Historical Time - AHSV01161
|
|
|
||
Historický čas - historie, člověk, čas PVP kurs č. AHSV0116 Místo a čas výuky: Místnost P205, 10:50 – Atestace: ZK Co je tedy čas? Vím to, když se mne naň nikdo netáže; mám-li to však někomu vysvětlit, nevím. Sv. Augustin Za těch dvacet let, co jsem o času sama uvažovala, jsem pochopila, že spousta lidí také přemítá o svém vztahu k němu. Chtějí o něm diskutovat, vyměňovat si názory a přejí si, aby jejich myšlenkám dostalo podpory. Nejen proto, aby čas spoutali, ale také aby mohli o něm přemýšlet anebo se z času a jeho plynutí prostě mohli těšit. S časem se nemůžete vypořádat jednou provždy. Bodil Jönssonová Obsah kursu Historik si běžně klade otázku, jak dějiny probíhají (a je k jejímu zodpovídání vychováván); daleko méně si klade otázku, co dějiny jsou. Ta zůstává zpravidla vyhrazena teoretickým úvahám, jak je přináší zejména filosofie dějin anebo jak je (částečně) zodpovídají jednotlivé vědní disciplíny, např. etnologie, antropologie či sociologie aj. Předmět je koncipován jako seznámení se základními koncepty hledání odpovědí na otázku co dějiny jsou, a to prostřednictvím toho, jak je vnímám a konstruován jejich průběh, především v „šipce času“ od minulosti k budoucnosti (což ale není jediný koncept historického myšlení). Z právě uvedeného vyplývá, že nějaké striktní oddělení jednotlivých témat a jejich okruhů je téměř nemožné; budou se proto tak či onak prolínat; tomu odpovídá i jejich výběr a uspořádání: Naše tázání vždy začíná „vstupní hádankou“, formulací obecné otázky, na níž se hledá odpověď prostřednictvím jejího zpřesňování. Na otázku, co je čas není odpověď, jak věděl a klasickým způsobem odůvodnil už ve 4. stol. n. l. sv. Augustin. Na konci této konkretizační škály otázek pak stojí otázka „a co já?, co můj čas?“, Což je ale zase jenom další vstupní hádanka; je to otázka biologická, existencionální, sociální, atd., promítající se však do vnímání historického času, který je tak jistým abstraktem, konstrukcí. Proto budou mít jednotlivé přednášky charakter jak informačně „seznamovací“, tak prostřednictvím diskusí „provokující“ k dalšímu promýšlení. Je tedy zamýšlen jako informačně i interpretačně otevřen Blok I. Co je čas a co je historický čas? Základní pojmy a termíny: čas,. časovost, časnost, bytí, trvání, rytmus, dějiny, dějinnost, historie, historicita, čas a prostor Teologické a filosofické koncepce času a jejich průmět do historického myšlení Blok II. Kosmický a astronomický čas Geologický čas Biologický čas Sociální čas Individuální čas Blok III. Měření času Koncepce lineárního času jako produkt modernity Periodizace dějin Rytmus dění a dějin, strukturace historického času Čas jako kategorie narativity Individuální čas – prožívání dějin Narativní čas (Ricouer) Literatura a/ výchozí a základní Jacques le GOFF, O hranicích dějinných období. Na příkladu středověku a renesance. Praha 2014. Bodil JÖNSSONOVÁ, Deset myšlenek o čase. Praha 2007. Jean LEDUC, Historici a čas. Bratislava 2005. Paul Ricoeur, Čas a vyprávění I., Praha 2000, zejména kap. III. A IV. Carlo ROVELLI, O čase. Bratislava 2017. Jan SOKOL, Rytmus a čas. Praha 1996. Lucie STORCHOVÁ a kol., Koncepty a dějiny. Proměny pojmů v současné historické vědě. Praha 2013. Zejména kap. Čas, Prostor, Historický aktér. ------- Alexander DEMANDT, Zeit. Eine Kulturgeschichte. Berlin 2015. Maciej BUGAJEWSKI, Historiografie i czas. Paula Ricoeura teorie poznania historycznego. Poznań 2002. b/ doplňující Pascal ACOT, Historie a změny klimatu, Praha 2006. Zygmunt BAUMAN, Retrotópia. Bratislava 2017. Wolfgang BEHRINGER Kulturní dějiny klimatu, Praha – Litomyšl 2010. Douwe DRAAISMA, Proč život ubíhá rychleji, když stárneme. O autobiografické paměti. Praha 2009. Aaron J. GUREVIČ, Kategorie středověké kultury. Praha 1978. Brian FAGAN, Malá doba ledová, Praha 2007. Stephen HAWKING – Roger PENROSE, Povaha prostoru a času. Praha 2019. Milena LENDEROVÁ, Z dějin české každodennosti. Život v 19. století. Praha 2009. Germano PATTARO, The Christian Conception of Time in: Louis GARDET (ed.) Cultures and Time Paris: Unesco Press 1976. Též: Czas w kulturze. Ed. A. Zajączkowski, Warszawa 1987. A další…, podle vlastního zájmu… Podmínky atestace Student/studentka prokáže znalost výchozí a základní literatury, kterou k atestaci přečetl/la, doplněnou vlastní četbou, a dokáže z ní vyvozovat závěry pro svou vlastní badatelskou či učitelskou praxi. Last update: Izdný Jakub, PhDr., Ph.D. (01.10.2024)
|