|
|
|
||
|
V návaznosti na výklad institutů a principů majetkového práva, započatý v předmětu Římské právo a základy novodobého práva soukromého I, pokračuje výklad právem obligačním. V úvodu jsou studenti seznámení i s klasickou kvadriparticí obligačních typů – kontrakty, kvazikontrakty, delikty, kvazidelikty. Následuje výklad o kontraktech, typové vázanosti kontraktů (contractus, pacta) a inominátních kontraktech, a o významu formy a konsenzu v římském právu. Zmíněn je historický vývoj zásady pacta sunt servanda, stejně jako problematiky smluvní volnosti a autonomie vůle. V rámci výkladu o kontraktech jsou studenti seznámeni také se základními právními korektivy soukromého práva – bona fides, boni mores, ratio naturalis ad., které spočívají v jeho samotných základech a v římském právu se projevují též v procesním právu. Postupně jsou vyloženy jednotlivé typy kontraktů, zejména pak neformální kontrakty, a to s důrazem na smlouvu kupní (emptio venditio) a další typy, které se staly mateřskými kontrakty moderních smluvních typů. V dalším výkladu jsou studenti seznámení zejména s instituty nepřikázaného jednatelství (negotiorum gestio) a bezdůvodného obohacení (condictiones sine causa), a dále pak se základními typy deliktů, principy smluvní a mimosmluvní odpovědnosti (culpa, dolus) a římskoprávními specifiky odpovědnosti při kvazideliktech.
V oblasti dědického práva je výklad rozčleněn na pojednání o principech intestátní a testamentární posloupnosti, včetně jejich vzájemné provázanosti (zejm. posloupnost proti testamentu, ochrana neopomenutelných dědiců). Důraz je položen na vysvětlení základních principů univerzální sukcese, mimo jiné v kontextu institutů singulární sukcese (dědické odkazy) a dalších institutů nabývání mortis causa. Integrální součástí obsahu předmětu jsou rovněž další osudy římského práva v evropském právním kontextu (tzv. recepce římského práva) se zvláštním zaměřením na Itálii, Německo a české země. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (30.07.2024)
|
|
||
|
Přednášky budou probíhat presenční formou v m. č. 100. Ve třech etapách (k 13. březnu, 10. dubnu a 8. květnu) budou zveřejněny nahrávky odpřednášených témat z předchozích akademických let.
Seminární výuka bude kontaktní, pokud by byla kontaktní výuka znemožněna, bude organisována prostřednictví on-line seminářů. Neurčí-li vyučující jinak, základním komunikačním kanálem pro sdílení materiálů bude systém Moodle. Poslední úprava: Šejdl Jan, JUDr., Ph.D. (19.02.2024)
|
|
||
|
Zápočet: 1. Zápočet je udělen po úspěšném získání nejméně 8. Během semestru může student získat na základě úspěšného splnění dvou seminárních úkolů k dobru nejvíce 3 seminární body, které mu budou započteny do celkového výsledku každého jeho zápočtového testu, který student na konci semestru v jednotlivých termínech absolvuje. Seminární úkoly plní studenti ve svých seminárních skupinách, a to dle zadání vyučujícím skupiny. Konkrétní podobu seminárních úkolů, i s termíny jejich konání, oznámí vyučující s předstihem na svém semináři. Náhradní termíny na plnění seminárních úkolů se nevypisují. Studenti, kteří mají na základě ISP možnost splnit předmět ve dvou po sobě jdoucích akademických letech (tzv. rozložený ročník), mají možnost požádat o zápis seminární výuky i v druhém roce svého studia, přičemž v takovém případě ztrácejí v předchozím roce získané seminární body a mají možnost získat seminární body znovu. Pokud si seminární výuku ve druhém roce nezapíší, jsou jim po celé dva roky přičítány body získané v prvním roce studia. Sčítání bodů ze dvou akademických roků je v tomto smyslu vyloučeno. 