History and Concepts of Human Rights - RL010
|
|
|
||
|
Last update: Mgr. Pavel Keřkovský, Dr. (07.09.2021)
společenským vynálezem až evropského osvícenství 18. století. Na evropském kontinentě je začali rozvíjet anglosasové (13. století), kalvinisté (16. století), kalvinisté v Nové Anglii (17. - 18. století), francouzští myslitelé ovlivnění americkou revolucí (18. století) a myslitelé 20. století, např. T. G. Masaryk, autoři Všeobecné deklarace lidských práv -1948 a další. Lidská práva jsou legitimním teologickým tématem. Nelze je chápat jako privilegia pro vyvolené, nýbrž v duchu náboženské reflexe je máme dopřávat druhým a teprve na druhém místě i sobě. Kurz seznamuje jen s několika základními lidsko-právními dokumenty 16. – 21. století, včetně Kodexu Alfréda Velikého (9. století), do něhož byly zapracovány biblické apodiktické zákony, včetně Ježíšových výroků o nezrušitelnosti apodiktických sentencí. „Nezcizitelná práva“ vymyslela kalvinistická tradice (16. století) a použili ji autoři Preambule Všeobecné deklarace lidských práv (Vdlp -1948), autoři Německé ústavy z roku 1949 a někteří další. Rozborem Vdlp-1948 lze dojít rozpoznání, že ji lze chápat jako apodiktickou ústavu pro všechny další pakty 20. století, v nichž dochází k rozpracování práv a svobod do paragrafového znění (např. československý zákon č. 120/1976 Sb.). Autoři Vdlp-1948 inspirovali stovky myslitelů k vytváření nových deklarací, paktů, chart, státních ústav, listin svobod či soudních judikátů v mnoha zemích světa. Na závěr kurzu dochází k seznámení studentů s Chartou 77 (Václav Havel, Jan Patočka,Ladislav Hejdánek, Jakub S. Trojan), s podílem evangelíků na chartistických aktivitách, s hnutím Milion chvilek a dalšími protagonisty formulujícími a uskutečňujícími lidská práva ve 20. a 21. století. Během období distanční výuky budeme komunikovat pomocí Zoom a Moodle. Lidská práva Všeobecná deklarace lidských práv – 1948 (Vdlp -1948) je závazný mezinárodní dokument, schválený Valným shromážděním OSN 10.12.1948. V některých demokratických zemích se stal 10. prosinec dnem lidských práv. Vdlp-1948 přiznala stejnou důstojnost ženám i mužům. Národy světa tvoří „lidskou rodinu“. Proto rasismus, segregace a diskriminace postrádají legitimitu i legalitu. Každá lidská bytost od narození disponuje rovnými a nezcizitelnými právy. Státní instituce je neudělují, pouze vytvářejí podmínky, aby je občané i migranti mohli uskutečňovat a dopřávat druhým (§ 13 + §14 – právo na asyl). Preambule Vdlp-1948 cituje svobody z Atlantské charty (14. 8. 1941): svoboda svědomí a vyznání, osvobození od strachu a nouze. Vdlp-1948 definuje univerzální práva, závazky a povinnosti. Osmnáctičlenný mezinárodní tým příslušníků různých kultur a náboženství (humanisté, filosofové, právníci a hinduista, konfucionista, křesťané více konfesí a muslim; předsedkyně týmu: Eleonora Rooseveltová) navázal na evropské a americké teology a právníky. Vdlp-1948 inspirovala politiky (Ženevská úmluva 28.7. 1951; Mezinárodní pakty 1966; Ústava a Listina základních práv a svobod ČR-1992/1993), náboženské myslitele (Pacem in terris – 11. 4. 1963 - papež Jan XXIII; Zásady Českobratrské církve evangelické – 1968; M.L.King – proslovy a kázání, Nobelova cena míru 1964; Světový étos. Projekt – Hans Küng - 1990; Prohlášení parlamentu náboženství světa ke světovému étosu – 1993) i občanské aktivisty (Charta 77 – Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Božena Komárková, Václav Malý, Jan Patočka, Miloš Rejchrt, aj.) a pedagogy: učební projekty a semináře o lidských právech - až dodnes: „Encyklopedie migrace“ (2016). Literatura: Jana Kohnová (ed.) Člověk a lidská práva, Dokumenty OSN k lidským právům, Horizont, Praha 1969.