Fundamentals of Church Law - HP0031

• Title: Základy církevního práva
• Guaranteed by: Department of Legal History (22-KPD)
• Faculty: Faculty of Law
• Actual: from 2023
• Semester: winter
• Points: 0
• E-Credits: 3
• Examination process: winter s.:
• Hours per week, examination: winter s.:2/0, Ex [HT]
• 4EU+: no
• Virtual mobility / capacity: no
• State of the course: taught
• Language: Czech
• Teaching methods: full-time
• Teaching methods: full-time
• Is provided by: HOPV0068
• Additional information: http://spcp.prf.cuni.cz
• Old code: 3
• Note: course can be enrolled in outside the study plan; enabled for web enrollment
• Guarantor: doc. JUDr. ICLic. Záboj Horák, LL.M., Ph.D.
• Class: právní dějiny
• Classification: Law > Legal History
• Incompatibility : HPOP0000, HPOP3000
• In complex pre-requisite: HM0301

Annotation

Last update: Mgr. Barbora Šicnerová (10.08.2023)

Předmět se zabývá právním řádem církví, které ho vytvářejí na základě principu autonomie církví, zaručeného ústavními a jinými zákony České republiky.
Základy církevního práva jsou předně předmětem uvádějícím do veškerého práva. Vykládají vznik a vývoj právních norem a právních pojmů realizovaných v jednotlivých odvětvích českého práva, zejména práva veřejného. Za druhé jsou výkladem základních předpisů platného právního řádu církví na území České republiky, zastupovaných Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v ČR (ERC ČR).

Předmět ve své první části vysvětluje obecné normy církevního práva kanonického v katolické církvi, zejména legislativní tvorbu práva, akty výkonné moci (dekrety, příkazy a reskripty), uvolnění ze závazků zákona (privilegia, dispenze), obsazení a uprázdnění církevního úřadu, pravomoc a její delegaci, právní jednání, postavení fyzických a právnických osob, příbuzenství, preskripci a počítání času.

Ve své druhé části se zabývá ústavním právem katolické církve latinské i katolických církví východních, Českobratrské církve evangelické, Církve československé husitské, Slezské církve evangelické a. v. a principy práva dalších církví sdružených v ERC ČR. Popisuje vazbu jejich českých částí na zahraniční součásti nebo vedení. Zvláštní pozornost věnuje povinnostem a právům jejich členů a řeholnímu právu.

Ve své třetí části popisuje magisteriální právo katolické církve, tj. právní úpravu sdělování její nauky a stupňů její závaznosti, působení v misiích, školách a sdělovacích prostředcích.
Studenti jsou po absolvování předmětu schopni se orientovat v církevních předpisech. V právní praxi snadněji rozpoznají podstatné vlastnosti těch stran ve světském správním a soudním řízení, které jsou církevními subjekty (personálními nebo věcnými složkami církví s právní subjektivitou nebo vnitrocírkevními spolky).

Pro ty, kdo se stanou právními zástupci jakékoli církevní nebo církvemi řízené instituce, jsou informace z oboru církevního práva zcela nepostradatelnými. Studenti se naučí sepisovat listiny potřebné jak v právních vztazích uvnitř církví a vůči světským institucím, tak ve světské oblasti ve vztahu k církevním subjektům. Student bude připraven pochopit zvláštnosti katolické církve i méně známých náboženských společenství včetně těch, jejichž vzrůst lze v souvislosti s imigrací předpokládat.

Teaching methods

Last update: JUDr. Jan Šejdl, Ph.D. (22.09.2021)

Výuka bude kontaktní, přednášky budou současně nahrávány. Příslušné odkazy budou v systému Moodle.

Requirements to the exam

Last update: Mgr. Barbora Šicnerová (10.08.2023)

1. Při zkoušce si student vytáhne 2 otázky, po jedné z každého koše otázek, a má 10–15 minut na přípravu ústní odpovědi. Může si připravit písemně poznámky.

 

2. U zkoušky není možné používat právní předpisy ani jiné materiály.

 

3. Seznam zkušebních otázek. Za číslicí následuje úplný název otázky, dále jsou připojeny pokyny, které mají studentovi napomáhat při odpovědi a upozornit ho, na co se má především zaměřit. Examinátor může klást otázky i nad rámec těchto pokynů, aby zkoušený vysvětlil souvislosti v rámci oboru. Za pokyny jsou uvedeny strany z monografie TRETERA/HORÁK, Církevní právo, 2. vydání:

 

1. KOŠ:

 

1. Základní pojmy církevního práva všech církví.

Právo civilní a právo církevní. Objektivní a subjektivní právo. Autonomie církví. Kanonické právo. Sankce v církevním právu. Liturgické právo. Konfesní právo. Co dodává církevní právo konfesnímu? S. 15, 25–35.

