|
|
|
||
|
Předmět tvoří z hlediska jeho obsahu celek s předmětem Právo životního prostředí II.
Studenti absolvováním předmětu získají základní znalosti o právu životního prostředí, environmentální politice a základech ekologie. Ekologie je věda, jež se zabývá popisem, analýzou a studiem vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Jedná se o interdisciplinární obor, který využívá poznatků mnoha vědních disciplín, včetně práva životního prostředí. Právo životního prostředí je samostatným oborem v rámci odvětví veřejného práva regulující ochranu životního prostředí a jeho složek v rámci právních vztahů vznikajících ve společnosti. Environmentální politika je součástí předmětu povinně volitelného charakteru (PVP) Environmentální politika a udržitelný rozvoj (HOPV0061), který je též vyučován na katedře práva životního prostředí, a který by ideálně měli zájemci, pokud si předmět zvolí, absolvovat před předměty Právo životního prostředí I. a II. V rámci předmětu Právo životního prostředí I. je nejprve pozornost zaměřena na systém, cíle, východiska, principy, strukturu, prameny a metody tohoto právního odvětví a jeho mezinárodně právní a unijní rámec. Následně se studenti seznámí a získají znalosti z jednotlivých úseků obecné části práva životního prostředí, a to zejména z ekologicko - právní odpovědnosti, institucionálního zajištění ochrany životního prostředí, vlastnického práva složek životního prostředí, právních nástrojů ochrany. Zvláštní pozornost je pak věnována průřezovým nástrojům ochrany životního prostředí, zejména územnímu plánování, environmentálním aspektům povolování staveb, posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a procesům integrace, jako je řízení o vydání integrovaného povolení (IPPC), jakož i prvkům „environmentální demokracie“ (práva na informace, účast veřejnosti v rozhodování, právo na přístup k soudní ochraně, role nevládních ekologických organizací atd.), které jsou díky legislativním změnám, zejména v rámci stavebního zákona a předpisech souvisejících, schválených v roce 2026, čím dál více potlačovány. Studenti by měli být po absolvování předmětu schopni aplikovat právní pravidla na zadané skutkové okolnosti. V seminářích předmětu studenti řeší konkrétní úkoly z probíraných úseků práva životního prostředí, čímž se učí aplikovat teoretické poznatky na konkrétní skutkový stav a nalézt správné řešení. Úkoly zpracovávají na základě práce s právními předpisy, ve kterých se tak učí správně orientovat. Studenti dále v průběhu semestru na základě zadání seminárního vyučujícího studují předepsanou judikaturu k probíraným tématům a vybrané judikáty jsou blíže rozebírány na seminářích. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (14.09.2026)
|
|
||||||||||
|
Obecná pravidla 1. Klasifikovaný zápočet z předmětu je možné získat složením klasifikovaného zápočtového testu na seminářích z předmětu v zimním semestru či složením celokatederního klasifikovaného zápočtového testu. Zápočet na seminářích v zimním semestru 1. Podmínky pro udělení zápočtu z předmětu na seminářích v zimním semestru jsou založeny podmínkou alespoň 70% účasti na seminářích a úspěšným složením seminárního zápočtového testu. Obsah seminárního klasifikovaného zápočtového testu a podmínek jeho splnění určuje vedoucí semináře. Celokatederní zápočtový test 1. Celokatederní klasifikované zápočtové testy se konají pouze ve zkouškovém období příslušného zimního semestru. 2. Celokatederní klasifikované zápočtové testy se konají formou písemného testu. 3. Předmětem celokatederního klasifikovaného zápočtového testu jsou témata přednášená na přednáškách a probíraná na seminářích z předmětu v zimním semestru (tj. zejména obecná a vybraná témata zvláštní části systému práva životního prostředí). 4. K celokatedernímu zápočtovému testu není dovoleno mít s sebou žádné právní předpisy, poznámky, komentáře, učební pomůcky, odbornou literaturu, mobilní telefon či jiné prostředky bezdrátové komunikace, notebooky ani jiné nosiče a prostředky elektronické komunikace. . 