Filozofie výchovy - O02312025
|
|
|
||
Kurz Filosofie výchovy kultivuje u budoucích učitelů schopnost promýšlet povahu vlastní práce. Zabývá se výchovou ve
třech základních rovinách, jako vztahu člověka ke světu (ontologie výchovy), jako vztahu člověka ke společnosti
(fylogeneze výchovy) a vztahu k sobě samému (ontogeneze výchovy). Děje se tak v 6 tematických celcích: Výchova v krizi
a výchova jako východisko z krize světa. Dilemata a antinomie výchovy a vzdělávání. Prameny a proměny výchovné
autority. Archetypy výchovy. Východiska a podoby moderní pedagogické antropologie. Výchova v postmoderní reflexi.
Poslední úprava: Stracený Josef, PhDr., CSc. (21.03.2007)
|
|
||
Pelcová, N.: Filosofická a pedagogická antropologie. Praha, Karolinum 2000. Michálek, J.: Topologie výchovy. Praha, OIKOYMENH 1996. Palouš, R.: K filosofii výchovy. (Východiska fundamentální agogiky). Praha, SPN 1991. Palouš, R.: Čas výchovy. Praha, SPN 1991. Palouš, R.: Ars docendi. Praha, Karolinum 2004. Patočka, J.: Péče o duši I. - III., Praha,OIKOYMENH 1996, 1999, 2002. Henriksen, J. O., Vetlesen A. J.: Blízké a vzdálené. Boskovice, Nakl. Albert 2000. Kratochvíl, Z.: Výchova, zřejmost, vědomí. Praha, Hermann a a synové 1995. Fink, E.: Natur, Freiheit, Welt. Philosophie der Erziehung. Würzburg, Königshausen und Neumann 1992. Filosofické prameny. Poslední úprava: Stracený Josef, PhDr., CSc. (21.03.2007)
|