|
|
|
||
|
Last update: PhDr. Dana Bittnerová, CSc. (10.05.2007)
|
|
||
|
Last update: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (07.05.2009)
ANASTASIOVÁ, A. Differential Psychology. New York: Macmillan, 1958. BAČOVÁ, V. Společenská a kulturná podmienenosť osobnej identity. Československá psychologie. 1996, 40, 4, s. 320-336. BALCAR, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1982. BAUMEISTER. R.F. Identity: Culture change and the struggle for self. New York: Oxford University Press, 1986. BUSS, D.M.: CANTOR, N. Personality Psychology. Recent Trends and Emerging Directions. New York: Springer-Verlag, 1989. BRENGELMANN, J. C.:Osobnost. In: MEILI, R. ? RORACHER, H.: Učebnice experimentální psychologie. SPN, 1967, s. 241-273. DRAPELA, V.J. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 1997. GOULD, S.J. Jak neměřit člověka.Praha: Nakladatelství lidové noviny, 1997. HJELLE, L. A. Personality Theories. New York: McGraw-Hill, 1992. KOLAŘÍKOVÁ, O.:Problémy struktury osobnosti. Academia, Praha 1981. MIKŠÍK, O. Psychologická charakteristika osobnosti. Karolinum, Praha 2007. OAKLEYOVÁ, A. Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál, 2000. ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti. Praha: Grada, 2007. SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister a Principal, 2002. ŠTÚR, I. Základy diferenciálnej psychologie. Martin: Osveta 1975. |
|
||
|
Last update: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (07.05.2009)
1. Téma: Problematika charakteru osobnosti Pojem charakteru a problémy s jeho vymezováním: charakter jako morálně zhodnocená osobnost, problém nenormativity psychologie jako vědy, charakter x osobnost ? zbytečný pojem?, charakterologie 19. a počátku 20. století, charakterologický systém Klagesův a jeho kategorie výstavby charakteru (látka, svéráz, struktura, vlastnosti chování), charakter jako specifická konfigurace celé dispoziční báze osobnosti. Charakter jako součást vůle, vztah charakteru a volních vlastností osobnosti, charakter a vztah k zaměřenosti jedince. Typologický přístup k charakteru u Pecka a Havighursta, etapy ve vývoji charakteru. Rubinštejnova teorie charakteru, Cloningerova teorie temperamentu a charakteru. Místo charakterových dispozic v současné psychologii osobnosti.
2. Téma: Integrace osobnosti, problematika Já a identity osobnosti K historii sebeuvědomování: období plurality Já , slabá integrovanost složek individua, které se nevnímají oddělené od svých sociálních rolí, Lurija ? výzkumy vUzbekistánu, amorfní struktura Já, období vydělování individua z ?kmene?, široké rodiny, mobilita, rozšiřování fyzického a sociálního prostoru, vznik možnosti volby vznik a chápání individuality jako hodnoty, vztah k vývoji etických kategorií, interiorizace sociálních norem, vznik svědomí, protikladnost studu a viny. Psychologie: problematika uvědomování si sebe a okolního světa, různé stupně jasnosti uvědomování, pojmy Já a Jáství, Jamesovo klasické členění Já (materiální, sociální, duchovní a čisté Já), rozlišení Já v souvislosti s vědomím vědomí čí? (poznávající Já, činné Já) a vědomí čeho? ( poznávané Já, předmětné Já), typologie jáství podle Le Senna (edocentrické, expanzivní, autistické a allocentrické Já). Obraz těla, tělové schéma, fyzické Já: uvědomování si tělesných proporcí aa svoji fyzickou nezávislost na ostatních lidech v průběhu ontogeneze, výzkumy Bowlbyho, identifikace s pohlavím, dospívání, vztah mezi psychickou rovnováhou a tělovým vědomím. Sebeobraz a sebepojetí: Nahlížení na sebe a uvažování o sobě, sebeobraz a jeho varianty (ideální, percipovaný, reálný a prezentovaný), sebepojetí (sebekoncepce) jako komplexní pojetí sebe (vnímání + myšlení + pocity), - vztah k reálnému sebeobrazu, pocity Já a sebecit, pociťování vlastních možností Gordon (kompúetence, sebeurčení, vnitřní jednoty, pevnost charakteru), pocit osobní důstojnosti a osobní hodnoty. Sebehodnocení ? nejprve interiorizace vnějšího hodnocení dle vnějších norem ? (morální normy), , utváření sebehodnocení dle vnitřních norem (svědomí), situační a hereditární regulace chování. Integrované sebepojetí: struktura jáské zkušenosti, která je v jádru stabilní, ale v periferii flexibilní a propustná pro nové zkušenosti. Selfing (McAdams) stálé vztahování zkušenosti se sebou k činnému Já. Tendence integrovat předmětné Já. Úloha sebepojetí, obrana sebepojetí ? obranné mechanismy Ega a) popření ? zkreslování vnější skutečnosti, b) vytěsnění ? obrana proti uvědomění si vlastních pohnutek. Od poloviny 20. století zájem o víceúrovňovou analýzu Já, nástup problematiky identity. Sebepojetí a sebehodnocení je významné pro osobnost, zůstává jakoby ?uvnitř osobnosti? jako jeho zkušenost. Identita chápána spíše jako ?zakotvení? sebe v čase a v sociálním, kulturním a duchovním prostoru. Identita ? vědomí totožnosti a autenticity jedince, osobní identita ? vědomí toho kdo jsem, sociální identita ? vědomí toho kam náležím. Identita není a priori daná, jako ?něco? co je třeba objevit, ale je postupným konstruováním smyslu toho kdo jsem a kam patřím. Jedná se o postupné sebedefinování se. Klíčová je volba jedince a možnost rozhodovat se. Intrapersonální rovina sebedefinování, totožnost, pocit kontinuity Allport, interpersonální rovina sebedefinování ? identifikace jedince s jeho sociálními rolemi, sociální rovina sebedefinování ? prožívání příslušnosti ke společenským skupinám. Problematika utváření identity ? přístup a teorie Eriksona, přístup Baumeistera (připsané a získané komponenty identity, komponenty identity jedincem zvolené).
