Resocializace odsouzených, jako přechod z penitenciární do postpenitenciární péče

• Název práce v češtině: Resocializace odsouzených, jako přechod z penitenciární do postpenitenciární péče
• Název v anglickém jazyce: Resocialization of convicts, as a transition from penitentiary to post-penitentiary care
• Klíčová slova: resocializace, sociální začleňování, výkon trestu odnětí svobody, penitenciární péče, postpenitenciární péče, potřeby
• Klíčová slova anglicky: social inclusion, resocialization, serving a prison sentence, penitentiary care, post-penitentiary care, needs
• Akademický rok vypsání: 2021/2022
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra veřejné a sociální politiky (23-KVSP)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Jiří Remr, Ph.D.
• Řešitel: Mgr. Kateřina Rohanová - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 18.07.2022
• Datum zadání: 18.07.2022
• Datum a čas obhajoby: 25.01.2023 09:00
• Místo konání obhajoby: Pekařská 16, JPEK405, 405, Zasedací místnost 405
• Datum odevzdání elektronické podoby: 03.01.2023
• Datum proběhlé obhajoby: 25.01.2023
• Oponenti: Mgr. Eva Hejzlarová, Ph.D.

Seznam odborné literatury

1. Aebi, Marcelo F., Tiago, Mélanie M. 2020. Annual Penal Statistics. SPACE, Council of Europe. [online-cit-22-06-22]. Dostupné z: https://wp.unil.ch/space/files/2021/04/210330_FinalReport_SPACE_I_2020.pdf
2. Biedermanová, Eva, Petras, Michal. Možnosti a problémy resocializace vězňů, účinnost programů zacházení. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Praha: KUFR, 98 s. ISBN 978-80-7338-115-8
3. Blatníková, Šárka. 2011. Aplikace klinických a testových metod v kriminologickém výzkumu. In: Vybrané metody kriminologického výzkumu, Svazek 3. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN 978-80-7338-109-7
4. Generální ředitelství Vězeňské služby ČR. Změna vnější diferenciace v roce 2017 - Obecný postup. [online-cit-17-04-22]. Dostupné z: https://www.vscr.cz/sekce/obecny-postup
5. Goffman, Erving. 1991. Asylums: Essay on the social situation of mental patients and other inmates. London: Penguin books, 336 s. ISBN 978-0-14-013739-2
6. Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 408 s. ISBN 80-7367-040-2
7. Hendl, Jan, Remr, Jiří. 2017. Metody výzkumu a evaluace. Praha: Portál, 464 s. ISBN 978-80-262-1192-1
8. Karabec, Zdeněk. 2010. Trestní politika - účel trestání. In: Scheinost, Miroslav et al. Kriminalita očima kriminologů. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN 978-80-7338-096-0
9. Koncepce vězeňství do roku 2025. Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 162 s. [online]. Dostupné z: https://www.vscr.cz/media/organizacni-jednotky/generalni-reditelstvi/ostatni/koncepce-vezenstvi.pdf
10. Marešová, Alena, Blatníková, Šárka, Kotulan, Petr, Martinková, Milada, Štěchová, Markéta, Tamchyna, Miroslav. 2011. Kriminální recidiva a recidivisté (charakteristika, projevy, možnosti trestní justice). Praha: KUFR, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 302 s. ISBN 978-80-7338-119-6
11. Matošková, I. 2013. I. Aplikovaná forenzní psychologie. Praha: Grada, 296 s. ISBN 978-80-247-4580-0
12. Mezník, Jiří, Kalvodová, Věra, Kuchta, Josef. 1995. Základy penologie. Brno: Masarykova univerzita, 74 s. ISBN 80-210-1248-X
13. Nedvědický, Kamil. 2021. Propojení penitenciární a postpenitenciární péče: podmínka fungující trestní politiky. In: Trestní právo, Wolters Kluwer ČR, 2. [online-cit-26-06-22]. Dostupné z: https://www.aspi.cz/products/lawText/7/294529/1/2#c_1459
14. Prasková, Lenka. 2016. Resocializace odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody i po jeho výkonu. Praha, 85 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. JUDr. Marie Vanduchová, CSc. [online-cit-29-1-2022]. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/84009
15. Remr, Jiří. 2022. Methodological advances of the needs assessment. Presentation at 14th Biennial EES Conference Copenhagen, 6-10 June. [online]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/361265659_Methodological_advances_of_the_needs_assessment
16. Scheinost, Miroslav et al. 2010. Kriminalita očima kriminologů. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN 978-80-7338-096-0
17. Scheinost, Miroslav, Válková, Helena a kol. 2015. Sankční politika a její uplatňování. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN 978-80-7338-154-7
18. Sochůrek, Jan. 2007a. Kapitoly z penologie I. díl, Úvod do teorie trestu a trestání. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 57 s. ISBN 978-80-7372-203-6
19. Sochůrek, Jan. 2007b. Kapitoly z penologie II. díl, Teorie a praxe a zacházení s vězněnými. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 77 s. ISBN 978-80-7372-204-3
20. Sochůrek, Jan. 2007c. Kapitoly z penologie III. díl, Negativní jevy ve vězení. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 69 s. ISBN 978-80-7372-205-0
21. Štern, Pavel, Ouředníčková, Lenka, Doubravová, Dagmar. 2010. Probace a mediace: možnosti řešení trestných činů. Praha: Portál, Vyd. 1., 212 s. ISBN 978-80-7367-757-2
22. Vězeňská služba. 2021. Statistické údaje o stavu a složení vězněných osob ve vazebních věznicích, věznicích a ústavech pro výkon zabezpečovací detence: Prosinec 2021. Vězeňská služba České republiky, Generální ředitelství Praha. [online-cit-28-1-2022]. Dostupné z: https://www.vscr.cz/media/organizacni-jednotky/generalni-reditelstvi/odbor-spravni/statistiky/msh/12msh12-2021.pdf
23. Vězeňská služba. 2020. Statistická ročenka Vězeňské služby České republiky 2020. Oddělení Centrální evidence vězněných osob. [online-cit-28-1-2022]. Dostupné z: https://www.vscr.cz/media/organizacni-jednotky/generalni-reditelstvi/odbor-spravni/statistiky/rocenky/statisticka-rocenka-2020.pdf
24. Zákon č. 58/2017 Sb. zákon, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
25. Zákon č. 169/1999 Sb. zákon o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých
26. Zákon č. 257/2000 Sb. zákon o Probační a mediační službě