 

2. Definice katolické církve, dělení jejího objektivního práva.

Latinská církev a východní katolické církve. Apoštolská posloupnost. Dělení kanonického práva podle původce, formy a okruhu působnosti. S. 38–40.

 

3. Nejstarší prameny kanonického práva. Kanonické právo ve 13.–19. století.

Složení Nového zákona. Co byly kánony a dekretály. Dionysius Exiguus a Fulgentius Ferrandus. Šest sbírek tvořících Corpus Iuris Canonici. Které z nich byly soukromé a které veřejné? Co to znamená pro výklad? Dekrety Tridentského koncilu. Vyhlášení svodu Corpus Iuris Canonici. S. 41–43, 46–47, 50–51, 52–54.

 

4. Kodifikované právo (20. století).

Vyhlášení kodexů jako příloh k Apoštolským konstitucím, uveďte příklad. Uspořádání kodexu CIC/1917. Uveďte dva, tři příklady z 18 dokumentů II. vatikánského koncilu a určete, jaký vliv měly na právo. Kodex CIC/1983 a jeho rozdělení do 7 knih. Překlady obou kodexů do češtiny. Co je CCEO? S. 56–58, 60–62.

 

5. Úvodní kánony k CIC/1983.

Adresáti Kodexu, liturgické právo, konkordáty, nabytá práva a privilegia, právní obyčeje. Derogační klauzule. Výklad nového kodexu s ohledem na kanonickou tradici. S. 66–67.

 

6. Církevní zákony. Výklad zákonů. Druhy papežských zákonů.

Zákony celocírkevní a partikulární, promulgace. Zákonodárci a adresáti. Ukončení platnosti (tři možnosti). Tři typy výkladu. Dikasterium pro legislativní texty. Tři názvy papežských zákonů a tři vnější formy. S. 67–75.

 

7. Obecné dekrety. Jiné normativní právní akty. Právní obyčeje.

Právní síla obecných dekretů a jejich tvůrci. Obecné výkonné dekrety, stanovy, řády. Co jsou instrukce? Právní obyčeje secundum, praeter a contra legem. Obyčejotvorné společenství. S. 76–79.

 

8. Privilegia a dispenze. Indulty a fakulty.

Privilegia: dělení, nabytí a zánik. Co je dispenz a kdo ji uděluje? Pojem indultů a fakult. S. 79–83.

 

9. Správní akty. Kanonická umírněnost. Epikie.

Individuální dekret a příkaz. Reskript. Subrepce a obrepce. Projevy kanonické umírněnosti. Supplet Ecclesia. Čím se epikie liší od kanonické umírněnosti? S. 83–87.

 

10. Fyzické osoby. Místní příslušnost. Příbuzenství. Příslušnost k církvi sui iuris.

Způsobilost k právům a k právnímu jednání v závislosti na věku. Osoby amentní. Obyvatel, příchozí, cizí, bezdomý. Pokrevní a zákonné příbuzenství, švagrovství, jejich linie a stupně. Přechod od jedné církve sui iuris do druhé. S. 87–92.

 

11. Právnické osoby.

Právnické osoby korporativní a nadační, kolegiátní a nekolegiátní, veřejné a soukromé. Trvání od vzniku do zániku. Příklady právnických osob katolické církve. S. 92–95, 318–320.

 

12. Právní jednání. Souhlas nebo rada kolegia.

Definice právního jednání uvnitř katolické církve. Presumpce platnosti právního jednání. Platnost a neplatnost právního jednání. Případná vázanost platnosti právního jednání na radu kolegia nebo na její souhlas. S. 95–97.

 

13. Moc řídící a církevní úřad. Ordinář.

Moc ze svěcení a moc řídící. Klasifikace moci řídící. Obsazení církevního úřadu volným udělením, prezentací, volbou s potvrzením a bez potvrzení, postulací. Definice ordináře. Příklady ordinářů diecézních a řeholních. S. 101–102, 97–100, 103–104.

 

14. Katalogy povinností a práv věřících.

Pojem věřící. Tři katalogy povinností a práv (všech, laiků, kleriků). Z každého katalogu uveďte několik příkladů povinností a práv. S. 107–110.

 

15. Papež. Apoštolský stolec. Stát Vatikánského města.

Kdo je papež. Vysvětlete dvě nebo tři z vlastností jeho moci: a sice, že je to moc nejvyšší, plná, bezprostřední, obecná, svobodně vykonávaná. Dva papežovi vikáři. Právní postavení Apoštolského stolce v kanonickém a mezinárodním právu. Odlišnost Státu Vatikánského města od Apoštolského stolce. S. 119–123.

