|
|
|
||
|
Státověda je "vědou o státě". Výklad směřuje k poznání struktury a funkcí státu, možných způsobů jeho uspořádání a původu a vývoje jednotlivých institutů, které charakterizují stát a jeho vztah k obyvatelstvu, k jednotlivci a k občanovi. Státověda jako vědní obor je východiskem zejména pro studium ústavního práva, neboť zkoumá a klasifikuje to, co ústavní právo popisuje a utváří.
Předmětem zkoumání státovědy je v prvé řadě stát jako právní subjekt zvláštního druhu. Státověda analyzuje různé formy jeho uspořádání, porovnává je a zabývá se i ideovými základy pojmu státu. Je společensko-vědním oborem čerpajícím z poznatků teorie práva a teorie státní moci, filozofie, sociologie, historie a mnoha dalších. Cílem studia není pouze naučit se určité pojmy, ale prostřednictvím jejich osvojení pochopit, jak stát a ústava fungují v různých ústavních systémech a co je limituje. Studenti v průběhu semestru studují na základě zadání seminárního vyučujícího předepsanou literaturu a zpracovávají úkoly zaměřené na porozumění látce. V rámci předmětu se studenti seznámí s klíčovými pojmy týkajícími se státu a s relevantními principy a instituty charakterizujícími stát a jeho působení ve vnitrostátních i mezinárodních vztazích. Důraz se klade nejen na teoretickou stránku zkoumané látky, ale i na porozumění faktorům, které ovlivňují praktické fungování státu. Studenti se v rámci předmětu naučí dovednostem formulovat, interpretovat a prezentovat instituty a principy, které jsou klíčové nejen pro budoucí studium ústavního práva, ale i dalších právních odvětví. Znalosti získané v tomto předmětu, zahrnující v sobě komplexní pochopení problematiky v kontextu reálného fungování státu, jsou rozhodující pro budoucí práci s právními texty a judikaturou v rámci ústavního práva i dalších předmětů. Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (05.08.2024)
|
|
||
|
1. U zkoušky není možné používat právní předpisy a jiné zdroje. 2. Zkouška je klasifikována známkami "výborně" (1), "velmi dobře" (2), "dobře" (3) nebo "neprospěl/a" (4). 3. Zkoušku může student konat nejvýše třikrát, tj. má právo na dva opravné termíny. 4. Ze zkoušky je možné získat nejvíce 18 bodů. K úspěšnému složení je potřeba získat nejméně 10 bodů. 5. Časový limit pro vypracování zkoušky je 40 minut. 6. Vedoucí semináře bonifikuje maximálně v rozsahu 2 bonusových bodů aktivitu vybraných studentů v rámci výuky (správná řešení zadaných úkolů, diskuse na hodinách, průběžné testy apod.). Bonusové body se přičítají k bodům získaným ze zkoušky. V případě, že student ze zkoušky neobdrží alespoň 10 bodů, bonusové body se nezohledňují. 7. Zkouška se skládá z 8 otevřených otázek, kdy prvních 6 otázek je hodnoceno každá maximálně 2 body, poslední 2 otázky jsou hodnoceny každá 3 body. Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (05.08.2024)
|
|
||
|
Předmět zahrnuje tato témata: - Stát a jeho vývoj. Moderní stát. Suverenita státu v kontextu globalizace a regionalizace. - Princip dělby moci, jeho projevy a alternativy. Struktura a organizace mocí. - Teorie ústavy. Konstitucionalismus. - Demokratický právní stát, jeho principy a pojetí v současném světě. - Stát a jednotlivec. Ochrana lidských práv. Státní občanství. - Volby. Volební právo a volební systémy. - Parlamenty. Parlamentarismus. - Hlava státu. Výkonná moc. - Soudy. Struktura soudů. Principy spravedlivého procesu. - Stát mezi státy. Globalizace. Evropeizace. - Stát a jiné struktury moci (církve, politické strany, zájmové skupiny a jiné). Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (05.08.2024)
|
|
||
|
Základní literatura: 1. RESCHOVÁ J. a kol. Státověda. Stát. Jednotlivec. Konstitucionalismus. Praha: Wolters Kluwer, 2019. 2. KYSELA, J. Ústava mezi právem a politikou: úvod do ústavní teorie. Praha: Leges, 2014, str. 198-253. Ostatní literatura: 1. ARISTOTELES. Athénská ústava. Praha: Arista a Baset, 2004, str. 56–79 (kap. 42–69). 2. ARISTOTELES. Politika I. Praha: Oikoymenh, 1999, str. 7–34 (úvod, autor M. Mráz). 3. SØRENSEN, G. Stát a mezinárodní vztahy. Praha: Portál, 2005, str. 65–109 (kap. 4–6). 4. HAMILTON, A., MADISON, J., JAY, J. Listy Federalistů. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1994, Listy č. 10, 14, 41 – 44, 78. 5. SARTORI, G. Srovnávací ústavní inženýrství. Praha: Slon, 2001, str. 91-146. 6. Kolektiv autorů. Ústavní postavení prezidenta republiky a způsob jeho volby. Acta Universitatis Carolinae, Iuridica 4/2011, Praha: Karolinum, 2012. 7. Kolektiv autorů. 100 let od vzniku ČSR po dnešek. Acta Universitatis Carolinae, Iuridica 3/2018, Praha: Karolinum, 2018. 8. KUDRNA, J. Imunita a neodpovědnost členů parlamentu. Praha: Wolters Kluwer, 2021, str. 23-39 (kap. 3). Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (05.08.2024)
|