Genotypizace polyomavirů - forenzní nástroj nebo diagnostické vodítko?
Thesis title in Czech: | Genotypizace polyomavirů - forenzní nástroj nebo diagnostické vodítko? |
---|---|
Thesis title in English: | Polyomavirus genotyping - forensic or diagnostic tool? |
Key words: | polyomavirus, BK virus, JC virus, polyomavirus karcinomu Merkelových buněk, genotyp, diagnostika, forenzní analýza |
English key words: | polyoamvirus, BK virus, JC virus, Merkel cell polyomavirus, genotype, diagnostics, forensic analysis |
Academic year of topic announcement: | 2015/2016 |
Thesis type: | Bachelor's thesis |
Thesis language: | čeština |
Department: | Department of Genetics and Microbiology (31-140) |
Supervisor: | RNDr. Hana Španielová, Ph.D. |
Author: | hidden - assigned by the advisor |
Date of registration: | 11.11.2015 |
Date of assignment: | 18.12.2015 |
Preliminary scope of work |
Lidské viry z čeledi Polyomaviridae jsou malé neobalené DNA viry, které po tisíciletí ko-existují v lidské populaci. I když sérologicky lze většinou odlišit jediný sérotyp, na základě molekulárně genetické analýzy virových genomů lze identifikovat specifické genotypy. Je zajímavé, že jednotlivé genotypy se v populaci vyskytují v relativně ohraničených geografických regionech. Více genotypů se nachází v místech, kde docházelo k mísení populací a polyomaviry tak mohou sloužit jako bio-antropogenní marker pro mapovaní migrace lidské populace nebo dokonce jako pomocný nástroj pro identifikaci původu osob ve forenzní kriminalistice. Prevalence polyomavirů v lidské populaci je vysoká (40-100%), k infekci dochází již v dětství a virus v hostiteli perzistuje po celý život. Infekce je bezpříznaková, ale za určitých okolností (imunosuprese) může vyústit v závažná onemocnění. Zadávaná práce má tři základní cíle. Prvním cílem práce je podat přehled o způsobech a kriteriích rozčlenění klinicky nejvýznamnějších lidských polyomavirů JCPyV, BKPyV a MCPyV do sérotypů, subtypů a genotypů a subgenotypů tak, jak jsou publikovány v literatuře. Druhým cílem je vyhodnotit, zda a kdy dochází ke ko-infekci nebo superinfekci více genotypy v rámci jednoho jedince a zda lze tedy polyomaviry použít jako forenzní nástroj. Třetím cílem je vyhodnotit zda existuje možnost, že mají různé genotypy změněný tkáňový tropismus nebo virulenci in vivo. |