|
|
|
||
|
Předmět tvoří z hlediska jeho obsahu celek s předmětem Právo životního prostředí II., kterému předchází.
Studenti absolvováním předmětu získají základní znalosti o právu životního prostředí, environmentální politice a ekologii. Ekologie je věda, jež se zabývá popisem, analýzou a studiem vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Jedná se o interdisciplinární obor, který využívá poznatků mnoha vědních disciplín, včetně práva životního prostředí. Na výklad o ekologii navazuje výklad o právu životního prostředí, které je samostatným oborem v rámci odvětví veřejného práva regulujícím ochranu životního prostředí a jeho složek v rámci právních vztahů vznikajících ve společnosti. V rámci předmětu je nejprve pozornost zaměřena na obecnou část práva životního prostředí, tedy systém, cíle, východiska, principy, strukturu, prameny a metody tohoto právního odvětví a jeho mezinárodně právní a unijní rámec. Následně se studenti seznámí a získají znalosti z ekologicko - právní odpovědnosti, institucionálního zajištění ochrany životního prostředí, vlastnického práva ve vztahu k jednotlivým složkám životního prostředí a právních a ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Zvláštní pozornost je pak věnována průřezovým nástrojům ochrany životního prostředí, zejména územnímu plánování, procesním formám integrace (jednotné environmentální stanovisko), posuzování vlivů na životní prostředí (EIA, SEA) a integrované ochraně, kontrole a omezování znečištění (IPPC), jakož i prvkům „environmentální demokracie“ (práva na informace, účast veřejnosti v rozhodování, přístup k soudní ochraně, úloha nevládních ekologických organizací atd.). Studenti by měli být po absolvování předmětu schopni rozpoznat v platné právní úpravě projevy principů práva životního prostředí, porozumět základním pojmům a aplikovat právní pravidla na zadané skutkové okolnosti. V seminářích předmětu studenti řeší konkrétní úkoly z probíraných úseků práva životního prostředí, čímž se učí aplikovat teoretické poznatky na konkrétní skutkový stav a nalézt správné řešení za použití příslušných právních a ekonomických nástrojů. Úkoly zpracovávají na základě práce s právními předpisy, ve kterých se tak učí správně orientovat. Studenti dále v průběhu semestru na základě zadání seminárního vyučujícího studují předepsanou judikaturu k probíraným tématům a vybrané judikáty jsou blíže rozebírány na seminářích. Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (30.07.2024)
|
|
||||||||||
|
Obecná pravidla 1. Klasifikovaný zápočet z předmětu je možné získat na seminářích z předmětu v zimním semestru či složením celokatederního klasifikovaného zápočtového testu. Klasifikovaný zápočet na seminářích v zimním semestru 2. Podmínky pro udělení zápočtu z předmětu na seminářích v zimním semestru jsou založeny podmínkou 70% účasti na seminářích a úspěšným složením seminárního klasifikovaného zápočtového testu. Obsah seminárního klasifikovaného zápočtového testu a podmínek jeho splnění určuje vedoucí semináře. Celokatederní klasifikovaný zápočtový test 3. Celokatederní klasifikované zápočtové testy se konají pouze ve zkouškovém období příslušného zimního semestru. 4. Celokatederní klasifikované zápočtové testy se konají formou klasifikovaného písemného testu. 5. Předmětem celokatederního klasifikovaného zápočtového testu jsou témata přednášená na přednáškách a probíraná na seminářích z předmětu v zimním semestru (tj. zejména témata obecné části a vybraná témata části zvláštní systému práva životního prostředí). 6. K celokatedernímu zápočtovému testu není dovoleno mít s sebou žádné právní předpisy, poznámky, komentáře, mobilní telefon ani kalkulačku. 7. Časový limit pro vypracování klasifikovaného zápočtového testu je 60 minut. 8. Klasifikovaný zápočtový test se skládá z 12 otázek, 6 testových otázek po 1 bodu a 6 rozepisovacích otázek po 2 bodech. Nejvíce lze získat 18 bodů. 9. Za rozepisovací otázku je možné získat 0,5, 1, 1,5 nebo 2 body. 10. K úspěšnému složení zápočtového testu je nutné získat nejméně 12 bodů. 11. U každé testové otázky, jsou-li s možnými odpověďmi, může být správná pouze jedna odpověď. Hodnocení klasifikovaného zápočtu 12. Student je klasifikován v návaznosti na počet bodů získaných zápočtem na semináři nebo v celokatederním zápočtovém testu takto:
Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (30.07.2024)
|
|
||
|
Předmět zahrnuje tato témata: - Životní prostředí – charakteristika, význam, příčiny ohrožování a stav životního prostředí v ČR a ve světě. Základy ochrany životního prostředí. - Právo životního prostředí – úloha práva v ochraně životního prostředí, předmět, systém, prameny, - Ústavní základy ochrany životního prostředí - Základní principy práva životního prostředí. - Organizace ochrany životního prostředí v ČR a v EU. - Nástroje ochrany životního prostředí v právu. - Ochrana životního prostředí a vlastnické právo. - Právní odpovědnost v ochraně životního prostředí. - Právo na informace o životním prostředí. - Účast veřejnosti na ochraně životního prostředí. - Role soudů v ochraně životního prostředí. - Územní plánování a jeho význam pro ochranu životního prostředí. - Jednotné environmentální stanovisko - Posuzování vlivů na životní prostředí (EIA, SEA). - Integrovaná prevence, kontrola a omezování znečištění (IPPC). - Unijní právo životního prostředí. - Mezinárodní právo životního prostředí. Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (30.07.2024)
|
|
||
|
Pro zapsání předmětu Právo životního prostředí I je vhodné, aby student měl absolvovány nebo alespoň zapsány předměty Ústavní právo II, Správní právo I, Trestní právo II a Občanské právo hmotné II. Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (30.07.2024)
|
|
||
|
Základní literatura: 1. Damohorský Milan a kolektiv. Právo životního prostředí. 3. vydání, C.H. Beck. Praha. 2010. 2. Damohorský Milan, Drobník Jaroslav, Franková Martina, Sobotka Michal, Stejskal Vojtěch, Žákovská Karolina. Sbírka praktických příkladů z práva životního prostředí. 2. vydání. Wolters - Kluwer ČR. Praha. 2010. Ostatní literatura: 1. Šturma, P. a kol.: Mezinárodní právo životního prostředí – I.(obecná) část, IFEC, Praha 2004 (dotisk 2008) 2. Damohorský, M. a kol.: Mezinárodní právo životního prostředí – II. díl (zvláštní část), IFEC, Praha 2008 3. Stejskal, V.: Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče biologickou rozmanitost, Linde, Praha 2006 4. Fabšíková, T.: Trestněprávní nástroje ochrany životního prostředí. Praha: Auditorium, 2021 Základní právní předpisy (v aktuálním znění): 1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky 2. Usnesení Předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 3. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí 4. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí 5. Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa 6. Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky 7. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí 8. Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění 9. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 10. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim 11. Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich 12. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 13. Zákon č.283/2021 Sb., stavební zákon 14. Zákon č.148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku Ostatní právní předpisy (v aktuálním znění): 1.Ústavní zákon č.110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR 2.Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR 3.Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) 4.Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) 5.Aarhusská úmluva č.124/2004 Sb.m.s. 6.relevantní další mezinárodní úmluvy 7.relevantní nařízení a směrnice EU Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (12.09.2024)
|