5. Časový limit pro vypracování zápočtového testu je 60 minut. 6. Zápočtový test se skládá z 12 otázek, 6 testových otázek po 1 bodu a 6 rozepisovacích otázek po 2 bodech. Nejvíce lze získat 18 bodů K úspěšnému složení zápočtového testu je nutné získat nejméně 12 bodů.. 7. Za rozepisovací otázku je možné získat 0,5, 1, 1,5 nebo 2 body. 8. 9. U každé testové otázky, jsou-li s možnými odpověďmi, může být správná pouze jedna odpověď. Hodnocení klasifikovaného zápočtu 1. Student je klasifikován v návaznosti na počet bodů získaných zápočtem na semináři nebo v celokatederním klasifikovaném zápočtovém testu takto:
Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (14.09.2026)
|
|
||
|
Předmět zahrnuje tato témata: - Životní prostředí – charakteristika, význam, příčiny ohrožování a stav životního prostředí v ČR a ve světě. Základy ochrany životního prostředí. - Právo životního prostředí – úloha práva v ochraně životního prostředí, předmět, prameny - Ústavní základy práva životního prostředí - Právní principy ochrany životního prostředí. - Organizace ochrany životního prostředí v ČR. - Nástroje ochrany životního prostředí v právu. - Ochrana životního prostředí a vlastnické právo. - Právní odpovědnost v ochraně životního prostředí. - Právo na informace o životním prostředí. - Účast veřejnosti na ochraně životního prostředí a její omezování. - Role soudů v ochraně životního prostředí. - Územní plánování a environmentální aspekty povolování stavebních a jiných záměrů. - Posuzování vlivů na životní prostředí (EIA, SEA). - Integrovaná prevence (IPPC) a další prostředky integrace. - Unijní právo životního prostředí. - Mezinárodní právo životního prostředí. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (14.09.2026)
|
|
||
|
Základní literatura: 1. Damohorský Milan a kolektiv. Právo životního prostředí. 3. vydání, C.H. Beck. Praha. 2010. 2. Damohorský Milan, Drobník Jaroslav, Franková Martina, Sobotka Michal, Stejskal Vojtěch, Žákovská Karolina. Sbírka praktických příkladů z práva životního prostředí. 2. vydání. Wolters - Kluwer ČR. Praha. 2010. Ostatní literatura: 1. Šturma, P. a kol.: Mezinárodní právo životního prostředí – I.(obecná) část, IFEC, Praha 2004 (dotisk 2008) 2. Damohorský, M. a kol.: Mezinárodní právo životního prostředí – II. díl (zvláštní část), IFEC, Praha 2008 3. Stejskal, V.: Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče biologickou rozmanitost, Linde, Praha 2006 4. Fabšíková, T.: Trestněprávní nástroje ochrany životního prostředí. Praha: Auditorium, 2021
Základní právní předpisy (v aktuálním znění): 1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky 2. Usnesení Předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 3. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí 4. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí 5. Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa 6. Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky 7. Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon 8. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí 9. Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění 10. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 11. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim 12. Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich 13. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Ostatní právní předpisy (v aktuálním znění): 1. Ústavní zákon č.110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR 2. Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR 3. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) 4. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) 5. Aarhusská úmluva (124/2004 Sb.m.s.) 6. relevantní mezinárodní úmluvy 7. relevantní nařízení a směrnice EU Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (14.09.2026)
|
|
||
|
