Rodinná politika v programatice vybraných českých politických stran

• Název práce v češtině: Rodinná politika v programatice vybraných českých politických stran
• Název v anglickém jazyce: Family Policy in the Programmatic of the Chosen Czech Political Parties
• Klíčová slova: ideje, politické strany, programatika, rodinná politika, veřejná politika
• Klíčová slova anglicky: ideas, political parties, programmatic, family policy, policy
• Akademický rok vypsání: 2010/2011
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra veřejné a sociální politiky (23-KVSP)
• Vedoucí / školitel: PhDr. Vilém Novotný, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 28.02.2011
• Datum zadání: 28.02.2011
• Datum a čas obhajoby: 13.06.2011 00:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 20.05.2011
• Datum proběhlé obhajoby: 13.06.2011
• Oponenti: PhDr. Karolína Dobiášová, Ph.D.

Seznam odborné literatury

Rodinná politika a typologie rodinných politik

ESPING-ANDERSEN, Gøsta. The Three Worlds of Welfare Capitalism. New Jersey : Princeton University Press, 1990. ISBN 0-691-02857-5

GERLACH, Irene. Familienpolitik. VS Verlag, 2009. ISBN 9783531159249.

HIILAMO, Heikki. Luxembourg Icome Study Working Paper No. 290. Family Policy Models and Family Policy Outcomes – A Nordic Perspectives. 2002 Dostupné z WWW: http://www.lisproject.org/publications/liswps/290.pdf

KAUFMANN, Franz-Xaver. Familienpolitik in Europa. In Bundesministerium für Familie und Senioren . 40 Jahre Familienpolitik in der Bundesrepublik Deutschland : Rückblick/Ausblick. [s.l.] : Luchterhand, 1993. s. 141-169.

LÜSCHER, Kurt. Family Rhetoric in Family Politics. In Cavanna, Henry. The New Citizenship of the Family. Comparative perspectives. 2000. ISBN 0 7546 1222 8. Dostupné z WWW: http://www.kurtluescher.de/downloads/KL_Family_Rhetoric.pdf

LÜSCHER, K. WEHRSPAUN, M. LANGE, A. Familienrhetorik – über die Swierigkeit, ”Familie” zu definieren. In Zeitschrift für Familienforschung. 1989.

