Hodnocení ne-úspěšnosti operací na udržení míru v Sieře Leone, Mozambiku a Rwandě

• Název práce v češtině: Hodnocení ne-úspěšnosti operací na udržení míru v Sieře Leone, Mozambiku a Rwandě
• Název v anglickém jazyce: Evaluating (lack of) success of peacekeeping operations in Sierra Leone, Mozambique and Rwanda
• Klíčová slova: operace na udržení míru, OSN, Sierra Leone, Mozambik, Rwanda, vyhodnocování úspěchu
• Klíčová slova anglicky: peacekeeping, UN, Sierra Leone, Mozambique, Rwanda, evaluation of success
• Akademický rok vypsání: 2014/2015
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra mezinárodních vztahů (23-KMV)
• Vedoucí / školitel: prof. Mgr. Oldřich Bureš, Ph.D., M.A.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 26.10.2014
• Datum zadání: 12.05.2015
• Datum a čas obhajoby: 22.06.2015 00:00
• Místo konání obhajoby: IPS FSV UK, U kříže 8/661 158 00 Praha 5 – Jinonice
• Datum odevzdání elektronické podoby: 12.05.2015
• Datum proběhlé obhajoby: 22.06.2015
• Oponenti: doc. PhDr. Jan Karlas, Ph.D., M.A.

Zásady pro vypracování

Úvod
Problematika operací na udržení míru (peacekeeping) OSN patří v zahraniční literatuře k velmi často diskutovanému tématu. Peacekeepingové operace, které se prvně objevily již v 50. letech 20. století a které v této době sloužily k oddělení bojujících států a k vytvoření nárazníkových zón mezi nimi, se musely v mezinárodním kontextu po konci studené války adaptovat na nový typ konfliktu, který měly pomáhat řešit. Peacekeepingové operace první generace se v průběhu 90. let 20. století změnily v peacebuildingové mise, které napomáhaly dlouhodobé rekonstrukci válkou poničených oblastí. V tomto období se také objevují mise vynucující mír, jejichž širší užití bylo v době studené války nemyslitelné.
V průběhu 90. let 20. století a poté během prvního desetiletí nového milénia byl tento vývoj také reflektován zejména v zahraniční literatuře. Vedle prací, které se zaměřovaly na poskytnutí přehledů jednotlivých operací, se objevila také díla, jejichž autoři se snažili odpovědět na otázku, zda je peacekeeping efektivním nástrojem na řešení konfliktů a zda dokáže zabránit opětovnému vzplanutí konfliktu, když peacekeepingové jednotky odjedou zpátky domů. Mezi klíčové práce v tomto ohledu patří zejména stěžejní dílo od Virginia Page Fortna Does Peacekeeping Work nebo také kniha od Paula Diehla a Daniela Druckmana Evaluating Peace Operations. Každá z těchto knih nabízí odlišná kritéria, na jejichž základě vyhodnocuje úspěšnost mírových operací. Zatímco Virginia Page Fortna ve své knize dochází k jednoznačně pozitivnímu závěru, že peacekeeping je efektivním nástrojem, který napomáhá dlouhodobému řešení konfliktu, autorská dvojice Paul Diehl a Daniel Druckman jsou ve svých hodnoceních značně opatrnější. Ve své studii dochází k závěru, že z jednoho aspektu či jedné dimenze mírové operace nelze odvodit úspěch či neúspěch celé operace. Dle jejich názoru musíme zaměřit svou pozornost na více dílčích aspektů mírových operací a v jejich rámci musíme hodnotit úspěchy a neúspěchy.
Ačkoliv existují i několik málo dalších studií, jejichž cílem je hodnocení úspěchu či neúspěchu mírových operací, doposud nebylo provedena komparativní aplikace obecných hodnotících kritérií od různých expertů v rámci případových studií konkrétních misí. Tato práce proto nabídne aplikací kritérií Diehla a Druckmana, a Page Fortna při vyhodnocení (ne-)úspěšnosti dvou případů mírových operací OSN (Mozambik a Sierra Leone) a jednoho případu, v němž k nasazení mírových jednotek OSN nedošlo (Bangladéš).

