Teacher's Self Evaluation - OKNZ0Q123B

• Title: Autodiagnostika učitele
• Guaranteed by: Katedra psychologie (41-KPSY)
• Faculty: Faculty of Education
• Actual: from 2022
• Semester: winter
• E-Credits: 2
• Examination process: winter s.:
• Hours per week, examination: winter s.:0/0, MC [HT]
• Extent per academic year: 8 [hours]
• Capacity: unknown / unknown (unknown)
• Min. number of students: unlimited
• 4EU+: no
• Virtual mobility / capacity: no
• State of the course: not taught
• Language: Czech
• Teaching methods: combined
• Teaching methods: combined
• Note: course can be enrolled in outside the study plan; enabled for web enrollment; priority enrollment if the course is part of the study plan
• Guarantor: doc. PhDr. Isabella Pavelková, CSc.
• Pre-requisite : OKNZ0Q102A
• Interchangeability : OKNPP13159

Annotation

Last update: Mgr. Ing. Denisa Urbanová (10.10.2021)

Autodiagnostika tak, jak je v kurzu chápána, není dosud běžnou problematikou v naší ani zahraniční pedagogicko-psychologické literatuře a ani jako kurz v pregraduální přípravě učitelů respektive psychologů. Pro pochopení autodiagnostických analýz je nutný vhled do relativně širokého spektra poznatků z různých oblastí psychologie. Vedle obecnějších poznatků z oblasti pedagogické psychologie jde o problematiku pojetí žáka a pojetí úspěšného žáka, problematiku pedagogické a pedagogicko psychologické diagnostiky, problematiku konstrukce didaktických testů, sociálně psychologické problematiky včetně interakce a komunikace ve vyučování a především otázky motivace, schopností a školního prospěchu z pedagogického a pedagogicko psychologického hlediska. Na začátku magisterského studia by studenti měli mít základní vhled do všech výše uvedených oblastí.

Aim of the course

Last update: Mgr. Ing. Denisa Urbanová (08.10.2021)

Cílem kurzu je uvést do určitého způsobu uvažování a především nabídnout konkrétní autodiagnostické postupy, které by učitelům umožnily získat a vyhodnotit autodiagnostické údaje.

Literature

Last update: Mgr. Ing. Denisa Urbanová (08.10.2021)

HELUS, Z. (2004): Dítě v osobnostním pojetí. Praha , SPN.

HELUS, Z. (2007): Sociální psychologie pro pedagogy. Praha. Grada .

HRABAL, V. (1988) Jaký jsem učitel. Praha, SPN

HRABAL,V., MAN, F., PAVELKOVÁ, I (1984,1989): Psychologické otázky motivace ve škole. Praha, SPN..

HRABAL,V., PAVELKOVÁ, I. (1993): Diferenciace učitelovy percepce žáků. Pedagogika XVIII, č.1. s: 69-80.

HRABAL,V., PAVELKOVÁ, I. (2001): Srovnání pojetí žákovské motivace studentů učitelství a učitelů v návaznosti na Helusovo pojetí žáka. In sb.: Dítě ? Škola ? Učitel. (Eds. Z. Hadjmoussová, S. Štech) Praha, PedF UK, s. 59-66.

HRABAL, V. KRYKORKOVÁ, H., PAVELKOVÁ, I.(1984): Školní prospěch jako ukazatel výchovy a vzdělání, Praha,UŠI

HRABAL, V., PAVELKOVÁ, I., PSTRUŽINOVÁ, J.(1987): Autodiagnostika učitele jako předpoklad pedagogicko-psychologické diagnostiky žáka. PÚ JAK ČSAV.

MÜLLER, CH.T. (2004): Subjektive Theorien und handlungsleitende Kognitionen von Lehren als Determinanten schulischer Lehr-Lern-Prozesse im Physikunterricht, Studien zum Physiklernen, Band 33, 348 Seiten.

