Introduction to Family Therapy - ON913026

• Title: Úvod do rodinné terapie
• Guaranteed by: Katedra psychologie (41-KPSY)
• Faculty: Faculty of Education
• Actual: from 2012
• Semester: both
• E-Credits: 3
• Hours per week, examination: 2/0, C [HT]
• Capacity: winter:unknown / unknown (unknown); summer:unknown / unknown (unknown)
• Min. number of students: unlimited
• 4EU+: no
• Virtual mobility / capacity: no
• State of the course: not taught
• Language: Czech
• Teaching methods: full-time
• Teaching methods: full-time
• Note: course can be enrolled in outside the study plan; enabled for web enrollment; priority enrollment if the course is part of the study plan; you can enroll for the course in winter and in summer semester

Aim of the course

Last update: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (13.05.2009)

Základní seznámení s problematikou rodinné terapie s její koncepcí a metodikou. Po úvodu do rodinné terapie seznámení s vývojem rodinné terapie, tj. jejími směry a přiblížení systemické terapie. Proniknutí do základní terminologie rodinné terapie. Další seznámení s rodinou ? její modely, cykly, vývojové fáze rodiny, role dítěte v systému rodiny. Přiblížení rodinné terapie v modelových situacích se zaměřením na komunikaci v rodině.

Literature

Last update: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (13.05.2009)

Fritz,B.: Slovník rodinné terapie. Hradec Králové, Konfrontace, 1995.

Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha, SLON, 1993.

Novák, T.: Nyní jsme jedna rodina. Praha, Motto, 1999.

Plaňava, I.: Setkání s rodinnou terapií. Praha, Grada, 1982.

Rieger, Z., Vyhnálková, H.: Ostrov rodiny. Hradec Králové, Konfrontace, 1996.

Satirová, V.: Kniha o rodině. Praha, Práh, 1994.

Satirová, V.: Společná terapie rodiny. Praha, Portál, 2007.

Šmolka, P.: Problematika vztahů rodin rodičů a rodin dětí. Praha, Horizont, 1982.

Syllabus

Last update: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (13.05.2009)

DEFINICE RODINNÉ TERAPIE

Terapie je proces při kterém klienti spolu s terapeutem hledají nový pohled na řešené problémy. Rodinná terapie je terapie zaměřená na rodinu. Do terapie vchází systém jako soubor všech vztahů, kterých je rodina zúčastněna. V průběhu rodinné terapie dochází ke změnám systému (struktura komunikace, sdělení problému, atd.). Důležitá je role terapeuta, který musí být neutrální, případně se pružně připojuje k jednotlivým členům rodiny či koalicím. Rodinná terapie zaujímá aktivní a respektující postavení a vytváří hypotézy o procesech probíhajících v rodině s problematickým jedincem a postupně tyto hypotézy ověřuje. Přitom používá různé metody, postupy (přerámování, sochání, paradoxní intervence, atd.). Rodina je vnímána jako celek ? systém, který je tvořen všemi rodinnými příslušníky, při narušení vnitřní rovnováhy tohoto systému vzniká symptom nebo nemoc a cílem rodinné terapie je obnovit tuto narušenou rovnováhu.

HISTORIE RODINNÉ TERAPIE

Myšlenka rodinné terapie vznikla v 50. letech vedle modelu psychoanalytických a behaviorálních. Představitelé: Minuchin (strukturální terapie), Haley (strategická terapie), Jackson, Weakland, Watzlawick (komunikační terapie), Palazzoli, Boscolo, Prata, Cecchin (systémová terapie). Vznik rodinné terapie byl výrazně ovlivněn kybernetikou, systémovou teorií a epistemologií.

Vývoj rodinné terapie začíná po 2. světové válce, tehdy si kliničtí pracovníci začínají všímat významu pacientovi rodiny při utváření a udržování psychických poruch (k rozvoji přispělo zkoumání vlivu rodiny na vývoj schizofrenie ? L. von Bertelanffy). Vznikly čtyři významné skupiny rodinné terapie:

1. Bateson ? antropolog + skupina z Palo Alto ? Haley, Weakland, Jackson.

2. Lidz + Yaleova univerzita (manželský rozkol a pokřivený vztah v schizofrenní rodině).

3. Bowen ? emoční odstup v rodině schizofreniků.

4. El. Wynne ? vytváření identity v rodině.

K tomu přispívaly další zkušenosti s černošskými a portorikánskými rodinami a psychoanalytické tradice.

