SubjectsSubjects(version: 945)
Course, academic year 2023/2024
   Login via CAS
History of the Middle Age and Renaissance Philosophy - MS720P10Z
Title: Dějiny filosofie středověku a renesance
Czech title: Dějiny filosofie středověku a renesance
Guaranteed by: Department of Philosophy and History of Science (31-107)
Faculty: Faculty of Science
Actual: from 2023
Semester: summer
E-Credits: 0
Examination process: summer s.:
Hours per week, examination: summer s.:2/0, C [HT]
Capacity: unlimited
Min. number of students: unlimited
4EU+: no
Virtual mobility / capacity: no
State of the course: cancelled
Language: Czech
Note: enabled for web enrollment
Guarantor: doc. Mgr. Zdeněk Kratochvíl, Dr.
Incompatibility : MS720P10K, MS720P102, MS720P103
Is incompatible with: MS720P103, MS720P10K
Opinion survey results   Examination dates   Schedule   
Annotation -
Last update: GAJDOS (30.04.2002)
History of the Middle Age and Renaissance Philosohy till 1630.

Literature:
Maria Fürst: Dějiny filosofie; Praha
Zdeněk Kratochvíl: Mýtus, filosofie, věda I-II.; Praha 1993, 1995
Ivo Tretera: Nástin dějin evropského myšlení; Praha 1999
Literature - Czech
Last update: SRBA (19.08.2002)

Literatura:

Minimum je patřičná část jednoho z následujících titulů a zohlednění odpřednášené látky:

Maria Fürst: Dějiny filosofie; Praha

Zdeněk Kratochvíl: Mýtus, filosofie, věda I-II.; Praha 1993, 1995

Ivo Tretera: Nástin dějin evropského myšlení; Praha 1999

Další doporučená (nepovinná) spec. literatura při jednotlivých přednáškách.

Syllabus - Czech
Last update: GAJDOS (23.04.2002)

Okruhy témat:

1. Periodizace a charakter středověkého a renesančního myšlení: opakované renesance, dědictví antických škol, princip autority, scholastika, mystika, věda, velká renesance.

Pozdní antika: Vývoj platonismu, stoického myšlení, renesance pýthagorejství, eklektismus.

Latinské myšlení: fundatio, instituio, auctoritas; právo a morálka; rozlišení na přirozené (naturalis) a nadpřirozené (sapranaturalis).

Ciceronova hellénizace. Problém latinské terminologie.

2. Novoplatonismus: Plótinos, Proklos.

Emanační nauka: Jedno (hen), Intelekt (nús), Duše (psyhé), Svět (kosmos), Látka (hylé).

Myšlení analogií (souvztažností), zařazování do celku. Etika.

Řecký Corpus hermeticum.

3. Recepce filosofie u řeckých křesťanů, stoici a novoplatonici.

Křesťanství: stvoření (poiésis, creatio), víra (pistis, fides), milost (charis, gratia), láska (agapé). Problém křesťanské filosofie.

Vznik křesťanské theologie: Kléméns Alexandrijský, Órigenés.

Inspirace řeckých křesťanů novoplatonismem. Problém vůle (Maximos).

4. Recepce filosofie u latinských křesťanů.

Tertullianus: Co má Jerusalém společného s Athénami? Moje víra je absurdní!

Aurelius Augustinus: novoplatonik. Proti skeptikům; paradox učitele; vnitřní učitel (magister intimus); ?Jestliže pochybuji (chybuji, klamu se), jsem!" - Si falor, sum! Teorie iluminace místo anamnése (bez preexistence duše a bez reinkarnace).

?Chci poznat Boha a sebe, to stačí!" Nauka o milosti a hříchu. Naivní představy o přírodě a světě. Koncepce dějin.

5. Karolinská renesance: Alkuinovo školství.

Jan Scotus Eriugena: Rozdělení přirozenosti (Divisio natarae).

Novoplatónské dělení, ale podle stvořenosti.

Dědictví ottónské renesance:

První spor o dialeketiku (logiku, o její roli a význam): Dialektici a antidialektici.

Obliba v dokazování boží existence nebo vyvracení čehokoliv.

Spor o unierzália (obecné pojmy): realisté (ve středov. smyslu = platonici) a nominalisté.

Import arabské a indické matematiky (Gerbert z Aurillacu = Silvestr II.): poziční ciferný zápis, algoritmus, algebra. Formalismus.

