Pragmatika - AAA500104
Anglický název: Pragmatics
Zajišťuje: Ústav anglického jazyka a didaktiky (21-UAJD)
Fakulta: Filozofická fakulta
Platnost: od 2022
Semestr: zimní
Body: 0
E-Kredity: 5
Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
Rozsah, examinace: zimní s.:0/2, Z [HT]
Počet míst: neurčen / 15 (neurčen)
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Kompetence:  
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: angličtina
Způsob výuky: prezenční
Úroveň:  
Další informace: http://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=669
Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán
povolen pro zápis po webu
Garant: Mgr. Veronika Raušová, Ph.D.
Vyučující: Mgr. Veronika Raušová, Ph.D.
Je prerekvizitou pro: AAA5PP104, AAA5ZK104
Rozvrh ZS   Nástěnka   
Anotace -
Tento úvodní kurz do lingvistické pragmatiky se zabývá hlavními tématy a teoriemi, které jsou základem studia fungování jazyka v kontextu. <br>
Studenti porozumí klíčovým pojmům, jako je deixe, řečové akty, presupozice, kooperační princip, konverzační maximy, implikatury a zdvořilost. Kurz rovněž seznámí studenty se současnými studiemi zkoumajícími různá témata v rámci pragmatiky.<br>
Poslední úprava: Raušová Veronika, Mgr., Ph.D. (11.05.2025)
Podmínky zakončení předmětu

Předmět je vyučován v anglickém jazyce.

Podmínkami pro získání zápočtu jsou:

  • Docházka. Povoleny jsou maximálně 3 absence za semestr
  • Prezentace vybraného článku na semináři.
  • Závěrečný test.

Poslední úprava: Raušová Veronika, Mgr., Ph.D. (03.10.2023)
Literatura -

Základní literatura

  • Thomas, J. (1995). Meaning in Interaction: An Introduction to Pragmatics. London: Longman.
  • Huang, Y. (2nd ed., 2014). Pragmatics. Oxford: Oxford University Press.
  • Yule, G. (1996). Pragmatics. Oxford: Oxford University Press.
  • Brown, P., & Levinson, S. C. (1987 [1978]). Politeness: Some Universals in Language Use. Cambridge: Cambridge University Press.

Doporučená literatura

  • Austin, J. L. (1962). How to Do Things with Words. Oxford: Clarendon Press.
  • Cruse, A. (2006). A Glossary of Semantics and Pragmatics. Edinburgh: Edinburgh University Press.
  • Cutting, J. (2002). Pragmatics and Discourse: A Resource Book for Students. London: Routledge.
  • Grice, H. P. (1975). Logic and Conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics, Vol. 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
  • Grundy, P. (3rd ed., 2008). Doing Pragmatics. London: Hodder Education.
  • Leech, G. (1983). Principles of Pragmatics. London: Longman.
  • Leech, G. (2014). The Pragmatics of Politeness. Oxford: Oxford University Press.
  • Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Rühlemann, Ch. (2019). Corpus Linguistics for Pragmatics: A Guide for Research. London: Routledge.
  • Searle, J. R. (1969). Speech Acts: An Essay in the Philosophy of Language. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Sperber, D., & Wilson, D. (1995). Relevance: Communication and Cognition (2nd ed.). Oxford: Blackwell.
  • Verschueren, J. (1999). Understanding Pragmatics. London: Arnold.

Poslední úprava: Raušová Veronika, Mgr., Ph.D. (11.05.2025)
Metody výuky -

seminář

Poslední úprava: BRUHOVA/PEDF.CUNI.CZ (03.10.2010)
Sylabus -

  1. Úvod – vymezení pojmu pragmatika, rozdíl mezi sémantikou a pragmatikou, složky významu podle Thomasové (1995).
  2. Kontext a význam – druhy kontextu, relevance kontextu pro interpretaci/produkci výpovědí.
  3. Deixe – druhy deixe a její role v komunikaci.
  4. Teorie řečových aktů – Austin (lokuce, ilokuce, perlokuce), Searle (klasifikace řečových aktů), způsoby hodnocení jejich úspěšnosti.
  5. Konvenční implicitní význam – presupozice, logické vyplývání (entailment), konvenční implikatury, jejich charakteristiky a testy.
  6. Nekonvenční implicitní význam I – Griceův kooperační princip, typy konverzačních maxim, rozdíly mezi konvenční a konverzační implikaturou.
  7. Nekonvenční implicitní význam II – konverzační maximy a vznik implikatury, hedging.
  8. Nekonvenční implicitní význam III – způsoby porušování maxim, kritika Griceova přístupu.
  9. Pozdější přístupy k implikatuře – Horn (Q- a R-principy), Levinson (Q-, I-, M-principy), úvod do Teorie relevance (Sperber & Wilson).
  10. Úvod do teorií zdvořilosti – Brown & Levinson (1987), Leech (1983, 2014); základní pojmy a faktory ovlivňující volbu strategií.
  11. Strategie pozitivní zdvořilosti – typy a konkrétní jazykové realizace.
  12. Strategie negativní zdvořilosti – typy a konkrétní jazykové realizace.



Poslední úprava: Raušová Veronika, Mgr., Ph.D. (11.05.2025)