|
|
|
||
|
Základním cílem předmětu je uvést studenty Právnické fakulty UK do postavení a významu předmětu v rámci práva životního prostředí. Zaměřením se jedná se o znalostní předmět s multioborovým přesahem, který obsahuje nutná základní východiska věcného rázu a kombinuje je s přístupem právním, zejména v oblasti veřejnoprávní regulace.
Mezinárodní právo životního prostředí je relativně novým a moderním úsekem, jak na jedné straně mezinárodního práva veřejného, tak na straně druhé i práva životního prostředí. Vyvinulo se v průběhu posledních zhruba padesáti let. Od počátku 70. let minulého století se stalo postupně základem pro rozvoj práva životního prostředí i na regionální a národní úrovni a je stále jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících úseků práva životního prostředí, který je charakterizován vznikem nových úprav řešení globálních a regionálních problémů životního prostředí, a to zejména v podobě mezinárodních úmluv. Mezinárodní právo životního prostředí je typicky mezioborovou disciplínou, a to jak ve smyslu věd a oborů právních, tak i pokud jde o jiné vědecké disciplíny (biologické, technické a společenskovědní). Studenti budou seznámeni se základními pojmy, principy, subjekty a prameny mezinárodního práva životního prostředí. Osvojí si metody kontroly, řešení sporů a odpovědnosti v rámci mezinárodního práva životního prostředí, včetně ochrany životního prostředí v období ozbrojeného konfliktu, jakož i individuálních a kolektivních lidských práv. Získají znalosti o právní úpravě mezinárodní ochrany klimatu (adaptační a mitigační opatření), ochranu ozónové vrstvy Země, ochranu ovzduší, Antarktidy, přírody a krajiny, rostlinstva a živočišstva, půdy a lesa, vody, moře a oceánů, i oblasti mořského dna. Rovněž se zaměří v průběhu výuky na vybrané zdroje ohrožování životního prostředí, zejména na problematiku přeshraničního nakládání s odpady a chemickými látkami. Absolventi předmětu se budou umět orientovat v problematice mezinárodní ochrany životního prostředí, budou znát základní pojmy, prameny, instituty a nástroje této pro právo životního prostředí klíčové problematiky. Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (30.07.2024)
|
|
||
|
1. Student si u zkoušky vylosuje dvě otázky z níže uvedeného seznamu. 2. Zkouška je klasifikována zkoušejícím, a to známkami "výborně" (1), "velmi dobře" (2), "dobře" (3) nebo "neprospěl/a" (4). 3. Zkoušku může student opakovat dvakrát (tři pokusy celkově). 4. Konání zkoušky není podmíněno účastí na přednáškách. 5. U zkoušky není možné používat právní předpisy ani jiné zdroje. 6 Seznam zkušebních otázek: 1. Globální a regionální problémy životního prostředí a jejich řešení pomocí mezinárodních úmluv. 2. Pojem, předmět a systém mezinárodního práva životního prostředí. 3. Vývoj mezinárodního práva životního prostředí, hlavní konference OSN o životním prostředí. 4. Subjekty mezinárodního práva životního prostředí. 5. Prameny mezinárodního práva životního prostředí. 6. Principy a zásady v mezinárodním právu životního prostředí. 7. Odpovědnost státu za mezinárodně protiprávní chování v oblasti ochrany životního prostředí. 8. Odpovědnost pachatelů za trestné činy proti životnímu prostředí, zločin ekocidy, ochrana životního prostředí v období ozbrojeného konfliktu. 9. Civilní odpovědnost provozovatele činností nebezpečných pro životní prostředí. 10. Rozhodování mezinárodních soudních a arbitrážních tribunálů v oblasti ochrany životního prostředí. 11. Kontrola a její fáze v mezinárodním právu životního prostředí. 12. Řešení sporů v mezinárodním právu životního prostředí. 13. Individuální a kolektivní lidská práva v mezinárodním právu životního prostředí. 14. Aarhusská úmluva (práva veřejnosti dle úmluvy). 15. Právní úprava ochrany ovzduší, ochrana ozónové vrstvy a klimatického systému Země. 16. Ochrana lesa a půdy v mezinárodním právu životního prostředí. 17. Právní úprava ochrany přírody a krajiny v mezinárodních úmluvách globálního a regionálního charakteru. 18. Právní úprava ochrany ohrožených druhů fauny a flory v mezinárodních úmluvách globálního a regionálního charakteru, ochrana zvířat v systému dohod Rady Evropy. 19. Antarktický smluvní systém z pohledu mezinárodního práva životního prostředí. 20. Nakládání s chemickými látkami v mezinárodním právu. 21. Právní úprava nakládání s odpady v mezinárodním právu. 22. Právní úprava ochrany moří a mořských živých zdrojů. Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (30.07.2024)
|
|
||
|