(bez ISBN, Va-40-001-69) E.Wagnerová/V.Šimíček/T.Langášek/I.Pospíšil a kolektiv, Listina základních práv a svobod, Komentář, Wolters Kluwer, 2012. ISBN 978-80-7357-750-6 Wolfgang Vögele, Menschenwürde zwischen Recht und Theologie. Begründungen von Menschenrechten in der Perspektive öffentlicher Theologie,Chr.Kaiser, Gütersloher, 2000, ISBN 3-579-02659-3. Božena Komárková, Lidská práva, Eman, 1997. ISBN Martin Luther King jr., Odkaz naděje, Slon, Praha 2012. ISBN 978-80-7419-105-3. Charta 77, 1977-1989, Od morální k demokratické revoluci, Archa-Bratislava, 1990. ISBN 80-9000422-1-X. René Milfait, Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, Středokluky, Zdeněk Susa, 2012. Vznik subjektivního práva a lidských práv Antická a středověká filosofie zkoumaly a rozvíjely lidské ctnosti. Lidská práva nestála v centru jejich pozornosti. Subjektivní práva se zrodila ve starověké mezopotamské právní kultuře (zákoník krále Ur-Nammu 2112- 2095 př.n.l.). Transformací dosavadní právní kultury hebrejští teologové vytvořili dva druhy práva – kazuistické (civilní a kultické) a apodiktické (tj. morální – Desatero a další výroky v Knize smlouvy, subjektivní práva, závazky a zaslíbení). Římské právo definovalo již ve starověku subjektivní práva pro různé skupiny společnosti, nevytvořilo však teorii lidských a náboženských práv (John Witte, Jr.), platných pro celou lidskou rodinu (termín užitý ve Všeobecné deklaraci lidských práv- 1948). Myšlenka univerzality a důstojné plurality, odmítající sjednocenou společenskou totalitu se zrodila v starověkém Izraeli (J.Sacks). Antická řecká právní kultura nezná subjektivní právo, pouze přirozený zákon a přirozený geo-kosmický řád, v němž má každý jedinec pevně stanovené své místo a náležité schopnosti-ctnosti (Pavel Holländer, Georg Jellinek). Středověká univerzitní vzdělanost (Tomáš Akvinský) počítala s překřtěným antickým přirozeným řádem. Z této doktríny vystoupili vzdělanci využívající kategorie božího či Kristova zákona (Marsilio z Padovy, John Viklef, Jan Hus, Jan Calvin a puritáni angličtí a američtí). Právo na svobodu svědomí formuloval francouzský migrant a teolog Jan Calvin (1536, 1559). Lidsko právní termín zpopularizovaný deklaracemi a ústavami 18. – 21. století nezcizitelná práva zavedl anglický migrant z Cambridge v protestantské Ženevě (1558 - Christopher Goodman, inspirace biblickým Desaterem). Teorii smluvní ústavy a lidských práv vypracoval ženevský teolog, francouzský migrant Theodor Beza (1574 – inspirace biblickým pojetím smlouvy). Na kalvinisticko-bezovské pojetí státu a církve navázali evropští migranti – „Otci poutníci“ Mayflawerskou smlouvou (1620; Nová Anglie=Amerika) a mnohými dalšími, např. tvůrci Ústavy amerického státu Massachusetts (1648), později autoři Virginská deklarace (1776), Prohlášení nezávislosti (1776 – Th. Jefferson), ústavy státu Massachusetts (1780 – John Adams, ústava platná dodnes), Ústavy americké unie (1787), a Dodatků k americké ústavě (1791, žádné náboženství se nesmí stát státním náboženstvím). Anglie vyhlásila Bill of Rights roku 1689. Francouzské osvícenství navázalo v 18. století na americké deklarace: Deklarace práv člověka a