Terapie rodinných systémů považují systém za otevřený, ve kterém lze terapeuticky působit podněty zvenčí. Z tohoto systémového pojetí se v 80. letech vydělil přístup systemické terapie.

SYSTEMICKÁ TERAPIE (MILÁNSKÁ ŠKOLA)

Metafora rodiny jako systému vztahů začala v průběhu 60. a 70. let minulého století inspirovat psychoterapeuty, kteří pracovali v různých kontextech. Ti se zaměřují na vývoj vztahů v rodinách, kam se vrací po psychiatrické hospitalizaci pacienti a zkoumají možnosti terapeutické práce s rodinou. Pro začínající období jsou příznačné studie rodinných interakcí a studie modelů rodin. Za průkopníky rodinné terapie přijímáme Minuchina se strukturální terapií, Haleyho se strategickou terapií a Satirovou.

Dva proudy které rozvíjí rodinnou terapie:

1. Rozvíjí a mění se Milánskou školou.

2. Vychází ze sociálního konstruktionismu a narativních přístupů.

Systém rodinné terapie je stále vyvíjející se obor, který využívá dalších zdrojů (radikální konstruktivismus, feministické kritiky).

VÝCHODISKA SOUČASNÉ RODINNÉ TERAPIE

Rodinní terapeuti vycházejí z toho, že chování má význam v kontextu vztahů, vztahy v rodině jsou nejvýznamnější a tak se rodiny mohou stát odborníky na potíže svých členů v průběhu jejich vývoje. V terapii se s členy rodiny hledají systemická porozumění pro rozpory mezi tím, oč se lidé v rodině snaží a tím, co dělají. Jsou dvě roviny systemické terapie = rovina chování a rovina významu, tzn. že změna v rovině chování je kontextem pro změnu významu a to opět ovlivňuje chování. Vždy se přihlíží ke specifickému významu chování u každého člověka. Společenské skutečnosti, které považujeme za dané mají původ ve společenství lidí (tzn. že jsou sociálně utvářené). Terapie je také citlivá vůči kategorii genderu, tzn. že role ženy a muže v rodině nejsou dány jen biologicky, jsou historicky utvořené a sociálně udržované. V naší společnosti nebyla otázka genderových odlišností reflektována a citlivost vůči nim se začíná teprve vytvářet.

Hlavní zdroje současné rodinné systemické terapie

Milánská škola chápala rodinu jako systém vzájemně propojených významů: percepcí, přesvědčení a hodnot. Terapeutický proces využíval toho, že každý člověk v rodině a také terapeut sám má odlišné vidění a odlišné porozumění světu a problému. Představy o tom, jak by se problém dal řešit, vytváří celou škálu možností, kterým terapeuti věnují pozornost, aniž by je hodnotili. Tím zaujímají postoj neutrality, podporují vyjádření svých názorů, nejsou experti na správná řešení. Terapeutický tým nabízí rodině osobní nekritizující reflexe. Do rozhovoru se vnáší cirkularita, dochází k porozumění existujících významů, k uspokojivým změnám řešených problémů. Role terapeutů je v tom, že spoluvytvářejí podmínky, aby ke změně mohlo dojít.

Další zdroje systemické terapie ? sociální konstrukce a narativní přístupy

Těmito zdroji se rodinná terapie inspirovala v posledním desetiletí 20.století. Významy událostí a chování jsou utvářeny mezi lidmi a jsou ovlivněny dobou a kulturou. Narativní přístup objevuje moc lidských příběhů, sílu slova. V terapii jde o to pomoci pacientovi a členům jeho rodiny, proměnit v rozhovoru problémem nasycený popis životů a vztahů a hledat novou podobu příběhu o tomto životě a jeho možnostech. V průběhu rozhovoru je problém pojmenován a jeho umístěním do jiných dimenzí je zkoumání vlivu problému na pacienta a jeho vztahy (externalizace). Systemická terapie je psychoterapeutickým směrem, který v posledních 30 ? 40 letech osvědčil svoji užitečnost terapií s rodinami (relevantním systémem může být i pár i pacient sám). Terapeuti podporují aktivní spolupráci všech účastníků terapie, děje se tak formou dialogu a společným hledáním nových alternativ. Systemická rodinná terapie si všímá jazyka lidského dorozumívání, a terapie je také hledáním nových verzí starého životního příběhu a otevíráním nadějnějších životních možností pokračování původního životního příběhu.