Předběžná náplň práce

A. Vymezení výzkumného problému
Nepodmíněný trest odnětí svobody (NTOS) je jednou z forem trestu, která může být uložena pachateli obviněnému z trestné činnosti. NTOS slouží k potrestání pachatele a ochraně společnosti ale jeho hlavním cílem je náprava odsouzeného, následně návrat jedince do společnosti k životu v souladu s morálními a právními pravidly, které společnost nastavuje. K poslednímu dni roku 2021 bylo 17 243 odsouzených osob ve výkonu NTOS (Vězeňská služba, 2021; 2), přičemž asi 65 % z nich je ve výkonu NTOS nejméně po druhé (Vězeňská služba, 2020; 123).
Zároveň Česká republika patří k zemím s nejvyšší mírou uvěznění na počet obyvatel v Evropě, podle Annual Penal Statistics on Prison Populations for 2020 se s 197 vězni na 100 000 obyvatel, řadí na šesté místo po Turecku, Rusku, Gruzii, Litvě a Ázerbájdžánu (Aebi, Tiago, 2020). Toto může vzbuzovat otázky, zda je resocializace osob odsouzených k NTOS efektivní při uvážení výše uvedeného cíle. Za předpokladu, že většina odsouzených se dostane z výkonu trestu zpět na svobodu je v nejvyšším zájmu společnosti dohlížet na důkladnou nápravu odsouzených.
Resocializace by měla probíhat jak v průběhu výkonu trestu, tak po jeho ukončení (penitenciární a postpenitenciární péče), péče je poskytována osobám při a po výkonu TOS za účelem jejich postupné integrace do společnosti a obnovení jejich sociálních dovedností. (Matoušková, 2013; 152) Podle Netíka je návrat do společnosti a ukončení kriminálních aktivit nejpravděpodobnější u osob mladých, prvotrestaných, bez poruch chování v anamnéze, po krátkodobém trestu, s bohatšími a nenarušenými extramurálními vazbami (dobré sociální zázemí, funkční rodina, pozitivní zájmy), s pevnými a kvalitními pracovními návyky, dobře motivovanými, absentujících závažnější poruchy osobnosti, resp. závažnější psychopatologie obecně (alkohol, drogy, parafilie apod.). (Netík, 1997; 48 podle: Sochůrek, 2007b; 56) Přičemž resocializaci provází velký počet problémů, které mohou souviset se samotnou socializací osoby před zahájením kriminální kariéry, s duševním zdravím, s kriminalitou, s pobytem ve vězení a se sociální situací, nicméně tyto problémy je nutné nahlížet z různých stran, jak z pohledu vězně, vězení, probační služby atd. (Sochůrek, 2007b; 57-59)
Při výkonu trestu je stěžejním nástrojem resocializace program zacházení, který zákon definuje „jako základní formu cílevědomého a komplexního působení, jehož cílem je připravit odsouzeného na soběstačný život v souladu se zákonem po propuštění z výkonu trestu.“ (§ 41 zákona č. 169/1999 Sb.) Odsouzení bývají ke konci výkonu trestu umísťování do výstupního oddílu, který slouží k přípravě odsouzených na každodenní život na svobodě, osvojují si základní praktiky podstatné pro soběstačný život, upevňují vztahy s rodinou a blízkými.
Na propuštění osob na svobodu navazuje tzv. postpenitenciární péče, která má podpořit osoby v jejich samostatnosti, soběstačnosti a udržitelnosti života v souladu se zákonem. V ČR funguje ve dvou formách nucená a dobrovolná, nucená probíhá typicky formou sociálního kurátorství, probace, mediace, parole či ambulantní ochranné léčby, v případě dobrovolné postpenitenciární péče může osoba vyhledat pomoc od státních či neziskových organizací, nízkoprahových centrech a dalších charitativních organizací. (Sochůrek, 2007b; 60) Nicméně jak poukazují Scheinost, Válková a kol. a také Nedvědický je nutné se více zaměřit na propojení či návaznost penitenciární a postpenitenciární péče, poukazují na nedostatečnou harmonizaci péče a potřebu plynulého přechodu osoby z výkonu trestu do „normálního“ života. (Scheinost, Válková a kol., 2015 163-164, Nedvědický, 2021)

