sivák, Ph.D.; JUDr. Jan Šejdl, Ph.D.; doc. JUDr. Petr Šustek, Ph.D.; JUDr. Michael Zvára, LL.M., Ph.D.
• Prerekvizity : {!!! POVINNÉ PŘEDMĚTY (doporučené pro 1. ročník) od 2020 - NEOPAKOVATELNÉ}
• Korekvizity : HPOP0001
• Neslučitelnost : HPOP3000, HP0681
• Je korekvizitou pro: HPOP0105, HPOP0003
• Ve slož. korekvizitě pro: HSZK0300, HSZK0310, HSZK0320

Anotace

Poslední úprava: Mgr. Barbora Šicnerová (14.09.2023)

Předmět tvoří z hlediska jeho obsahu celek s předměty Občanské právo hmotné I a III až V.

V předmětu tvoří těžiště výkladu problematika rodinného práva a věcných práv.

Právo rodinné představuje jedno ze zvláštních soukromých práv. Výklad rodinného práva je v systému výuky řazen v souladu se systematikou občanského zákoníku ihned za výklady obecné části soukromého práva. Obsah předmětu je tvořen jednak obecnými a teoretickými poznatky o rodinném právu (především jeho vývoj, místo v systému soukromého práva, prameny, základní zásady a klíčové pojmy jako např. osobní status, nejlepší zájem dítěte apod.), jednak problematikou jednotlivých institutů rodinného práva (manželství, registrované partnerství, příbuzenství, rodičovství, osvojení, poručenství, opatrovnictví, pěstounství, vyživovací povinnost).
Zatímco teoretické poznatky (vymezení pojmů, třídění institutů, hlavní rysy zákonné úpravy, klíčová judikatura zejm. ÚS ČR a ESLP atd.) jsou studentům předkládány především formou přednášek, na seminářích získávají studenti odpovídající dovednosti spojené s interpretací a aplikací norem rodinného práva, a to zejména formou řešení praktických případů, a to rovněž v návaznosti na rozhodnou judikaturu výše uvedených soudů (problem-based learning).
Věcná práva představují ucelený tradiční, resp. klasický soubor majetkových práv. Systematika přednášek odpovídá systematice občanského zákoníku (srov. o.z. část třetí hlava I. a II.). Obsah předmětu zahrnuje předně teoretickou výbavu věcných práv, a dále jednak zvláštní problematiku veřejných seznamů, jednak problematiku jednotlivých věcněprávních institutů. Výchozím institutem je držba (držení) jako podstata všech věcných práv, především ale základního majetkového práva, totiž práva vlastnického. Vlastnickému právu je věnována značná pozornost, nejen pokud jde o šíři, ale i pokud jde o hloubku výkladu. Po výkladech věcného práva k věci vlastní následují výklady věcných práv k věci cizí. Pozornost je věnována jak společnému teoretickému základu této skupiny majetkových práv, tak jednotlivým institutům (právo stavby, služebnosti, reálná břemena, zástavní a zadržovací právo). K problematice věcných práv je připojena problematika správy cizího majetku, jak pokud jde o její rovinu obecnou, tak pokud jde o speciální institut svěřenského fondu.

Přednášková část „věcná práva“ má za úkol seznámit studenta se zákonnou úpravou a teoretickou nadstavbou této problematiky. V seminářích je proto pozornost soustředěna na praktické problémy a praktické dovednosti v této oblasti (např. vydání věci držitelem vlastníkovi a povinnosti a práva s tím spojená, a to napříč právními instituty, v nichž se problém vyskytuje; hypoteční právo zástavní v praxi atp.).

Absolvováním předmětu (zejména přednáškové a seminární výuky) a kontroly studia tohoto předmětu studenti získají zejména tyto znalosti a dovednosti:
- student zná základní instituty práva rodinného a věcných práv
- student umí rozlišit mezi jednotlivými instituty rodinného práva a jednotlivými instituty věcných práv, takže je schopen nalézt relevantní právní ustanovení pro určitý skutkový stav
- studentovi je zřejmý význam ustanovení o postavení osob (osobním statusu) a je schopen tato ustanovení identifikovat v textu zákona
- student se orientuje v problematice veřejných seznamů
- student je schopen vyhledat v občanském zákoníku ustanovení, pro která má poměr „vlastník – poctivý držitel“ zásadní význam.

Metody výuky

Poslední úprava: Mgr. Barbora Šicnerová (14.09.2023)

Přednášky jsou prezenční v příslušné učebně na fakultě za přítomnosti studentů. Zároveň jsou streamovány a ve dnech a v časech podle rozvrhu zpřístupněny do SISu přihlášeným uživatelům skrze odkaz uvedený v dokumentu, v němž jsou soustředěny všechny odkazy na streamy daného semestru. Záznam streamu je přístupný i zpětně.

Požadavky ke zkoušce

Poslední úprava: Mgr. Barbora Šicnerová (14.09.2023)

1. Účast studentů na seminární výuce se doporučuje v rozsahu alespoň 80 %, a to vzhledem k nutnosti průběžné přípravy studentů na závěrečný test.

2. Řádné studium předmětu vyžaduje průběžnou domácí přípravu (samostudium), a to minimálně v rozsahu povinné literatury (příslušené pasáže podle aktuálně probírané látky) a dalších pramenů podle zadání vyučujících. Seminární výuka není náhradou přednášek ani samostudia, nýbrž představuje doplnění a rozšíření poznatků získaných uvedenými způsoby, a to včetně nácviku jejich praktické aplikace. Předpokladem plnohodnotné účasti studenta na semináři je předchozí získání základních poznatků z přednášek a samostudia a připravenost studenta reagovat na otázky k probírané látce a zapojovat se do diskuse.