6. Anselm z Canterbury:

Realista, dialektik, zakladatel scholastiky.

Důkazy boží existence v Monologiu (aristotelské, a posteriori).

Důkaz v Proslogiu: apriorní (?ontologický důkaz").

7. Renesance 12. století:

Svatoviktorská škola: rozdělení vědění, pojetí vědy, augustinismus.

Škola v Chartres: platonismus, hermetismus, přírodověda.

Dialektika 12. st.: Petr Abaelard:

výtržník, logik, theolog. Sic et non. Scholastická metoda dělení pojmů. Moc logiky. Obecniny uvnitř řeči.

Antidialektika (mystika) 12. st.: Bernard Clairvaux:

Cesta k Bohu: pokora (humilitas), soucit, nahlížející sjednocení (contemplatio).

Podivíni: Raimundus Lullus, ?zakladatel" kybernetiky.

8. Velká scholastika 13. st. Synopse škol. Řády. Univerzity. Dominikánská škola:

Albert Velký: rozlišení fyziky a theologie, koncepce experimentu; přírodověda, zvl. botanika.

Tomáš Akvinský: Recepce Aristotela (ale duše je nesmrtelná a svět není věčný).

Rozlišení filosofie (ex ratione) a theologie (ex revelatione, scientia sacra).

Metodologická role převzatých důkazů boží existence (z pohybu, z kauzality, z nahodilosti věcí, ze stupňů dokonalosti, z uspořádání věcí).

O tom, jak poznávají andělé.

9. Františkánské školy (méně aristotelské):

Bonaventura: Cesta duše k Bohu, stopy (vestigia) Boha ve světě, stopy Trojice.

Látková duše a látkoví andělé (leč jemněji).

Oxfordští: Robert Grosseteste: experimentátor, ?optická geometrie", kosmologie velkého třesku, dělo. Roger Bacon: experimentátor a podivín.

Johhanes Duns Scotus: nová františkánská škola (v rámci staré scholastiky), problém vůle.

10. Nová scholastika: kritici a mystikové, odklon od antiky.

Kriticismus matematický (Oxford - Bradwardine) a logický (Paříž).

William Occam: Theologie, filosofie, logika. nominalismus. ?Břitva". ?Politická církev".

Nová fyzika: Jan Buridan (impetus).

Kriticismus mystický (realisté):

Německá mystika: Mistr Eckhart: cesta skrze nic, božské dno duše, ponechanost (Gelassenheit).

John Wyclif, Jan Hus: církev corpus mysticum.

11. Mikuláš Kusánský:

Předchůdci: Eckhart a holandská mystika.

?Soukromník". Vědoucí nevědění. Jednota protikladů. Bůh a svět (expliacatio, complicatio).

Astronomie a fyzika.

12. Florentský koncil jako úsvit renesance (Gemistos Plethon).

Marsiglio Ficino: neoplatonik. Paradoxy knižního vzdělání.

Humanismus: odklon od scholastiky, autorit, univerzit.

Erasmus Rotterdamský: Chvála bláznovstí, republika učenců.

Leonardo da Vinci (věda a kresba, ?inženýrství" a vize). Thomas More.

Koncepce přirozené kultury, přirozeného náboženství, přirozeného zákona (Grotius).

13. Pozdně renesanční hermetismus a přírodověda:

Jakub Boehme, dědic německé mystiky. Ungrund.

Alchymie, astrologie. Giordano Bruno.

Fyzici a astronomové:

Koperník (problém sfér); Johannes Kepler (matematická harmonie a problém věrnosti jevům); Galileo Galilei (problém matematizace experimentu).

Francis Bacon: problémy lorda kancléře.

Atestace: Zkouška nebo zápočet.

Zkouška za výklad tématu (rozumná odpověď na otázku). Každý dostane nahodile vybrat z jednu ze dvou výrazně různých otázek, každá tak v rozsahu 1/2 přednášky. Předpokládá se cca 15 min výklad. Hodnotí se znalost pojmosloví a schopnost s ním zacházet, nikoliv vlastní stanovisko, takže mohou uspět stejně i přesvědčení marxisté, tomisté, pozitivisté a ostatní podivíni.

Zápočet za písemný referát charakteru článku publikovatelného v populárním časopise nepříliš špatné pověsti. (Podrobnější specifikace po přednáškách a v konzultačních hodinách.)

 
Charles University | Information system of Charles University | http://www.cuni.cz/UKEN-329.html