|
|
|
||
|
Cílem kurzu je uvést studenty do problematiky vzdělávací politiky v domácím i mezinárodním kontextu. Jednosemestrální kurz se skládá z celkem 3 bloků témat. Úvodem se studenti seznámí s pojetím vzdělávací politiky a vymezením tohoto oboru teoreticky a s konkrétními nástroji a aktéry vzdělávací politiky v obecné rovině. Druhý blok témat je zaměřen na hodnocení vývoje školství od společenského převratu v roce 1989. Třetím okruhem jsou vybrané problémy vzdělávací politiky či reflexe aktuálních témat vzdělávací politiky. Poslední úprava: Laufková Veronika, PhDr., Ph.D. (10.02.2020)
|
|
||
|
Seznámení s fungováním vzdělávací politiky, nahlédnutí vybraných problémů VP a seznámení s možnostmi aktivně participovat na utváření VP (prakticky na příkladu zapojení do diskuse o vybraném problému - viz závěrečná práce popsaná níže). Poslední úprava: Laufková Veronika, PhDr., Ph.D. (10.02.2020)
|
|
||
|
Bîrzea, C. Reformní proces ve školství transformujících se zemí střední a východní Evropy. In: Reformy školství ve střední a východní Evropě. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 1999. Čerych, L.; Kotásek, J.; Kovařovic, J.; Švecová, J. The Education Reform Process in the Czech Republic. In Strategies for Educational Reform: From Concept to realisation. Strassbourg : Council of Europe Publishing, 2000. Demeuse, M.; Frandji, D.; Greger, D.; Rochex, J.-Y. (Eds.) Educational Policies and Inequalities in Europe. London: Palgrave Macmillan, 2012. ISBN 978-0-23030-203-7. GREGER, D. Dvacet let českého školství optikou teorií změny vzdělávání v post-socialistických zemích. Orbis scholae, 2011, roč. 5, č. 1, s.9–22. ISSN 1802-4637. Kalous, J.; Veselý, A. (Eds.) Teorie a nástroje vzdělávací politiky. Praha: Karolinum, 2006. Kalous, J.; Veselý, A. (Eds.) Vybrané problémy vzdělávací politiky. Praha: Karolinum, 2006. Kalous, J.; Veselý, A. (Eds.) Vzdělávací politika České republiky v globálním kontextu. Praha: Karolinum, 2006. Kotásek, J. Vzdělávací politika a rozvoj školství v České republice po roce 1989 – 1. Časť a 2. Časť. Technológia vzdelávania, 2005, č. 3, 7–11. Kotásek, J.; Greger, D.; Procházková, I. Demand for Schooling in the Czech Republic (Country Report for OECD) [On-line]. Paris: OECD, 2004 Available: <http://www.oecd.org/dataoecd/38/37/33707802.pdf>. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha. Praha: MŠMT, 2001. Polyzoi, E.; Fullan, M.; Anchan, J.P. (Eds.) Change Forces in Post-Communist Eastern Europe: Education in transition. London: RoutledgeFalmer, 2003. Rizvi, F.; Lingard, B. p. Globalizing Education Policy. London: RoutledgeFalmer, 2010. Straková, j.; greger, d.; kalous, j.; košťálová, h.; polechová, p.; simonová, j.; šteffl, o.; veselý, a. Analýza naplnění cílů Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice (Bílé knihy) v oblasti předškolního, základního a středního vzdělávání. Praha: MŠMT, 2009. dostupné online: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/zakladni/AV_evaluace_BK.pdf SYKES, G.; SCHNEIDER, B.; PLANK, D.N. Handbook of Education Policy Research. New York, Routledge, 2009. Poslední úprava: Laufková Veronika, PhDr., Ph.D. (10.02.2020)
|
|
||
|
1) Plnění úkolů v Moodlu zřízeném pro tento předmět. 2) Vypracování závěrečné práce (skupinově, alternativně lze po domluvě práci zpracovat i individuálně) Studenti vypracují skupinově (zpravidla skupina 4 studentů) seminární práci u jimi vybraného tématu/opatření vzdělávací politiky (např. zavádění a návrh kariérního systému, povinný předškolní ročník, jednotná přijímací zkouška na SŠ) v následující struktuře. 1. Přehled aktérů, kterých se opatření týká, kteří jej ovlivňují v členění na pro/proti/neutrální. 2. Přehled argumentů (odlišit výzkumné doklady, podpůrná stanoviska, hodnotová vyjádření apod.), kterými je podporováno zavádění daného opatření a přehled stanovisek odpůrců návrhu. 3. Kritické zhodnocení a vyjádření vlastního návrhu skupiny k opatření. Studenti budou skupinově obhajovat práci před vyučujícím případně i před ostatními studenty formou prezentace a následné diskuse.