B. Cíle diplomové práce
1. Identifikovat nenaplněné potřeby resocializovaných osob při přechodu z penitenciární do postpenitenciární péče.
2. Nabídnout možnosti optimalizace resocializace osob odsouzených k VTOS.
3. Popsat proces resocializace osob při přechodu z penitenciární do postpenitenciární péče.

C. Výzkumné otázky
1. Jaké jsou nenaplněné potřeby resocializovaných osob v přechodu z penitenciární do postpenitenciární péče?
2. Jak lze na základě identifikovaných nenaplněných potřeb optimalizovat resocializační (trestní) politiku v ČR?
3. Jak vypadá proces resocializace osob při přechodu z penitenciární do postpenitenciární péče?

D. Teoretická východiska
Cílem penitenciární a postpenitenciární péče je resocializace osob, jedná se o proces opětovného začlenění do společnosti. Penologické chápání resocializace tkví v určité nápravě jedince, je zde předpoklad, že existují nějaké aspekty či motivy, které vedly jedince ke zločinu, které je možné odhalit a napravit. První podmínkou pro nápravu jedince je přijmout presumpci, „že se zločin nevyplatí a že existuje lepší cesta“ (Mezník et al, 1995; 7). Cílem resocializace je působit na odsouzeného tak, aby dosáhl pozitivní změny chování, která se projeví posílením smyslu pro odpovědnost, zavedením pozitivních sociální návyků a etických postojů a vytvořením vztahu k práci. Součástí nápravy je odstranění nepříznivých návyků, jako např. alkoholismus či narkomanie. Záměrem je vytvořit u odsouzeného reálné životní vyhlídky zvýšením jeho sociálních kompetencí a neutralizací společenských nepřizpůsobivostí a sociální nezpůsobilostí. (Mezník et al, 1995; 7)
Hlavním nástrojem penitenciární péče je program zacházení, který se zaměřuje na nápravu odsouzené osoby v průběhu jejího pobytu ve vězení a dosažení tak účelu výkonu TOS. Program zacházení se stanoví pro jednotlivé odsouzené individuálně na základě výsledků komplexní zprávy, která obsahuje charakteristiku jejich osoby dle odborných posouzení (psychologické, pedagogické, sociální, lékařské apod.), vyhodnocení rizik a potřeb a dalších informací, které jsou o dané osobě k dispozici. Podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody „obsahuje konkrétně formulovaný cíl působení na odsouzeného, metody zacházení s odsouzeným směřující k dosažení cíle a způsob a četnost hodnocení.“ (Zákon č. 169/1999) Součástí je také stanovení „způsobu zaměstnávání odsouzeného, případně jeho účasti na pracovní terapii, vzdělávání anebo jiné náhradní činnosti, směřující k vytvoření předpokladů pro jeho soběstačný život v souladu se zákonem.“ (Zákon č. 169/1999) K roku 2006 byly v českých věznicích poskytovány: minimální programy zacházení, standardní zacházení speciální programy zacházení a zacházení ve výstupním oddělení věznic (Marešová, 2016; 64).
Postpenitenciární péče má navazovat na VTOS, pro naplnění cílů takové péče je podstatné, aby z vězení přicházela osoba motivovaná a otevřená nápravě, nicméně samotný přechod z vězení na svobodu je pro odsouzené osoby velice náročný, a podle Černíkové nestačí osobní nasazení žít v souladu s morálkou a zákonem, ale je potřeba, aby odsouzení, kteří byli izolovaní od společnosti, byli náležitě připravováni na požadavky společnosti. (Černíková, 2008; 209) Proto je plynulá návaznost péče klíčová.
