Rezonance popisují dočasný záchyt částice na terči a projevují se jako úzká maxima v účinném průřezu. V případě velmi dlouho žijících rezonancí (jako nedávno objevené stavy H2- [1]) je obtížné numericky nalézt správnou hodnotu doby života takového stavu. Práce spočívá v odladění programu pro nalezení této doby života zobecněním metody vzcházející z rozdělení potenciálu na dva členy - jeden udržující rezonanci a druhý popisující kontinuum stavů do nějž se rezonance rozpadá [2]. Student se naučí základy kvatové teorie rozptylu a teorie rezonancí a otestuje novou numerickou metodu na jednoduchých hamiltoniánech. V případě rychlého postupu prací možno aplikovat na molekulární systémy, které slibují objev dalších dosud přehlížených dlouhožijících stavů, jako tomu bylo u H2- [1].
Seznam odborné literatury
[1] M. Cizek, J. Horacek, W. Domcke, Phys. Rev. A 75 (2007) 012507.
[2] S. A. Gurvitz, Phys. Rev. A 38, (1988) 1747.
[3] J. R. Taylor, Scattering Theory: Quantum Theory on Nonrelativistic Collisions.
Předběžná náplň práce
Studium velmi úzkých rezonancí v potenciálovém rozptylu. Vývoj numerických metod pro velmi úzké rezonance, případně rezonance s nesouměřitelně rozdílnou dobou rozpadu do dvou různých kanálů.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
Study of extremely narrow resonances in potential scattering. Development of numerical methods for very narrow resonances, or resonances with very different time scales for decay in two different channels.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.