Skupina Minuartia verna zahrnuje vytrvalé druhy (podle přijatého pojetí 3-15) rozšířené převážně na severní polokouli. V mírném pásu Evropy se vyskytují buď v horách v subalpínském stupni nebo v tzv. „interglaciálních refugiích“ v nížinách a pahorkatinách, zejména na stanovištích s kontinuálním bezlesým vývojem, často podmíněným toxicitou substrátu, jako jsou ostrůvky hadců, v novější době se pak šířily i na toxické haldy hlušiny po dolování rud těžkých kovů (olovo, zinek). Celá skupina je tak modelovým příkladem pro studium evolučních procesů spojených s fragmentací (vlivem pronikání lesa) původně zřejmě rozsáhlých populací a vytlačování zbytkových populací do hor a na vhodná nížinná stanoviště a lokálních adaptací na tato stanoviště, spojených navíc s polyploidizací. Cílem navazující diplomové práce bude zejména objasnit vztahy mezi populacemi vázanými na toxické substráty a populacemi z dalších „netoxických“ substrátů a vztahy mezi nížinnými a horskými populacemi mimo jiné s ohledem na ploidní úroveň a morfologickou proměnlivost. Práce může být zaměřena buď na východní Karpaty a severní Balkán nebo na populace z metaliferních půd (na primárních a sekundárních stanovištích) ve střední a západní Evropě. Kromě molekulární části a morfometriky může zahrnovat i kultivační experimenty na různých typech „toxických“ a „netoxických“ půd a taxonomické zhodnocení zjištěné variability. Souvisejícím tématem je i otázka vymezení této skupiny (dá se vůbec vymezit, je monofyletická?) a vztahy k dalším blízce příbuzným druhům (možná je všechn úplně jinak...).
