|
|
|
||
|
Předmět mikrobiologie je součástí biologických disciplín, poskytující základní poznatky o biologii, morfologii, metabolismu, genetice a patogenitě mikroorganismů. Důraz v tomto předmětu je primárně kladen na podstatné aspekty vztahu mikroorganismus - hostitel - prostředí a ovlivnění tohoto vztahu antimikrobními látkami. Student během studia tohoto předmětu získá přehled o různých mikrobiálních entitách. Dále bude obeznámen s problematikou antimikrobní terapie. Mimo jiné, bude obeznámen s klinicky nejdůležitějšími původci infekčních onemocnění a se základními technikami průkazu mikrobiálních činitelů v mikrobiologických laboratořích. Cílem výuky je připravit studenty rozvíjet získané poznatky při dalším studiu a aplikovat je ve zdravotnické praxi.
Poslední úprava: Konečná Klára, RNDr., Ph.D. (31.03.2025)
|
|
||
|
Podmínky zkoušky z mikrobiologie: Úspěšné absolvování zkouškového testu - 20 otázek (multiple choice), 10 otázek vypisovacích.
Poslední úprava: Konečná Klára, RNDr., Ph.D. (31.03.2025)
|
|
||
|
Povinná:
Doporučená:
Poslední úprava: Konečná Klára, RNDr., Ph.D. (31.03.2025)
|
|
||
|
přednášky, PPT prezentace, komentáře u snímků
Poslední úprava: Konečná Klára, RNDr., Ph.D. (31.03.2025)
|
|
||
|
Znalosti oboru dané okruhy uvedenými v rámci sylabu předmětu. Okruhy ke zkoušce z předmětu Mikrobiologie Obecná mikrobiologie 1. Obor mikrobiologie, disciplíny – speciální/aplikované mikrobiologické vědy. 2. Role mikroorganismů v přírodě – ekologická role, role v lékařství. 3. Využití mikroorganismů člověkem – potravinářství, biotechnologie, bioremediace. 4. Mikrobi – metabolismus a vztah ke kyslíku - fotoautotrof, fotoheterotrof, chemoautotrof, chemoheterotrof, striktní aerob, anaerob, fakultativní anaerob, …, (zdroj energie, zdroj uhlíku, příklady). 5. Růstová křivka a faktory ovlivňující růst. 6. Role bakterií v ekosystémech – destruent, saprofyt, parazit, patogen. Vztahy mezi organismy – symbióza, komensalismus, mutualismus, parazitismus. 7. Klasifikace mikroorganismů, klasifikační skupiny – sestupný/vzestupný přehled, binomická nomenklatura. 8. Srovnání prokaryotické a eukaryotické buňky - bakterie, mykobakterie, mykotická agens (stavba buňky, buněčná stěna, cytoplazmatická membrána, genetika, rozmnožování). 9. Archebakterie – jejich obecná charakteristika – velikost, stavba buňky, metabolismus. 10. Bakterie - jejich obecná charakteristika – velikost, stavba buňky, metabolismus, ekologická role. 11. Eukaryota, eukaryotní mikro/organismy – jejich obecná charakteristika - velikost, stavba buňky, ekologická role. 12. Mykotická agens – stavba buňky (cytoplazmatická membrána, buněčná stěna), metabolismus, růst hub – blastospora, mycelium, hyfa, dimorfismus; role v ekosystému, onemocnění (mycetismus, mykotoxikóza, mykoalergie, mykóza, dermatomykóza, endemické mykózy, oportunní mykózy). 13. Viry – obecná charakteristika, struktura, reprodukce, klasifikace (DNA viry, RNA viry, symetrie kapsidy, obal), bakteriofág – charakterizace, využití pro genové inženýrství, fágová terapie, lyzogenní konverze. 14. Patogeneze virových infekcí – lytický, lyzogenní cyklus, transformace. 15. Priony – obecná charakteristika. 16. Hypotéza spontánní generace, teorie biogeneze. 17. A. van Leeuwenhoek, L. Pasteur, R. Koch, J. Lister, E. Jenner, A. Fleming a jejich přínos pro mikrobiologii. 18. Genetika bakterií – chromozom, plazmid, transpozon, genotyp, fenotyp, DNA polymeráza, operon, mutace. 19. Parasexuální procesy u bakterií – transformace, transdukce, konjugace. 20. Obligátní vs. oportunní patogen/parazit, intracelulární parazit. 21. Přenos infekčních agens – přímá cesta, nepřímá cesta, vektor, antropozoonóza, zoonóza. 22. Infekce (inaparentní, latentní, manifestativní), anatomické lokalizace infekce, fáze infekce. 23. Obrana hostitele před infekcí – mechanické, chemické, imunitní, ekologické bariéry. 24. Patogeneze, faktory virulence - adhesiny, enzymy, toxiny, dimorfismus. 25. Rezistence – primární, sekundární, klinická rezistence, mikrobiologická rezistence, multirezistence, polyrezistence, zkřížená/sdružená rezistence, přenos genů kódujících rezistenci, molekulární mechanismy rezistence - inaktivace, alterace cílové struktury, změna permeability. 26. Určování citlivosti na antimikrobní látky in vitro - diskový difúzní test, E-test, mikrodiluční bujónový test – MIC, MBC.
Klinická mikrobiologie 27. Klinicky významné Gram pozitivní koky - St. aureus, St. epidermidis, … (morfologie, kataláza, plazmakoaguláza, hemolýza, produkce toxinů, enzymů, infekce), MRSA, VRSA. 28. Klinicky významné Gram pozitivní koky – streptokoky, enterokoky, dělení streptokoků do skupin dle hemolýzy, dle antigenní struktury, dle patofyziologie, Streptococcus pyogenes, Str. agalactiae, viridující streptokoky, Str. pneumoniae, E. faecium, E. faecalis, … (onemocnění, produkce toxinů, enzymů, léčba). 29. Klinicky významné Gram negativní koky – meningokok, gonokok (Neisseria meningitidis, N. gonorrhoeae), onemocnění, cesta přenosu, klinický obraz, léčba, prevence, laboratorní diagnostika – oxidáza, kultivace. 30. Klinicky významné Gram negativní bakterie - obligátně patogenní/oportunně patogenní, rody: Salmonella, Shigella, Yersinia (onemocnění, přenos, diagnostika - sérotypizace), střevní fakultativně anaerobní bakterie – Escherichia (EHEC, EIEC, EPEC, ETEC), Klebsiella, Citrobacter sp., Enterobacter sp. (onemocnění, diagnostika), aerobní Gram negativní bakterie – Pseudomonas sp., Vibrio sp. (onemocnění, diagnostika). 31. Klinicky významné spirochety: Treponema pallidum, Borrelia burgdorferi (přenos, onemocnění, léčba). 32. Mykobakterie – tuberkulóza (původce), mykobakteriózy (původci) – onemocnění, diagnostika, léčba. 33. Pohlavně přenosná onemocnění – syfilis, kapavka, ulcus molle, lymphogranuloma venereum, AIDS, trichomoniáza, vulvovaginální kandidóza, herpes genitalis, condylomata accuminata, pediculosis pubis, chlamydiové infekce (původce, stádia onemocnění, příznaky, terapie). 34. Klinicky významné viry - čeleď: Poxviridae, virus varioly, virus vakcinie (přenos, formy onemocnění, prevence). 35. Klinicky významné viry - čeleď: Herpesviridae, HSV1, HSV2, herpes virus varicellae-zosteris, cytomegalovirus, virus Epstein-Barrové (přenos, onemocnění, léčba, prevence). 36. Klinicky významné viry - viry chřipky (přenos, antigenní shift, antigenní drift, onemocnění, léčba, prevence). 37. Virus příušnic, zarděnek, spalniček (přenos, onemocnění, léčba, prevence). 38. Retroviry – HIV (přenos, tropismus viru, stadia onemocnění, léčba, prevence). 39. Viry hepatitid -HAV, HBV, HCV, HDV (přenos, onemocnění, léčba, prevence). 40. Superficiální mykózy - infekce (pityriasis versicolor, dermatomykózy – tinea, onychomykóza, bílá/černá piedra). 41. Subkutánní mykózy - chromoblastomykóza, subkutánní zygomykóza, mycetom. 42. Dimorfní houby – výskyt, onemocnění, původci. 43. Kvasinkové infekce – Candida albicans, dimorfismus, patogeneze, rizikové faktory, onemocnění (kožní, mukokutánní, systémové), Cryptococcus neoformans – faktor virulence, onemocnění, rizikové faktory. 44. Vláknité houby – Aspergillus spp., Mucorales - onemocnění.