2. Zápočtové testy jsou organizovány jednotně pro všechny studenty daného předmětu. V jiný, než vypsaný termín není možné test konat a jeho splnění nelze nahradit jinou formou. Přihlášení na test probíhá prostřednictvím informačního systému. Zveřejnění výsledků testu probíhá přes informační systém a samotné zveřejnění výsledků daného termínu testu je potvrzeno na elektronické nástěnce katedry (v informačním systému). V akademickém roce bude vypsáno šest termínů zápočtových testů pro daný typ studia, a to v květnu a červnu. Na složení zápočtu je pět pokusů. Další termíny se nepřidávají. 3. Zápočtový test bude obsahovat deset otázek bodovaných po jednom bodu. Obsah testu bude zaměřen na látku přednášenou v předmětech ŘP I a ŘP II. 4. Na vypracování zápočtového testu je určeno 40 minut. 5. Při psaní zápočtového testu je studentům dovoleno používat vlastní přinesené právní texty a pomůcky (učebnice, prameny, vlastní výpisky apod.), a to výlučně v jejich papírové podobě. 6. Na opravu zápočtového testu si katedra vyhrazuje nejméně tři pracovní dny. S tímto časovým limitem musí student počítat zejména při zápisu na termín ústní zkoušky. Zkouška: 7. Zkouška má ústní formu a student si losuje dvě otázky a jeden právní princip. Otázky jsou rozděleny do dvou skupin, přičemž student si losuje po jedné otázce z každé skupiny (celkem 2 otázky). Pro úspěšné složení zkoušky musí student uspokojivě a v úplnosti odpovědět na obě otázky. Student musí v odpovědích na obě otázky prokázat znalost terminologie a pochopení fungování jednotlivých právních institutů, a to jak z hlediska jejich vlastního obsahu, tak ve vzájemné interakci. 8. Vedle otázek si student na zkoušce losuje také jeden latinsky formulovaný právní princip ze seznamu principů římského práva (viz základní literatura). Student musí vylosovaný právní princip přeložit do českého jazyka (není nutné doslovně) a stručně vysvětlit jeho použití. Znalost vylosovaného principu zkoušející zohlední v celkovém výsledku zkoušky. 9. Seznam zkouškových otázek v aktuální verzi, včetně jejich rozdělení a stručného vymezení, je ke stažení v ISu. Seznam právních principů je rovněž k dispozici v ISu, a to v dokumentu Principy římského práva v aktuální verzi. Na zkoušce si student losuje pouze latinský text principu. 10. Termíny zkoušek vyhlašují jednotliví vyučující v ISu, kde se studenti na ně mohou přihlásit. Z vážných důvodů může být v daném termínu zkoušky ohlášený zkoušející zastoupen jiným zkoušejícím. Tato změna nemusí být avizována předem. Mezi termínem zápočtového testu a termínem zkoušky by měl být dodržen interval nejméně čtyř pracovních dní k opravě zápočtového testu. 