Cíl práce:
Cílem této práce je zhodnocení (ne-)úspěšnosti tří mírových misí s využitím dvou evaluačních modelů a následná komparace výsledků tohoto hodnocení za účelem potvrzení/vyvrácení v literatuře implikované, nicméně empiricky doposud nedostatečně prokázané teze o příliš optimistickém (Fortna Page) a pesimistickém (Diehl a Druckman) nastavení sady hodnotících kritérií.
Metodologie a operacionalizace:
Základem práce bude komparace výsledků, k nimž dospějeme při hodnocení úspěšnosti mírových operací v případě, že použijeme hodnotící modely formulované na jedné straně Virginií Page Fortnou a na straně druhé Paulem F. Diehlem a Danielem Druckmanem. Tato práce bude postavena na třech případových studiích (Mozambik, Bangladéš a Sierra Leone). Identifikací indikátorů jednotlivých dimenzí mírových operací bude docíleno zjištění míry, do jaké lze považovat mírové operace ve výše zmíněných zemích za úspěšné, případně to, v kterých dimenzích byly úspěšné a v kterých aspektech nebyl jejich vliv až tak zásadní.

Kritika zdrojů:
Pro zpracování diplomové práce bude použita literatura zejména zahraniční provenience. Ačkoli v posledních letech došlo k zásadnímu rozvoji literatury v oboru operací na udržení míru, i dodnes v ní přetrvávají zásadní nedostatky, které jsou i nadále předmětem diskusí mezi odborníky na toto téma. Vedle práce Understanding Peacekeeping od Alexe Bellamyho a Paula Williamse je důležitým zdrojem rovněž kniha Evaluating Peace Operations od Paula F. Diehla a Daniela Druckmana, která přinesla teoretický rámec, který bude využit pro analýzu tří případových studií, které ve své knize Does Peacekeeping Work analyzuje Virginia Page Fortna. Vedle těchto knih budou také využity monografie, které se zabývají jednotlivými zeměmi, které budou předmětem analýzy této diplomové práce. K pochopení lokálního kontextu budou sloužit knihy Building Peace in West Africa: Liberia, Sierra Leone and Guinea-Bissau od Adebajo Adekeye nebo Conflict and Collusion in Sierra Leone od Davida Keena.

Seznam odborné literatury

Monografie
• ADEBAJO, Adekeye: Building Peace In West Africa: Liberia, Sierra Leone and Guinea-Bissau. Lynne Rienner Publishers 2002.
• ADEBAJO, Adekeye: UN Peacekeeping in Africa: From the Suezn Crisis to the Sudan Conflicts. Lynne Rienner Publishers 2011.
• BELLAMY, Alex J.; WILLIAMS, Paul: Understanding Peacekeeping. Polity Press 2010.
• CAMPBELL, Greg: Tracing the Deadly Path of the World´s Most Precious Stones. Westview Press 2002.
• DIEHL, Paul F.: Peace Operations. Polity Press 2008.
• DIEHL, Paul F.; DRUCKMAN, Daniel: Evaluating Peace Operations. Lynne Rienner Publishers 2010.
• DURCH, William J.: UN Peacekeeping, American Policy and the Uncivil Wars of the 1990s. Palgrave Macmilan 1997.
• FORTNA, Virginia Page: Does Peacekeeping Work? Shaping Belligerents´ Choices After Civil War. Princetong University Press 2008.
• HOILE, David: Mozambique, Resistance and Freedom: A Case for Reassessment. Mozambique Institute 1994.
• KEEN, David: Conflict and Collusion in Sierra Leone. Palgrave, New York 2005.
• MOHSIN, Amena: Chittagong Hill Tracts, Bangladesh. On the Difficult Road to Peace. Lynne Rienner Publishers 2003.
• OLONISAKIN, Funmi: Peacekeeping in Sierra Leone: The Story of UNAMSIL. Lynne Rienner 2008.
• VENANCIO, Moisés Stephen Chan: War and Peace in Mozambique. Macmillan Press 1998.
• WOODS, Larry J.: Military Interventions in Sierra Leone: Lessons from a Failed State. Combat Studies Institute Press 2010.
 