45. Prvoci jako původci onemocnění – formy (trofozoit, cysta), améby – Entamoeba histolytica, Entamoeba gingivalis, přenos, onemocnění, terapie; bičíkovci – Giardia lamblia (intestinalis), Trichomonas vaginalis, Trypanosoma gamblinese, Leishmania sp. – výskyt, přenos, onemocnění; výtrusovci -Toxoplasma gondii – přenos, onemocnění. 46. Krevní prvoci – Plasmodium, výskyt onemocnění, přenos, malarický záchvat (maligní, benigní terciány), laboratorní diagnostika (tlustá kapka, tenký roztěr), prevence onemocnění, léčba onemocnění. 47. Parazitické hlístice – stavba těla, způsoby přenosu, zástupci: Trichinella spiralis, Trichuris trichura, Strongyloides sp., měchovci, Enterobius vermicularis, Ascaris lumbricoides, Toxocara canis, filárie (výskyt, přenos, onemocnění, léčba). 48. Parazitičtí ploštěnci – stavba těla, zástupci: Taenia saginata, Taenia solium, Echinococcus granulosus (výskyt, přenos, onemocnění, léčba), motolice – Schistosoma haematobium (výskyt, přenos, onemocnění, léčba). 49. Typy biologického materiálu (přirozeně sterilní, nesterilní). 50. Příprava preparátů pro světelnou mikroskopii (nativní, barvený – Gram, Ziehl-Neelsen, Burry, Giemsa). 51. Kultivace mikroorganismů - podmínky pro kultivaci, závislost na teplotě, závislost na kyslíku, typy kultivačních médií (diagnostická půda, selektivní půda, selektivně diagnostická půda, půda pro antibiotické zkoušky – krevní, Endův, Loewenstein-Jensen agar, Mueller-Hinton, McConkey, Sabouraudův agar). 52. Mikrobiální flóra – její role, zastoupení.
Farmaceutická mikrobiologie 53. Antimikrobní látky, pojmy: dezinficiencia, antiseptika, konzervancia, antibiotika. 54. Dezinficiencia/dezinfekce- definice pojmu, kategorizace dezinfekce (fyzikální, chemická), účel, vlastnosti, mechanismus účinku, použití, volba dezinficiens, příklady. 55. Antiseptika/antisepse – definice pojmu, vlastnosti, mechanismus účinku, příklady. 56. Dekontaminace, sanace, asepse – definice pojmů. 57. Konzervancia/konzervace – účel, efekt, vlastnosti, použití. 58. Faktory ovlivňující efekt antimikrobních látek. 59. Antiinfektiva – účel využití, vlastnosti (mikrobistatický/mikrobicidní efekt), klasifikace – antivirotika, antibiotika, antimykotika, antiparazitika, anthelmintika, …). 60. Antibiotika, chemoterapeutika – definice pojmu, použití, klasifikace (cidní/statická, úzko/širokospektrá, dle buněčného cíle, dle chemické struktury). 61. Beta-laktamová antibiotika - cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, mechanismy rezistence – poriny, modifikace PBP, beta-laktamasa. Skupiny beta-laktamových antibiotik – penamy (příklady, účinek), cefemy (příklady, účinek), karbapenemy/monobaktamy (příklady, účinek). 62. Inhibitory beta-laktamas – účinek, příklady. 63. Aminoglykosidy - cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady. 64. Tetracykliny - cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady. 65. Chloramfenikol – cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady, nežádoucí účinky. 66. Makrolidy, linkosamidy- cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady. 67. Glykopeptidy - cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady, nežádoucí účinky. 68. Chinolony - cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady. 69. Ansamyciny/rifamyciny - cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady, rezistence. 70. Nitrofurany - cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady. 71. Sulfonamidy - cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady. 72. Antituberkulotika – cíl působení, mechanismus účinku, příklady: pyrazinamid, isoniazid, rifampicin, ethambutol, streptomycin. 73. Antivirotika – dělení dle mechanismu účinku, příklady: acyklovir, ganciklovir, amantadin, zidovudin, stavudin, sanquinavir, tenofovir, adefovir, ribavirin, interferony. 74. Antimykotika – cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady: polyenová – amfotericin B, nystatin; azolová – ketokonazol, flukonazol, itrakonazol, vorikonazol; echinokandiny – kaspofungin, mikafungin; alylaminy – terbinafin. 75. Sterilita, sterilizace - definice pojmu, sterilizační přístupy – fyzikální (suché, vlhké teplo, filtrace), chemická cesta, záření, test sterility. 76. Hlavní zdroje kontaminace surovin a farmaceutických produktů. Kritéria mikrobiologické nezávadnosti léků, jejich testování. Mikrobiální degradace farmaceutických přípravků. 77. Sterilní farmaceutické produkty. Kontrola sterility a kvality farmaceutických výrobků. 78. Aseptická příprava léků, boxy s laminárním prouděním, hygienická opatření a kontrola prostředí (správná laboratorní praxe). Poslední úprava: Konečná Klára, RNDr., Ph.D. (31.03.2025)
|
|
||
|
Úvod do mikrobiologie, historické milníky, vztah člověka vs. mikrobi Základní rozdělení antimikrobních látek Antibiotika Rezistence k antibiotikům Mikrobiální genetika Mikrobiální fyziologie, morfologie a metabolismus prokaryot Úvod do farmaceutické mikrobiologie Lékařsky významné grampozitivní bakterie Lékařsky významné gramnegativní bakterie Lékařsky významné acidorezistentní bakterie Sexuálně přenosné onemocnění Parazitologie- parazitičtí prvoci a červi Úvod do mykologie a virologie Úvod do vyšetřovacích metod v mikrobiologické laboratoři
Poslední úprava: Konečná Klára, RNDr., Ph.D. (31.03.2025)
|
|
||
|
Studijní materiály | Intranet FAF (cuni.cz) Katedra biologických a lékařských věd | Intranet FAF (cuni.cz) Katedra biologických a lékařských věd | Intranet FAF (cuni.cz) Poslední úprava: Konečná Klára, RNDr., Ph.D. (31.03.2025)
|
|
||
|
Pracoviště: katedra Biologických a lékařských věd, Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové
Název předmětu (kurzu): GF366 Mikrobiologie (Farmacie, 1. ročník) Téma: Úvod do mikrobiologie, člověk a mikrobi, historické milníky Sylabus – obor/podobory mikrobiologie, role mikrobů v přírodě – potravinářství, biotechnologie, bioremediace, environmentální mikrobiologie, mikrobiom, postavení mikroorganismů v evoluční linii, eubakterie, archebakterie, eukaryota, klasifikace mikroorganismů – taxonomie, binomická nomenklatura, buněčná struktura prokaryot, buněčná struktura eukaryot, pojem miasma, teorie abiogeneze, teorie biogeneze, první pozorování mikroorganismů, Louis Pasteur, Robert Koch, Joseph Lister, Edward Jenner, Alexander Fleming, obligátní parazit/patogen, fakultativní parazit/patogen, intracelulární parazit, extracelulární parazit, přímý a nepřímý přenos infekčních agens, lokalizace infekce, latentní infekce, fáze infekce, biologické vstupní bariéry, faktor virulence, endogenní, exogenní infekce, patogeneze, endotoxin, exotoxin Cíl výuky – Studenti by se měli seznámit se základními pojmy v oboru mikrobiologie, se základními historickými mezníky v daném oboru a orientovat se v nich. Zadání pro znalosti: · Určete základní podobory/disciplíny v rámci oboru mikrobiologie. · Vyjmenujte alespoň dvě speciální/aplikované mikrobiologické vědy. · Určete, zda jsou mikroorganismy klíčové pro geochemické cykly. Vyjmenujte alespoň dva geochemické cykly, na kterých se zásadně mikroorganismy podílí. · Vysvětlete, co je předmětem studia oboru environmentální mikrobiologie. · Uveďte příklad, jak jsou využívány mikroorganismy v potravinářském průmyslu. · Vysvětlete pojem bioremediace. · Uveďte, zda mohou být mikroorganismy producenty léčiv. Uveďte, zda mezi tato léčiva patří i antimikrobní látky. · Definujte pojem mikrobiom. Diskutujte, zda mikrobiom pro člověka hraje zásadní roli v jeho zdraví či nemoci. · Určete, zda prokaryotické organismy, v porovnání s eukaryotickými, jsou evolučně starší, či mladší. · Vyjmenujte tři základní evoluční větve živých organismů. · Určete, kdo jako první zavedl taxonomii organismů. Popište, jak je každý organismus označován dle tzv. binomické nomenklatury. · Určete, jak jsou seřazeny taxony pro klasifikaci organismů. · Popište, jaké organismy jsou řazeny do skupiny archebakterií, ve vztahu k jejich evolučnímu stáří, a podmínkám, kterým jsou schopny odolávat. · Určete, zda prokaryotní organismy (bakterie) lze zařadit mezi jednobuněčné, či mnohobuněčné organismy. · Rozhodněte, zda eukaryotní organismy mohou být pouze jednobuněční, či pouze mnohobuněční. Určete, jaké říše v rámci taxonu (domény) Eukarya rozlišujeme. · Určete, zda jsou viry považovány za buněčné (celulární) či nebuněčné (acelulární) struktury. · Rozhodněte, zda viry obsahují v jedné částici společně DNA i RNA, a zda je lze považovat za extracelulární parazity. · Určete, zda lze najít v prokaryotické buňce jádro či mitochondrie. · Vysvětlete pojem nukleoid a plazmid. Určete, v jakých buňkách mohou tyto organely být přítomny. · Vysvětlete, k čemu se pojí pojem miasma. · Definujte, jaký je rozdíl mezi teorií abiogeneze a teorií biogeneze. · Uveďte, kdo jako první pozoroval mikroorganismy pomocí velmi jednoduchého mikroskopu. · Určete, kdo jako první přišel s procesem techniky ošetření mléka a s první vakcínou proti vzteklině, či antraxu. · Jmenujte osobu, která přišla s postuláty pro prokázání příčinných souvislostí mezi patogenem a infekčním onemocněním. Jmenujte osobu, která jako první prokázala původce antraxu a tuberkulózy · Uveďte osobu, která je považována za otce moderní chirurgie a průkopníka aseptické techniky. · Jmenujte osobu, která se stala pionýrem v očkování proti pravým neštovicím. · Uveďte, kdo je objevitelem penicilinu. · Vysvětlete pojem obligátní neboli striktní patogen a pojem oportunní patogen. · Objasněte pojem intracelulární patogen/parazit a extracelulární patogen/parazit. Vyjmenujte alespoň 2 příklady takových patogenů z každé skupiny. · Vysvětlete, jaký je rozdíl mezi přímým a nepřímým přenosem infekčních částic. Jmenujte alespoň 1 přímý způsob přenosu a 1 nepřímý způsob přenosu. · Vysvětlete, co znamená pojem superficiální, kutánní, systémová infekce. Vysvětlete pojem bakteriémie, fungémie a sepse. · Vyjmenujte alespoň dva příklady latentních virových infekcí. Vysvětlete, co pojem latentní infekce znamená. · Objasněte, jaké jsou fáze infekce. Určete, v jaké fázi infekce se lze setkat se specifickými a v jaké fázi infekce s nespecifickými příznaky. · Vyjmenujte základní ochranné bariery chránící člověka před vstupem infekčních agens do organismu. · Definujte pojem infekční dávka. Popište, co znamená pojem faktor virulence a uveďte nějaký příklad. · Vysvětlete rozdíl mezi endogenní a exogenní infekcí. · Definujte pojem patogeneze. · Uveďte, jaké makromolekuly jsou nejčastěji označovány jako exotoxiny a které bakterie je produkují. · Popište, jak vznikají endotoxiny a určete, které bakterie je primárně produkují.
