Autonomie sportu a režimy ospravedlnění: případ návratu ruských a běloruských sportovců na Olympijské hry

• Název práce v češtině: Autonomie sportu a režimy ospravedlnění: případ návratu ruských a běloruských sportovců na Olympijské hry
• Název v anglickém jazyce: Autonomy of sport and regimes of justification: the case of return of Russian and Belarussian athletes to the Olympic Games
• Akademický rok vypsání: 2022/2023
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. Dino Numerato, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 22.09.2023
• Datum zadání: 27.09.2023

Zásady pro vypracování

Práce se bude zabývat autonomií sportu ve vztahu k politice a tím, jak se dané sféry prolínají. Studium vazby mezi těmito fenomény má poměrně dlouhou tradici a v minulosti se týkalo například Studené války a jejími dopady na oblast sportu (Wagg & Andrews, 2006) nebo i vztahy Číny a olympijského výboru, vzhledem k dlouhodobé situaci ohledně Taiwanu a jeho nezávislosti na čínské vládě (Wagg & Andrews, 2006). Právě tento komplikovaný vztah, kdy jsou na Mezinárodní olympijský výbor kladeny požadavky ze dvou stran, jejichž názory se politicky silně liší, může být dosti obdobný se vztahem, kterým se budu zabývat ve své práci. Na olympijský výbor je však vyvíjen v současné době vyvíjen tlak ze tří stran, ze strany sportovních organizací Ruska a Běloruska, ze strany „proukrajinských“ sportovních organizací, ale také veřejnosti, tak jak to ohledně sportu, ale i politických situací, často bývá. Další práce, které jsou tématicky relevantní pojednávají o sportu v souvislosti s Apartheidem v Jihoafrické republice (Booth, 2003) nebo obecně diplomacií a mezinárodní politikou jako nástrojem k budování prestiže a reprodukcí vybraných politických režimů či ideologií (Arnaud & Riordan, 1998). Na základě těchto skutečností, je teze o autonomii sportu některými aktéry stále uváděna jako mýtus (Allison, 1998).

Práce naváže na východiska sociologie sportu a pragmatické sociologie kritiky, konkrétně na teorii „režimů ospravedlnění“ autorů Boltanskiho a Thévenota (Boltanski & Thévenot, 1999), obzvláště pak jejich teorií o šesti „světech“, která myšlenku procesů ospravedlnění podrobněji rozvádí na jednotlivé způsoby a identifikuje určitý model. Tento model nabízí teoretickou perspektivu, která je nutná k detailnímu porozumění různorodosti aktérů, kteří do veřejné debaty a rozhodování vstupují. Zároveň dopomůže k odhalení toho, jak jsou různé způsoby argumentace a ospravedlnění spojeny s různými pozicemi aktérů. Do tohoto modelu budou zasazeny argumenty aktérů podporující návrat, ale i zákaz návratu sportovcům Běloruska a Ruska. Tento koncept byl již v tématice sportu použit autory Giulianottim a Langsethem (2016), kteří se zaměřili na téma hostování Olympijských her a problematiku s ním spojenou. Těchto šest světů rozdělují ještě na tři „úrovně hodnoty“ (levels of worth). Tímto autoři intepretují, jaké světy, např. civilní svět nebo trh, jsou hierarchicky uspořádány a tím, jakou důležitost získávají při argumentaci, v tomto případě o místě hostování Olympijských her (Giulianotti & Langseth, 2016).
Primárním cílem je rozšifrovat rámce, podle kterých jednotliví aktéři své argumenty a rozhodnutí ospravedlňují, co se týče ruských a běloruských sportovců na OH. Také mimo jiné pohlédnout na obecné i konkrétní směry, kterými se sportovně politické dění ospravedlňuje a jakými aktéry tak činí, a tím i identifikovat míru autonomie ve sportovním poli. Výzkumné otázky jsem zformuloval následovně: Jací aktéři do veřejné debaty vstupují? Jaké jsou způsoby ospravedlnění argumentace aktérů a jak jsou spojeny s různými pozice aktérů na sportovním poli? Jakým způsobem lze těmito zjištěními identifikovat míru autonomie ve sportovním poli?
Tato práce bude mapovat veřejnou debatu a přibližovat, jak se jednotliví aktéři k tomuto tématu staví. Takto vypadá první rovina výzkumu, která bude spíše analytická. Druhá rovina, teoretická, bude aplikovat argumenty a postoje do teoretického rámce, z kterého budu moci vyvodit širší souvislosti, návaznost na problematiku autonomie sportu a další zjištění, zatím neznámé. Zároveň však bude z tohoto výzkumu vidno, jak se mění pohled na autonomii sportu s novými politickými situacemi i měnící se dobou. Je důležité zabývat se sociologicky autonomií sportu, aby nedocházelo k podkopávání její autority vládami jednotlivých států nebo mezinárodní politikou, která do autonomie Mezinárodního olympijského výboru historicky ráda zasahuje, jak již je vidno právě například z práce Wagga & Andrewse (2006). Tím, že je autonomie sportu podrobena zkoumání je do jisté míry zabraňováno, aby docházelo k jejímu narušování bez povšimnutí veřejnosti, což by mohlo v krajním případě vést k úplnému rozložení sportu tak, jak ho v nynější době známe.