Kritéria hodnocení závěrečné práce 1. Komplexnost a zahrnutí všech důležitých aktérů ve vztahu k opatření (v části 1 – neměl by chybět zásadní partner. Za předkladatele nelze zůstat jen na úrovni předkladatel = MŠMT, ale je třeba hledat i u příslušných ostatních přímo-řízených organizací MŠMT (OPŘO) a dalších organizačních složek státu (např. NÚV, CERMAT, ČŠI, NIDV), rodičovských uskupení, neziskovek, nadnárodních organizací aj. 2. Kvalita zpracování názorů pro a proti. Je důležité rozlišovat relevanci a odkazovat zdroje postojů. Neměli bychom zůstat jen u mediálních vyjádření (např. rozhovor zástupce neziskové organizace, ale najít písemná vyjádření, analytické materiály apod.). Východiska pro podporu návrhu by měla být odkazována. Vycházet i z oficiálních materiálů předkladatelů návrhu (např. důvodová zpráva k zákonu/novele/vyhlášce, tiskové zprávy MŠMT k danému návrhu, tiskové zprávy dalších organizací např. odmítající návrh, přijatá usnesení oborných asociací aj.). V dalším sledu pak doplnit o relevantní názory dalších aktérů. Odlišit zvlášť co říká výzkum (samostatná kategorie, nejde jen o zájmové skupiny), pokud k tématu existuje. 3. Vyjádření vlastního návrhu. Musí být strukturované a jasné. Nemusí být všeobjímající (např. jsem pro povinnou maturitu z matematiky), ale naopak strukturované a stručně vyjadřující Váš názor (např. Maturita z matematiky by měla být povinná, protože…. Neměla by se však stahovat na určitý typ škol… Než se taková maturita zavede, je třeba udělat a)… , b)… c)… ). Tedy v podobném duchu, jak je zde naznačeno. Poslední úprava: Laufková Veronika, PhDr., Ph.D. (10.02.2020)
|
|
||
|
Následující široké tematické okruhy budou probrány v uvedeném pořadí, každé z témat bude probíráno v několika návazných seminářích. Navržených 10 tematických okruhů tedy pokrývá celý dvousemestrální kurz (Vzdělávací politika I a II), který bude zakončený zkouškou.
Teorie a nástroje vzdělávací politiky 1. Vzdělávací politika jako vědní obor a různé přístupy k analýze a tvorbě vzdělávací politiky. 2. Aktéři vzdělávací politiky, instituce v ČR, které se podílejí na vytváření strategií a vzdělávací politiky v jednotlivých oblastech (rezortní pracoviště MŠMT aj.) 3. Internacionalizace vzdělávací politiky, role mezinárodních a nadnárodních organizací (EU, OECD, UNESCO, aj.), mezinárodní výzkumy (PISA, TIMSS, PIRLS, TALIS, aj.) a scénáře školy budoucnosti (OECD Schooling for Tomorow). Vývoj vzdělávací politiky v ČR od roku 1989 4. Dokumenty vzdělávací politiky a různé koncepční dokumenty, plány reforem školství od roku 1989 do současnosti (koncepční dokumenty do roku 2001, Bílá kniha a Zelená kniha, Strategie celoživotního učení, Dlouhodobý záměr MŠMT, Dlouhodobé záměry krajů, aj.). 5. Zhodnocení vývoje vzdělávání a vzdělávací politiky v ČR od roku 1989 do současnosti: - Teorie transformace a tranzice společnosti aplikované na sféru vzdělávání (fáze a dimenze transformace a proměn vzdělávání od roku 1989 do současnosti) - Srovnání s vývojem společnosti a vzdělávání v dalších post-socialistických zemích, především zemích Visegrádu. - Hodnocení a analýza naplňování cílů Bílé knihy (Straková et al.) a další analýzy vývoje školství v ČR (OECD, McKinsey aj.), Strategie vzdělávací politiky do roku 2020 a její hodnocení. Vybrané/aktuální problémy vzdělávací politiky v ČR 6. Strukturální proměny vzdělávání – nové instituce (vyšší odborné školy, lycea, víceletá gymnázia) a kvantitativní vývoj podílu žáků v různých typech studia (podíl žáků v různých typech studia. Strukturální problémy a otevřenost přístupu na VŠ. Demografický vývoj populace a jeho dopad na vzdělávání a strukturu školského systému. 7. Vývoj v oblasti monitorování a hodnocení výsledků vzdělávání – testování žáků na základních školách a diskuse o jejich zavedení, státní maturity, autoevaluace škol a role školní inspekce. Vztah mezi interní a externí evaluací, rozdíl mezi evaluací a monitoringem, aj. 8. Výsledky vzdělávání žáků v ČR. Jaké jsou trendy ve vzdělanosti žáků v ČR? Výsledky mezinárodních výzkumů (PISA, TIMSS, CivEd), ale také domácích šetření (např. SCIO – Sonda maturant po 10 letech). Veřejné diskuse ohledně poklesu vzdělanosti národa (např. výzva „Všem jejichž hlas je slyšet“) a zjištění výzkumů v této oblasti. 9. Spravedlivost vzdělávacího systému, rané diferenciace žáků, víceletá gymnázia a výběrové školy. Indikátory spravedlivosti vzdělávání, srovnání s mezinárodním kontextem. 10. Vývoj obsahů a cílů vzdělávání (kurikulum): školní osnovy a Rámcové vzdělávací programy, nástup klíčových kompetencí, srovnání s vývojem v Evropě. Poslední úprava: Laufková Veronika, PhDr., Ph.D. (10.02.2020)
|