Téma: Mikrobiální fyziologie, morfologie a metabolismus bakterií Sylabus – mikrobiální fyziologie, nutrice, faktory ovlivňujíc růst, růst a množení mikroorganismů, metabolismus (mikro)organismů, makronutrice, mikronutrice, stopové prvky, růstové faktory, vliv pH, vliv teploty, dostupnost živin a vody, vliv osmotického tlaku, vliv záření, vliv dostupnosti kyslíku, růstová křivka, binární dělení, generační doba, sporulace, stavba bakteriální buňky, buněčná stěna, Gram-pozitivní, Gram-negativní bakterie, biofilm. Cíl výuky – Studenti by se měli seznámit se s problematikou fyziologie mikroorganismů, jejich potřebami, metabolismem. Měli by rozpoznat a popsat základní stavbou bakteriální buňky. Zadání pro znalosti: · Uveďte, jaký zdroj energie a zdroj uhlíku je využíván fotoautotrofním, fotoheterotrofním, chemoautotrofním a chemoheterotrofním organismem. · Vyjmenujte základní makronutriční a mikronutriční prvky potřebné pro život mikroorganismů. · Definujte, co si lze představit pod pojmem růstový faktor potřebný pro život mikroorganismů. · Vyjmenujte, co je považováno za biologické faktory ovlivňující růst mikroorganismů. · Určete, jakým způsobem může teplota ovlivňovat růst mikroorganismů. · Vyjmenujte základní skupiny mikroorganismů při jejich dělení dle jejich teplotní tolerance. · Vysvětlete pojem acidofilní a alkalofilní mikroorganismus. Určete, jaké je optimální pH pro většinu mikroorganismů. · Uveďte, co znamená pojem halofilní a osmofilní mikroorganismus. · Popište, jak na mikroorganismy působí radiové záření, mikrovlnné záření, UV záření, gama záření a radioaktivní záření. Uveďte, které z těchto záření se využívá pro sterilizaci, např. zdravotnických potřeb. · Vysvětlete, jaký vztah ke kyslíku mají mikroorganismy řazené do skupiny aerobních, anaerobních, a fakultativně anaerobních mikroorganismů. Vysvětlete, co znamená pojem obligátní anaerob. · Popište růstové fáze (růstovou křivku) mikroorganismů rostoucích v uzavřeném systému (např. v kultivačním médiu ve zkumavce). · Určete, jakým způsobem se množí bakterie. Popište veličinu zvanou generační doba. · Definujte pojem spóra. Určete vlastnosti spór. Určete, zda všechny mikroorganismy produkují spóry. · Vyjmenujte buněčné organely bakteriálních buněk. Určete, zda jsou v bakteriálních buňkách přítomny mitochondrie. · Popište, co je to nukleoid a co je to plazmid. · Určete, k čemu slouží bičíky. Určete, zda všechny bakteriální buňky mají tuto organelu. · Uveďte, k čemu může sloužit pouzdro a zda chrání bakteriální buňky před obrannými mechanismy imunitního systému. Vyjádřete se, zda mají všechny bakteriální buňky pouzdro. · Určete, co je základní stavební komponentou u Gram-pozitivních a Gram-negativních buněk. Určete, zda komplexnější strukturu buněčné stěny mají G+ či G- bakterie. · Uveďte, zda se kyseliny teichoové vyskytují v buněčné stěně G+ či G- bakterií. · Popište buněčnou stěnu Gram-negativních bakterií. Určete, zda je u těchto bakterií přítomen periplazmatický prostor. Definujte, co si lze představit pod pojmem biofilm. Diskutujte, zda mikrobi upřednostňují život ve společenství, či osamocený život.
Téma: Základní rozdělení antimikrobních látek Sylabus – Antimikrobní látky, pojmy: dezinficiencia, antiseptika, konzervancia, antibiotika. Dezinficiencia/dezinfekce – definice pojmu, kategorizace dezinfekce (fyzikální, chemická), účel, vlastnosti, mechanismus účinku, použití, volba dezinficiens, příklady. Antiseptika/antisepse – definice pojmu, vlastnosti, mechanismus účinku, příklady. Dekontaminace, sanace, asepse – definice pojmů. Konzervancia/konzervace – účel, efekt, vlastnosti, použití. Faktory ovlivňující efekt antimikrobních látek. Antiinfektiva – účel využití, vlastnosti (mikrobistatický/mikrobicidní efekt), klasifikace – antivirotika, antibiotika, antimykotika, antiparazitika, anthelmintika, …). Cíl výuky – Studenti by měli být schopni definovat pojem antimikrobní látka, vztáhnout ho ke způsobu použití v praxi a na základě toho rozdělit do skupin. Dále by měli definovat jednotlivé pojmy dezinficiencia/antiseptika/konzervancia/antiinfektiva a pro každou skupinu určit vlastnosti, způsob použití a příklady konkrétních sloučenin používaných k tomuto účelu. Zadání pro znalosti: · Definujte a ve správných souvislostech použijte pojmy: antimikrobní látka, dezinficiens/dezinfekce, antiseptikum/antisepse, konzervans/konzervace, antiinfektivum, mikrobicidie, mikrobistatický efekt, úzkospektré/širokospektré látky, asepse, dekontaminace, sanace, pasterizace, sterilizace, mechanismus účinku. · Vysvětlete způsob použití dezinfekčních postupů a uveďte, pomocí čeho lze charakterizovat účinnost dezinfekce. · Porovnejte rozdíly mezi sterilizací, vyšším stupněm dezinfekce a středním/nízkým stupněm dezinfekce vzhledem k šíři spektra účinku. · Přiřaďte k pojmu dezinficiens správné vlastnosti – aplikace na živé/neživé předměty; široké/úzké spektrum; cidní/statický efekt; specifická/nespecifická toxicita. · Vyjmenujte alespoň 3 faktory ovlivňující účinnost dezinfekce. · Vyjmenujte alespoň 3 skupiny dezinfekcí na základě struktury/mechanismu působení. · Vyjmenujte 2 zástupce alkoholů, používaných k dezinfekci. · Vysvětlete, proč má 70% ethanol nejlepší dezinfekční vlastnosti. · Uveďte, jaké využití má formaldehyd v praxi. · Vyjmenujte alespoň 3 dezinfekční látky s oxidačním působením a uveďte u nich i jejich využití v praxi. · Uveďte příklad fyzikální dezinfekce. · Přiřaďte k pojmu antiseptikum správné vlastnosti – aplikace na živé/neživé předměty; široké/úzké spektrum; cidní/statický efekt; specifická/nespecifická toxicita. · Vyjmenujte alespoň 3 běžně používaná antiseptika. · Vysvětlete pojem endogenní antiseptikum a uveďte 1 příklad. · Diskutujte ideální vlastnosti dezinficiencií/antiseptik pro použití v klinické praxi. · Uveďte alespoň 2 mechanismy účinku dezinficiencií/antiseptik a přiřaďte je ke konkrétní skupině látek. · Definujte účel použití konzervancií ve farmacii/potravinářství. · Přiřaďte k pojmu konzervans správné vlastnosti – aplikace lokální/systémová; široké/úzké spektrum; cidní/statický efekt; specifická/nespecifická toxicita. · Definujte vlastnosti, které musí konzervans splňovat. · Diskutujte současné používání konzervancií v praxi a možnosti jejich nahrazování. · Přiřaďte k pojmu antiinfektivum správné vlastnosti – aplikace lokální/systémová; široké/úzké spektrum; cidní/statický efekt; specifická/nespecifická toxicita. Vyjmenujte alespoň 4 skupiny antiinfektiv na základě etiologie onemocnění.