PAVELKOVÁ, I. (2002): Motivace žáků k učení. Perspektivní orientace žáků a časový faktor v žákovské motivaci. Praha, PedF UK.

PAVELKOVÁ, I., FRENCL, M. (1997): Motivace žáků k učení. Pedagogika, 47, č. 4, s. 329-345.

PAVELKOVÁ, I., FRENCL, M. (2000): Typizování žáků učitelem. In: Psychologie pro třetí tisíciletí (eds. D. Heller, J. Šturma). Olomouc, Testcentrum, s. 217-221.

POHLMAN, B., MÖLLER, J., STREBLOW, L. (2004): Zur Fremdeinsch?tzung von Schülerselbstkonzepten durch Lehrer und Mitschüler, Zeitschrift für P?dagogische Psychologie, 18 (3-4), 157-169.

WEINER, B. (1982): The emotional consequences of causal Attributions. In Clarc, M., Fiske, S.T. (eds). Affeckt and emotion: 17 th Annual Carnegie symposium on cognition. Hillsdale, N.J. Erlaum

Requirements to the exam

Last update: Mgr. Ing. Denisa Urbanová (10.10.2021)

Kurz je ukončen úspěšným splněním vědomostního testu. 

V případně nutnosti distanční výuky budou zajištěna online setkání, případně bude též využito lms moodle.  

Syllabus

Last update: Mgr. Ing. Denisa Urbanová (08.10.2021)

1. Koncepce přípravy kompetentního učitele
a) Analýza odpovídajících kompetencí učitele (Spilková 2007).
b) Vypracování metod pro osvojení těchto kompetencí.

2. Kompetence potřebné pro práci v sociálních oblastech
(aplikováno na učitele):
a) Odborná kompetence: - na obecné úrovni vědomosti a dovednosti týkající se vyučování předmětu a znalost psychologických a sociálně psychologických zákonitostí chování žáků a třídy.
b) Sebekompetence: - znalost ?pozadí vlastního chování?, znalost vlastních tendencí, koncepcí, silných a slabých stránek.
c) Sociální kompetence: - úspěšná (z hlediska cílů) chování v sociálních situacích, tj. osvojení si, v souladu s vlastními (poznanými) předpoklady, optimální formy komunikace a interakce s žáky, třídou, rodiči, učiteli (s důrazem na flexibilitu) (Ch. T. Müller 2004).

3. Zdroje a způsoby osvojování klíčových kompetencí učitele
a) Odborná kompetence
- obecné odborné vědomosti (oborová didaktika, pedagogická psychologie);
- diagnostické údaje o žácích a třídě (pedagogická a pedagogicko psychologická diagnostika (Hrabal, Hrabal 2004).
b) Sebekompetence: autodiagnostika v oblasti subjektivních (implicitních) teorií (konceptu) učitele (Hrabal, Hrabal 1988) v oblasti percepčně postojových orientací (Hrabal, Pavelková 1993, Pavelková 2002).
c) Sociální kompetence:
- trénink interakce se žáky (třídou, rodiči,....) ve smyslu uvědomělého a řízeného aktérství učitele ve výukové komunikaci (Helus 2007);
- trénink základních komunikačních prostředků učitele.

4. Koncept osvojování profesních koncepcí učitelem se zaměřením na vyučovací činnost
a) Teoretická příprava v oblasti uvedených koncepcí - pregraduální a postgraduální studium.
b) Praktická příprava v oblasti uvedených koncepcí: (Hrabal, Bretzke, Traue 2007)
- expozice - hospitace, sledování videozáznamu vyučovací hodiny...
- reflexe - na základě reflexního schématu, (inventáře)
- autodiagnostika ? diagnostika vlastních konceptů a tendencí
- registrace výukové činnosti - video, deník, audio záznam
- sebereflexe - analýza a interpretace autodiagnostických údajů a výsledků záznamu vyučovací činnosti pomocí sebereflexního schématu.

