|
|
|
||
Introduction to Clinical Psychology
health, disease, normality, mental changes, psychopathology, suicidality, crisis intervention, social relations in clinic field, clinic team,
Last update: Bittnerová Dana, PhDr., CSc. (18.01.2007)
|
|
||
Cílem kurzu je seznámení se základními specifiky a obsahy klinické psychologie. Last update: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (11.05.2009)
|
|
||
Baštecká,B.,Goldmann,P.: Základy klinické psychologie. Portál, Praha, 2001 Hort,V.-Hrdlička,M.-Kocourková,J.: Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha, Portál,2000 Janík,A., Dušek,K.: Diagnostika duševních poruch. Avicenum, Praha,1994 Jonesová,E.: Terapie rodinných systémů. Hradec Králové, Konfrontace, 1996 Kratochvíl,S.: Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha, Portál,2002 Mezinárodní klasifikace nemocí 10.revize Praha, Psychiatr.centrum: Zprávy č.102,1992 Říčan,P.-Krejčířová,D. a kol.: Dětská klinická psychologie. 3.vydání Praha,Grada,1997 Schmidbauer,W.: Psychická úskalí pomáhajících profesí. Praha, Portál,2000 Svoboda,M.(ed.)-Krejčířová,D.-Vágnerová,M.: Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha, Portál, 1999 Last update: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (11.05.2009)
|
|
||
V průběhu kurzu jsou studenti seznámeni s vymezením klinické psychologie jako aplikace psychologických věd. S ohledem na historický vývoj oboru je kladen důraz na současné pojetí klinické psychologie a profese klinického psychologa v systému zdravotní a sociální péče v naší společnosti, na koncepci oboru.
S tím souvisí i seznámení s podmínkami práce klinického psychologa, aktuálními podmínkami získání možnosti pracovat v tomto oboru ( speciální průprava pro výkon práce ve zdravotnictví), systémem dalšího vzdělávání. Zdůrazňovány jsou nároky na interdisciplinární spolupráci v přístupu a systému klinické praxe jako součásti komplexní péče.
Obsahem profesionální činnosti klinického psychologa je :
Blok etických nároků a požadavků objasňuje v současnosti platné a uznávané etické kodexy ? především Metakodex etiky EFPA, který je podkladem a návrhem pro etické kodexy národních psychologických společností. Deklaruje nejdůležitější a obecně uznávaná pravidla psychologické práce, shrnuje je v základních 4 etických principech : 1) respekt pro lidská práva a důstojnost 2) kompetence 3) odpovědnost 4) integrita
Etický kodex Českomoravské psychologické společnosti je obdobně specifikován do bodů respektujících Metakodex ? jako soubor pravidel pro profesní psychologickou činnost s ohledem na zdraví a blaho klientů. V jednotlivých částech je vyjádřena :
V dalším bloku se studenti seznamují se základní terminologií, která je v klinické praxi ( v kontextu další interdisciplinární kooperace) užívána a jejíž znalost je tedy nezbytná. Základní pojmy nemoci a zdraví, klienta / pacienta, normality. Stejně je důležitá i znalost hierarchie psychopatologických a nozologických termínů ? znak, symptom, dysfunkce, stav, rys, syndrom, epizoda, porucha, nemoc, dále příznaky prvního a druhého řádu, primární a sekundární, pozitivní a negativní.
Objasněny jsou obecné principy psychického vývoje, které jsou důležité pro vznik psychických poruch a jejich diagnostiku ? charakteristiky vývojových změn, stanovení vývojového stadia ( dílčích funkcí), klíčová stadia, vývojové krize, hybné síly vývoje. Odlišeny jsou kvantitativní poruchy vývoje a změny kvalitativní. Dále i nesporný význam dědičnosti pro psychické poruchy různých oblastí.
Výuka tohoto kurzu je cílena na problematiku dětského a dorostového věku ( věku dětí a mladistvých) a jejich nejbližšího okolí ? rodin, případně školy. . V bloku psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí v kontextu klinického přístupu je zvýrazněna práce s reakcí rodiny na sdělení závažné diagnozy ? šok, popření, smutek, zlost, úzkost, pocity viny ( tak jak je uvádí Kubler-Rossová). Objasněno je stadium rovnováhy, stadium reorganizace a možnosti práce klinického psychologa ? především jako součásti kauzální terapie. Odlišnosti psychoterapie podpůrné a hlavní, dále pak přímé zasahování sugescí, kognitivně behaviorální, organismické,osobnostní, rodinné . Odchylky při adaptaci rodiny a faktory, které ovlivňují přijetí takových dětí.
Dále jsou probírány psychologické aspekty letálních nemocí v dětském věku ? stadia umírání, stadia na straně rodičů. Důležité jsou vývojové aspekty této problematiky. Rozvedeny jsou možnosti práce klinického psychologa ? nároky i na osobnost profesionálů v této oblasti.
V bloku chronicky nemocných dětí, zvládání bolesti a nemoci je cílena práce na rizika doprovodných psychických obtíží s ohledem na nároky a specifika vývojových období, s programy orientovanými na rodinu a programy orientovanými na děti.
Práce s geneticky postiženými dětmi a jejich rodinou je pro klinického psychologa podmíněna i znalostí práce s pocity viny a odpovědnosti, zvládání přijetí stigmatizujících činitelů.
V bloku některých neurologických onemocnění je v popředí především dětská mozková obrna ( DMO) ? její formy ( hypotonická, hypertonická- spasticita, mozečková,atetoidní ), projevy, obtíže, dále epilepsie a infekce centrální nervové soustavy ( meningitidy, encefalitidy) a úrazy hlavy u dětí ( resp. jejich možné následky), se kterými se v praxi často setkáváme. Problematika zjišťování současného stavu v oblasti intelektové a v oblasti specifických schopností i současný stav emoční vždy s ohledem na premorbidní osobnost.
Organicita u dětí, etiologie a její projevy, které klinický psycholog často diagnostikuje,
Výrazně zastoupenou problematikou, se kterou se v praxi klinický psycholog setkává je oblast psychosomatických poruch a jejich psychologických aspektů. Odlišnosti na straně dětí oproti dospělé populaci jsou především v účasti a spojení oblastí jak duševní, tak fyzické. Zpravidla je potřeba paralelní léčby biologické a psychologické. Je nutná diagnostika individuální a rodinná ? aby bylo možné postihnout příčinné souvislosti i stanovit další terapeutické postupy. Důležité je seznámení se zdroji psychosomatických onemocnění ? neodžitými emocemi, stresem, závažnými vnitřními konflikty. Pojetí konstitučně orgánové dispozice a psychofyziologický přístup. V klinickém přístupu je nutné zohlednit vždy rozbor orgánové úrovně, organismické regulace, úroveň osobnostní i sociální. Dále pak rizikové faktory ( např. nároky , interpersonální vztahy a vazby, dvojné vazby, rizikové rodiny ? problém triangulace při rozporech. Pro volbu přiměřené psychoterapie je nezbytné zvažovat konkrétní podmínky dítěte a rodiny.
Ve všech blocích je zdůrazňována komplexicita klinické práce ? nejen diagnostická práce, její zásady,možnosti a limity, ale i základní práce s rodinou ? její adaptací. Probírána je vždy i indikace a návaznost psychoterapie. Last update: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (11.05.2009)
|