Články v odborných časopisech
ALLEN, Chris: The UN and the Resolution of Conflict in Mozambique. Journal of Modern African Studies, March 1995, Vol. 33, No. 1, 103-128.
JOHANSEN, Robert C.: How Should We Measure Success? Mershon International Studies Review, 1994, Vol. 38, 307-308.
MCMULLIN, Jaremey: Reintegration of combatants: were the right lessons learned in Mozambique? International Peacekeeping, Winter 2004, Vol. 11, No. 4, 625-643.
PUSHKINA, Darya: A Recipe for Access? Ingredients of a Successful Peacekeeping Mission. International Peacekeeping, 2006, Vol. 13, No. 2, 133-149.
VAN DER LIJN, Jair: Success and Failure of UN Peacekeeping Operations: UNMIS in Sudan. Journal of International Peacekeeping, 2010, Vol. 14, 27-59.

Předběžná náplň práce

Předpokládaná struktura práce
1. Úvod:
Představení různých hodnotících modelů pro vyhodnocování úspěšnosti operací na udržení míru a kritérií, na nichž jsou tyto postaveny.
2. Co to je peacekeeping, jeho vznik, vývoj, generace peacekeepingu, proč a jak hodnotit
Úvodní část této kapitoly bude věnována představení konceptu peacekeepingu. Na příkladu první peacekeepingové mise UNEF I budou popsány hlavní charakteristiky tzv. misí první generace. Bude zdůrazněn všeobecný kontext tzv. studené války, který kritickým způsobem ovlivnil vznik tohoto nového nástroje, který měla Organizace spojených národů v budoucích desetiletích k dispozici. V této pasáži bude rovněž představen kontext Suezské krize, který je klíčový pro pochopení motivací jednotlivých aktérů, kteří se podíleli na zformulování základních premis peacekeepingu. Budou představeni hlavní aktéři této krize a budou analyzovány pozice, které tito aktéři v krizi zaujímali k otázce ustavení peacekeepingové operace. Jelikož důležitou roli v této situaci sehrál tehdejší generální tajemník Organizace spojených národů Dag Hammarskjöld, bude zdůrazněna role jeho a jeho spolupracovníků při vzniku peacekeepingu jako nového nástroje OSN.
V dalších pasážích budou popsány obecné charakteristické znaky peacekeepingových operací v období studené války. Zároveň bude vyzdvižen výjimečný případ operace ONUC, která přesto, že se odehrála v období studené války, bývá některými analytiky mezinárodních vztahů považována za první operaci s mandátem, který ji umožnil přistoupit až k vynucení míru (peace-enforcement).
Tato kapitola dále chronologicky vysvětlí rozdíly mezi jednotlivými generacemi mírových operací. U první generace bude vyzdvižena zejména snaha o oddělení bojujících stran a monitorovací funkce v období po ukončení aktivních bojů. Příkladem tohoto typu operace může být právě výše zmiňovaná operace UNEF I. Druhá generace (též nazývaná jako robustní peacekeeping) se v mnoha znacích odlišuje od generace první. Budou proto vyzdvihnuty rozdíly mezi těmito operacemi. Operace druhé generace věnují pozornost dohledu nad volbami, reintegraci bývalých bojovníků do poválečné společnosti, odzbrojení nebo vybudování nových policejních složek.
Jako třetí generace jsou charakterizovány operace, jejichž úkolem je aktivní vynucování míru. Počet operací s tímto typem mandátu narostl zejména po konci studené války. Dále tento oddíl odpovídá na otázku, k jakým změnám došlo u mírových operací po konci studené války. V kontextu neúspěšných operací OSN na Balkáně, v Somálsku a ve Rwandě bude blíže popsána otázka politické vůle mocností, která hraje klíčovou roli v rozhodování o tom, do kterých krizových oblastí bude mírová operace vyslána. Vedle toho také hraje důležitou roli otázka dostupných prostředků. Brahimiho zpráva z přelomu tisíciletí představuje v kontextu uvažování o mírových operacích důležitý milník, který je potřeba zmínit. Důležitou roli u mírových operací hraje rovněž proces organizačního učení, který bude v práci rovněž zmíněn.
Na konci této pasáže budou vyzdvižena úskalí, s nimiž se musí výzkumníci potýkat, pokud se rozhodnou analyzovat úspěšnost či neúspěšnost mírových operací. Tato pasáž bude tvořit přechod k další části, která již bude věnována představení jednotlivých výzkumných rámců, které jsou aplikovány pro vyhodnocování úspěšnosti či neúspěšnosti jednotlivých mírových operací.
3. Výzkumné rámce Virginie Page Fortna, Paula Diehla a Daniela Druckmana a dalších autorů
3.1. Perspektiva od Virginia Page Fortna:
První představenou perspektivou bude pohled od Virginie Page Fortna, kterou nalzeneme v její knize Does Peacekeeping Work? Shaping Belligerents´ Choices after Civil War.
Virginia Page Fortna v této knize dospívá k závěru, že peacekeeping má kauzální účinek na trvanlivost míru. Operace na udržení míru snižují pravděpodobnost agrese zvyšováním její nákladnosti nebo zvyšením benefitů pro ty, kterých se peacekeeping dotýká. Dále má peacekeeping kauzální efekt na trvání míru tím, že narušuje spirály strachu a bezpečnostního dilematu. Peacekeeping snižuje nejistotu nepřátel ohledně jejich akcí a jejich záměrů. Peacekeeping je úspěšný, pokud zabraňuje vzniku incidentů a kontroluje je tak, aby neeskalovaly do úrovně války. Operace na udržení míru je vyhodnocena podle V. P. Fortny jako úspěšná, pokud může zabránit jedné straně, aby zneužila politickou úmluvu a aby jedna strana zabránila té druhé v účasti na politickém procesu.