Předmět zahrnuje tato témata: - Vznik mezinárodního práva životního prostředí, pojem, předmět a systém mezinárodního práva životního prostředí. - Subjekty, prameny a principy mezinárodního práva životního prostředí. - Kontrola plnění závazků v mezinárodním právu životního prostředí. - Mezinárodní odpovědnost v ochraně životního prostředí včetně ochrany životního prostředí v období ozbrojeného konfliktu - Řešení sporů v mezinárodních vztazích při ochraně životního prostředí. - Individuální a kolektivní lidská práva, včetně práv veřejnosti podle Aarhusské úmluvy. - Klimatické změny, ochrana ovzduší a globální atmosféry pohledem práva. - Ochrana přírody, krajiny a biodiverzity v mezinárodním právu životního prostředí. - Ochrana fauny a flory v mezinárodním právu životního prostředí. - Ochrana lesa a půdy v mezinárodním právu životního prostředí. - Ochrana před zdroji ohrožení životního prostředí v mezinárodním právu (přeshraniční nakládání s odpady a chemickými látkami) - Ochrana životního prostředí Antarktidy. - Ochrana moře, oblasti mořského dna a mořských živých zdrojů Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (30.07.2024)
|
|
||
|
Pro zapsání předmětu Mezinárodní právo životního prostředí je vhodné, aby student měl absolvován nebo alespoň zapsán předmět Mezinárodní právo veřejné I. Předmět lze doporučit zejména studentům 2., 3., 4. a 5. ročníku. Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (30.07.2024)
|
|
||
|
Základní literatura: 1. Šturma, P. – Damohorský, M. – Ondřej, J. – Smolek, M. - Zástěrová, J.: Mezinárodní právo životního prostředí - 1. díl – Obecná část, IFEC, Praha 2004 (dotisk 2008) 2. Damohorský, M. - Šturma, P. – Ondřej, J. – Smolek, M., - Stejskal, V. - Zástěrová, J., Žákovská K: Mezinárodní právo životního prostředí - 2. díl – Zvláštní část, IFEC, Praha 2008 3. Stejskal, V. a kol. Mezinárodní právo životního prostředí. Učební pomůcka. - sylabus prezentací a přednášek, PF UK Praha (bude elektronicky distribuováno aktuálním účastníkům kurzu) Ostatní literatura: 1. Damohorský, M. a kol.: Právo životního prostředí, 3. vydání, C.H. Beck, Praha, 2010 2. Proelß, Alexander (Hrsg.) Internationales Umweltrecht. Verlag De Gruyter Studium, Berlin 2017 3. Sands, P. – Pell, J.: Principles of International Environmental Law, Cambridge University Press 2012. 4. Smolek, M. Implementace a prosazování norem mezinárodního práva a práva ES v oblasti ochrany životního prostředí. AUC Iuridica 1/2005, str. 9-144 5. Stejskal, V. Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost. Nakladatelství Linde, Praha 2006. 6. Žákovská, K.: Ochrana mořské biodiverzity v mezinárodním právu, PF UK Praha 2010. 7. Žákovská, K.: La Protection de la Biodiversité Marine en Droit International. PF UK, Praha 2019. Základní právní předpisy: 1. Deklarace o životním prostředí člověka (Stockholm 1972) 2. Deklarace o životním prostředí a udržitelném rozvoji (UNCED, Rio de Janeiro, 1992) 3. Úmluva EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhusská úmluva 1998) 4. Rámcová úmluva OSN o změnách klimatu (Rio de Janeiro 1992) 5. Úmluva OSN o biodiverzitě (Rio de Janeiro 1992) 6. Pařížská klimatická dohoda (2015) Ostatní právní předpisy (výběr, v aktuálním znění): 1. Rezoluce Valného shromáždění č. 2997 z 15. 12. 1972) o založení Programu UNEP 2. Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam zvláště jako biotopy vodního ptactva (Ramsar 1971) 3. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Paříž, 1972) 4. Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (1973, Washington) 5. Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonn, 1979) 6. Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bern 1979) 7. Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší (Ženeva, 1979) 8. Úmluva OSN o mořském právu (Ženeva 1982) 9. Úmluva o ochraně ozónové vrstvy Země (Vídeň 1985) 10. Úmluva Rady Evropy o civilní odpovědnosti za škody vyplývající z činností nebezpečných pro životní prostředí (Lugano, 1993) 11. Úmluva Rady Evropy o trestněprávní ochraně životního prostředí (ETS 172, Štrasburk, 1998) 12. Smlouva o Antarktidě (Washington, 1959). 13. Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě (Madrid, 1991). 14. Úmluva o proceduře předběžného souhlasu na základě dobré znalosti věci, aplikovatelné na určité chemické výrobky a nebezpečné pesticidy, jež jsou předmětem mezinárodního obchodu (Rotterdam 1998) 15. Úmluva o organických persistentních znečišťujících látkách (POPs) (Stockholm 2001) 16. Evropská úmluva o krajině (Florencie, 2000) 17. Úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat (Kyjev, 2003) 18. Transforming our World: The 2030 Agenda for Sustainable Development (New York 2015) Základní judikatura 1.Gabčíkovo-Nagymaros (MSD 1997) 2.Trail Smelter (1941) Ostatní judikatura 1. Lac Lanoux (1956) 2. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 687(1991) – odpovědnost Iráku za škody v Kuvajtu 3. Herbicide Case (MSD 2008) 4. Whaling Case (MSD 2014) 5. Judikatura ESLP (výběr) Last update: Šicnerová Barbora, Mgr. (30.07.2024)
|