Zemědělská krajina hostí řadu druhů ptáků, které jsou na ni různě silně vázány, přičemž některé nikde jinde skoro ani nenajdeme. Zároveň se však tato krajina stala v evropském prostoru během posledních dekád vlivem intenzifikace výroby dosti nehostinným místem, a to zvláště pro druhy, které na ní nejvíc závisí. Pro jejich udržení hrají proto zásadní roli tzv. neprodukční biotopy – ostrůvky půdy, které zůstávají mimo agronomické pěstební postupy a o nichž je známo, že fungují jako centra biodiverzity v jinak dosti sterilní „kulturní poušti“. Význam těchto biotopů si uvědomili i tvůrci Společné zemědělské politiky EU (SZP) pro období 2023-2027 tváří v tvář důkazům, že se stav biodiverzity zemědělské krajiny včetně ptáků v jednotlivých členských státech zhoršuje. Proto byly do SZP zahrnuty požadavky na udržení nebo vytvoření určité rozlohy neprodukčních biotopů v rámci obhospodařovaných ploch každého zemědělského podniku, jimiž jsou podmíněny tzv. přímé platby pro zemědělce. Tyto platby jsou přitom nejlukrativnější a zároveň nejvíce využívaný dotační nástroj, takže se lze domnívat, že se podařilo zajistit existenci těchto biotopů velmi efektivním způsobem. Ovšem zavedení neprodukčních biotopů do SZP stojí na dosti podivuhodných ekologických základech: neprodukční biotopy jsou členěny do mnoha kategorií, z nichž si zemědělci mohou vybírat, a různé kategorie mohou zaujímat velmi rozličnou rozlohu, zřejmě podle jakési jejich předpokládané „hodnoty pro biodiverzitu“. Takto např. neprodukční biotop „mokřad“ o jednotkové ploše může nahradit biotop „úhor“ o dvojnásobné rozloze. Mezi neprodukční biotopy jsou dle SZP řazeny třeba i plochy oseté vojtěškou, jetelem nebo řepkou (funguje-li jako meziplodina), přičemž těchto ploch je potřeba mít dvakrát více nežli úhorů, aby byly ze strany zemědělce podmínky dotace splněny. Cílem diplomové práce bude prozkoumat, zda tyto relace mají nějaký reálný ekologický základ, a ověřit, jak v případě ptáků fungují.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.