Neoliberalismus po pádu diktatury: Komparace postkomunistické České republiky a postfrankistického Španělského království

• Název práce v češtině: Neoliberalismus po pádu diktatury: Komparace postkomunistické České republiky a postfrankistického Španělského království
• Název v anglickém jazyce: Neoůiberalism After the Fall of a Dictatorship:: Comparison of the post-communist Czecg Republic and a post-Francois Spanish Kingdom
• Klíčová slova: Neoliberalismus, Česká republika, Španělsko, Francisco Franco, Václav Klaus, PSOE, ODS, politický diskurs, autoritarismus.
• Klíčová slova anglicky: Neoliberalism, Czech Republic, Spain, Francisco Franco, Václav Klaus, PSOE, ODS, political discourse, authoritarianism.
• Akademický rok vypsání: 2023/2024
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra politologie (23-KP)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Jakub Franěk, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 22.10.2023
• Datum zadání: 22.10.2023

Zásady pro vypracování

Projekt bakalářské práce

Téma: Neoliberalismus po pádu diktatury: komparace postkomunistické České republiky a postfrankistického Španělského království
Autor: Barbora Bláhová
Školitel: Mgr. Jakub Franěk, Ph.D. (Katedra politologie)

Výzkumná otázka: Cílem práce je analyzovat a komparovat nástup a vývoj neoliberální hegemonie v politickém diskursu po pádu levicového autoritativního režimu a pravicového autoritativního režimu. Pro tyto účely bude použita Česká a Slovenská Federativní Republika (a následně samostatní Česká republika) po pádu komunistického režimu a Španělské království po pádu režimu Francisco Franca. Výzkumnou otázku tedy je, zda se lišilo nastolení neoliberální hegemonie v prostředí ČSFR, která si zažila desetiletí levicového autoritativního režimu, a v prostředí Španělského království, kde panoval pravicový autoritativní režim Francisco Franca. Vývoj bude zkoumán skrz proměnu politického diskursu. Cílem je přijmout či vyvrátit hypotézu, která předpokládá, že český politický diskurs byl ovládnut neoliberalismem rychleji a celistvěji než ten španělský na základě rozdílné historické zkušenosti.

Hypotéza: Hypotéza je taková, že oba státy měly na základě svých rozdílných historických zkušeností s autoritativními režimy rozdílné přístupy k přijetí pravicové neoliberální ideologie a k její implementaci. Československá společnost poznamenaná levicovým autoritativním režimem měla velkou nedůvěru v levicové ideje, a tak bylo pro politickou elitu jednoduché nastolit neoliberální hegemonii v politickém diskursu a prezentovat to jako jedinou možnost bez alternativ. Naopak španělská společnost po pravicovém frankistickém režimu postrádala nejen důvěru v pravicové ideje, ale i funkční sociální systém. V ČSFR, později ČR, neoliberalismus rozšiřovaly především středopravicové či pravicové strany, zatímco ve Španělském království neoliberální reformy pocházely od sociálně demokratické strany PSOE. V těchto podmínkách, dle mé hypotézy, bylo v politickém diskursu v ČR možno nastolit neoliberální hegemonii rychleji než ve Španělském království.

Oborová relevance a význam tohoto tématu: Tato práce se snaží přispět k debatě o rozšíření neoliberalismu spojeného s postupující globalizací na konci 20. století. Konkrétním objektem zájmu jsou v tomto případě země, které si prožily autoritativní režim a po jeho svržení usilovaly o rychlou demokratizaci a konsolidaci demokracie. O využití neoliberalismu, který byl do těchto zemí exportován například skrz Washingtonský konsenzus, při těchto demokratizačních procesech byla již napsána velká masa literatury. Na nastolení neoliberální hegemonie ve bývalém sovětském bloku, tedy ve východní a střední Evropě včetně České republiky, se soustředí například kniha From Triumph to Crisis: Neoliberal Economic Reform in Postcommunist Countries (Appel & Orenstein, 2018). Další knihou probírající přesun k neoliberalismu v rámci východní Evropy z perspektivy zasažených států i z perspektivy zaměřené na ideje je The Neoliberal Revolution in Eastern Europe: Economic Ideas in the Transition from Communism (Evans, 2009). O demokratizaci specificky v České republice diskutuje článek Democratic consolidation in the Czech Republic: Comparative perspectives after twenty years of political change (Pridham, 2009).
Na druhé straně je zde Španělsko, které, na rozdíl od zemí bývalého východního bloku, zažilo pravicový autoritativní režim, a jeho podmínky po smrti Francisco Franca byly tedy odlišné. Též se snažilo přivítat neoliberální prvky do místní ekonomiky i civilní společnosti, ale zároveň potřebovalo vyvinout sociální stát, který za Francova režimu neexistoval. Dá se tedy předpokládat, že implementace neoliberálních politik i míra nastolení neoliberální hegemonie v politickém diskursu byla odlišná od zemí východního bloku. Zatímco v ČSFR a následně České republice tlačily neoliberální reformy a proměňovaly politický diskurs nejprve Občanské fórum a následně ODS v koalici s ODA a KDU-ČSL, vše středopravicové či pravicové liberálně konzervativní strany, jejichž hlavním aktérem a zároveň promotérem neoliberalismu byl Václav Klaus, ve Španělském království byla naopak hlavní silou za neoliberálními reformami a představením neoliberalismu do politického diskursu sociálně-demokratická Španělská socialistická dělnická strana (PSOE). Neoliberální diskurs, který se v těchto zemích vlivem ideologicky odlišně laděných aktérů vytvořil, je tedy zajímavé a žádoucí porovnat. Prozkoumat místní diskurs skrz reakce politiků, novinářů, mediální pokrytí neoliberálních politik, jejich přijetí a jejich postupný vývoj, a následně je komparovat vůči sobě, by mělo obohatit oborovou diskusi o tomto tématu.
Pokud se zaměříme na již existující literaturu pokrývající toto téma, nejblíže mému uchopení tématu má kniha Cornela Bana Ruling ideas: How neoliberalism goes local (2016), která se zabývá tématem odlišnosti neoliberalismu ve Španělsku a v Rumunsku. Další publikací, která obsáhle diskutuje proměnu politického klimatu ve Španělsku po smrti Francisco Franca je From Social Democracy to Neoliberalism: The Consequences of Party Hegemony in Spain, 1982-1996 (Royo, 2000).