Postpenitenciární péče je tedy určitý typ sociální péče či pomoci, která je poskytována osobám, které jsou po VTOS, ochranném léčení či výchově. Na rozdíl od dobrovolné péče, nucená je definována zákonem, naopak dobrovolná předpokládá, že osoba po VTOS sama vyhledá návazné služby, poskytované státními a neziskovými organizacemi. Postpenitenciární péče je nástrojem sekundární a terciální prevence trestné činnosti a je zaměřena na (re)integraci jednotlivců do společnosti, přičemž se nejvíce soustředí „na kritické faktory způsobující recidivu, tj. měla by řešit podporu stabilního bydlení, závislostní chování, získání řádného pracovního uplatnění, dluhovou past, doplnění vzdělání a stabilizaci rodinného prostředí.“ (Nedvědický, 2021)
Dobrovolná státem poskytované péče se komplexně označuje jako kontinuální sociální péče , kterou v jejím postpenitenciárním rozsahu vykonávají sociální kurátoři. Pro osoby nad 18 let je dobrovolná a nástup osoby do péče je formou depistáže ve věznicích (vazebních i pro VTOS) nebo v souvislosti se seznamem osob umístěných ve výstupním oddílu, který je šířen mezi příslušné sociální kurátory. Pomoc sociálního kurátora je tak poskytována na bázi dobrovolnosti, měla by osobám pomoci s návratem do společnosti, s aktivizací kompetencí, minimalizovat recidivu, posílit motivaci klienta a se zmírněním možného pocitu sociální izolace. (Černíková, 2008; 215-218) Pomoc poskytovaná neziskovými organizacemi je podobného charakteru, nicméně může být více členěna v ohledu na typ pomoci – materiální, poradenská a sociální. Jednotlivé organizace občanské, církevní či charitativní při větší či menší spolupráci se státními institucemi poskytují pomoc při adaptaci a (re)integraci jednotlivců do společnosti. (Černíková, 2008; 225-228) Nejvýznamnější neziskovou organizací v oblasti postpenitenciární péče v ČR je RUBIKON, která mimo jiné poskytuje službu mentora, která je specifická v tom, že ji poskytuje osoba (mentor), která pochází ze stejné komunity (menšiny) jako klient a prostřednictvím sdílení a poradenství předává fungující vzorce chování z hlediska morálky a zákona. (Štern a kol., 2010; 178-109)
Postpenitenciární péče poskytovaná státem je dále doplněna o probační a mediační službu a také parole . Probační dohled nastává v situaci, kdy je osobě soudem uložen, může se jednat o osobu po VTOS ale také v průběhu podmíněného propuštění. Cílem probace je snížit riziko opakované trestní činnosti, resp. recidivy. (Zákon 257/2000 Sb. § 2 odst. 1) Mediace je nástroj, který umožňuje mimosoudní vyjednání. Spolupráce s mediátorem je dobrovolná, ovšem může působit pozitivně na výsledný trest, který bude pachateli udělen. Podle zákona 257/2000 Sb. „probační a mediační služba současně pomáhá při odstraňování následků trestného činu poškozeným a dalším osobám dotčeným trestným činem.“ (Zákon 257/2000 Sb. § 4 odst. 3)