5. Definice ? vymezení pojmů
Autodiagnostika
Na obecné úrovni lze za autodiagnostiku označit aplikaci diagnostických metod na vlastní osobu.
Pod pojmem autodiagnostika učitele rozumíme pak speciální diagnostickou činnost učitele v oblasti vlastních (implicitních) konceptů (vnitřních reprezentací) žáků, výuky a kritérií hodnocení žáků, zakládající se převážně na konfrontaci učitelových údajů s údaji objektivními a žákovskými (atribučně statistická metoda).

Subjektivní (implicitní) teorie
V sedmdesátých letech vzniká vedle výzkumu implicitních teorií, které byly vztahovány především na vztahy mezi osobnostními vlastnostmi, termín subjektivní teorie, vztahující se na všechny aspekty vlastní osoby a vnějšího světa, jak je jedinec vnímá a chápe.
Ve školní oblasti se předpokládá, že subjektivní psychologické teorie učitele hrají velkou roli při řízení a zdůvodňování jeho jednání. (Müller 2003).

Sebereflexe
Pod pojmem sebereflexe učitele (pod zorným úhlem oddiferencování autodiagnostiky) rozumíme řízenou, hodnotící reflexi učitele v oblasti vlastní komunikace, výuky a hodnocení žáků na základě interpretace záznamů o vlastní vyučovací činnosti (video, audio, písemná dokumentace) a autodiagnostických údajů za účelem zvýšení vlastních profesních kompetencí.

6. Autodiagnostika jako jeden z předpokladů a účinný nástroj sebereflexe učitele - teoretický koncept
Teoretickým východiskem jsou koncepce autodiagnostiky učitele, založené na konfrontaci učitelovy vnitřní reprezentace jeho výchovně vzdělávacího působení, jeho interakce se žáky a osobností jednotlivých žáků s objektivními údaji percepce a sebepercepce žáků.
Vnitřní reprezentace je přitom chápána jako učitelův obraz školní reality, vytvořený na jedné straně jeho obecným pojetím žáka (Helus 1982) a pojetím úspěšného žáka (Hrabal, Krykorková, Pavelková 1984), na druhé straně jeho individuálními osobnostními rysy, specifickými zkušenostmi a zvláštnostmi, projevujícími se převážně v ne zcela uvědomělém posuvu při zpracovávání percipované reality.
Školní úspěšnost žáka je závislá na jeho školní zdatnosti, na požadavcích školy a na pedagogickém působení a hodnotících dovednostech a postojích učitele.
Učitelovy postoje, vycházející do značné míry z jeho subjektivní teorie předmětu a pojetí úspěšného žáka, ovlivňují jeho vyučovací a hodnotící styl, náročnost výuky a jeho didaktické zaměření (Hrabal, Pavelková 1993). To se pak odráží v prožívané obtížnosti předmětu žáky, jejich vztahu k předmětu, jejich motivovanosti a konečně taky v jejich výkonech.
Autodiagnostická činnost učitele pak spočívá v konfrontaci jeho konceptu žáka a předmětu s údaji o sebepojetí žáka a jeho vnitřní reprezentaci předmětu, přičemž výsledek tohoto srovnání je využitelný jednak k sebereflexi učitele na úrovni jeho konceptů žáka a vyučování a jednak bezprostředně k optimalizaci jeho výukové interakce s jednotlivými žáky.


7. Typy autodiagnostických analýz
a) Učitelova autodiagnostika jako předpoklad optimalizace jeho výukové interakce. - Jak učitel žáka zná ?
b) Autodiagnostika učitelova pojetí úspěšného žáka jako předpoklad sebereflexe učitele v oblasti hodnocení. - Který typ žáků považuje učitel za úspěšný?
c) Učitelova autodiagnostika implicitních konceptů vyučování předmětu. - Pro které žáky učitel vyučuje? Co učitel považuje za správné (chce dělat), co si myslí, že dělá, a co opravdu dělá.