 

16. Sbor biskupů. Ekumenický koncil a synod (synoda) biskupů.

Spoluúčast biskupů na řízení církve korespondenčně a při ekumenickém koncilu. Pojem ekumenického koncilu, jeho svolání, průběh a oprávnění. Celocírkevní synody biskupů jako novodobý útvar, jejich složení a poslání. Srovnejte je s kolegiem kardinálů. S. 123–125.

 

17. Kolegium kardinálů. Stupně kardinálské hodnosti. Volba papeže.

Pojem kardinála. Kdo může být kardinálem jmenován? Kardinálové kuriální a extrakuriální. Tři stupně kardinálské hodnosti. Konsistoře řádné a mimořádné. Příprava volby papeže všeobecnou kongregací. Kardinálové voliči v konkláve. Volitelnost za papeže a průběh jeho volby. S. 125–128.

 

18. Římská kurie a papežští legáti. Římské soudy.

Státní čili papežský sekretariát, nunciatury. Dikasteria. Tři soudy Apoštolského stolce a jejich odlišnost od vatikánských. S. 128–133.

 

2. KOŠ:

 

19. Východní katolické církve.

Prameny práva. Církev sui iuris. Patriarchové. Vrchní arcibiskupové. Metropolité v čele církve sui iuris. Eparchie. Dva druhy exarchátů. Zvláštnosti v právu východních katolických církví. Uveďte příklady církví sui iuris a jejich příslušnosti k pěti východním tradicím. Apoštolský exarchát Řeckokatolické církve v ČR. S. 134–141.

 

20. Diecéze (arcidiecéze) a ostatní partikulární církve. Osobní prelatury.

Vztah partikulárních církví k univerzální církvi. Diecéze a diecézani. Diecézní domicil a kvazidomicil. Co je arcidiecéze. Apoštolská administratura, územní opatství a územní prelatura, apoštolská prefektura a apoštolský vikariát. Čím se osobní prelatury a vojenské ordinariáty liší od partikulárních církví? S. 141–146.

 

21. Biskupové v partikulárních církvích. Interimní vedení diecéze.

Biskup. Předpoklady ke jmenování a konsekraci biskupa. Biskupové diecézní (arcibiskupové-metropolité) a biskupové (arcibiskupové) titulární. Emeritní biskup (arcibiskup). Auxiliární biskup a koadjutor. Vedení diecéze za trvání překážky ve výkonu úřadu biskupa a za sedisvakance. S. 146–152.

 

22. Církevní provincie a oblasti, biskupské konference, partikulární koncily.

Postavení církevní provincie v latinské církvi. Vztah metropolity k sufragánům. Co jsou církevní oblasti a kde se nacházejí. Postavení biskupských konferencí. Dva typy partikulárních koncilů. Popište partikulární církve a církevní provincie na území České biskupské konference. S. 152–157.

 

23. Diecézní kurie a místní církevní soudy.

Generální vikář, biskupští vikáři, případně biskupská rada. Moderátor kurie, kancléř, notáři, archiv a ostatní složky kurie. Vyjmenujte druhy místních soudů v diecézích a arcidiecézích. S. 157–161.

 

24. Diecézní rady. Kapituly kanovníků. Diecézní synod.

Kněžská rada, sbor konzultorů, diecézní pastorační rada, diecézní rada pro hospodářské záležitosti. Dómská kapitula, kolegiátní kapituly. Kdo svolává diecézní synod, jaké je jeho složení a poslání. Rozdíl mezi pojmy synod (synoda) a koncil. S. 161–165.

 

25. Farnosti. Farníci. Farnosti osobní, inkorporované, svěřené.

Farnost jako správní jednotka a právnická osoba. Kdo farnost zřizuje a ruší, jakým aktem a po projednání v jaké radě. Pojem farníka ve vztahu k farnímu domicilu a kvazidomicilu. Odlišnost osobní farnosti od teritoriální. Specifika farností inkorporovaných nebo svěřených řeholním institutům. S. 165–169.

 

26. Farář a ostatní klerici ve farnosti, povinnosti faráře. Pastorační asistenti.

Jmenování faráře a jeho povinnosti. Ukončení jeho funkce. Uprázdnění farnosti. Kdo je administrátor farnosti a administrátor farnosti excurrendo. Co je farní duchovní správa vykonávaná in solidum. Kdo jsou farní vikáři, jáhnové a pastorační asistenti. S. 170–174.

 

27. Zaměstnanci farnosti, farní rady, farní sdružení, kostely.

Právní postavení kostelníka a jeho úkoly. Uveďte příklady některých dalších možných zaměstnání ve farnosti. Ustavení farní rady pastorační a farní rady ekonomické a rozdíly v jejich poslání. Církevní sdružení na farní úrovni. Farní a filiální kostely. S. 175–177.

