Sociální aspekty dopingu ve fitness a kulturistice

• Název práce v češtině: Sociální aspekty dopingu ve fitness a kulturistice
• Název v anglickém jazyce: Social aspects of doping in fitness and bodybuilding
• Klíčová slova: Doping, zakázané látky, suplementy, steroidy, fitness, kulturistika, tělesný projekt, forma, ideál krásy, sociální aspekty
• Klíčová slova anglicky: Doping, prohibited substances, supplements, steroids, fitness, bodybuilding, body project, shape, ideal of beauty, social aspects
• Akademický rok vypsání: 2021/2022
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. Dino Numerato, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 02.09.2022
• Datum zadání: 02.09.2022
• Datum a čas obhajoby: 12.06.2023 09:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice - Nový Kampus, C121, 121, Jednací místnost ISS
• Datum odevzdání elektronické podoby: 03.05.2023
• Datum proběhlé obhajoby: 12.06.2023
• Oponenti: Kristína Országhová, M.A.

Zásady pro vypracování

Tato práce se bude zabývat tématem nepovoleného dopingu u mladých výkonnostních sportovců ve věku 15 až 30 let, kteří se věnují fitness a kulturistice. Doping je podle Thualaganta (2012) potřeba vnímat nejen jako významné zdravotní riziko, ale také jako společenský fenomén. Medicína ani její metody totiž nejsou schopny zcela obsáhnout šíři dopingové problematiky a je tak potřeba doping zkoumat i v rámci společenského kontextu. Ten by nám měl umožnit lépe porozumět opravdovým příčinám i dopadům dopingu na sportovce i společnost. Důraz bychom přitom měli klást zvláště na pohlaví a společenské struktury či kulturu. Podle Slepičky a kol. (2000) je potom v oblasti dopingu nutné vnímat i nejbližší sociální okolí, jako je rodina, klub, trenéři nebo ostatní sportovci.
Doping v kontextu fitness a kulturistiky je poté potřeba vnímat jinak, než u vrcholových sportů zaměřených primárně na výkon. U fitness a kulturistiky je kladen důraz především na vzhled, což hraje svou roli právě i v kontextu dopingu (Thualagant 2012). V těchto sportech je totiž doping výrazně racionalizován a legitimizován, jako prostředek pro zlepšování fyzického vzhledu a budování dokonale vypadajícího těla. Je potřeba zmínit, že nejde o homogenní tzv. body projects, kdy by všichni sportovci směřovali ke stejnému dokonalému tělu. Jejich cíle se liší, avšak podléhají obecně zastávaným ideálům mužské a ženské krásy, které jsou již desítky let vytvářeny objektivizací, erotizací či idealizováním mužských i ženských těl (Thualagant 2012). Jak popisují Andreasson a Johansson (2019), ve druhé fázi vývoje dopingu v kulturistice, která přišla v 70. letech 20. století, byl ideálem a symbolem mužnosti například Arnold Schwarzenegger. Tvorbu vizuálních ideálů tehdy ovlivnila masivní medializace i globální trh.
Zmiňované sdílené ideály se poté podílejí na společenském postavení každého jedince. Muži v těchto sportech proto sahají po dopingu často nejen kvůli výraznější kontrole stavu svého těla, ale právě z důvodu posilování své sociální identity, neboť se skrze dopingovou stimulaci snaží naplňovat právě ony, společností oceňované, maskulinní ideály. Za tímto účelem sahají zejména po růstovém hormonu, inzulinu i dalších látkách muži všech společenských vrstev. Nicméně nejrozsáhlejší je tento jev u mužů střední třídy (Thualagant 2012).
Ženy nevyužívají zakázané látky v takové míře jako muži. Obraz ženského těla ve společnosti je totiž rozporem mnoha dílčích ideálů, které se často staví proti sobě. Žena by měla být štíhlá i silná, svalnatá i sexy. Ženský doping doposud byl, a částí společnosti stále je, považován za destabilizující pro normativní vnímání ženskosti. V průběhu posledních let ale přeci jen sílí atletický ideál a ženy sahají po dopingu častěji než dříve. Stejně jako muži totiž vnímají společenská kritéria, jak by mělo vypadat jejich tělo podle zmiňovaných ideálů.
Ženy i muži v důsledku společenského tlaku mohou při těchto sportech ale začít trpět svalovou dysmorfií, neboli extrémní tělesnou nespokojeností. V důsledku této poruchy může u sportovců nastat rizikové chování, tedy užívání zakázaných látek, jež je vnímáno jako sociální deviace (Thualagant 2012). Podle Giddense (1999) je sociální deviace jednání, jež se neshoduje s většinově přijímanou soustavou norem v určité skupině či společnosti. Doping, definovaný jako „porušení jednoho, nebo více antidopingových pravidel uvedených v článcích 2.1 až 2.8 Kodexu“ (Světová antidopingová agentura 2021) je potom v souladu se zmiňovaným výkladem sociální deviace.
Dnešní diskuze týkající se dopingu ve fitness a kulturistice označují Andreasson a Johansson (2019) jako pátou fázi vývoje dopingu. Témata jsou však velmi různorodá. Od medikalizace společnosti přes kritiku antidopingového přístupu a medializace zdravotních nebezpečí v souvislosti s dopingem až po polemizování o účinnosti stávajících opatření.
Z mého pohledu je téma dopingu, jako společenského fenoménu velmi zajímavé, neboť jak jsem ukázala, propojuje sociální kontext s morálkou a etickými aspekty i s hodnotovým rámcem sportovce. Ve své práci bych chtěla ověřit aspekty, které mladé sportovce vedou k užívání zakázaných látek. Ráda bych popsala jejich pohled na překračování společenských norem užíváním dopingu a také bych ráda zmapovala strategie a taktiky, kterých mladí sportovci při dopingu využívají.