11. Zkouškové otázky: Skupina I. 1. charakter římského práva 2. dělení římského práva 3. prameny práva za republiky 4. iurisprudentia 5. edictum 6. státní zřízení za republiky 7. ius gentium, ius honorarium 8. prameny práva za císařství 9. Corpus Iuris Civilis 10. Digesta 11. kodifikace římského práva 12. recepce římského práva ve středověku 13. recepce římského práva v 16. – 20. století 14. právní subjektivita v římském právu 15. způsobilost k právnímu jednání v římském právu 16. omezení způsobilosti k právnímu jednání v římském právu 17. právnické osoby 18. personae sui iuris a personae alieni iuris 19. druhy příbuzenství v římském právu 20. matrimonium 21. překážky manželství 22. majetkové vztahy mezi manžely 23. peculium 24. res – pojem a klasifikace 25. possessio – pojem, druhy a obsah 26. possessio – ochrana 27. pojem a charakter věcných práv 28. dominium – pojem a charakter 29. dominium – vývoj a druhy 30. dominium – omezení 31. condominium 32. originární způsoby nabytí vlastnictví 33. occupatio 34. accessio 35. specificatio, commixtio a confusio 36. usucapio a praescriptio longi temporis 37. fructus a jejich nabytí 38. derivativní způsoby nabytí vlastnictví 39. mancipatio a in iure cessio 40. traditio – pojem a charakter 41. traditio – druhy a právní následky 42. dominium – ochrana 43. rei vindicatio 44. actio Publiciana in rem 45. actio negatoria 46. specifika věcných práv k nemovitostem 47. iura in re aliena 48. servitutes – charakter a dělení 49. servitutes – principy 50. servitutes – zřízení, zánik a ochrana 51. ususfructus 52. superficies a emphyteusis 53. vývoj a charakter římského civilního procesu 54. procesní principy a základní pojmy 55. formulový proces 56. litiscontestatio a defenzní povinnost 57. iurisdictio 58. actiones – klasifikace 59. actiones in rem 60. actiones in personam 61. actiones poenales 62. actiones adiectitiae qualitatis 63. exekuční řízení 64. mimořádné magistrátské prostředky 65. mimosoudní řešení sporu 66. efektivita římského soudního řízení Skupina II. 1. negotium – pojem a druhy 2. negotium – obsah 3. náležitosti právního jednání 4. vůle a její význam v právu – formy a vady 5. error 6. pohnutky právního jednání 7. zastoupení v římském právu 8. neplatnost právního jednání v římském právu 9. culpa 10. bona fides a boni mores 11. právní a protiprávní jednání 12. obligatio – pojem a druhy 13. obsah obligace 14. naturální obligace 15. obligatio – vznik 16. obligatio – subjekty 17. obligatio – zajištění 18. zástavní právo 19. pignus 20. hypotéka 21. osobní zajištění obligace 22. zánik obligace 23. solutio 24. prodlení 25. novatio a cessio 26. contractus – pojem a druhy 27. typová vázanost kontraktů 28. delictum 29. verbální a literární kontrakty 30. reálné kontrakty 31. mutuum a usurae 32. commodatum a precarium 33. depositum 34. odpovědnost při reálných kontraktech 35. konsenzuální kontrakty 36. emptio venditio 37. předmět kupní smlouvy 38. právní vady věci u kupní smlouvy 39. faktické vady věci u kupní smlouvy 40. locatio conductio rei 41. locatio conductio operis et operarum 42. societas 43. mandatum 44. inominátní kontrakty 45. obligationes quasi ex contractu 46. negotiorum gestio 47. obligationes quasi ex delicto 48. bezdůvodné obohacení 49. pacta 50. furtum 51. damnum iniuria datum 52. iniuria 53. principy dědického práva 54. testamentární způsobilost 55. testament – pojem a druhy 56. testament – obsah 57. testament – zrušení a neplatnost 58. dědická substituce 59. legatum a fideicommissum 60. práva nepominutelných dědiců 61. intestátní posloupnost civilní 62. intestátní posloupnost praetorská 63. intestátní posloupnost justiniánská 64. pozůstalost – obsah 65. pozůstalost – nabytí 66. heredes 11. Seznam principů ke zkoušce (blíže viz dokument vložený v ISu): 1. Iuris praecepta sunt haec: honeste vivere, alterum non laedere, suum cuique tribuere.