SAINSBURY, Diane. Gender and Welfare State Regimes. Oxford : Oxford University Press, 1999. ISBN 9780198294160
SIROVÁTKA, Tomáš. Rodina, zaměstnání a sociální politika. 1. vyd. Brno : Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, 2006. ISBN 80-7326-104-9.
TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Praha : Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-680-3.
Rodinná politika v ČR
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Národní koncepce rodinné politiky [online]. 2005. 59 s. Dostupné z WWW: <http://www.mpsv.cz/cs/898>.
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Národní koncepce rodinné politiky [online]. 2006. Dostupné z WWW: <http://www.mpsv.cz/cs/898>.
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Národní zpráva o rodině [online]. 2004. 225 s. Dostupné z WWW: <http://www.mpsv.cz/cs/898>.
Tématu se věnuje řada bakalářských a diplomových prací např. pod vedením PhDr. Gabriely Munkové, CSc.
Veřejná politika
COLEBATCH, H. K. Úvod do policy. Brno : Barrister&Principal, 2005. ISBN 80-86598-79-9.
FIALA, Petr; SCHUBERT, Klaus. Moderní analýza politiky: uvedení do teorií a metod policy analysis. Brno : Barrister & Principal, 2000. ISBN 80-85947-50-1.
VESELÝ, Arnošt; NEKOLA, Martin. Analýza a tvorba veřejných politik: Přístupy, metody, praxe. Praha : SLON, 2007. ISBN 978-80-86429-75-5.
Práce věnující se srovnávání programů politických stran
SOKAČOVÁ, Linda. Rodinná politika v programech politických stran: Volby 2010. Gender studies, o. p. s., 2010. 19 s.
SOLDT, Rüdiger. Das wichtigste "weiche" Wahlkampfthema: Parteien im programmatischen Vergleich. Die Neue Gesellschaft/Frankfurter Hefte. 2005, č. 7+8, str. 53-55.
VOLKENS, Andrea. Handbuch zur Inhaltsanalyse programmatischer Dokumente von Parteien und Regierungen in der Bundesrepublik Deutschland. Discussions Paper FS III 02-203. Berlin : Wissenschaftszentrum Berlin für Sozialforschung, 2002. ISSN 1615-755.
Teorie politických stran
BEYME, Klaus von. Political Parties in Western Democracies. New York : St. Martin’s Press, 1985.
FIALA, Petr; STRMISKA, Maxmilián. Teorie politických stran. Brno : Barrister&Principal, 2009. ISBN 978-80-87029-71-8.
GUNTHER, Richard; MONTERO, José R; LINZ, Juan José. Political Parties: Old Concepts and New Challanges. Oxford : Oxford University Press, 2002. ISBN 9780199246748.
KATZ, Richard S.; CROTTY, William J. Handbook of Party Politics. London : SAGE, 2006. ISBN 0 7619 4314 5.
LIJPHART, Arend. Dimensions of ideology in Europeans party systems. In: Mair, Peter (ed.). The West European Party System. Oxford : Oxford University Press, 1990.
OLZOG, Günter; LIESE, Hans – J.. Die politischen Parteien in Deutschland: Geschichte, Programmatik, Organisation, Personen, Finanzierung. Olzog : München, 1996. ISBN 9783789275470.
STEFFANI, Wilfried. Parteien als soziale Organisationen. Zur politologischen Parteienanalyse. In: Zeitschrift für Parlamentsfragen, 1988.
VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Druhé, aktualizované a rozšířené vydání. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-337-6.

Předběžná náplň práce

1. Vymezení předmětu zkoumání a strukturace výzkumného tématu
Rodinná politika jako politika zaměřená na sociální události spojené s těhotenstvím, mateřstvím, rodičovstvím a výchovou dětí nebyla v českých zemích do roku 1989 explicitně formulována. Opatření v této oblasti do té doby sledovala především propopulační cíl a ani jeho naplnění nebylo příliš úspěšné. Stát měl v oblasti sociální politiky monopol a své postavení využíval pro ideologické účely. Život rodin se v rámci socialistické společnosti příliš nelišil. Z demografického hlediska platila pro společnost vysoká sňatečnost v brzkém věku, vysoká rozvodovost, vysoká porodnost i vysoká potratovost. Po revoluci se transformace, která probíhala v celé společnosti, nevyhnula ani rodinné politice. Zásadní změnou bylo zrušení státního monopolu v oblasti sociální politiky a příchod církevních a soukromých poskytovatelů služeb. Důraz je kladen především na svobodu volby a tento trend se nadále prohlubuje (např. zavedením více rychlostní rodičovské dovolené). Rodinná politika se posunula od univerzalismu k adresnosti. Zaměřuje se na kvalitu života, nikoli na kvantitu (růst porodnosti).
Na podobu rodinné politiky v České republice měla a má vliv řada aktérů. Jako příklad lze uvést Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo Evropskou unii. Různí aktéři mají o (úspěšné) rodinné politice různé představy. Tato bakalářská práce se bude věnovat politickým stranám jako aktérům tvorby (rodinné) politiky, kteří jsou nositeli více či méně odlišných představ o rodinné politice, a bude analyzovat rodinnou politiku v jejich programatice. Předmětem zájmu práce není zkoumat, jaký reálný vliv mají právě politické strany na podobu rodinné politiky, a není ani předpokládáno, že mají v této oblasti největší vliv. Zkoumáno také nebude, jestli jsou programy politických stran realizovány. Významná role politických stran v politickém systému ČR je však zřejmá. Vyplývá přímo z Ústavy, kde se v článku 5 píše, že „politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran.“ (např. Cabada, Vodička 2007) Politické strany mají např. vliv na tvorbu legislativy nebo na obsazování postů různých orgánů státu.
Do podoby programatiky politických stran v oblasti rodinné politiky se může promítat řada aspektů (např. společenská poptávka, role expertů v politických stranách, podoba rodinné politiky v ČR, mezinárodní diskurs nebo politika EU). Bakalářská práce se soustředí zejména na jeden z aspektů ovlivňujících programy politických stran v oblasti rodinné politiky. Tím jsou ideová východiska politických stran. Předmětem zájmu je tak 1) samotný obsah rodinné politiky v programatice vybraných českých politických stran a 2) otázka, jak se promítají ideová východiska vybraných politických stran do rodinné politiky v jejich programatice.

