K porozumění současnému stavu přírody, a tedy k formulaci biologicky relevantních ochranářských opatření, je nutné znát její historii. Přestože ptáci představují co do zachycení vývoje početnosti jednu z nejlépe prozkoumaných skupin organismů, použitelná data z našeho území existují pro většinu druhů až od konce 70. nebo začátku 80. let 20. století. Data z této doby se považují za obrázek jakéhosi „výchozího stavu“, k němuž změny jejich populací pozorované do dnešní doby většinou vztahujeme. Tehdy však uplynulo už poměrně hodně času od hlavních poválečných zásahů do české krajiny, jako bylo např. zcelování pozemků nebo meliorační úpravy. Otisk těchto zásahů do „výchozího stavu“ ptačích populací byl pravděpodobně velmi výrazný, avšak zůstává našemu poznání téměř dokonale utajený. Údaje o historickém vývoji ptačích populací se nacházejí pouze v podobě útržkovitých záznamů či subjektivních hodnocení, a proto nejsou použitelné k jakékoliv rigorózní analýze. Zároveň ovšem poměrně přesný obraz historického stavu ptačích populací 50. a 60. let 20. století přetrvává v myslích pamětníků daného období – nyní již kmetovitých ornitologů a milovníků ptactva. Cílem této práce je shromáždit tyto vzpomínky a formalizovat je pomocí jednoduchého semikvantitativního hodnocení, které následně umožní rigorózní analýzu. Smyslem této analýzy je zmapovat změnu českých ptačích populací na velmi dlouhé časové škále, a to jak v národním, tak v celosvětovém měřítku.
- zadáno vedoucím/školitelem