Polyploidní evoluce je jedním ze základních evolučních mechanismů cévnatých rostlin. Polyploidi vesměs vznikají sympatricky v diploidních populacích a nezbytnou podmínkou jejich udržení a následné stabilizace je vytvoření reprodukční bariéry směrem k diploidním rostlinám. Polyploidi se mohou od diploidů lišit např. schopností samoopylení, vegetativního šíření výběžky, dobou kvetení, klíčivostí semen. Fenotypová divergence byla ale doposud zkoumána téměř výhradně u „starých“ polyploidů, u kterých neznáme stáří a většinou ani okolnosti jejich vzniku. Případné zjištěné rozdíly tak mohou být jak důsledkem samotné polyploidizace, tak ale i následné selekce a/nebo genetického driftu. Klíčový význam má proto zkoumání syntetických (uměle vytvořených, většinou aplikací kolchicinu) polyploidů. Navržená bakalářská práce by měla shrnout dosavadní poznatky z tohoto oboru (hodně prací vzniklo i v zemědělském a šlechtitelském výzkumu), následná diplomová práce by se zabývala srovnáním frekvence vzniku syntetických polyploidů a jejich srovnáním jak s diploidy, tak i stabilizovanými „starými“ polyploidy u třech vybraných skupin cévnatých rostlin (Tripleurospermum, Butomus, Pilosella).