2. Teoretická východiska
Pro analytickou část práce je stěžejní teoretické ukotvení především ve dvou rovinách. Je to jednak rovina týkající se rodinné politiky obecně a typologie rodinných politik, která určí sledovaná kritéria pro analýzu rodinné politiky v programatice politických stran. Druhou rovinou je pak role idejí v programatice politických stran. Obě roviny musí být vzájemně propojené, tzn., že také teoretická východiska v obou rovinách by měla být propojitelná. Zvolená typologie rodinných politik by měla umožnit reflexi role idejí v programatice politických stran.

Rodinná politika a typologie rodinných politik
Pro práci je důležité definovat si, co je rozuměno pod samotným pojmem rodinná politika. Bakalářská práce se bude věnovat představám politických stran o rodinné politice státu, proto se také uvedené vymezení bude vztahovat k veřejnoprávní rodinné politice (dále jen rodinná politika). Rodinná politika je politika, která se zaměřuje na sociální události spojené s těhotenstvím, mateřstvím, rodičovstvím a výchovou dětí. Tyto skutečnosti se stávají předmětem sociální politiky z důvodu svých ekonomických důsledků (pro jednotlivce, domácnost). Moderní státy se snaží rodinu chránit před nebezpečím sociálního vyloučení určitou intervencí, přičemž rodina je chápána jako základní jednotka společnosti, která má právo na ochranu. Stát tedy prostřednictvím sociální politiky zaměřené na rodinu, resp. rodinné politiky, zasahuje do oblasti nezadatelných práv občanů, což jsou v tomto případě především právo na svobodnou volbu při uzavření manželství a při založení rodiny a právo na výchovu dětí. Pravidla této intervence jsou vymezena v úmluvách, paktech a chartách. [Tomeš 2010 : 239]
V Evropě stát obvykle „podporuje a pomáhá fungujícím rodinám při narození a výchově dětí; sanuje problémové rodiny, pokud ohrožují zájmy a rozvoj svých dětí; chrání děti a pečuje o ně v případech, kdy se rodina rozpadne nebo zanikne“. [Tomeš 2010 : 240]
Bakalářská práce se zaměří na navrhovaná opatření politických stran, které se budou týkat ochrany rodiny jako základní (a důležité) jednotky společnosti, mateřství a rodičovství, sladění rodičovství a zaměstnání. Analyzována budou opatření směřována k rodinám obecně a k rodinám ohroženým sociálním vyloučením (např. mladé rodiny). Práce se nebude věnovat specifickým případům, jakými jsou rodiny s osobami se zdravotním postižením, protože tato problematika je většinou samostatnou kapitolou sociální politiky, stejně tak se nebude věnovat školství a vzdělávání.
Předmět analýzy bakalářské práce, tedy rodinnou politiku, bude dále vymezen vybranou typologií rodinných politik.
Typologie rodinných politik jsou zpravidla postaveny na srovnávání rodinných politik států. Dívají se na jejich rodinnou politiku z různých hledisek, např. z pohledu genderové rovnosti (např. Sainsbury 2009) nebo míry explicitnosti formulace rodinné politiky.
Pro bakalářskou práci byla vybrána typologie rodinných politik F. X. Kaufmanna (1993). Ten, stejně jako ostatní autoři, srovnává rodinné politiky států (evropských). Zaměřuje se na vztah státu a rodiny.
Kaufmann vycházel [Hiilamo 2002 : 4-5] z konceptu „family rhetoric“ (dále rodinná rétorika), který ve svých pracích rozvinul K. Lüscher. Podle Kaufmanna rodinná rétorika závisí na hodnotovém systému společnosti. Rozlišil sedm typů argumentace v rodinné rétorice, kterými postupně nahlíží na vztah státu a rodiny:
1. Rodina jako instituce (family institutional argumentation)
2. Populační politika (population policy argumentation)
3. Hospodářská politika (economic policy argumentation)
4. Společenská argumentace (social argumentation)
5. Sociální politika (social policy argumentation)
6. Feministická argumentace (feminist argumentation)
7. Politika zaměřená na děti (child policy argumentation)
Kaufmann na základě těchto hledisek (argumentací) popisuje tři modely (ideální typy) rodinné politiky, resp. tři druhy vztahu mezi státem a rodinou. Model, kde stát přebírá velkou odpovědnost za rodinu a do chování rodin zasahuje ve velké míře, nazývá „pozice welfare state“. Opakem tohoto modelu je „cílená pozice“, kde stát podporuje rodiny na základě sociální potřebnosti (např. rodiny ohrožené nezaměstnaností nebo neúplné rodiny). Mezi těmito krajními body je model, kde jsou státní zásahy do rodiny omezeny.
Role idejí v programatice politických stran
Termín programatika představuje komplexní pohled na politické programy. Zahrnuje jednak politické programy exekutivní a jednak programy politických stran. Kromě rozlišení typů politických programů přináší do studia politických programů také teoretický a metodologický rámec. W. Steffani rozlišil čtyři základní celospolečenské funkce stran (politická strana jako výraz společenských sil, ideologických a programatických požadavků a cílů; jako nástroj užívání moci; jako legitimace závažných rozhodnutí; jako zájmové skupiny a zdroj politického vedoucího personálu). Na základě funkcí stran dále stanovil sektory analýzy politických stran. [Fiala, Strmiska 2009 : 91-93] Pro tuto bakalářskou práci je relevantní pohled na politickou stranu jako na výraz společenských sil, ideologických a programatických požadavků a cílů. K této funkci Steffani přiřadil sektor „společenské síly a programatické požadavky“. Tento sektor v sobě obsahuje jak dimenzi politics, tak dimenzi policy. [tamtéž]
Ideologie a ideje jsou většinou součástí programů stran. Tvoří identitu stran. I když jsou programy revidovány, je zachovávána jejich určitá kontinuita a základní ideologie politických stran zůstává neměnná. Politické strany jsou zároveň nositeli politických idejí (ve smyslu policy). Politické strany navrhují řešení nových společenských problémů a diskutují tato řešení v rámci předvolebních bojů. Ideje mohou být součástí programu po několik období (let), mění se však snáze než ideologie politických stran. [Catz, Crotty 2006 : 413–421] Analýzu ideologicko-programových aspektů využil pro srovnávání politických stran K. Beyme (1985).
Programy politických stran mohou mít různé funkce. G. Olzog a H.-J. Liese rozvinuli dřívější práci H. Kaacka a pojmenovali tyto funkce programů politických stran: orientace pro politický vývoj, informační pomoc pro voliče, vymezení se vůči ostatním stranám a integrace členů. [Fiala, Strmiska 2009 : 93-95]

Kontext práce
Pro kontext bakalářské práce je vhodné stručně popsat politický systém České republiky a postavení politických stran v něm. Dále budou charakterizovány zde analyzované vybrané české politické strany. Nastíněny budou také hlavní změny rodinné politiky po roce 1989 a současné hlavní principy této politiky. Zmíněni budou aktéři, kteří se podílejí na tvorbě rodinné politiky u nás.