občana (1789). Dle historika práva Georga Jellineka (1851- 1911) je náboženství matkou náboženských a lidských práv. Idea lidských práv vyrůstá z biblického chápání zákona (J.Calvin, Ch. Goodman, Th. Beza) a z anglosaské právní tradice: Zákoník Alfréda Velikého (9. století; recipoval biblickou právní tradici); Magna Charta Libertatum – Anglie 1215 a byla převzata též do americké porávní tradice - Massachusetts 1641 a proto americká smluvně-právní tradice 17. – 18. století nese všechny rysy anglosaského práva, podobně je tomu v Australii a do značné míry i v Indii. Vznik lidských práv někteří autoři vztahují přednostně k evropskému osvícenství (J. J. Rousseau, I. Kant, aj.) či k jeho předchůdcům (T. Hobbes, J.Locke aj.), např. Petr Pithart, Stanislav Sousedík) aniž by kriticky navázali na americkou kontraktualistickou tradici. České politické myšlení navázalo na švýcarskou protestantskou tradici již v 17. století – Rudolfův majestát (1609), Česká konfederace (31.7.1619), též v Pansofii český bratr a exulant J.A.Komenský. Ve 20. století se česká společenost přiznala k americké i francouzské lidsko-právní tradici Washingtonskou deklarací z 18.10.1918 (tzv. Prohlášení nezávislosti – autor T. G. Masaryk, československý lid je zde osloven jako národ Komenského). T.G.Masaryk rozlišuje mezi právem (etické zásady) a zákonem (pozitivní právo, psané právní předpisy). Komárková dokládá sociální rozměr Ježíšových blahoslavenství a právně-teologickou racionalitu biblické řeči. Zásady ČCE (1968) využívají právně-politické reformační terminologie (právo na odpor). L.Hejdánek a Petr Pokorný přisuzují biblické naraci o posledním soudu (Mt 25,31) lidsko-právní rozměr a také biblickou metodologii uskutečňování práv: já mám dopřávat práva a důstojnost svému bližnímu. Literatura: Božena Komárková, Původ a význam lidských práv, Praha 1990, ISBN 80-04-25384-9. John Barton/Julia Bowden, The original story, God, Israel, and the World, Grand Rapids, Michigan/Cambridge, U.K., 2004. Dalibor Antalík/ Jiří Starý/Tomáš Vítek, Zákon a právo v archaických kulturách, Herrmann & synové, 2010. ISBN 978-80-87054-24-6. John Witte, Jr., The Reformation of Rights,Cambridge, 2007, ISBN 978-0-521-81842-01, ISBN 978-0-521-52161-1 paperback. Radim Seltenreich/Jan Kuklík, Dějiny angloamerického práva, Leges, 2011, ISBN 978-80-87212—87-5. Minulost našeho státu v dokumentech, Svoboda 1971 (25-067-71). J. B. Kozák, T.G.Masaryk a vznik Washingtonské deklarace v říjnu 1918, Melantrich, Praha 1968. (02-10 32-019-68). Radan Hain, Teorie státu a státní právo v myšlení T.G.Masaryka, UK, Karolinum, 2006. Světový étos Parlament náboženství světa vydal Prohlášení ke světovému étosu (Chicago, 4. 9.1993). Komise (téměř 200 členů) zrevidovala návrh Hanse Künga – Světový étos (1993). Jeho teologické zdůvodnění se nalézá v knize Světový étos. Projekt (1990). Prohlášení (1993) navazuje na americkou deklarativní tradici (Virginská deklarace -1776) a na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948. Prohlášení bylo vydáno u příležitosti 100. výročí sejití Parlamentu náboženství světa. Další shromáždění Parlamentu se konala v Kapském městě (1999), v Barceloně (2004), v Monterrey (2007), Melbourn (2009), Salt Lake City, Utah (2015). Hans Küng je dále autorem deklarace, kterou vydal InterAction Council pod názvem Univerzální deklarace lidských povinností (1997). Roku 1995 byla zřízena Nadace světový étos pro mezikulturní a