Blokové kopolymery, jejichž jednotlivé bloky mají rozdílnou afinitu k použitému rozpouštědlu, mohou tvořit v roztoku struktury jako jsou micely a vesikuly. I malá změna vnějších podmínek může způsobit, že se polymerní řetězce rozpuštěné v roztoku asociují do micel, a naopak, úprava vnějších podmínek zpět způsobí opětovné rozpuštění micel na jednotlivé řetězce. Takovéto systémy, které velmi citlivě reagují na změnu vnějších podmínek (např. pH, teplota), nazýváme responzivní systémy. V případě, že jeden z bloků polymeru je slabý polyelektrolyt, závisí jeho stupeň ionizace nejen na vnějších podmnínkách a také na tom, zda se daný řetězec nachází v roztoku nebo je součástí micelární struktury. Náplní této práce bude detailní studium micelárních struktur složených z řetězců obsahujících termoresponzivní a pH responzivní (slabý polyelektrolyt) blok- jejich velikosti a stupně ionizace- pomocí kombinace experimentální techniky (vysoce rozlišená transmisní elektronová mikroskopie) a simulační metody (Hamiltoniánské Monte Carlo).