3. Téma: Zvládání situací a úkolů života Náročné životní situace, situace stresová, zátěžová, frustrující a krizová. Stres, disstres a eustres. Způsoby, jimiž člověk udržuje a obnovuje vnitřní pohodu, způsoby jimiž čelí náročným situacím, vyrovnávání se s požadavky okolí. Objektivní a subjektivní stránka adaptace. Lazarus ? dva typy orientace vůči novým podnětům. Naučená bezmocnost a hledačská aktivita. Naučená bezmocnost ? M. Seligman: emoční rozvrat, redukce motivace, kognitivní deficit ? důsledek zkušenosti s řadou situací, ve kterých nešlo nic dělat, a nijak ovlivnit její průběh. Výzkumy se zvířaty a dětmi, dokázán přenos této zkušenosti a chování a jednání v nových situací. Rotterův ?locus of control?, internalisté x externalisté, vysvětlující styly. Hledačská aktivita ? strategie zvládání (coping strategy). Strategie k načerpání vlastních sil (sociální opora, informování, analýza situací) strategie zvládání, důraz na aktivitu a změnu vztahu k pracovní oblasti, oblasti vztahů, ke zdraví a k životním postojům. Obranné strategie a jejich ochranná funkce. Důsledky dlouhodobého stresu, konfliktů a frudtrace: syndrom vyhoření. individuální a společenské příčiny, projevy vyhoření, možnost změny.
4.. Téma: Hlavní přístupy ke studiu osobnosti Charakteristika východisek, zdrojů a vlivů na konstituování různých teoretických proudů vysvětlující osobnost. Klasifikace a charakteristika jednotlivých přístupů a skupin teorií, hlavní představitelé, slabiny a kritika jednotlivých přístupů, předpokládá se, že jednotlivé směry budou, pokud to je možné, studentům představeny v následujících krocích: (časové začlenění, souvislosti vzniku daného pojetí, nové myšlenky a pojmy, pohled na strukturu a dynamiku osobnosti, vývoj osobnosti, specifický přínos daného proudu pro poznání osobnosti, následovníci). Z jednotlivých přístupů ke studiu osobnosti bude pozornost věnována následujícím teoretickým proudům:
a) klasická psychoanalýza, analytická psychologie, individuální psychologie, ego-analýza, neopsychoanalýza a další. b) typologická pojetí osobnosti c) rysové a faktorové teorie osobnosti d) behavioristická pojetí osobnosti vyplývající z teorií učení e) kognitivistická pojetí osobnosti f) sociálně-kognitivní pojetí osobnosti g) humanistické a fenomenologické teorie osobnosti h) transpersonální pojetí osobnosti
V závěru tohoto tématu a tedy na konci přednáškového cyklu bude těm studentům, kteří mají zájem o postup do magisterského stupně studia, doporučen k četbě seznam literatury, díla autorů, kteří jsou významnými představiteli jednotlivých teoretických proudů. S touto četbou se bude pracovat v kurzu Teorie osobnosti ? seminář.