Seznam odborné literatury

1. Allison, L. (1998). Sport and Civil Society. Political Studies, 46(4), 709–726. DOI: 10.1111/1467-9248.00163
2. Arnaud, P., & Riordan, P.J. (Eds.). (1998). Sport and International Politics: Impact of Facism and Communism on Sport (1st ed.). Routledge. DOI: 10.4324/978020347658
3. Boltanski, L., & Thévenot, L. (1999). The Sociology of Critical Capacity. European Journal of Social Theory, 2(3), 359–377. DOI: 10.1177/136843199002003010
4. Booth, D. (2003). Hitting Apartheid for Six? The Politics of the South African Sports Boycott. Journal of Contemporary History, 38(3), 477–493. DOI: 10.1177/0022009403038003008
5. Chadwick, S., Widdop, P., & Goldman, M.M. (Eds.). (2023). The Geopolitical Economy of Sport: Power, Politics, Money, and the State (1st ed.). Routledge. https://doi.org/10.4324/9781003348238
6. Darnell, S. (2012). International Development and Sporting Celebrity. In Sport for Development and Peace: A Critical Sociology (Globalizing Sport Studies, pp. 121–142). London: Bloomsbury Academic. DOI: 10.5040/9781849665896.ch-006
7. Geeraert, A., Chatziefstathiou, D., Garcia, B., & Séguin, B. (2020). The autonomy of the Olympic and Sport Movement. In Routledge Handbook of the Olympic and Paralympic Games. Místo vydání: Routledge.
8. Geeraert, A., Mrkonjic, M. & Chappelet, J. (2015). A rationalist perspective on the autonomy of international sport governing bodies: towards a pragmatic autonomy in the steering of sports, International Journal of Sport Policy and Politics, 7:4, 473-488, DOI: 10.1080/19406940.2014.925953
9. Giulianotti, R. & Langseth, T. (2016). Justifying the civic interest in sport: Boltanski and Thévenot, the six worlds of justification, and hosting the Olympic games, European Journal for Sport and Society, 13:2, 133-153, DOI: 10.1080/16138171.2016.1183930
10. Wagg, S., & Andrews, D. (Eds.). (2006). East Plays West: Sport and the Cold War (1st ed.). místo vydání: Routledge. DOI: 10.4324/9780203007112

Předběžná náplň práce

Práce bude založena na obsahové analýze výroků relevantních aktérů, jako například sportovních asociací a politiků, v médiích a v tiskových zprávách. Budu se zabývat výroky představitelů Mezinárodního olympijského výboru, politiků států, sportovci, novináři a veřejnými intelektuály, kteří zaujímají k problematice nějaké stanovisko a poskytují argumenty. Nejprve tedy dojde k sebrání relevantních vzorků, poté k jejich zasazení do teoretického rámce a následně k analýze podle daného rámce a vyvození závěrů vztažených k proměně a obrazu autonomie sportu.