mezináboženské bádání, výchovu a setkávání se sídlem v německém Tübingen (K.K. von der Groeben, Hans Küng, Karl-Josef Kuschel). V České republice spoluvytvářejí světový étos ekumenická společenství – Prokopios, někteří pedagogové pedagogické a teologických fakult UK v Praze, též další jednotlivci z edukačních institucí a médií. Existuje již několik elektronických i tištěných učebnic pro střední školy. Parlament náboženství světa představuje celosvětové hnutí věřících, ateistů i agnostiků všeho druhu, pro které je směrodatné zlaté pravidlo jednání: „Jak chceš, aby lidé nejednali s tebou, ani ty nejednej s nimi.“ Signatáři nemoralizují svět, ale kajícně přiznávají podíl na současné krizi světa a ukazují na možnosti nápravy edukačními a mediálními prostředky. Hnutí není řízeno centrálně. Jde o iniciativy jednotlivých náboženských skupin a jednotlivců. Hnutí navazuje na tradici náboženské tolerance a mírového soužití všech náboženství světa. Účastníci rozpoznali, že bez míru mezi náboženstvími nenastane mír mezi národy. Usilují o mezináboženský dialog a mírovou spolupráci, nikoli o vytvoření jednoho všesvětového náboženství. Prohlášení vyjadřuje bytostné přesvědčení, že s každou lidskou bytostí musí být jednáno tak, aby mohla spoluvytvářet čtyři kulturně-společenské sféry: kulturu nenásilí a respektu ke každé lidské bytosti; kulturu solidarity a spravedlivého ekonomického řádu; kulturu tolerance, právních jistot a života v pravdě; kulturu rovnosti práv a partnerství mezi ženami a muži. Těchto cílů lze dosáhnout interkulturním a mezináboženským dialogem, který promění vědomí a svědomí každého jeho účastníka. Prohlášení parlamentu náboženství světa usiluje o vytvoření světového étosu, který sice automaticky neřeší všechny světové problémy, ale nabízí jasnou humanistickou orientaci. Zcela konkrétně zbavuje ženy i muže zoufalství a společnosti nedovoluje, aby utonula v chaosu nelidskosti a bezpráví. Literatura: Hans Küng, Světový étos. Projekt, Archa, Zlín, 1992. ISBN 80-900249-4-7. Hans Küng/Karl-Josef Kuschel, Prohlášení ke světovému étosu, Deklarace parlamentu světových náboženství, CDK, 1997. ISBN 80-85959-31-3. Dana Moree, Základy interkulturního soužití, Portál, 2015, ISBN 978-80-262-0915-7. Dita Palaščáková a kol, Formování profese interkulturní pracovník/pracovnice: Zahraniční zkušenosti, praxe a vzdělávání v ČR, ISBN 978-80-975759-0-5. |
|
||
|
Last update: Mgr. Ladislav Beneš, Dr. (11.06.2020)
BARTON John/BOWDEN, Julia, The original story, God, Israel , and the World, Grand Rapids, Michigan/Cambridge, U.K, 2004. FLEGL, Vladimír, Významné mezinárodní dokumenty k ochraně lidských práv, C. H. Beck, 1998. FLOSS, Pavel, Poselství J. A. Komenského současné Evropě, Soliton. 2005. HOLLÄNDER, Pavel, Filosofie práva, 2012, Plzeň KEŘKOVSKÝ, Pavel, Dopisy a petice v době počínající a stabilizované normalizace (1968-1977), in P. Hlaváč, P. KEŘKOVSKÝ, P. MORÉE, P., Cesta církve VIII, Praha 2017, Studijní knižnice SR ČCE, s. 31-50. KOMÁRKOVÁ, Božena, Původ a význam lidských práv, 1990, Praha. KOMÁRKOVÁ, Božena, 6. kapitola: Instituce, právo, stát, in J. L. Hromádka, Zásady ČCE, 1968, s. 85 - 92. PREČAN, Vilém, Charta 77, 1977 - 1989, Od morální k demokratické revoluci, Archa, 1990. WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK V., LANGÁŠEK T., POSPÍŠIL. I. a kolektiv, Listina základních práv a svobod, Wolters Kluwer, 2012. WITTE, John, Jr., Reformation of Rights, Cambridge, 2007. |