2. Ius est ars boni et aequi.
3. Iustitia est constatns et perpetua voluntas ius suum cuique tribuendi.
4. Publicum ius est quod ad statum rei Romanae spectat, privatum quod ad singulorum utilitatem.
5. Salus publica suprema lex.
6. Ius civile vigilantibus scriptum est.
7. Iuris executio non habet iniuriam.
8. Neminem laedit, qui iure suo utitur.
9. Lex posterior derogat priori.
10. Lex retro non agit.
11. Benignius leges interpretandae sunt quo voluntas earum conservetur.
12. Contra legem facit, quod lex prohibet, in fraudem vero, qui salvis verbis legis sententiam eius circumvenit.
13. Scire leges non hoc est verba earum tenere, sed vim ac potestatem.
14. Placuit in omnibus rebus praecipuam esse iustitiae aequitatisque quam stricti iuris rationem.
15. Summum ius summa iniuria.
16. Ius publicum privatorum pactis mutari non potest.
17. Nulla poena sine lege.
18. Omnis definitio in iure civili periculosa est: parum est enim, ut non subverti posset.
19. Semper generalibus specialia insunt.
20. Semper in obscuris quod minimum est sequimur.
21. Furiosi voluntas nulla est.
22. Mater semper certa est: pater est, quem nuptiae demonstrant.
23. Nasciturus pro iam nato habetur.
24. Vulgo quaesitus matrem sequitur.
25. Adoptio naturam imitatur.
26. Bis de eadem re agi non potest.
27. Ne eat iudex ultra petita partium.
28. Actor rei forum sequitur.
29. Probatio incumbit ei, qui dicit, non qui negat.
30. Favorabiles rei potius quam actores habentur.
31. Audiatur et altera pars.
32. In dubio pro reo.
33. Nullus idoneus testis in re sua intellegitur.
34. Reformatio in peius iudici appellatio non licet.
35. Res iudicata pro veritate accipitur.
36. Reus in exceptione actor est.
37. Testis unus nullus testis.
38. Nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet.
39. Superficies solo cedit.
40. Accessio cedit principali.
41. Casum sentit dominus.
42. Melior est condicio possidentis, quam petentis.
43. Fructus pendentes pars fundi videntur.
44. Genus perire non censetur.
45. Locare servitutem nemo potest.
46. Nulli res sua servit.
47. Numquam nuda traditio transfert dominium.
48. Servitutibus civiliter utendum.
49. Servitus in faciendo consistere nequit.
50. Servitutis causa debet esse perpetua.
51. Actus interpretandus est potius ut valeat quam ut pereat.
52. Contra iuris civilis regulas pacta conventa rata non habentur.
53. Contractus legem ex conventione accipiunt.
54. In conventionibus contrahentium voluntatem potius quam verba spectari placuit.
55. Nemo debet lucrari ex alieno damno.
56. Nemo ex suo delicto meliorem suam condicionem facere potest.
57. Videtur dolum malum facere, qui ex aliena iactura lucrum quaerat.
58. Impossibilium nulla obligatio est.
59. Pacta quae turpem causam continent, non sunt observanda.
60. Nuda pactio obligationem non parit.
61. Actus simulatus nullius est momenti.
62. Errantis voluntas nulla est.
63. Coactus voluit, tamen voluit.
64. Volenti non fit iniuria.
65. Non videntur qui errant consentire.
66. Qui tacet, non utique fatetur: sed tamen verum est eum non negare.
67. Vani timoris iusta excusatio non est.
68. Turpes stipulationes nullius esse momenti.
69. Falsa demonstratio non nocet.
70. Impossibilis condicio pro non scripto habetur.
71. Magna neglegentia culpa est: magna culpa dolus est.
72. Lata culpa est nimia neglegentia, id est non intellegere quod omnes intellegunt.
73. Imperitia culpae adnumeratur.
74. Non valet si convenerit, ne dolus praestetur.
75. Nullus videtur dolo facere, qui suo iure utitur.
76. Bona fides contraria est fraudi et dolo.
77. Bona fides semper praesumitur, nisi mala fides adesse probetur.
78. Quod initio vitiosum est, non potest tractu temporis convalescere.
79. Omnia quae iure contrahuntur, contrario iure pereunt.
80. Periculum est emptoris.