E. Výzkumný plán
Bude se jednat o výzkum kvalitativního designu, zprvu se zaměřím na rozšíření rešerše, kterou jsem zpracovala pro potřeby diplomového projektu. Na základě desk research shromážděných dat navrhnu scénáře pro polostrukturované rozhovory. Nejprve provedu výzkum ve věznici přímo s odsouzenými, celkem se bude jednat o deset žen, které jsou aktuálně ve VTOS, přičemž alespoň pět z nich se bude nacházet ve výstupním oddělením a alespoň pět z nich bude ve VTOS po druhé a více. V rozhovoru se zaměřím na jejich osobní zkušenost s penitenciární péčí, jak jí vnímají, její negativa a pozitiva a její nedostatky. Omezením bude přítomnost zaměstnanců věznice, bohužel je to podmínkou povolení rozhovorů, nicméně to lze využít jako příležitost pro rozhovory se zaměstnanci věznice typu: sociální pracovnice, psycholožky a vychovatelky. Data se pokusím rozšířit na základě rozhovorů s osobami, které byly v minulosti ve výkonu trestu a absolvovali některé ze služeb postpenitenciární péče. K těmto respondentům, kteří jsou typicky těžko dosažitelní se pokusím dostat přes neziskové organizace např. RUBIKON.
Na základě získaných poznatků připravím scénáře pro rozhovory s pracovníky vykonávající různé typy postpenitenciární péče (sociální kurátoři, probační a mediační úředníci), ve kterých budu reflektovat zjištěné potřeby u osob po a ve VTOS. Zaměřím se na jednotlivé služby, které osobám nabízejí a budu je konfrontovat s potřebami, které identifikuji.
Všechna získaná data podrobím obsahové analýze pomocí otevřeného kódování, kdy se zaměřím na potřeby cílové skupiny odsouzených při resocializaci a jejich reflexi ze strany pracovníků postpenitenciární péče. Budu vycházet z metody analýzy potřeb, kdy potřeba je definována jako nesoulad mezi tím, co by mělo být a co ve skutečnosti je. (Kaufman, 1972 podle Remr, 2022) Půjdu induktivním postupem, kdy se nejprve zaměřím na studii toho „co je“, tedy popíšu postup penitenciární a postpenitenciární péče a jejich návaznost a následně budu zkoumat „co by mělo být“ na základě primárních dat, které získám pomocí polostrukturovaných rozhovorů. Budu tedy analyzovat účinnost resocializační politiky na základě míry uspokojení cílových potřeb, dále se zaměřím na optimalizaci resocializační politiky tím, že navrhnu možnosti, jak prostřednictvím péče naplňovat potřeby, které osoby při přechodu do postpenitenciární péče mají.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

In my diploma thesis I will focus on the resocialization of those sentenced to imprisonment, specifically I will focus on the transition between penitentiary and post-penitentiary care. Unconditional imprisonment (UI) is one form of punishment that can be imposed on an offender accused of a crime. UI serves to punish the perpetrator and protect society, but its main goal is to correct the convict, then return the individual to society ready to be in accordance with formal and informal rules that society sets. As of the last day of 2021, there were 17,243 convicted persons serving UI (Vězeňská služba, 2021; 2), with about 65 % of them being in UI at least for the second time (Vězeňská služba; 2020; 123), this number indicates a relatively high recurrence rate in the Czech Republic.
The main goal of penitentiary and post-penitentiary care is to correct offenders, the care is supposed to reduce recidivism. Due to the numbers in the Czech Republic, the setting of care cannot be considered completely effective. However, as Scheinost, Válková et al. and Nedvědický points out, it is necessary to focus more on the connection or continuity of penitentiary and post-penitentiary care. They emphasize the insufficient harmonization of care and the need for a smooth transition of a person from serving a sentence to “normal” life. (Scheinost, Válková et al., 2015; 163-164, Nedvědický, 2021)
The aim of my diploma thesis is to identify the unmet needs of resocialized people in the transition from penitentiary to post-penitentiary care; offer possibilities of optimizing the resocialization of persons sentenced to UI and describe the process of resocialization of people in the transition from penitentiary to post-penitentiary care.
To meet set goals, I will conduct qualitative research between individuals who are currently serving their sentence and the ones which are already released, I will also focus on experts in the field and other stakeholders. I will analyze the data using content analysis based on open coding method. The research will be based on a method of needs analysis where need is defined as a mismatch between what should be and what really is. (Kafman, 1972, according to Remr, 2022) I will analyze the effectiveness of resocialization policy based on the degree of satisfaction of target needs, also I will focus on the optimizing of resocialization policy by proposing ways to meet the needs of people during transition to post-penitentiary care. (Hendl, Remr, 2017)