Po absolvování předmětu studující: 1. Vysvětlí pojem životní prostředí a roli práva při ochraně životního prostředí. 2. Vyjmenuje a vysvětlí globální problémy životního prostředí (včetně koncepce planetárních mezí) a roli práva při jejich řešení. 3. Popíše systém práva životního prostředí v kontextu právního řádu ČR a identifikuje prameny práva životního prostředí na mezinárodní, unijní a vnitrostátní úrovni, které zařadí do systému práva životního prostředí. 4. Analyzuje ústavní základy ochrany životního prostředí v České republice (identifikuje prameny ústavního pořádku a relevantní ustanovení, analyzuje článek 7 Ústavy ČR a článek 35 Listiny základních práv a svobod, včetně ochrany práva na příznivé životní prostředí v evropském systému ochrany lidských práv). 5. Vysvětlí, identifikuje a aplikuje principy práva životního prostředí v právních předpisech a judikatuře. 6. Vysvětlí roli mezinárodního práva a unijního práva v ochraně životního prostředí, včetně role mezinárodních organizací, Evropské unie a konferencí OSN. 7. Vyjmenuje a vysvětlí význam nejdůležitějších mezinárodních smluv v oblasti práva životního prostředí. 8. Charakterizuje nástroje práva životního prostředí s uvedením konkrétních příkladů. 9. Zařadí konkrétní nástroje platného práva do systému nástrojů a aplikuje nástroje práva životního prostředí na konkrétní právní situace. 10. Popíše systém veřejné správy v oblasti ochrany životního prostředí, identifikuje orgány veřejné správy v oblasti ochrany životního prostředí, vymezí jejich působnost a vysvětlí roli veřejných stráží. 11. Analyzuje vztah vlastnického práva a ochrany životního prostředí a roli vlastnického práva při ochraně životního prostředí (zejména článek 11 Listiny základních práv a svobod, zejména odst. 3 a 4) a aplikuje závěry na konkrétní situace (na příklady konkrétního omezení vlastnického práva z důvodu ochrany životního prostředí). 12. Analyzuje právní režim jednotlivých složek životního prostředí z hlediska jejich vlastnitelnosti. 13. Charakterizuje a porovná jednotlivé druhy právní odpovědnosti v oblasti ochrany životního prostředí a vysvětlí jejich vzájemné vztahy. 14. Aplikuje jednotlivé druhy právní odpovědnosti na konkrétní situace a identifikuje relevantní právní ustanovení. 15. Vysvětlí průřezové nástroje ochrany životního prostředí (EIA, SEA, IPPC, jednotné environmentální stanovisko, územní plánování a povolování záměrů) a jejich vzájemné vztahy. 16. Charakterizuje právní úpravu posuzování vlivů na životní prostředí, jednotného environmentálního stanoviska a integrované prevence a omezování znečištění po procesní i hmotněprávní stránce. 17. Vysvětlí roli územního plánování a povolování záměrů v ochraně životního prostředí, a vysvětlí, jakým způsobem je či není v územním plánování a při povolování záměrů zajištěna ochrana životního prostředí (dotčené orgány, jejich stanoviska, závazná stanoviska a vyjádření, fikce, posuzování vlivů na životní prostředí, role hmotněprávních požadavků, účast veřejnosti) 18. Vysvětlí procesní environmentální práva podle Aarhuské úmluvy a jejich implementaci do unijního a vnitrostátního práva včetně omezování procesních environmentálních práv ze strany moci zákonodárné. 19. Vyhledá relevantní právní úpravu a judikaturu pro konkrétní situaci v oblasti odpovědnosti a průřezových nástrojů ochrany životního prostředí (územní plánování, povolování záměrů, účast veřejnosti, právo na informace o životním prostředí, EIA a SEA, IPPC, jednotné environmentální stanovisko) a interpretuje ji. 20. Aplikuje právní úpravu odpovědnosti a průřezových nástrojů ochrany životního prostředí (územní plánování, povolování záměrů, účast veřejnosti, právo na informace o životním prostředí, EIA a SEA, IPPC, jednotné environmentální stanovisko) na konkrétní situace a navrhne a odůvodní řešení.
Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (14.09.2026)
|
|
||
|
Pro zapsání předmětu Právo životního prostředí I je vhodné, aby student měl absolvovány nebo alespoň zapsány předměty Ústavní právo II, Správní právo I, Trestní právo II a Občanské právo hmotné II. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (26.07.2026)
|