3.2. Perspektiva od Paula Diehla a Daniela Druckmana
Paul Diehl a Daniel Druckman přinášejí detailnější podmínky, které musí být splněny, aby mohla být mírová operace vyhodnocena jako úspěšná. Autoři tvrdí, že nelze tvrdit, že operace je úspěšná pouze na základě jedné dimenze – vždy je nutno analyzovat více dimenzí – odzbrojení, vyjednávací proces, implementaci dohod, fungování ekonomiky a celkovou kvalitu život.
Jelikož má každá mírová operace různé cíle, je podle jejich názoru potřeba klást různé evaluační otázky. Diehl s Druckmanem rozlišují tři typy cílů mírových operací – mírové operace mají cíle základní, cíle za hranou tradičního peacekeepingu a pak také peacebuildingové cíle.
Mírové operace mají za cíl dosáhnout tzv. zmírnění konfliktu, zadržení konfliktu a urovnání konfliktu. Pod zmírněním konfliktu autoři rozumí omezení nebo eliminaci ozbrojeného násilí. Zadržením konfliktu Diehl s Druckmanem myslí zabránění geografickému šíření konfliktu do nových oblastí. Urovnáním konfliktu se rozumí rezoluce (vyřešení) sporných otázek mezi účastníky sporu. Další oblastí pro vyhodnocování úspěšnosti mírové operace je dohled nad demokratickými volbami, podpora demokratizace a pomoc při řešení humanitárních otázek – např. ochrana konvojů s potravinami a léky. Dále je evaluován příspěvek mírových jednotek k odzbrojení, demobilizaci a reintegraci bývalých bojovníků. Úspěšné mírové operace by měly také přispívat k ochraně lidských práv.
Vedle perspektivy Virginie Page Fortna a Daniela Druckmana bude tato diplomová práce stavět rovněž na příspěvcích dalších sociálních vědců, jejichž texty analyzují úspěšnost mírových operací.
3.3. Perspektivy dalších sociálních vědců
Darya Pushkina vyhodnocuje úspěsnost mírových operací zejména na základě toho, jestli přispívají k omezení násilného konfliktu v hostitelské zemi. Dále tato autorka zkoumá, zda mírová operace omezí míru lidského utrpení, zda zabrání rozšíření konfliktu za hranice země, v níž konflikt vypukl a probíhá, a jestli operace podpořila vyřešení konfliktu.
Duane Bratt posuzuje úspěšnost mírové operace podle toho, zda splnila svůj mandát, zda umožnila vyřešení konfliktu, omezila konflikt nebo omezila počet mrtvých (ať už mezi přímými účastníky bojů nebo mezi civilním obyvatelstvem).
Jair van der Lijn věnuje pozornost devíti faktorům, které podle něj ovlivňují úspěšnost nebo neúspěšnost mírové operace. Prvním předpokladem úspěšné mírové operace je podle něj to, zda strany konfliktu chtějí svou kooperací umožnit uskutečnění operace. Druhým předpokladem úspěchu je to, zda operace dokáže poskytnout stranám konfliktu pocit bezpečí. Operace je dále úspěšná, pokud věnuje dostatečnou pozornost příčinám konfliktu. Úspěšnost operace je také znásobena, pokud je podporována důležitými aktéry z externího prostředí. Pro úspěšný průběh operace je také klíčové správné načasování vstupu mírových jednotek do prostředí konfliktu. Van der Rijn také zdůrazňuje důležitost osobnostních charakteristik jednotlivých vojáků, když tvrdí, že operace je úspěšná pouze tehdy, pokud je realizována kompetentním personálem za kompetentního vedení s jasnou strukturou podřízenosti a nadřízenosti. Mírová operace je podle něj dále úspěšná, pokud je součástí dlouhodobého řešení. Dále je mírová operace považována za úspěšnou, pokud politické nástroje, které jsou v jejím rámci použité, jsou koordinované. Důležitým předpokladem úspěšnosti mírové operace je také tzv. ownership, který mírová operace musí poskytovat zúčastněným stranám.

