|
||
Předmět tvoří z hlediska jeho obsahu celek s předměty Občanské právo hmotné II až V.
Předmět se zaměřuje na obecnou část občanského práva, která představuje úvod do studia soukromého práva. Předmětem výuky jsou obecné instituty občanského práva užívané nejen v právu soukromém, nýbrž v celém právním řádu. Vyučovány jsou zásady soukromého práva (dobré mravy, veřejný pořádek, dobrá víra, zákaz zneužití práva, aj.), subjekty soukromého práva (osoby fyzické, osoby právnické), ochrana přirozených práv (ochrana osobnosti), právní jednání a jeho vady (smlouva, delikt), zastoupení, čas v občanském právu a instituty založené na jeho plynutí (promlčení, prekluze, vydržení). Absolvováním předmětu (zejména přednáškové a seminární výuky) a jeho kontroly studia získá student zejména tyto znalosti a dovednosti: - zná stručně hlavní etapy vývoje soukromého práva, zejména s ohledem na dřívější občanské zákoníky a jejich hlavní rysy - dovede charakterizovat a utřídit hlavní zásady soukromého práva - aplikuje relevantní právní předpis na zadaný skutkový stav (tj. posoudit, zda je na místě aplikovat občanský zákoník či autorský zákon, zákoník práce anebo zákon o obchodních korporacích); - rozlišuje, zda se jedná o normu kogentní či dispozitivní a dovodit následky z toho vyplývající; - dovede stanovit působnost právní normy (věcnou, osobní, prostorovou, časovou); - zná základní metody interpretace právních norem a dovede je aplikovat na konkrétních příkladech; - je schopen posoudit, zda určité smluvní ujednání je či není v rozporu s dobrými mravy či s veřejným pořádkem; - rozlišuje mezi právní osobností a svéprávností, je schopen posoudit rozsah svéprávnosti subjektu podle zadaných skutkových okolností, jakož i vysvětlit vzájemné korelace mezi věkem člověka, svéprávností, deliktní způsobilostí a (ne)zletilostí; - chápe rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou, dovedou definovat pojem právnické osoby, jsou schopni provést základní kategorizaci právnických osob a vymezení jejich pojmových znaků (jak obecně, tak pokud jde o jednotlivé druhy); chápe rozdíly mezi jednáním člověka a jednáním za právnickou osobu; dovede vysvětlit a aplikovat princip dvoufázovosti vzniku právnických osob, jakož i koncepci neplatnosti právnických osob; - rozlišuje jednotlivé druhy zastoupení, je schopen identifikovat tzv. exces a sepsat jednoduchou plnou moc, rozlišuje jednotlivé druhy opatrovnictví; - dovede definovat osobnost člověka a odlišit ji od pojmu právní osobnosti, chápe rozdíl mezi všeobecným osobnostním právem a dílčími osobnostními právy, zná jednotlivé právem chráněné hodnoty osobnosti člověka, včetně limitů ochrany, v souvislosti s ochranou osobnosti dovede vysvětlil pojem licence, zná jednotlivé prostředky (právní) ochrany osobnosti a rozlišuje mezi nimi vzhledem k povaze zásahu do chráněné hodnoty; - dovede definovat pojem subjektivního práva a povinnosti, je schopen provést jejich kategorizaci, odlišuje mezi (subjektivním) právem a nárokem, je schopen rozpoznat v jednání subjektu (zejména smluvní strany) zneužití (subjektivního)práva při jeho výkonu, zná a odlišuje mezi jednotlivými způsoby ochrany subjektivního práva; - dovede definovat právní jednání (včetně pojmových znaků, složek a kategorizace právního jednání) a související pojmy (zdánlivost, platnost, neplatnost, účinnost, neúčinnost, nulita, konvalidace, konverze, ratihabice atd.); - dovede rozlišit právní jednání platné, neplatné (včetně rozdílu mezi absolutní a relativní neplatností) a zdánlivé, zná a rozlišuje mezi způsoby a formami právního jednání, je schopen provést výklad právního jednání, jakož i posoudit, zda určité právní jednání (ne)vyhovuje požadavkům zákona; - dovede definovat pojem relativní neúčinnosti, zná koncepci institutu a jeho funkci, způsob jeho uplatnění i právní následky, které působí; - je