 

28. Kvazifarnosti, duchovní správy, rektorátní kostely. Okrskové vikariáty.

Čím se liší kvazifarnost nebo duchovní správa od farnosti. Rektor kostela. Postavení okrskových vikariátů (děkanátů) jako mezistupně mezi diecézí a farnostmi. Jmenování a úkoly okrskového vikáře (děkana) a jeho pomocníků. S. 177–179.

 

29. Tři evangelijní rady. Stav zasvěceného života. Prameny řeholního práva. Formy zasvěceného života.

Obsah a smysl evangelijních rad. Srovnejte stav věřících žijících ve světě a stav zasvěceného života. Čemu se věnují zasvěcené osoby? Obecné prameny řeholního práva: zákony. Zvláštní prameny řeholního práva: konstituce a nařízení/typikony. Instituty zasvěceného života řeholní a sekulární. Společnosti apoštolského života. Zasvěcení jednotlivců. S. 180–186.

 

30. Formace řeholníků a řeholnic. Řeholní observance.

Postulanti a postulát. Novicové a noviciát. Časné sliby a věčné/slavné sliby. Povinnosti duchovního života. Hábit, silencium, chórová modlitba, zdrženlivost od masa, klauzura. S. 186–189.

 

31. Řízení řeholí. Řeholní exempce.

Řády řízené opaty. Ostatní řády a kongregace. Řeholní kapituly a rady. Afiliace a asignace. Řehole podřízené biskupům a řehole podřízené přímo Apoštolskému stolci. S. 190–192.

 

32. Účast řeholníků na duchovní správě. Řeholní hierarchie. Konference vyšších řeholních představených. Terciáři.

Inkorporované a svěřené farnosti. Řeholník biskupem. Řeholní představení a vyšší řeholní představení (ordináři). Čím se konference vyšších řeholních představených liší od biskupské konference. Vztah řeholí ke sdružením terciářů. S. 192–195.

 

33. Poklad víry a subjekty církevního magisteria. Definitivní a autentické magisterium. Hereze, apostaze, schisma.

Co poklad víry obsahuje? Které tři povinnosti má církev vůči pokladu víry? Pojem ex cathedra. Pojem definitivního a autentického magisteria a rozdíl jejich závaznosti. Definice hereze, apostaze a schismatu. S. 208–211.

 

34. Hlásání Božího slova. Katechetická výuka. Misijní činnost církve. Katolická výchova. Univerzity zřizované církví.

Kázání a homilie. Katecheze dospělých a dětí, rekolekce a exercicie. Misionáři a katechisté. Kdo má povinnost katolické výchovy? Církevní školy a výuka náboženství. Dva typy univerzit zřizovaných církví. Hromadné sdělovací prostředky. S. 211–217.

 

35. Pravoslavné a staroorientální církve.

Čtyři východní patriarcháty. Pojem autokefality. Pravoslavné právo ordinační, manželské a mnišské. Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku. Nestoriáni (Irák, Írán) a miafyzité (koptové a etiopská církev, syrští jakobité a arménská apoštolská církev). S. 376–389.

 

36. Základní principy reformace a typy reformačních církví.

Sola scriptura, ospravedlnění pouhou vírou, dvě svátosti. Podíl laiků na řízení církve. Presbyteři. Luterské, kalvínské a unionované církve. Anglikánské, puritánské a metodistické církve. S. 390–400.

 

37. Právo Českobratrské církve evangelické a Církve československé husitské.

ČCE: farní sbor, seniorát, povšechný sbor a jejich orgány. Presbyteři a kazatelé. Rady pastýřské služby.

CČSH: náboženská obec, diecéze, celá církev a jejich orgány. Svátosti a kněží. Jmenování farářů a duchovních do náboženských obcí. S. 400–409.

 

Syllabus

Last update: Mgr. Barbora Šicnerová (10.08.2023)

Předmět zahrnuje tato témata:

- kanonickoprávní základy veškerého práva

- obecné normy kanonického práva

- prameny práva a ústavní právo katolické církve a církví sdružených v Ekumenické radě církví v ČR

- členství v církvích a vnitrocírkevní spolčovací právo

- řeholní právo

- právní úprava předávání nauky v katolické církvi

Learning resources

Last update: Mgr. Barbora Šicnerová (10.08.2023)

Základní literatura:

TRETERA, Jiří Rajmund a HORÁK, Záboj. Církevní právo. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2021, s. 15, 25–217, 375–409.

 

Ostatní literatura:

 

1. HRDINA, Ignác Antonín. Dějiny pramenů kanonického práva. Praha: Karolinum, 2022. ISBN 978-80-246-5032-6.

 

2. TRETERA, Jiří Rajmund a HORÁK, Záboj. Slovník církevního práva. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3614-3.

 

3. BOHÁČ, Zdeněk. Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999. ISBN 80-7192-405-9.