Sylabus – Antibiotika – definice pojmu, použití, klasifikace (cidní/statická, úzko/širokospektrá, dle buněčného cíle, dle chemické struktury). Beta-laktamová antibiotika – cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, mechanismy rezistence – poriny, modifikace PBP, beta-laktamázy. Skupiny beta-laktamových antibiotik – penamy (příklady, účinek), cefemy (příklady, účinek), karbapenemy/monobaktamy (příklady, účinek). Inhibitory beta-laktamas – účinek, příklady. Aminoglykosidy – cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady. Tetracykliny – cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady. Amfenikoly – cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady, nežádoucí účinky. Makrolidy, linkosamidy – cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady. Glykopeptidy – cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady, nežádoucí účinky. Chinolony – cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady. Ansamyciny/rifamyciny – cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady. Nitrofurany/nitroimidazoly – cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady. Sulfonamidy – cíl působení, mechanismus účinku, spektrum účinku, příklady. Cíl výuky – Studenti by měli být schopni definovat pojem antibiotikum. Měli by vědět základní historické milníky spojené s objevem a používáním antibiotik. Studenti by měli být schopni klasifikovat antibiotika na základě různých vlastností. Rozdělit antibiotika do skupin dle chemické struktury a ke všem skupinám přiřadit základní mechanismus účinku/cíl působení, zástupce, spektrum účinku a případné výrazné nežádoucí účinky. Zadání pro znalosti: · Definujte a ve správných souvislostech použijte pojmy: antibiotikum, chemoterapeutikum, účinek v závislosti na koncentraci, MIC, MBC, MFC, účinek v závislosti na šíři spektra, racionální terapie, empirická terapie, buněčný cíl antibiotik, mechanismy účinku antibiotik. · Vysvětlete historický rozdíl mezi antibiotikem a chemoterapeutikem. · Vyjmenujte alespoň 2 historické milníky v objevech antimikrobní terapie. · Diskutujte použití antibiotik v terapii infekčních onemocnění (virová vs. bakteriální vs. mykotická) a následky jejich nesprávného používání. · Popište možné scénáře průběhu infekčního onemocnění v závislosti na stavu imunitního systému a použití cidního/statického antibiotika. · Definujte pojem cidní efekt a statický efekt a přiřaďte správně pojmy MIC, MFC, MBC. · Diskutujte důvody, proč je používání úzkospektrých preparátů definováno jako základ racionální terapie a co vede k výběru správné antimikrobní látky. · Popište nežádoucí efekty při použití empirické terapie. · Vyjmenujte alespoň 4 buněčné cíle zásahu antibiotik a určete jejich vhodnost ve vztahu k selektivitě/toxicitě. · Vyjmenujte alespoň 4 různé skupiny antibiotik na základě rozdílné chemické struktury. · Popište buněčný cíl, mechanismus účinku, spektrum a toxicitu betalaktamových antibiotik. · Definujte 3 mechanismy rezistence bakterií vůči betalaktamovým antibiotikům. · Vyjmenujte alespoň 3 skupiny betalaktamových antibiotik. · Určete, na základě čeho se dělí skupiny penamových antibiotik a vyjmenujte alespoň 3 příklady penamových/penicilinových antibiotik. · Určete, na základě čeho se dělí skupiny cefemových antibiotik a vyjmenujte alespoň 3 příklady cefemových/cefalosporinových antibiotik. · Definujte pojem rezervní/záložní antibiotika, uveďte příklad 1 karbapenemového a 1 monobaktamového antibiotika. · Vysvětlete důvod použití inhibitorů b-laktamáz a vyjmenujte alespoň 2 inhibitory používané v klinické praxi. · Popište buněčný cíl, mechanismus účinku, spektrum a toxicitu aminoglykosidových antibiotik. · Vyjmenujte alespoň 2 aminoglykosidová antibiotika · Vysvětlete pojem synergismus antibiotik a postantibiotický efekt a uveďte alespoň 1 příklad antibiotické skupiny léčiv, které toto splňují. · Popište buněčný cíl, mechanismus účinku, spektrum a toxicitu tetracyklinových antibiotik a uveďte alespoň 1 zástupce této skupiny. · Vysvětlete mechanismus toxicity tetracyklinů a důvod jejich kontraindikace u dětí, těhotných a kojících osob. · Popište buněčný cíl, mechanismus účinku, spektrum a toxicitu chloramfenikolu. · Popište buněčný cíl, mechanismus účinku, spektrum a toxicitu makrolidových antibiotik a uveďte alespoň 2 zástupce této skupiny. · Popište buněčný cíl, mechanismus účinku, spektrum a toxicitu linkosamidových antibiotik a uveďte alespoň 1 zástupce této skupiny. · Uveďte a vysvětlete nejzávažnější nežádoucí účinek klindamycinu. · Popište buněčný cíl, mechanismus účinku, spektrum a toxicitu oxazolidinových antibiotik a uveďte alespoň 1 zástupce této skupiny. · Popište buněčný cíl, mechanismus účinku, spektrum a toxicitu polypeptidových antibiotik a uveďte alespoň 1 zástupce této skupiny. · Popište buněčný cíl, mechanismus účinku, spektrum a toxicitu glykopeptidových antibiotik a uveďte alespoň 1 zástupce této skupiny. · Uveďte způsob podání glykopeptidových antibiotik a vysvětlete důvod pro toto podání. · Popište buněčný cíl, mechanismus účinku, spektrum a toxicitu chinolonových antibiotik a uveďte alespoň 2 zástupce této skupiny. · Definujte, v čem se liší jednotlivé generace chinolonových antibiotik. · Popište buněčný cíl, mechanismus účinku, spektrum a toxicitu ansamycinových antibiotik a uveďte alespoň 1 zástupce této skupiny. · Popište buněčný cíl, mechanismus účinku, spektrum a toxicitu sulfonamidových antibiotik a uveďte alespoň 1 zástupce této skupiny. · Vysvětlete pojem duální blokáda u kombinace antibiotik pojmenované kotrimoxazol. · Popište buněčný cíl, mechanismus účinku, spektrum a toxicitu nitrofuranových/imidazolových antibiotik a uveďte alespoň 2 zástupce této skupiny. Popište buněčný cíl, mechanismus účinku a výhody podání fosfomycinu.
Téma: Mikrobiální genetika Sylabus – genetická informace, tok genetické informace, gen, genom, DNA polymeráza, gyráza, plazmid, mutace, Amesův test, horizontální přenos genů, transformace, transdukce, bakteriofág, lytický cyklus, konjugace, transpozon, operon, prion. Cíl výuky – Studenti se seznámí základními poznatky z problematiky bakteriální genetiky a z problematiky týkající se prionů a prionových infekcí. Zadání pro znalosti: · Uveďte, jak jsou uloženy informace nezbytné pro život. · Vysvětlete, co určuje genetický kód. · Definujte pojem gen. · Definujte pojem genom. · Určete, kde je přítomna v rámci buňky DNA u prokaryotických agens a u eukaryotických agens. · Určete, zda jsou v genomu bakteriálních buněk přítomny introny. · Definujte pojem plazmid. Určete, zda jsou v rámci plazmidu přítomny esenciální geny. · Určete, jak se označuje plazmid, který nese genetickou informaci (geny) pro rezistenci, či geny pro produkci toxinů. · Uveďte, jak je u bakterií modifikována aminokyselina, kódovaná start kodonem. Určete, zda lze nalézt tuto modifikaci i u eukaryotických organismů. Uveďte, zda případný rozdíl může mít význam pro obranyschopnost hostitele. · Určete, zda mutace u bakterií mohou přispívat k diverzitě genetické výbavy. Uveďte, jaký význam mohou mít mutace pro mikroorganismus. · Uveďte název testu, pomocí kterého se testuje mutagenita na bakteriích. · Vysvětlete pojem horizontální přenos genů. Uveďte, v čem je rozdílný horizontální přenos od vertikálního přenosu genetické informace. · Popište proces transformace. Uveďte, zda lze tento proces využít ve prospěch člověka. · Popište proces transdukce. · Vysvětlete rozdíl mezi lytickým a lyzogenním cyklem fágů. · Určete, zda lze fágy využít v boji s infekčními činiteli. · Popište proces konjugace. Určete, k čemu slouží sex-pili. · Vysvětlete pojem transpozon. Uveďte, z čeho vychází dané označení. · Uveďte příkladem, jak lze využít bakteriální buňky v rámci genového inženýrství. Definujte pojem prion. Uveďte, jaké onemocnění může být priony vyvoláno.
Téma: Rezistence k antibiotikům Sylabus – Rezistence – primární, sekundární, klinická rezistence, mikrobiologická rezistence, multirezistence, polyrezistence, zkřížená/sdružená rezistence, přenos genů kódujících rezistenci, molekulární mechanismy rezistence – inaktivace, alterace cílové struktury, změna permeability. Typy rezistence u vybraných skupin antibiotik. Cíl výuky – Studenti by měli být schopni definovat pojem rezistence a s tím spojené pojmy jako polyrezistence/multirezistence/zkřížená/sdružená rezistence. Měli by být schopni rozlišit rozdíly mezi primární a sekundární rezistencí. Měli by být schopni vyjmenovat základní mechanismy rezistence a přiřadit k nim příklady konkrétních antibiotických skupin. Zadání pro znalosti: · Definujte a ve správných souvislostech použijte pojmy: rezistence, primární a sekundární rezistence, zkřížená a sdružená rezistence, poly/multirezistence, transformace, transdukce, konjugace, transpozice, inaktivace ATB, alterace cílové struktury, změna permeability. · Popište historický vývoj rezistence v kontextu objevů nových antibiotických skupin. · Vyjmenujte alespoň 3 rezistentní kmeny bakterií. · Definujte akronym ESKAPE. · Vysvětlete rozdíl mezi klinickou a mikrobiologickou rezistencí. · Použijte správně pojmy zkřížená rezistence a sdružená rezistence v kontextu struktury antibiotik. · Vysvětlete rozdíl mezi primární a sekundární rezistencí a polemizujte, která z těchto rezistencí je z pohledu šíření více nebezpečná a proč. · Popište mechanismy primární a sekundární rezistence. · Definujte pojmy vertikální a horizontální přenos genetické informace. · Definujte pojmy induktivní a konstitutivní rezistence. · Uveďte možnosti chromozomálních a extrachromozomálních mutací a jejich klinický význam v kontextu s četností výskytu těchto mutací. · Popište plazmid a uveďte alespoň 2 geny, které jsou často u bakterií na plazmidu kódované. · Vyjmenujte 4 základní mechanismy antibiotické rezistence a základním způsobem tyto mechanismy popište. · Vyjmenujte alespoň 3 faktory ovlivňující rozvoj antimikrobní rezistence. · Definujte pojem antibiotická politika. · Diskutujte ideální vlastnosti antibiotika. · Popište mechanismy rezistence vůči betalaktamovým antibiotikům a určete, kde je tato rezistence kódována. · Uveďte, jaké mechanismy se uplatňují v rezistenci u amfenikolových antibiotik. · Uveďte, jaké mechanismy se uplatňují v rezistenci u tetracyklinových antibiotik. · Uveďte, jaké mechanismy se uplatňují v rezistenci u aminoglykosidových antibiotik. Uveďte, jaké mechanismy se uplatňují v rezistenci u chinolonových antibiotik.
Téma: Farmaceutická mikrobiologie Sylabus – role mikroorganismů ve farmaceutické výrobě, biotechnologie, sterilita, mikrobiologická nezávadnost, kontaminace, správná výrobní praxe, čisté prostory, třídy čistoty, germicidní prostředky, filtrace, biohazard box, mikrobiální kontaminace farmaceutických přípravků, dezinfekce, sterilizace, mikrobiologická kontrola prostředí a přípravků, kontrola vzduchu, kontrola povrchů, mikrobiální kontrola surovin – kategorie, Český lékopis. Cíl výuky – Studenti se seznámí s problematikou oboru Farmaceutická mikrobiologie a budou schopni diskutovat možnosti využití mikroorganismů v rámci biotechnologických přístupů, seznámí se s procesy sterilizace, dezinfekce, a budou schopni řešit mikrobiální nezávadnosti prostředí a přípravků. Zadání pro znalosti: · Uveďte, jak lze mikroorganismy využít v rámci biotechnologických přístupů ve farmaceutické výrobě/průmyslu. · Vysvětlete, co znamená zkratka SVP. Vysvětlete, jaká opatření lze pod touto zkratkou nalézt. · Vysvětlete, co si představujete pod pojmem čisté prostory, a zda lze tyto prostory klasifikovat a dle čeho se klasifikace provádí. · Jmenujte možné zdroje mikrobiální kontaminace. · Určete, jakým způsobem lze snížit počet mikroorganismů ve vzduchu. Diskutujte, zda lze mezi germicidní prostředky zařadit i UV světlo. · Uveďte, k čemu se využívá tzv. biohazard box. · Určete, zda je přípustné, aby v pitné vodě, byly přítomny tzv. koliformní mikroorganismy (tj. mikrobiální kontaminanta sdružená nejčastěji s fekální kontaminací). · Určete, jakým způsobem může dojít k poškození zdraví osob v důsledku mikrobiální kontaminace farmaceutických přípravků. · Uveďte, jakým způsobem může dojít k degradaci farmaceutických přípravků v důsledku mikrobiální kontaminace. · Definujte pojem dezinfekce. Určete, zda běžně dezinfekce ničí i mikrobiální spóry. · Určete některé z faktorů, které ovlivňují účinek dezinfekce. · Jmenujte alespoň tři dezinfekční přípravky. · Definujte pojem sterilizace. · Jmenujte způsoby fyzikální sterilizace. Vysvětlete rozdíl mezi sterilizací suchým a vlhkým teplem. · Určete, zda lze provést sterilizaci UV či gama zářením. · Vysvětlete, jak je dosaženo sterilizace filtrací. · Jmenujte 2 chemické sterilizační postupy. · Uveďte, jakými nástroji lze provádět kontrolu sterilizačních postupů. · Vysvětlete zkratku CFU. · Určete, jak lze zajistit kontrolu kvality vzduchu. · Uveďte název dokumentu, ve kterém lze nalézt postupy ke stanovení mikrobiální kontroly surovin. · Určete, jak jsou rozděleny (počet kategorií) léčivé přípravky dle Českého lékopisu do kategorií na základě množství přípustných mikroorganismů. Uveďte, jaké léčivé přípravky dle požadavků na mikrobiologickou čistotu, jsou co do obsahu mikrobiálních agens, řazeny do Kategorie 1.
Téma: Lékařsky významné Gram pozitivní bakterie Sylabus – Klinicky významné Gram pozitivní koky, rod Staphylococcus, Streptococcus, Enterococcus, morfologie stafylokoků a streptokoků, Staphylococcus (St.) aureus, St. epidermidis, St. saprophyticus, katalázový test, plazmakoagulázový test, biochemická identifikace, syndrom opařené kůže, syndrom toxického šoku, hemolyziny, exfoliatin, TSST-1, enterotoxin, penicilináza, MRSA, HA-MRSA, VRSA, dělení dle Lancefieldové, pyogenní streptokoky, viridující streptokoky, pneumokoky, Streptococcus (Str.) pyogenes, skarlatina, erysipel, pozdní následky streptokokových infekcí, Str. agalactiae, Str. pneumoniae, enterokoky, Corynebacterium diphtheriae, záškrt, difterický toxin, Listeria monocytogenes, Bacillus anthracis, Bacillus cereus, formy antraxu, Clostridium perfringens, plynatá sněť, Clostridium botulinum, botulotoxin, Clostridium difficile, pseudomembranózní kolitida, Clostridium tetani, tetanus Cíl výuky – Studenti by měli být schopni vyjmenovat nejdůležitější zástupce G+ bakterií ze skupiny koků a tyček. Tyto bakterie charakterizovat, uvést onemocnění jimi způsobovaná a případně uvést základní léčbu. U některých rodů by měli studenti uvést i charakteristické znaky či základ diagnostiky. Zadání pro znalosti: · Určete tři klinicky významné rody Gram-pozitivních koků. · Určete klinicky významný rod Gram-pozitivních anaerobních tyček. · Uveďte, jaký tvar buňky a jaké uspořádání buněk mají bakterie rodu Staphylococcus. Určete jejich vztah k teplotě. · Jmenujte alespoň tři virulenční faktory stafylokoků. · Jmenujte test, kterým lze odlišit bakterie rodu Staphylococcus od bakterií rodu Streptococcus. · Uveďte, jakým testem lze odlišit Staphylococcus aureus a Staphylococcus epidermidis. · Uveďte tři onemocnění vyvolaná stafylokokovými toxiny. · Určete, jaké onemocnění je způsobeno produkcí stafylokokového exfoliatinu. · Určete, jaké onemocnění je vyvoláno toxinem značeným TSST-1. · Určete, na jaká antibiotika a jakým způsobem působí enzym zvaný penicilináza. · Uveďte, zda se u stafylokoků lze setkat s produkcí enterotoxinů. · Definujte, co znamená zkratka MRSA a HA-MRSA. · Definujte, co znamená zkratka VRSA. · Určete, zda bakterie Staphylococcus epidermidis je běžnou součástí kožní mikrobioty. Rozhodněte, zda tato bakterie může být oportunním patogenem. · Uveďte, zda Staphylococcus saprophyticus je schopen u člověka vyvolat infekční onemocnění a případně jaké. · Jmenujte minimálně dvě vybraná antibiotika k léčbě stafylokokových infekcí. · Určete, jaké uspořádání buněk mají streptokoky. · Uveďte, jak se dělí streptokoky dle produkce hemolyzinů. · Uveďte, jakým způsobem (klasifikace dle koho) se dělí streptokoky dle antigenní struktury. · Jmenujte dva klinicky nejvýznamnější pyogenní streptokoky. · Určete, k čemu může člověk využívat laktostreptokoky. · Jmenujte, kde se lze setkat s viridujícími streptokoky. · Uveďte agens, které je označováno také jako pneumokok. · Určete, zda lze bakterii Streptococcus pyogenes zařadit mezi primární či sekundární patogeny. · Uveďte, k čemu slouží bacitracinový test. · Uveďte, za jakým onemocněním stojí bakteriální kmen produkující erytrogenní toxin. · Určete, jaká onemocnění je schopna vyvolat bakterie Streptococcus pyogenes. · Uveďte, zda je Streptococcus pyogenes schopen vyvolat sepse. · Vysvětlete, co znamená pojem pozdní následky streptokokových infekcí. · Určete, jaké antibiotikum se volí k léčbě tonsilitidy vyvolané bakterií Streptococcus pyogenes. · Určete, proč se s ohledem na streptokoky provádí předporodní skríning u rodiček. · Určete, jaké uspořádání buněk vykazují streptokoky. Určete, jaké onemocnění tyto bakterie vyvolávají. · Určete, zda lze enterokoky zařadit mezi součást mikrobioty. Uveďte, jaké onemocnění tyto bakterie vyvolávají. · Uveďte, jaký tvar vykazuje bakterie Corynebacterium diphtheriae. Uveďte, jaké onemocnění tato bakterie vyvolává, co je faktorem virulence a za jakých okolností je tento faktor produkován. · Uveďte, pro jaké osoby především je nebezpečná bakterie Listeria monocytogenes a jak se onemocnění může projevovat. · Uveďte, jaký tvar mají bakterie rodu Bacillus. Uveďte, zda jsou schopné vytvářet spóry. · Určete, za jakým onemocněním stojí bakterie Bacillus cereus. · Určete název onemocnění vyvolaného bakterií Bacillus anthracis. Určete formy tohoto onemocnění. Uveďte, zda jde o antropozoonózu či zoonózu. · Uveďte, jaký vztah ke kyslíku mají bakterie rodu Clostridium. Určete, jaké onemocnění vyvolává Clostridium (Cl.) perfringens, Cl. difficile, Cl. botulinum a Cl. tetani.
Téma: Lékařsky významné Gram negativní bakterie Sylabus – Klinicky významné Gram negativní koky – meningokok, gonokok (Neisseria meningitidis, N. gonorrhoeae), onemocnění, cesta přenosu, klinický obraz, léčba, prevence, laboratorní diagnostika – oxidáza, kultivace. Klinicky významné Gram negativní bakterie – obligátně patogenní/oportunně patogenní, rody: Salmonella, Shigella, Yersinia (onemocnění, přenos, diagnostika – sérotypizace), střevní fakultativně anaerobní bakterie – Escherichia (EHEC, EIEC, EPEC, ETEC), Klebsiella sp., Citrobacter sp., Enterobacter sp. (onemocnění, diagnostika), aerobní Gram negativní bakterie – Pseudomonas sp., Vibrio sp. (onemocnění, diagnostika). Klinicky významné spirochety: Treponema pallidum, Borrelia burgdorferi (přenos, onemocnění, léčba). Cíl výuky – Studenti by měli být schopni vyjmenovat nejdůležitější zástupce G- bakterií ze skupiny koků a tyček. Tyto bakterie charakterizovat, uvést onemocnění jimi způsobovaná a případně uvést základní léčbu. U některých rodů by měli studenti uvést i charakteristické znaky či základ diagnostiky. Zadání pro znalosti: · Charakterizujte rod Neisseria (mikroskopie, podmínky kultivace, biochemie) a vyjmenujte 2 klinicky významné druhy. · Uveďte, jaké onemocnění způsobuje N. gonorrhoeae, a popište příznaky, způsob přenosu, základ terapie a komplikace spojené s tímto onemocněním. · Uveďte, jaké onemocnění způsobuje N. meningitidis, určete rizikovou skupinu, a popište příznaky, způsob přenosu, základ terapie a prevenci spojené s tímto onemocněním. · Definujte, co jsou a k čemu slouží tzv. bed-side testy. · Charakterizujte rod Moraxella (mikroskopie, podmínky kultivace, biochemie) a uveďte 1 klinicky významný druh. U tohoto druhu uveďte onemocnění, které způsobuje. · Charakterizujte rod Salmonella (mikroskopie, kultivační média, biochemie) a uveďte druh klinicky významný pro člověka. · Popište mozaikovou antigenní strukturu u salmonel a klinický význam sérotypizace salmonel. · Definujte pojmy antropofilní a zooantropofilní salmonely. Přiřaďte k těmto typům onemocnění, která vyvolávají, popište příznaky a navrhněte možnou terapii. · Charakterizujte rod Shigella (mikroskopie, kultivační média, biochemie) a uveďte 1 druh klinicky významný pro člověka. · Pojmenujte onemocnění, které Shigella způsobuje, čím ho bakterie způsobuje, projevy, a navrhněte možnou léčbu. · Charakterizujte bakterii Escherichia coli a vysvětlete její význam jako součást střevní mikroflóry. · Diskutujte využití E. coli jako modelového mikroorganismu. · Definujte E. coli z hlediska způsobených onemocnění a popište příznaky způsobených onemocnění a základ terapie. Vysvětlete zkratky EPEC, ETEC, EIEC a EHEC. · Popište onemocnění způsobené bakterií Yersinia pestis, její 3 formy, příznaky a léčbu. Definujte způsob přenosu tohoto onemocnění a diskutujte možnost použití této bakterie jako potencionální biologické zbraně. · Charakterizujte rod Klebsiella (výskyt, kultivační média, tvorba pouzder) a uveďte 1 druh klinicky významný pro člověka. Určete, zda je tento druh původcem nozokomiálních infekcí. · Charakterizujte bakteriální rody Citrobacter a Enterobacter a přiřaďte k nim onemocnění, která způsobují. · Uveďte, čím je nebezpečná bakterie Acinetobacter baumanii. · Charakterizujte bakterii Pseudomonas aeruginosa (mikroskopie, podmínky kultivace, biochemie, tvorba pigmentu) a uveďte onemocnění, která způsobuje. Definujte pojem biofilm a diskutujte jeho nebezpečí ve vztahu k nozokomiálním nákazám. · Charakterizujte rod Vibrio (výskyt, mikroskopie, kultivační média) a uveďte alespoň 1 druh klinicky významný pro člověka. · Pojmenujte onemocnění způsobené bakterií Vibrio cholerae a popište příznaky tohoto onemocnění. · Charakterizujte bakterii Helicobacter pylori (výskyt, produkce enzymů, diagnostika) a uveďte onemocnění jí způsobené. · Uveďte onemocnění způsobené bakterií Bordetella pertussis, popište příznaky a definujte mechanismy patogeneze. Uveďte možnosti léčby a prevence. · Charakterizujte rod Haemophilus (mikroskopie, podmínky kultivace, výskyt) a vyjmenujte 2 klinicky významné druhy i s uvedením onemocnění, která tyto bakterie způsobují. · Uveďte, jaké onemocnění způsobuje Haemophilus ducreyi, jaké jsou příznaky, a mezi která onemocnění se řadí. · Popište, jaký tvar mají bakterie rodu Borrelia či Treponema. · Uveďte 1 klinicky významného zástupce rodu Borrelia a popište onemocnění, které způsobuje. Charakterizujte jednotlivá stádia onemocnění, způsob přenosu a možnosti terapie a prevence. Uveďte 1 klinicky významného zástupce rodu Treponema a popište onemocnění, které způsobuje. Charakterizujte jednotlivá stádia onemocnění, způsob přenosu a možnosti terapie a prevence.
Téma: Lékařsky významné acidorezistentní a jiné bakterie Sylabus – Mykobakterie – tuberkulóza (původce), mykobakteriózy (původci) – onemocnění, diagnostika, léčba. Chlamydiové infekce (původce, stádia onemocnění, příznaky, terapie). Cíl výuky – Studenti by měli být schopni charakterizovat bakterie z rodu Mycobacterium a určit onemocnění, která způsobují. U bakterie M. tuberculosis by měli být schopni popsat onemocnění, jeho stádia a příznaky. Dále by měli umět popsat diagnostické metody a léčebné postupy u onemocnění tuberkulózou. Studenti by měli prokázat základní znalosti o dalších rodech acidorezistentních bakterií (Nocardia, Corynebacterium). Studenti by měli být schopni charakterizovat chlamydie a uvést onemocnění s nimi spojená. Zadání pro znalosti: · Uveďte alespoň 3 základní charakteristiky mykobakterií. · Popište stavbu buněčné stěny mykobakterií a definujte pojem Cord-faktor. · Vyjmenujte alespoň 4 typy klinického materiálu, který se odebírá při podezření na infekci mykobakteriemi. · Vyjmenujte 3 základní metody pro identifikaci mykobakterií a ke každé uveďte alespoň 1 příklad. · Definujte rozdělení mykobakterií na základě tvorby pigmentu, tyto kategorie popište a ke každé uveďte 1 zástupce. · Popište onemocnění tuberkulózou – původce, cílové orgány, přenos, stádia, příznaky · Diskutujte epidemiologii TBC ve světě a v ČR · Popište provedení a vyhodnocení tuberkulinového testu. · Definujte možnosti prevence u tuberkulózy a diskutujte jejich využití v ČR a ve světě. · Charakterizujte způsob léčby TBC, rozdělte antituberkulotika do skupin/linií dle doporučení WHO a zdůvodněte používání kombinací antituberkulotik. · Vyjmenujte 4 antituberkulotika 1. linie a definujte jejich základní mechanismus účinku. · Definujte zkratky RR, MDR, pre-XDR a XDR, diskutujte rezistenci mykobakterií v kontextu s epidemiologií a uveďte alespoň 1 rezervoár (země/oblast) těchto rezistentních kmenů. · Charakterizujte původce lepry z hlediska infekčnosti, inkubační doby a kultivačního průkazu. · Definujte 2 základní formy lepry, popište příznaky a vyjmenujte alespoň 2 antileprotika používaná v klinické praxi. · Definujte pojem mykobakterióza. · Uveďte, jaké onemocnění způsobuje M. ulcerans. · Charakterizujte rod Nocardia, uveďte alespoň 1 zástupce z této skupiny a pojmenujte onemocnění způsobené těmito bakteriemi. · Diskutujte stavbu buněčné stěny u korynebakterií. · Popište vývojový cyklus u chlamydií a diskutujte jejich jedinečné vlastnosti. · Vyjmenujte 2 zástupce chlamydií. Popište onemocnění způsobené Chlamydia trachomatis (příznaky, způsob léčby) a uveďte, mezi jaká onemocnění se řadí.
Téma: Úvod do mykologie, patogenní kvasinky a houby Sylabus – mykotická agens, buněčná stěna hub, cytoplazmatická membrána hub, metabolismus hub, kvasinka, hyfa, dimorfismus, pučení, filamentace, role hub v přírodě, intoxikace houbami, mykotoxikózy, mykoalergie, mykózy, dermatomykózy, endemické mykózy, onychomykózy, oportunní mykózy, kvasinky rodu Candida, infekce vyvolané kvasinkami, Cryptococcus sp., Aspergillus sp., antimykotika – jejich základní třídění a mechanismus účinku. Cíl výuky – Studenti by měli ovládat základy problematiky mykologie, klinické mykologie. Zadání pro znalosti: · Určete, zda mykotická agens patří mezi prokaryotní, či eukaryotní organismy a zda jde vždy o jednobuněčné organismy. · Uveďte, zda mají buňky mykotických organismů buněčnou stěnu a čím je tvořena. · Rozhodněte, zda složení cytoplazmatické membrány hub (plazmalemy) je stejné i u člověka. · Určete, zda houby patří mezi heterotrofní, či autotrofní organismy. · Jmenujte, jak se nazývá polarizovaný růst hub, a jak nepolarizovaný růst. Popište, co si lze představit pod pojmem dimorfismus. · Popište, zda se mykotická agens podílí na klíčových geochemických pochodech v přírodě. · Určete, jak lze mykotická agens využít v potravinářském či farmaceutickém průmyslu. · Vysvětlete, co si představujete pod pojmem intoxikace houbami. Vyjmenujte nějakou houbu, která je schopna toto onemocnění vyvolat. · Vysvětlete pojem mykotoxikóza. Jmenujte alespoň 1 rod vláknitých hub způsobujících mykotoxikózy. Diskutujte, zda doporučíte konzumaci plesnivých potravin a postoj vysvětlete. · Určete, co stojí za mykoalergií. · Definujte pojem mykóza. Určete, jaké typy mykóz rozlišujeme. · Určete, jaká fungální agens, z jaké skupiny, nejčastěji vyvolávají dermatomykózy. · Vyslovte termín, který se používá pro označení fungálních infekcí nehtů. · Vysvětlete pojem dimorfismus v mykologii. Určete, co nejčastěji podmiňuje tento jev. · Popište, jaké onemocnění vyvolává agens Histoplasma capsulatum a Blastomyces dermatitis. · Určete, zda tato agens lze řadit mezi dimorfní houby a zda vyvolávají endemické infekce. · Definujte pojem oportunní infekce a oportunní mykóza. Jmenujte nějaké rizikové faktory oportunních mykóz. · Určete, zda je kvasinka Candida albicans součástí mikrobioty a zda vyvolává oportunní infekce. Určete, zda je schopna dimorfismu. · Uveďte, jaké infekce je schopna vyvolat Candida albicans. Vysvětlete, jaké sliznice jsou zasaženy při orofaryngeální, esofageální, vulvovaginální kandidóze. · Uveďte, zda mykotické agens, Cryptococcus neoformans, patří mezi vláknité mikromycety či kvasinky. Určete, jaké onemocnění vyvolává a u jaké skupiny lidí ho nejčastěji vyvolává. · Určete, zda mykotické agens, Aspergillus sp., patří mezi kvasinky či vláknité mikromycety. Určete, zda se jedná o ubikvitární organismus. Uveďte, jaké typy mykotických onemocnění mohou být tímto agens vyvolány. · Jmenujte alespoň 1 antimykotické (antifungální) agens, které patří do skupiny polyenů. Určete, na jakou cílovou strukturu hub toto léčivo působí. · Vyjmenujte dvě základní skupiny azolových antimykotik. Jmenujte alespoň jednoho zástupce každé skupiny. Určete, na jakou cílovou strukturu působí tato léčiva. · Určete, na jakou cílovou strukturu působí echinokandiny. Uveďte, k léčbě jakých fungálních infekcí (určete původce) se volí griseofulvin. Téma: Úvod do virologie Sylabus – obligátní intracelulární parazit, virion, kapsida, DNA viry, RNA viry, obalené, neobalené viry, symetrie virů, mutace, antigenní shift, antigenní drift, bakteriofág, reprodukce virů, lytický cyklus, lyzogenní cyklus, transformace, onkogenní viry, virus varioly, herpesviry, adenoviry, viry hepatitid, virus chřipky, virus příušnic, virus spalniček, virus klíšťové encefalitidy, virus zarděnek, virus HIV, terapie virových infekcí. Cíl výuky – Studenti by měli získat základní poznatky z oboru virologie, dále by měli ovládnout základní znalosti ohledně klinicky nejvýznamnějších virových původců, získat základní informace ohledně antivirotik. Zadání pro znalosti: · Určete, zda je na virové částice pohlíženo jako na živé, či neživé organismy. · Uveďte, zda jsou viry schopny samy o sobě metabolismu, a zda je lze pomnožovat mimo živé systémy. · Uveďte, zda lze viry pozorovat běžným světelným mikroskopem. Vysvětlete svoji odpověď. · Popište, co znamená pojem tropismus virů. · Určete, zda v jedné virové částici lze nalézt jak DNA, tak i RNA. Určete, jak můžeme kategorizovat viry dle obsahu jejich nukleových kyselin. · Uveďte, jak se nazývá kompletní virová částice. Uveďte, jak se nazývá proteinový plášť virové částice. · Určete, které viry jsou obecně více odolné vůči vlivům vnějšího prostředí, zda obalené, či neobalené. · Rozlište, zda jsou geneticky stabilnější DNA nebo RNA viry. · Definujte pojem bakteriofág. Určete, zda lze bakteriofágy využívat k alternativní terapii bakteriálních infekcí. · Popište proces lysogenní infekce. Určete, zda je tento proces stěžejní pro virulenci některých bakterií. · Popište fáze reprodukce virů. · Určete, k jakým dopadům vede lytický cyklus virů. · Popište, co si lze představit pod pojmem lyzogenní cyklus. · Popište, co si lze představit pod pojmem transformace a jaké dopady může mít transformace na hostitelskou buňku. · Vyjmenujte alespoň tři různé onkogenní viry. · Jmenujte virového původce pravých neštovic. Určete, zda se s tímto onemocněním běžně setkáváme. · Vyjádřete se, k čemu byl využíván virus vakcinie. · Vysvětlete, co znamená zkratka HSV1 a HSV2. Určete, zda virus HSV1 vykazuje tropismus a zda patří mezi DNA či RNA viry. · Určete, jaký virus je původcem onemocnění zvaného plané neštovice. Určete, zda jde o RNA či DNA virus. Pojmenujte onemocnění, které je tímto virem vyvoláno při reaktivaci. · Uveďte, zda promořenost lidské populace cytomegalovirem je velká či malá. Určete, za jakým onemocněním tento virus může stát. · Určete, jaké onemocnění je vyvoláno virem Epstein-Barrové. Určete, zda tento virus patří mezi DNA či RNA viry. · Rozhodněte, zda adenoviry patří mezi původce infekcí dýchacích cest či původce průjmových onemocnění. · Jmenujte, jaký virus lze najít pod označením HBV. Určete, do jaké skupiny virů patří, zda do skupiny RNA či skupiny DNA virů. · Jmenujte způsoby přenosu viru HBV. Určete, zda lze proti tomuto onemocnění očkovat. Určete, zda onemocnění vyvolané tímto virem přechází do chronické podoby a zda může dojít k rozvoji maligního onemocnění. · Určete původce hepatitidy typu A, určete, do jaké skupiny tento virus patří, zda do skupiny RNA či DNA virů. Jmenujte způsoby přenosu onemocnění, které tento virus vyvolává. · Určete, zda virus hepatitidy typu C patří mezi DNA či RNA viry. Určete, jakým způsobem je tento virus přenášen. Určete, jaké onemocnění tento virus vyvolává. · Uveďte, zda viry chřipky náleží mezi DNA či RNA viry. Popište, do jakých klinicky nejvýznamnějších skupiny a na základě čeho jsou viry chřipky kategorizovány. Uveďte, jaké nejdůležitější povrchové antigeny u virů chřipky rozlišujeme. Popište, co si lze představit pod pojmem antigenní shift a antigenní drift, a zda k těmto procesům u virů chřipky dochází. Jmenujte, jakými cestami se tento virus přenáší. Určete, zda jde o virus, který vyvolává onemocnění pouze u člověka. · Určete původce onemocnění zvaného příušnice. Popište, jak se onemocnění projevuje a jak je přenášeno. Určete, zda lze proti tomuto onemocnění očkovat. · Určete původce onemocnění zvaného spalničky. Popište, jak se onemocnění projevuje a jak je přenášeno. Určete, zda lze proti tomuto onemocnění očkovat. · Určete původce onemocnění zvaného zarděnky. Popište, jak se onemocnění projevuje a jak je přenášeno. Určete, zda lze proti tomuto onemocnění očkovat. · Určete původce virového onemocnění, které je v České republice přenášeno pomocí vektoru – klíštěte. · Vysvětlete, co znamená zkratka HIV. Určete, k jakým buňkám má tento virus tropismus. Popište, jakými cestami je tento virus přenášen. Popište stádia onemocnění, které tento virus způsobuje. · Určete, zda lze pro kauzální léčbu virových infekcí volit antibiotika. · Jmenujte, jak lze dělit antivirotika dle mechanismu účinku. · Určete, k léčbě jakých virových infekcí se volí aciklovir, ganciklovir, amantadin, zidovudin či saquinavir. Jmenujte alespoň dvě antiretrovirotika. Objasněte, co lze řadit mezi nespecifická antivirotika.