V dalším oddílu diplomové práce bude provedena analýza jednotlivých případů. Postupně budou diskutovány události v Mozambiku, Bangladéši a v Sierra Leone s ohledem na operace na udržení míru.
4. Výběr případů
4.1. Mozambik
V případě Mozambiku bude nejprve proveden popis historického kontextu, který vedl k uzrání konfliktní situace. Budou popsáni klíčoví aktéři sporu, které představovala centrální vláda v Mozambiku, proti níž se postavila organizace s názvem RENAMO. Dále budou rozebrány klíčové události a jednotlivé mírové snahy, které nakonec vyústily v podepsání mírové dohody. Mírové snahy v Mozambiku byly korunovány ustavením operace na udržení míru ONUMOZ pod záštitou Organizace spojených národů. Na základě výše popsaného historického kontextu bude provedena identifikace indikátorů úspěšnosti mírových operací podle vzoru P. Diehla a D. Druckmana, Virginie Page Fortna.
4.2 Bangladéš
Dalším analyzovaným případem bude Bangladéš. V úvodní pasáži bude zdůrazněna důležitost koloniálního dědictví při vzniku konfliktu. Stejně jako v případě Mozambiku budou identifikováni klíčoví aktéři - na jedné straně stála centrální vláda a na straně druhé poté organizace PCJSS. Rovněž budou popsány klíčové události a mírové snahy a pozornost bude věnována také mírové dohodě z roku 1997. Stejně jako v předchozím případě bude provedena identifikace indikátorů úspěšnosti mírových operací dle vzoru výše zmíněných analytiků.

4.3 Sierra Leone
Také v případě Sierra Leone bude postup podobný. Nejprve bude poskytnut historický kontext. Pozornost bude věnována zejména počátku konfliktu v roce 1991, kdy organizace RUF zaútočila přes liberijskou hranici na Sierra Leone s cílem svrhnout vládu. Také v tomto případě budou identifikovány klíčové historické okamžiky. Mezi nimi bude zmíněna smlouva z Lomé. Speciální pozornost bude věnována roku 1999, kdy byla Radou bezpečnosti ustavena mise UNAMSIL. Budou rovněž zmíněny jednotlivé revize mandátu mise.

Také v tomto případě budou identifikovány indikátory dle jednotlivých výše zmíněných výzkumných rámců.
5. Závěř:
V této pasáži bude zdůrazněno, že výzkumný rámec Diehla a Druckmana přináší detailnější kritéria pro vyhodnocování úspěšnosti mírových opercí. V této části také budou přehledně shrnuty body, v nichž se jednotlivé výše uvedené výzkumné rámce liší v hodnocení (ne-)úspěšnosti zkoumaných mírových operací a bude zhodnoceno, proč se obecné hodnotící modely od sebe liší..