Polovodičové, konkrétně Ge, detektory jsou nejčastěji používanými detektory používanými pro detekci rozpadů atomových jader. Základní charakteristikou každého polovodičového detektoru je jeho účinnost na jednotlivé energie záření. Přesné zjištění účinnosti detektoru je tak nezbytně nutné pro další prováděná měření. Na ÚČJF je v současnosti několik detektorů, u nichž je potřeba účinnost stanovit.
Seznam odborné literatury
W.R. Leo, Techniques for Nuclear and Paticle Physics Experiments (Springer-Verlag 1987)
Předběžná náplň práce
Rozpad vysoce vzbuzených jaderných stavů je v posledních několika letech předmětem intenzivního studia. Důvodem je zejména jeho znalost pro astrofyzikální účely a pro nové generace jaderných reaktorů. Intenzity gamma přechodů z radiačního záchytu pomalých neutronů nesou velmi významnou informaci o rozpadu jader. Zpracování dat však není vždy triviální záležitostí díky fluktuacím, kterým jednotlivé intenzity podléhají.
V nedávné době byla naměřena data z termálního záchytu neutronů, která se dají k analýze rozpadů použít. Na této tématice spolupracujeme s kolegy z Národní Laboratoře v Berkeley v Kalifornii.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.