schopen definovat smlouvu (jako typické a nejčastější právní jednání), zná proces jejího vzniku i právní následky jejího uzavření, rozlišuje mezi obsahem smlouvy a její formou; - dovede definovat pojem deliktu, je mu zřejmý význam vůle subjektu ve vztahu ke způsobení deliktu; - zná pojem občanskoprávní odpovědnosti, včetně jednotlivých teoretických přístupů k jejímu vymezení, obecných předpokladů odpovědnosti, její druhy a funkci; - rozlišuje mezi předmětem (objektivního) práva a věcí, dovede vyjmenovat znaky věci v právním slova smyslu, je schopen provést kategorizaci věcí (zejména pokud jde o rozlišení věcí nemovitých a movitých), dovede charakterizovat právní režim v případě přírodních sil, cenného papíru, lidského těla a jeho součástí, živého zvířete, podílu atd.; - rozlišuje mezi plodem a užitkem, součástí a příslušenství věci (včetně charakteristiky superficiální zásady, je způsobilý určit, kdy je a kdy není stavba součástí pozemku), rozlišuje mezi majetkem a jměním, jakož i mezi hodnotou a cenou věci; - chápe význam běhu času v právu, zejména rozlišuje mezi okamžikem a plynutím času zná základní pravidla počítání času a dovede je aplikovat na zadané skutkové okolnosti, rozlišuje mezi lhůtou (hmotněprávní a procesní) a dobou; - rozlišuje mezi promlčením, prekluzí a vydržením (včetně rozdílu mezi řádným a mimořádným), podle skutkových okolností je schopen určit, kdy se právo promlčuje, prekluduje a kdy dojde k jeho vydržení; - rozlišuje mezi právy, která se promlčují a která nikoliv, rozlišuje jednotlivé promlčecí lhůty (obecná a zvláštní) a jejich délku, včetně jejich charakteristiky jako subjektivní či objektivní, rozlišuje mezi stavením a přetržením promlčecí lhůty. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (29.07.2024)
|
|
||
Přednášky jsou prezenční v příslušné učebně na fakultě za přítomnosti studentů. Zároveň jsou streamovány a ve dnech a v časech podle rozvrhu zpřístupněny do SISu přihlášeným uživatelům skrze odkaz uvedený v dokumentu, v němž jsou soustředěny všechny odkazy na streamy daného semestru. Záznam streamu je během semestru roku přístupný i zpětně. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (29.07.2024)
|
|
||
1. Účast studentů na seminární výuce se doporučuje v rozsahu alespoň 80%, a to vzhledem k nutnosti průběžné přípravy studentů na závěrečný test. 2. Řádné studium předmětu vyžaduje průběžnou domácí přípravu (samostudium), a to minimálně v rozsahu povinné literatury (příslušené pasáže podle aktuálně probírané látky) a dalších pramenů podle zadání vyučujících. Seminární výuka není náhradou přednášek ani samostudia, nýbrž představuje doplnění a rozšíření poznatků získaných uvedenými způsoby, a to včetně nácviku jejich praktické aplikace. Předpokladem plnohodnotné účasti studenta na semináři je předchozí získání základních poznatků z přednášek a samostudia a připravenost studenta reagovat na otázky k probírané látce a zapojovat se do diskuse. 3. Klasifikovaný zápočet má podobu písemného testu organizovaného vyučujícími jednotlivých seminárních skupin a dvou celokatedrově organizovaných náhradních termínů. 4. Test obsahuje celkem 20 otázek, které reflektují učivo přednášek, seminářů a obsah povinné studijní literatury (tj. předepsané učebnice, jejíž obsah je aktualizován na přednáškách a seminářích). Otázky mohou mít formu uzavřenou (s výběrem možností, kde správná může být jedna, více, všechny či naopak žádná z nich), případně jinou (např. polootevřenou s doplňováním do předem určených polí či otevřenou). 5. Správně zodpovězená otázka je (jako celek) hodnocena vždy jedním bodem. 6. Klasifikační stupně jsou stanoveny v návaznosti na počet dosažených bodů takto: a) známka výborně (1) = počet bodů 18 – 20 b) známka velmi dobře (2) = počet bodů 15 – 17 c) známka dobře (3) = počet bodů 12 – 14 d) známka neprospěl/a (4) = počet bodů 0 – 11 7. Časový limit testu je 40 minut. 