Metodologie: Jedná se o komparativní studii založenou na kvalitativní – především diskurzivní – obsahové analýze. Práce se bude zaměřovat především na 90. léta 20. století a v případě Španělského království i na část 80. let. Korpus analyzovaných textů by měl obsahovat programy politických stran, které propagovaly neoliberální reformy v obou studovaných zemích, dále projevy zástupců těchto politických stran a jiných politiků, kteří byli podporovateli neoliberálních reforem. Všichni tito lidé se zasloužili o neoliberální posun v politickém diskurzu ve studovaných zemích, a proto je relevantní analyzovat konkrétně jejich texty a projevy. Jak již bylo zmíněno, hlavním aktérem neoliberálních reforem v ČSFR a následně České republice bylo ODS (společně s dalšími členy koalice). V rámci této práce bude tedy nejzajímavější zaměřit se například na výroky a činy Václava Klause. Ve Španělském království bude cílem analýzy především PSOE, které se zde zasloužilo o neoliberální reformy. Korpus však bude obsahovat i texty a projevy odpůrců neoliberalismus v obou zemích. To umožní prezentovat ucelenější obraz toho, jak byl neoliberalismus přijímán ve zkoumaných zemích a do jaké míry bylo obtížné ustanovit neoliberální hegemonii v politickém diskurzu.
Na začátku práce bude provedena konceptualizace pojmu neoliberalismus, jehož chápání se v poslední době v akademických diskursech zdá sporné. Je podstatné vymezit neoliberální rétoriku, stejně jako politiku, aby bylo následně možné provádět analýzy textů ve snaze tam tyto aspekty neoliberalismu najít. Poté bude třeba prozkoumat kontext změny režimů v obou zemích, stejně jako prozkoumat možné předchůdce či kořeny neoliberalismu, které se v zemích již nacházely. Toto umožní následně hlouběji porozumět místnímu neoliberálnímu diskurzu a jeho specifičnosti. Následně by měla proběhnout samotná kvalitativní – diskurzivní – obsahová analýza textů, projevů aj. ve snaze najít témata a znaky, které svědčí o neoliberálním posunu v politickém diskursu. Analyzovaný diskurs osvětlí, jak bylo neoliberalismu umožněno či naopak neumožněno promítnout se do tehdejší politiky i společenské situace. U každé země budou následně shrnuty nejdůležitější prvky a poznatky, které z analýzy vzešly, a které poukazují na rozšířenost a přijetí neoliberálních idejí v oné společnosti. Po shrnutí budou obě země komparovány v otázce nastolení neoliberální hegemonie v politickém diskursu, její míře a obsáhlosti. Důležitou otázkou je, zda byl v politickém diskursu ponechán prostor pro jakoukoliv alternativní politiku, než je ta neoliberální.

Seznam odborné literatury

Navrhované zdroje:
Odborné knihy:
APPEL, H., & ORENSTEIN, M. A. (2018). From triumph to crisis: Neoliberal economic reform in postcommunist countries. Cambridge University Press.
BAN, Cornel (2016). Ruling ideas: How global neoliberalism goes local. New York: Oxford University Press.
BANYULS, Josep a Albert RECIO (2012). Spain: the nightmare of Mediterranean neoliberalism. A triumph of failed ideas. European models of capitalism in the crisis, 199-218. ISBN 978-2-87452-246-8.
EVANS, A. J. (2009). The neoliberal revolution in Eastern Europe: Economic ideas in the transition from communism. Edward Elgar Publishing. ISBN: 978-1-84720-637-4.
ROYO, S. (2000). From social democracy to neoliberalism: the consequences of party hegemony in Spain, 1982-1996. Great Britain: St. Martin's Press.
SOEDERBERG, Susanne, Georg MENZ a Philip G. CERNY, ed. (2005). Internalizing Globalization: The Rise of Neoliberalism and the Decline of National Varieties of Capitalism. London: Palgrave Macmillan. ISBN 978-1-4039-4803-8.
VINE, Bernadette (2023). Understanding Discourse Analysis. Abingdon, Oxon: Routledge. ISBN 1-00-318405-7.

Odborné časopisy:
APPEL, Hilary a Mitchell A. ORENSTEIN (2016). Why did neoliberalism triumph and endure in the post-communist world?. Comparative Politics, 48(3): 313-331.
ENCARNACIÓN, Omar G. (2001). Spain after Franco: Lessons in democratization. World Policy Journal, 18(4): 35-44.
LÜTZ, Susanne a Matthias KRANKE (2014). The European rescue of the Washington Consensus? EU and IMF lending to Central and Eastern European countries. Review of International Political Economy, 21(2): 310-338.
MAXWELL, Kenneth (1991). Spain's Transition to Democracy: A Model for Eastern Europe?. Proceedings of the Academy of Political Science, 38(1): 35-49.
PRIDHAM, Geoffrey, et al. (2009). Democratic consolidation in the Czech Republic: Comparative perspectives after twenty years of political change. Politologický časopis, 16(4): 267-287.