|
|
|
||
|
Poslední úprava: prof. PhDr. Marie Rakušanová, Ph.D. (23.09.2023)
Přednáška ZS/LS, ST 10:50-12:20 Na první pohled se může zdát, že sousloví „avantgardní instituce“ v sobě obsahuje vnitřní rozpor, neboť avantgarda se prezentovala jako antisystémové hnutí. Přednáška „Středoevropská avantgarda: Výstavní, sbírkové a pedagogické instituce“ však demonstruje, že pro organizaci a komunikaci avantgardních hnutí ve středovýchodní Evropě byly instituce se svými hierarchicky budovanými strukturami nezbytné. Jejich specificitu a často alternativní charakter ovšem spoluformovala počáteční absence místního institucionálního zázemí chránícího profesionální zájmy umělců a prostředkujícího jejich kontakt s novým buržoazním publikem. Přednášky prokládané interaktivními uměleckohistorickými cvičeními zkoumají mimo jiné, do jaké míry se do zakládání a provozu středo-východoevropských avantgardních institucí promítly širší společenské procesy, které obvykle bývají vnímané jako nezávislé, nebo dokonce protichůdné cílům avantgardy. Pokusíme se zodpovědět otázku, jak se avantgardní instituce vymezovaly, nebo naopak přizpůsobovaly idejím nacionalismu, rasové čistoty a eugeniky a jaký byl jejich vztah k původnímu pozitivistickému programu muzeí, galerií a škol, které v poslední třetině 19. století reflektovaly imperiální politiku říší, pokrývajících až do roku 1918 území středovýchodní Evropy. Budeme se zabývat reformami v muzejnictví a uměleckém vzdělávání, souvisejícími volně, ale i zcela bezprostředně s institucionalizací, organizací a systematizací světa práce a se šířením principů industriálního kapitalismu. Zkoumány budou takové avantgardní instituce, které například v oblasti vystavování umění a šíření výtvarného názoru překračovaly dobové ideové i geografické hranice a vytvářely napětí mezi národním, internacionálním a transnacionálním. Instituce umělecké kritiky bude analyzována s ohledem na mocenské a geografické pozice, ze kterých byla vyslovovaná a v souvislosti s politizovanými nároky na lokální specificitu a normativní či subversivní originalitu, které na avantgardní a anti-avantgardní tvorbu ve středovýchodní Evropě kladla. Uplatněním metod sociologie umění, diskurzivní analýzy a kritických dějin umění se kurz pokusí o institucionální artikulaci mocenských a vědomostních vztahů v rámci avantgard ve středovýchodní Evropě. |
|
||
|
Poslední úprava: prof. PhDr. Marie Rakušanová, Ph.D. (23.09.2023)
Tony Bennett, The Birth of the Museum: History, Theory, Politics. London – New York 1995. Tony Bennett, Museums, Power, Knowledge: Selected Essays. London 2018. Timothy O. Benson (ed.), Central-European Avant-Gardes. Exchange and Transformation (1910-1930). Cambridge 2002. Simona Bérešová – Klára Prešnajderová – Sonia de Puineuf, Škola jako laboratorium moderného života. K reforme uměleckého školstva v strednej Európe (1900–1945). Bratislava 2020. Pierre Bourdieu – Alain Darbel, The Love of Art: European Art Museums and Their Public. Cambridge 1991. Elizabeth Clegg, Art, Design and Architecture in Central Europe, 1890-1920, New Haven 2006. Steven Mansbach, Modern Art in Eastern Europe. From Baltic to the Balkans, ca. 1890–1939. Cambridge 1998. Matthew Rampley – Markian Prokopovych – Nóra Veszprémi, The Museum Age in Austria-Hungary: Art and Empire in the Long Nineteentht Century. University Park, PA 2020. |