81. Cum sunt partium iura obscura, reo favendum est potius quam actori.
82. Expressa nocent, non expressa non nocent.
83. Solvere pro ignorante et invito cuique licet.
84. Aliud pro alio invito creditori solvi non potest.
85. Cuius per errorem dati repetitio est, eius consulto dati donatio est.
86. Mora debitoris perpetuat obligationem.
87. Nulla intellegitur mora ibi fieri, ubi nulla petitio est.
88. Nemo alieno nomine lege agere potest.
89. Pacta sunt servanda.
90. Ambiguitas contra stipulatorem est.
91. Vim vi repellere licet.
92. Adversus periculum naturalis ratio permittit se defendere.
93. In testamentis plenius voluntates testantium interpretamur.
94. Legatum est donatio testamento relicta.
95. Semel heres semper heres.
96. Hereditas pro parte adiri nequit.
97. Hereditas est successio in universum ius quod defunctus habuerit.
98. Nemo pro parte testatus, pro parte intestatus decedere potest.
99. Ambulatoria est voluntas defuncti usque ad vitae supremum exitum.
100. Condicio illicita habetur pro non adiecta.
Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (18.09.2024)
|
|
||
|
Předmět zahrnuje tato témata: - Obligační právo - Dědické právo - Recepce římského práva Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (30.07.2024)
|
|
||
|
Zápis předmětu je podmíněn zápisem předmětu Římské právo a základy novodobého práva soukromého I. Absolvování předmětu je podmíněno absolvováním předmětu Římské právo a základy novodobého práva soukromého I a složením zápočtu. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (30.07.2024)
|
|
||
|
Základní literatura: 1. J. Kincl, V. Urfus, M. Skřejpek. Římské právo. C.H. Beck. Praha. 1995. 2. M. Skřejpek. Římské soukromé právo. Systém a instituce. Aleš Čeněk. Plzeň. 2017. 3. D. Falada. Recepce římského práva. Aleš Čeněk. Plzeň. 2016. 4. Kompendia z římského práva, KDP PFUK (dokument PDF; v aktuální verzi ke stažení v IS) 5. Seminární praktikum z římského práva, KPD PFUK (dokument PDF; v aktuální verzi ke stažení v IS) 6. Principy římského práva, KPD PFUK (dokument PDF; v aktuální verzi ke stažení v IS) Ostatní literatura: 1. M. Skřejpek. Římské právo v datech. C.H. Beck. Praha. 1997. 2. M. Skřejpek. Poodkryté tváře římského práva. Havlíček BRAINTEAM. Praha. 2006. 3. M. Skřejpek. Ius et religio, právo a náboženství ve starověkém Římě. Pelhřimov. 1999. 4. M. Skřejpek. Prameny římského práva. ORAC. Praha. 2004. 5. M. Skřejpek. Lex et ius. Právo a zákony antického Říma. Plzeň, A. Čeněk, 2018. 6. M. Skřejpek; P. Bělovský, J. Šejdl, D. Falada; Římské právo v občanském zákoníku, Auditorium: Praha 2017 7. Bělovský, P. Usucapio: Vydržení v římském právu, Auditorium: Praha 2018 8. Iustiniani institutiones (překl. P. Blaho, M. Skřejpek.). Karolinum. Praha. 2010. 9. Digesta seu pandactae. Tomus I, Fragmenta selecta (překl. M. Skřejpek, P. Blaho). Karolinum. Praha. 2015. 10. Digesta seu pandactae. Tomus II, Fragmenta selecta (překl. M. Skřejpek, P. Černoch, K. Žytková). Karolinum. Praha. 2019. 11. Gaius. Učebnice práva ve čtyřech knihách (překl. J. Kincl). Plzeň. 2007. 12. L. Heyrovský. Dějiny a systém soukromého práva římského. Praha. 1910 (případně jiné vydání). 13. J. Vančura. Úvod do studia soukromého práva římského. Praha. 1923. 14. V. Urfus. Historické základy novodobého práva soukromého. C.H.Beck. Praha. 2001. 15. M. Skřejpek. Latinsko-český slovníček římského práva. Aleš Čeněk. Plzeň. 2012. 16. M. Skřejpek, P. Bělovský, D. Falada, J. Šejdl. Případy z římského práva. Aleš Čeněk. Plzeň. 2018. 17. Zimmermann, R. The Law of Obligations: Roman foundations of the Civilian Tradition, Oxford university Press 1996 18. Du Plessis, P.; Ando, C.; Tuori, K. The Oxford Handbook of Roman Law and Society, Oxford University Press 2016 Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (18.09.2024)
|