Obsah seminářů v letním semestru: V letním semestru bude realizováno celkem 5 ? 6 dvouhodinových seminářů. Obsah a cíl bude zaměřen na některou z následujících oblastí:
a) sebepoznání jednotlivých složek osobnosti, A to na základě dotazníků na sebepoznání z knihy V. Smékala: Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister a Principal, 2002. Tyto dotazníky však mají pouze orientační cvičný a orientační charakter b) praktické seznámení s vybranými psychologickými metodami (osobnostní dotazníky, výkonové testy). V tomto případě bude využito standardizovaných psychologických metod, resp. ukázek z nich. Může se jednat např. o Progresívní matice Ravena, Test struktury inteligence IST 70 Amthauera, Stanford-Binetův test inteligence 4. revize, EOD Eysencka, 16 PF Cattella, NEO pětifaktorový osobnostní inventář Costya McCraee, Test tvořivého myšlení Torrance apod. Smyslem není naučit studenty administrovat uvedené testy, ale seznámit je s tím, jakým způsobem se v psychologii zjištují jednotlivé komponenty osobnosti a její vlastnosti. c) diskuse k vybraným tématům na základě zadané četby v ZS, případně zájmu studentů i k dalším knihám vztahujících se k tématům psychologie osobnosti Předpokládanými tématy mohou být:
Zásadou pro diskusi je nejprve v rámci navrženého tématu identifikování kritických (sporných) míst nebo subtématat vyvolávajících údiv, smích či odpor, jejich vyjádření např. formou dilematu (emočního, morálního atd.) a hledání silných a slabých stránek každé navržené aleternativy ?řešení? rozporu. Následuje pokus o začlenění alternativ do širšího kontextu fungování člověka v každodenním životě.
Postup, komentář a vztah obsahu kurzu k dalším psychologickým kurzům studijního programu. Kurz je pokračováním a navazuje na disciplínu Psychologie osobnosti s úvodem do diferenciální psychologie přednášené v 3. semestru. Navazuje rovněž na témata motivace a vůle přednášená v Obecné psychologii II zejména tam, kde je zmiňována osobnost ve vztahu a k jejímu prostředí (tvořivá osobnost, náročné životní situace, utváření já a identity). Dále má přednášková část kurzu Psychologie osobnosti přímou návaznost na kurz Dějiny psychologie v tématu věnovanému jednotlivým teoretickým proudům a přístupům ke studiu osobnosti a jejich vývoji a na Vývojovou psychologii I a II všude tam, kdy je zmiňováno téma vývoje osobnosti (charakter, vývoj já apod.). Souběžně se některá témata propojují s tématy přednášenými v Sociální psychologii (např. rovněž v tématu identity, náročných životních situací.). V kurzu Psychologický výzkum ? školní gramotnost v 3. a 4. semestru dochází k propojení některých témat prezentovaných v Psychologii osobnosti spíše na teoretické úrovni s jejich každodenními projevy u populace školních dětí, tj. dětí s různým temperamentovým založením, inteligencí, problémy, dětí různě motivovaných v situacích učení a školního života a dětí, které dosáhly určitého stupně v utváření svého sebepojetí. Zejména část věnovaná problematice identity a jejímu utváření a téma náročných životních situací se obsahově propojuje nejen s Vývojovou psychologií, ale i obsahem dalšího kurzu - Variabilitou a patologií psychického vývoje. Obsah části kurzu věnovanému seminářům má relevanci k Praktickému psychologickému semináři - sebezkušenostnímu. Ve vztahu k následnému magisterskému programu je tento kurz základem pro povinný kurz Teorie osobnosti, ve kterém jsou získané poznatky integrovány v celky vytvářející specifickou koncepční základnu pro jednotlivé myšlenkové přístupy a proudy snažící se vysvětlit celek osobnosti. V semináři k Teoriím osobnosti se pak prohlubuje vědění o těchto přístupech a teoriích osobnosti četbou primárních pramenů, které jsou zájemcům o následný magisterský studijní program doporučeny již na konci letního semestru. Vazbu má tento kurz i na řadu povinně volitelných kurzů magisterského programu, které se de facto věnují z různých úhlů pohledu a s různou mírou konkrétnosti problémům osobnosti.
Práce studentů ke zkoušce:
Kurz je ukončen zkouškou, která ověřuje vědomosti a dovednosti myšlení studentů o tématu osobnosti, a to i za základní témata probíraná v zimním semestru. Zkouška má dvě součásti. a) odevzdání seminární práce v rozsahu 8 -10 stran, kterou student vypracuje na některé dílčí téma z psychologie osobnosti probírané v průběhu zimního a letního semestru, které bylo předmětem přednášek, ale nemuselo být detailně vyloženo. Důraz je kladen na výběr užšího tématu a na vzájemné porovnání dvou až tří přístupů jednotlivých autorů k němu. Cílem bude porovnat jednotlivá pojetí nebo přístupy a vyslovit se k podobnostem a rozdílům, které se podařilo studentům identifikovat. Např. takovým tématem může být Pojetí sociální inteligence u E.L.Thordikea a H. Gardnera, nebo jiné příklady: Pojetí rysu u G. Allporta a R. Cattela, Pojetí tvořivosti u J.P.Guilforda a C.R.Rogerse apod. (odevzdání a schválení práce opravňuje studenta k přihlášení na vlastní zkoušku)
b) písemná nebo ústní zkouška
c) 80% účast na seminářích
|