VYMEZENÍ POJMU ? PSYCHOLOGIE RODINY

? rodinný systém;

? matrimonologie a matrimonopatrie;

? manželské poradenství a terapie.

CHARAKTERISTIKY Z RODINNÉHO SYSTÉMU

? adaptabilita;

? autonomie;

? diferenciace;

? dysfunkce;

? hranice;

? koheze;

? komplementarita;

? konstelace;

? kontext;

? normalita rodiny;

? rodinná diagnóza;

? rodinné fungování;

? rodinná identita;

? rodinné interakce;

? rodinné mýty;

? rodinný proces;

? rodinné rituály;

? rodinný životní cyklus;

? typy rodin.

RODINY V PRŮBĚHU ČASU ? CESTA ŽIVOTEM

Člověk žije a vyvíjí se v měnících se společenských podmínkách a změny v rodině probíhají neustále, nemají časové omezení. Pojetí cyklu vývoje rodiny jako celoživotního kontextu socializace, přizpůsobování a učení. Při setkání s rodinou vystupují terapeuti nejen jako odborníci, ale jako osoby určité generace s vlastní životní rodinnou zkušeností.

KOMUNIKACE V RODINĚ

Vše co se v rodinné terapii odehrává je komunikace. Terapií se snažíme najít nový úhel pohledu na komunikaci v rodině, který by navodil možnost změny (snažíme se rozlišit funkční a dysfunkční komunikaci).

Vysvětlení pojmů v rovině komunikace

? komunikace o věcech - komunikace o vztazích;

? text - kontext;

? komunikace - metakomunikace;

? verbální - neverbální komunikace;

? explicitní - implicitní komunikace;

? rozhovor - diskurz;

Mocné formy komunikace

V terapie jsou důležité ty formy komunikace, kterými se nejen něco popisuje, ale přímo se něco děje. Formy mocné komunikace:

? rituál a mýtus;

? dekonstrukce;

? převyprávění příběhu (vysvětlení pojmů ? zdvořilost, omluvy, pozdravy, rituály přechodu, rodinné rituály, terapeutické rituály).

Osvobozující formy komunikace

? dekonstrukce (Deruid J. ? týká se velkých témat);

? převyprávění (možnost pro jedinečné příběhy jednotlivců a rodin ? je to základní terapeutický postup v narativní terapii);

Terapeutický rozhovor

Terapeut, to co klienti říkají, bere vážně jako sdělení, kterému se snaží porozumět (důležitá je přitom neutralita a nehodnotící přístup terapeuta). Terapeutický rozhovor je forma komunikace, jejíž pravidla nejsou jednoznačně daná, mění se, jsou předmětem sporu mezi odborníky, dojednávají se mezi terapeutem a klientem. Náročnost pro terapeuta = má-li být terapeutický rozhovor osvobozující, musí být změny pro klienta přijatelné a klient na ně musí být připraven.

STRATEGICKÁ RODINNÁ TERAPIE

Direktivní forma terapie, která se opírá o důsledné používání kybernetických konceptů. Rodinné problémy jsou důsledek dysfunkčních rodinných vzorců a důsledek adaptačních poruch v rámci rodinného životního cyklu. Je to odnož komunikační terapie (metody - reinterpretace, pozitivní konotace, paradoxní intervence).

Závěrem z myšlenek VIRGINIE SATIROVÉ:

Klient a jeho rodina vyhledávají terapeuta, když je něco trápí, bolí, když cítí, že mají problém, který potřebují vyřešit. Hledají způsob, jak se naučit něco nového, mají snahu najít schopnost lépe zvládat svůj život, cítit v něm více radosti. Lidé bez ohledu na to jací jsou, jsou projevem života. Terapeut by se měl dostat vždy k sebeúctě člověka, jak se člověka ?dotknout?. K tomu je nutný osobní růst a zážitek terapeuta, aby byl flexibilní a schopný přizpůsobit svůj postup vždy dané situaci.