8. Při psaní testu se předpokládá použití textu občanského zákoníku (ve formě např. tzv. úzetka, částky ze Sbírky zákonů apod.). Text zákona nesmí být opatřen jakýmikoliv dalšími poznámkami či komentáři, může v něm však být pro lepší orientaci studenta podtrháváno, popř. části textu mohou být i jinak zvýrazněny. Dále může student používat kalkulačku a případně též kalendář (tyto požadavky příp. specifikují vyučující jednotlivých seminárních skupin). Při vypracování testu nesmí student používat žádná elektronická zařízení (s výjimkou výše uvedené kalkulačky), tedy zejména nikoliv počítače, tablety, čtečky e-knih, mobilní telefony či jakákoliv zařízení umožňující přístup k internetu či k uloženým datům. 9. Termíny písemného testu vypisuje katedra vždy pouze v rámci semestru s výukou předmětu (tj. v letním semestru). Hlavní termín se koná na posledním semináři, první náhradní termín se koná v červnu a druhý náhradní termín se koná v září. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (29.07.2024)
|
|
||
Předmět zahrnuje tato témata: - Právo veřejné a soukromé. Občanské právo jako obecné právo soukromé. Zásady občanského práva - Normy občanského práva a jejich výklad - Osoby fyzické. Spotřebitel, podnikatel - Osoby právnické - Ochrana přirozených práv (ochrana osobnosti) - Subjektivní práva a povinnosti. Třídění, ochrana a limity - Čas v soukromém právu - Právní jednání a jeho náležitosti - Smlouva. Delikt. - Neplatnost právních jednání. Relativní neúčinnost - Zastoupení - Předmět v občanském právu. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (29.07.2024)
|
|
||
Základní literatura: 1. DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J., ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016 2. Katedra občanského práva PF UK (sestavila). Povinné předpisy ke studiu: občanské právo předepsané katedrou občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Praha: Leges, 2023. 640 s. ISBN 978-80-7502-686-6. Ostatní literatura: 1. ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2020 (příslušné části) 2. ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012 3. TICHÝ, L. Obecná část občanského práva. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2014 4. PETROV, J. VÝTISK, M., BERAN, K. a kol. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2019 Základní právní předpisy: 1. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 2. ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů 3. usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku Ostatní právní předpisy: 1. zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů 2. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů 3. zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změněn některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů 4. zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Vybraná judikatura Nálezy Ústavního soudu: 1. nález sp.zn. II. ÚS 2124 ze dne 26.1.2016 (posouzení neplatnosti smlouvy; bod č. 16 a 17.) 2. nález sp.zn. II. ÚS 2062/14 ze dne 25.10.2016 (vznesení námitky promlčení státem: rozpor s dobrými mravy bod; č. 21-25) 3. nález sp. zn. IV.ÚS 3168/16 ze dne 11.7.2017 (formalistický přístup obecných soudů při posuzování platnosti závazku podle určitosti projevu vůle; bod 13, 26,27,33) 4. nález sp.zn. III ÚS 3033/17 ze dne 28.11.2017 (k povinnosti respektovat při výkladu smluv principy autonomie vůle smluvních stran; bod. 16, 17,18,27,28). 5. nález sp.zn. II.ÚS 387/18 ze dne 17.8.2018 (k principu předvídatelnosti soudního rozhodování; bod 17,22). Rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (zelená sbírka) vydávaná Nejvyšším soudem - civilní rozhodnutí: R 95/2019 (8/2019 ročník LXX: k pojmu veřejný pořádek při popírání otcovství). Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (29.07.2024)
|