Seznam odborné literatury

1. Andreasson, J., & Johansson, T. (2019). Bodybuilding and fitness doping in transition. Historical transformations and contemporary challenges. Social Sciences, 8(3), 80.
2. Andreasson, J., & Johansson, T. (2019). Fitness doping: Trajectories, gender, bodies and health. Springer.
3. Andreasson, J., & Johansson, T. (2020). (Un) becoming a fitness doper: negotiating the meaning of illicit drug use in a gym and fitness context. Journal of sport and social issues, 44(1), 93-109.
4. Donnelly, P. (2003). Sport and Social Theory. In B. Houlihan (Ed.), In Sport and Society: A Student Introduction. (pp. 11-27). London: Sage.
5. Hogenová, A. Etika a sport, Karolinum, Praha 2000
6. Numerato, D. (2016). Corruption and public secrecy: An ethnography of football match-fixing. Current Sociology, 64(5)
7. Ohl, F., Fincoeur, B., Lentillon-Kaestner, V., Defrance, J., & Brissonneau, C. (2015). The socialization of young cyclists and the culture of doping. International Review for the Sociology of Sport, 50(7), 865-882.
8. SEKOT, Aleš. Sociologické problémy sportu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. ISBN 8024725622.
9. SLEPIČKA, Pavel a Ladislav PYŠNÝ. Problematika dopingu a možnosti dopingové prevence. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0205-9.
10. Thualagant, N. (2012). The conceptualization of fitness doping and its limitations. Sport in Society, 15(3)

Předběžná náplň práce

S ohledem na záměr popsat problematiku nepovoleného dopingu u mladých sportovců ve fitness a silových sportech budou data vytvářena pomocí kvalitativního výzkumu, který by měl umožnit porozumět jednotlivým jevům a zkoumaný problém tak komplexněji popsat. Pro získávání dat bude použit polostrukturovaný rozhovor s mladými sportovci. Tato metoda totiž umožňuje detailní popis problematiky i ze subjektivního pohledu respondenta a přispívá tak k vytvoření komplexnějšího obrazu zkoumané problematiky. V předběžném plánu je osm rozhovorů, přičemž budou osloveni chlapci i dívky, kteří se věnují fitness či silovému sportu a navštěvují za tímto účelem některé z vybraných fitcenter. Získaná data budou následně analyzována pomocí otevřeného a selektivního kódování.