3.  Klasifikovaný zápočet má podobu písemného testu organizovaného vyučujícími jednotlivých seminárních skupin a dvou celokatedrově organizovaných náhradních termínů.

4.      Test obsahuje celkem 20 otázek (rozdělených na dvě části, tj. 10 z práva rodinného a 10 z práv věcných), které reflektují učivo přednášek, seminářů a obsah povinné studijní literatury. Otázky mohou mít formu uzavřenou (s výběrem možností, kde správná může být jedna, více, všechny či naopak žádná z nich), případně jinou (např. polootevřenou s doplňováním do předem určených polí či otevřenou).

5.      Správně zodpovězená otázka je (jako celek) hodnocena vždy jedním bodem.

6.      Klasifikační stupně jsou stanoveny v návaznosti na počet dosažených bodů takto:

a)     známka výborně (1) = počet bodů 18 – 20

b)     známka velmi dobře (2) = počet bodů 15 – 17

c)     známka dobře (3) = počet bodů 12 – 14

d)     známka neprospěl/a (4) = student nedosáhne alespoň 6 bodů z každé části testu (tj. i v případě, kdy např. z práva rodinného získá 10 bodů, avšak z práv věcných pouze 5 bodů)

7.      Časový limit testu je 40 minut.

8. Při psaní testu se předpokládá použití textu občanského zákoníku (ve formě např. tzv. úzetka, částky ze Sbírky zákonů apod.). Text zákona nesmí být opatřen jakýmikoliv dalšími poznámkami či komentáři, může v něm však být pro lepší orientaci studenta podtrháváno, popř. části textu mohou být i jinak zvýrazněny. Dále může student používat kalkulačku a případně též kalendář (tyto požadavky příp. specifikují vyučující jednotlivých seminárních skupin). Při vypracování testu nesmí student používat žádná elektronická zařízení (s výjimkou výše uvedené kalkulačky), tedy zejména nikoliv počítače, tablety, čtečky e-knih, mobilní telefony či jakákoliv zařízení umožňující přístup k internetu či k uloženým datům.

9.      Termíny písemného testu se vypíší vždy pouze v rámci semestru s výukou předmětu (tj. v zimním semestru), a to tak, že hlavní termín se koná v průběhu posledního týdne výuky před Vánoci, první náhradní termín se koná v lednu (v zápočtovém týdnu) a druhý náhradní termín se koná v průběhu ledna – února. Ve zkouškovém období, které bezprostředně navazuje na semestr, v němž není předmět vyučován, se termíny zápočtů nevypisují.

Sylabus

Poslední úprava: Mgr. Barbora Šicnerová (14.09.2023)

Předmět zahrnuje tato témata:

-        Rodinné právo (hlavní etapy vývoje, prameny, včetně systematiky II. části o. z., zásady, osobní status)

-        Manželství (pojem, uzavření, neplatnost, zdánlivost, zánik, manželské majetkové právo) a registrované partnerství

-        Příbuzenství a rodičovství (pojmy, určování a popírání mateřství a otcovství, osvojení)

-        Rodičovská odpovědnost (pojem, obsah, zásahy orgánů státu do rodičovské odpovědnosti, zájem dítěte)

-        Péče o dítě jinými osobami než rodiči (pojem, druhy, poručenství, opatrovnictví, pěstounství, svěření do péče jiné osoby, ústavní výchova)

-        Vyživovací povinnost (pojem, druhy, kriteria stanovení výše výživného obecná i zvláštní)

-        Věcná práva – úvod, veřejný seznam

-         Držba

-        Vlastnictví

-        Nabývání vlastnického práva (I. část)

-        Nabývání vlastnického práva (II. část)

-        Spoluvlastnictví. Podílové spoluvlastnictví

Studijní opory

Poslední úprava: Mgr. Barbora Šicnerová (14.09.2023)

Základní literatura:

1.      DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J., ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016

2.      ZUKLÍNOVÁ, M. DVOŘÁK, J. ŠVESTKA, J. a kol.: Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016

3. ELIÁŠ, K.; ZUKLÍNOVÁ, M. Principy a východiska nového kodexu soukromého práva. Praha: Linde Praha, a. s., 2001.

4.      DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 3. Díl třetí: Věcná práva. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015

Ostatní literatura:

1.      RADVANOVÁ, S. a kol. Rodina a dítě v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2015

2.      RADVANOVÁ, S., ZUKLÍNOVÁ, M. Kurs občanského práva - Instituty rodinného práva. Praha: C. H. Beck, 1999

3.      ZUKLÍNOVÁ, M. Věcná práva v kostce. Praha: Linde Praha, 2014

4.      PAUKNEROVÁ, M., TOMÁŠEK, M. et al. Nové jevy v právu na počátku 21. století. Svazek IV.: Proměny soukromého práva. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2009 (příslušné části)

Základní právní předpisy:

1.      zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

2.      ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

3.      usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku

4.      sdělení č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte

5.      zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

6.      zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů

7.      zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů

8.      zákon č. 340/2015 Sb. o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv)

Ostatní právní předpisy:

1.      zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – zrušený předpis (jen pokud jde o nabývání vlastnického práva)

2.      zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

3.      zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

4.      zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů

5.      zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)

6.      zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů