Filosofie výchovy II - APD519006
|
|
|
||
|
Poslední úprava: Mgr. Iveta Pastyříková (12.07.2023)
české filosofie výchovy 19. a 20. století, kteří měli vliv na podobu systému<br> středoškolského a vysokoškolského vzdělávání, nebo kteří důrazem na vychovatelské<br> motivy v jejich myšlení výrazně zasáhli do společenského života a české kultury. Studenti<br> by po absolvování předmětu měli být schopni orientovat se v české tradici filosofie<br> výchovy a rozumět jejímu místu v dějinách české pedagogiky. Okrajově se předmět<br> dotýká i situace ve francouzské filosofii výchovy a otázky významu této disciplíny pro<br> pedagogiku.<br> Osnova:<br> 1. T. G. Masaryk jako filosof a inspirátor pedagogického myšlení (Ideály<br> humanitní, přednášky o výchově pro učitele)<br> 2. František Drtina a jeho reflexe francouzského školství jako inspirace pro novou<br> výchovu<br> 3. Pozitivistická iniciativa O. Kádnera<br> 4. Hessenova filosoficko kritická analýza meziválečných škol v evropském<br> kontextu<br> 5. J. Hendrich a jeho reflexe filosofie výchovy jako nového oboru<br> 6. J. Patočka a jeho přednášky o filosofii výchovy<br> 7. Undergroundové iniciativy v oblasti filosofie výchovy (R. Palouš, křesťanská<br> pedagogika)<br> 8. J. Pešková a její koncept humanitních věd a výchovy; filosofie pro nefilosofy<br> 9. Filosofické reflexe soudobých snah o reformu (nejen) české školy<br> 10. Soudobá témata a osobnosti filosofie výchovy (Kambouchner, Meirieu, Fabre,<br> Steiner)<br> 48<br> Studijní literatura<br> Základní literatura<br> Hessen, S. Filosofické základy pedagogiky. Praha: Čs. grafická unie 1936.<br> Hendrich, J. Filosofické proudy v současné pedagogice. Praha: Dědictví Komenského<br> 1926.<br> Doporučená literatura<br> Drtina, F. (1905). Dějiny paedagogiky se zvláštním zřetelem k povšechnému kulturnímu a<br> filosofickému vývoji. Praha: Svépomoc.<br> Fabre, M. (1994). Penser la formation. Paris: PUF.<br> Kádner, O. (1925). Základy obecné pedagogiky I-III. Praha: Česká grafická unie. (III. díl:<br> 1926).<br> Kambouchner, D. (2013). Lécole, question philosophique. Paris: Fayard.<br> Liessmann, K. P. (2008). Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění. Praha:<br> Academia.<br> Liessmann, K. P. (2016). Hodina duchů. Praxe nevzdělanosti. Praha: Academia.<br> Masaryk, T. G. (1968). Ideály humanitní. Praha: Melantrich.<br> Meirieu, P. (1999). Le choix d’éduquer. Paris: ESF.<br> Michálek, J. (1996). Topologie výchovy. Praha: OIKOYMENH.<br> Palouš, R. (1991). Čas výchovy. Praha: SPN<br> Palouš, R. (1991). K filosofii výchovy. Praha: SPN.<br> Palouš, R. (2009). Paradoxy výchovy. Praha: Karolinum.<br> Palouš, R. (2008). Heretická škola. Praha: OIKOYMENH.<br> Patočka, J., Palouš, R. (1990). Osobnost a komunikace: Příspěvky k filosofii výchovy. Studia<br> paedagogica 5. Praha: PedF UK.<br> Patočka, J. (1996). Filosofie výchovy. In Sebrané spisy I. Péče o duši I. Praha:<br> OIKOYMENH.<br> Patočka, J. (2004). Myšlenka vzdělanosti a její dnešní aktuálnost. In Sebrané spisy IV.<br> Umění a čas I. Praha: OIKOYMENH.<br> Pešková, J., Schücková, L. (1991). Já, člověk: Jak dělat vědu o člověku dnes a zítra.<br> Praha: SPN.<br> Skalková, J. (1992). K soudobým proudům pedagogického myšlení: Tradice<br> hermeneutické pedagogiky a její vývoj v druhé polovině 20. století. Praha: PÚ JAK<br> ČSAV.<br> |