Téma: Úvod do parazitologie Sylabus – parazitismus, vývojový cyklus, protozoologie, helmintologie, entomologie, prvok, červ, členovec, metody přímého a nepřímého průkazu, preparát dle Kato, preparát tlusté kapky a tenkého roztěru, trofozoit, cysta, intracelulární a extracelulární parazit, améba, Entamoeba histolytica, Acantamoeba sp., Giardia intestinalis, Trichomonas vaginalis, Toxoplasma gondii, Trypanosoma sp., Leishmania sp., Plasmodium sp., cestoda, Taenia sp., Echinococcus sp., trematoda, nematoda, Enterobius sp., Ascaris sp., Toxocara sp., filárie. Cíl výuky – Studenti by měli získat základní poznatky z oboru parazitologie, a měli by získat základní poznatky o klinicky nejvýznamnějších původcích parazitárních infekcí a o přístupech k jejich diagnostice. Zadání pro znalosti: · Definujte pojem parazit. · Určete, jak může být hostitel zasažen parazitem. · Uveďte, čím se zabývá nauka zvaná protozoologie, helmintologie a entomologie. · Popište, zda se v případě prvoků jedná o prokaryotické organismy, a zda jde o jednobuněčné čí mnohobuněčné organismy. · Vyjmenujte alespoň dvě techniky přípravy nativních preparátů pro průkaz prvoků. · Jmenujte, jak se nazývá technika přípravy preparátu, kterým lze prokázat původce malárie. · Jmenujte, jak se nazývá technika přípravy preparátu, kterým lze prokázat střevní parazity. · Uveďte, co si lze představit pod pojmem nepřímý průkaz a jaké molekuly se stanovují. · Pojmenujte 2 základní životní formy prvoků. · Vyjmenujte, jaké jsou cesty přenosu parazitárních prvoků. · Uveďte 1 klinicky významnou amébu a onemocnění které způsobuje. · Uveďte, jaké onemocnění způsobuje Giardia intestinalis. · Uveďte 1 prvoka, který způsobuje sexuálně přenosné onemocnění. · Popište způsob infekce u Toxoplasma gondii. · Vyjmenujte alespoň 2 původce malárie, popište způsob přenosu, příznaky, možnosti prevence a diagnostiku. · Vyjmenujte 3 hlavní skupiny klinicky významných helmintů. · Uveďte nejvýznamnějšího zástupce helmintů skupiny cestoda a popište jeho životní cyklus. · Popište životní cyklus roupa dětského, příznaky, možnosti diagnostiky a základ léčby. Popište životní cyklus Ascaris lumbricoides, příznaky, možnosti diagnostiky a základ léčby.
Téma: Úvod do vyšetřovacích metod v mikrobiologické laboratoři Sylabus – virologická, bakteriologická, mykologická, parazitologická laboratoř, racionální terapie, empirická terapie, klinický materiál sterilní a nesterilní, zkratka BSL, třídění laboratoří dle technického zázemí, metody přímého a nepřímého průkazu, světelná, fluorescenční a elektronová mikroskopie, nativní a fixované preparáty, preparáty dočasné a trvalé, základní tvary a seskupení bakteriálních buněk, diagnostické barvení dle Grama, barvení dle Ziehl-Neelsena, barvení dle Burriho, barvení dle Giemsy, kultivace, podmínky kultivace, základní půdy, obohacení půdy, selektivní půdy a selektivně diagnostické půdy. Cíl výuky – Studenti by se měli seznámit se základním přístupem v diagnostice původců infekčních onemocnění v rámci klinických mikrobiologických laboratoří. Dále by se studenti měli orientovat v základních metodách používaných v rámci těchto laboratoří. Zadání pro znalosti: · Vysvětlete, jaký je rozdíl mezi racionální a empirickou terapií. · Vyjmenujte, který klinický materiál patří mezi přirozeně sterilní a který mezi přirozeně nesterilní. · Určete, co znamená zkratka BSL. Jmenuj, jak jsou mikrobiologické laboratoře klasifikovány dle BSL. · Jmenuj metody přímého průkazu. · Jmenuj metodu nepřímého průkazu. · Určete, mezi jaké mikroskopické metody patří mikroskopie v temném poli, či mikroskopie světlého pole. Jmenuj alespoň jeden typ elektronové mikroskopie. Určete, která z mikroskopických metod poskytuje nejvyšší zvětšení. · Určete, k čemu se využívají nativní preparáty a co v nich lze pozorovat. Určete, zda tyto preparáty jsou dočasné či trvalé. · Určete, u jakých preparátů se provádí fixace mikroorganismů a zda tyto preparáty lze zařadit mezi trvalé, či dočasné. · Jmenuj alespoň tři základní tvary a seskupení bakteriálních buněk. · Uveďte, k čemu se využívá barvící technika dle Grama. Určete, jakou barvu vykazují gram-pozitivní a jakou gram-negativní bakterie. · Jmenuj, pro jaká agens se volí barvící technika dle Ziehl-Neelsena. · Určete, k čemu se volí barvící technika dle Burriho. · Uveďte, v jakém mikrobiologickém oboru se využívá techniky dle Giemsy. · Určete, na čem je založen kultivační průkaz a co je jeho účelem. · Popište, co je třeba zajistit, aby došlo k úspěšné kultivaci mikroorganismů. Rozděl mikroby do skupin dle jejich teplotního optima a dle jejich vztahu ke kyslíku (tři základní skupiny). · Uveďte, k čemu slouží krevní agar. · Uveďte, k čemu slouží Sabouraudův agar. · Vysvětlete, k čemu slouží selektivní půda a Uveďte alespoň jednu komponentu, která napomáhá účelu těchto půd. · Jmenuj jednu selektivně diagnostickou půdu. · Jmenuj půdu, která se volí pro antibiotické zkoušky citlivosti. · Určete, pro kultivaci jakých agens se volí Loewenstein- Jensenova půda. · Vysvětlete, co si představuješ pod pojmem makromorfologické znaky kolonií. · Vysvětlete význam zkratky MIC a MBC. Určete, v jakém prostředí se stanovuje MIC. · Vysvětlete rozdíl mezi mikrobiologickou a klinickou rezistencí. · Uveďte, k čemu slouží diskový difuzní test. Určete, zda jde o metodu kvalitativní, či kvantitativní. · Uveďte, na čem je založena biochemická identifikace mikroorganismů. Určete, u jaké bakterie se provádí určení taxonomické jednotky, sérotypu. Uveďte, co se pro určení sérotypu využívá.
Poslední úprava: Konečná Klára, RNDr., Ph.D. (31.03.2025)
|