3. Cíle bakalářské práce
Cílem bakalářské práce je zjistit, jaká je rodinná politika v programatice vybraných českých politických stran.
Analýza bude zaměřena jednak na rodinnou politiku v programatice politických stran z hlediska obsahu a jednak na vztah idejí a rodinné politiky v programatice politických stran. Sledováno proto bude, zda rodinná politika jednotlivých vybraných politických stran inklinuje k nějakému modelu rodinné politiky.

Shrnutí
Hlavní výzkumný cíl: Analýza rodinné politiky v programatice vybraných českých politických stran
Pro naplnění hlavního výzkumného cíle jsou v bakalářské práci stanoveny tyto dílčí výzkumné cíle:
• Obsahová analýza rodinné politiky v programatice vybraných českých politických stran
• Analýza vztahu idejí a rodinné politiky v programatice vybraných českých politických stran

4. Výzkumné otázky a hypotézy
Základní otázkou pro tuto bakalářskou práci je, jaká je rodinná politika v programatice vybraných českých politických stran. Tuto otázku rozvíjejí dvě výzkumné otázky, které budou dále konkretizovány podotázkami, vztahujícími se k výše uvedeným cílům a vycházejícími z výše uvedených teoretických východisek.

Dílčí výzkumné otázky:
1. Jaká je rodinná politika v programatice vybraných českých politických stran z hlediska obsahu?
2. Jaký je vztah idejí a rodinné politiky v programatice vybraných českých politických stran?

Předpoklady
Bakalářská práce vychází z předpokladu, že jednotlivé politické strany více či méně sledují určitý model rodinné politiky, který odpovídá jejich ideovým východiskům. Ideje politických stran tak budou patrné např. v tom, jakou roli a význam ve společnosti rodině politické strany připisují, jaké cíle v rodinné politice sledují a jaké nástroje prosazují a především nakolik chtějí do chování rodin zasahovat.
5. Metody a prameny
V práci budou analyzovány programy vybraných českých politických stran v období let 1992 (volby do ČNR) – 2010 (volby do PSP ČR). Bude se jednat o programy krátkodobé (předvolební) a programy středně- a dlouhodobé (strategie). Z předvolebních programů bude pracováno s programy před volbami do Poslanecké sněmovny, resp. do České národní rady. Analýza se bude věnovat programům ČSSD, KDU-ČSL a ODS. Jedná se o strany, které byly po celé sledované období součástí Parlamentu. Bude tedy umožněno sledování případné proměny jejich rodinné politiky. Zároveň se jedná o strany, které byly ve sledovaném období několikrát součástí vlády. Zastoupena je pravá i levá část politického spektra, lze tedy předpokládat, že bude možno sledovat odlišnosti v rodinné politice těchto stran.
Pro analýzu dat bude využita metoda obsahové analýzy. Měla by sloužit k naplnění obou výzkumných cílů. Pro zodpovězení některých otázek je možné využít kvantitativní obsahovou analýzu. Jedná se o „popisné“ otázky, které se ptají na to, co je obsahem programů politických stran (např. cíle, nástroje rodinné politiky). Pro zodpovězení otázek souvisejících s ideovými východisky bude využita kvalitativní obsahová analýza, která zohlední např. roli a význam rodiny a rodinné politiky pro politickou stranu.
Případným doplňujícím zdrojem dat budou expertní rozhovory s garanty rodinné politiky jednotlivých vybraných politických stran. Obsahovou analýzu programů politických stran mohou obohatit o další souvislosti, např. v otázce dalších vlivů na tvorbu programu.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The main premise of this thesis is that political parties are policy actors and that they have an influence on the family policy in the Czech Republic. The goal of this thesis is to analyze ideas of family policy in the programmatic of the chosen Czech political parties (ČSSD, KDU-ČSL, ODS) and the main question is: What is family policy in the programmatic of the chosen political parties? The qualitative approach to research of party documents will be employed. At first the content of the programs will be analyzed. Then the programs will be compared between the chosen parties to see the structure of ideas of family policy.