|
|
Připomínky k výuce (Oba semestry)
Při výběru garanta předmětu se zobrazují připomínky jak k němu, tak ke všem vyučujícím daného předmětu. Při výběru vyučujícího, který garantem není, se zobrazují připomínky vztažené pouze k němu.
| PhDr. Bohuslav Dvořák, Ph.D. [41-KAJL], Aktuální didaktické otázky [ON2301012, přednáška] |
| Student zakázal zobrazování osobních údajů, 15.07.2014, 2. Ročník, Učitelství pro střední školy, navazující magisterské |
| Ráda bych se vyjádřila k didaktickým cvičením a přednáškám vedených doktorem Bohuslavem Dvořákem.
Aniž bych měla v úmyslu někoho pošpinit, či z něčeho přímo vinit jednoho člověka – je zde zcela jistě více faktorů než jen sám učitel, musím konstatovat, že v hodinách didaktiky vidím obrovský prostor pro zlepšení v několika ohledech. Na přednáškách a cvičeních se dozvídáme informace banální, bez praktického využití, často jsou vyplněny vatou učitelových zážitků, příběhů, osobních názorů, opakování téhož. Chybí informace zásadního charakteru, jež by absolventy připravily na praxi. Nemožný úkol? Nikoliv. Právě jsem absolvovala první dva týdny kurzu CELTA zde v Praze na jazykové škole Akcent. Je naprosto neuvěřitelné, že za 10 dní kurzu toho vím a prakticky používám nespočetně víc, než za 4 semestry didaktiky. Jsem motivovaná učit, a cítím, že bych skutečně učit měla. Po absolvování 4 semestrů pod vedením pana doktora absolventům dle mého chybí pochopení základních konceptů = rozdíl mezi system X skills lessons a práce s nimi, TAVI, TASP, TALO dělení textů a z nich vyplývajících typů hodin, PPP X TTT lessons = odůvodnění kdy použít kterou a proč, jejich rozpoznání v učebnicích, využití Guided discovery technik. Po absolvování aplikace lingvistického systému zejména- Concept checking questions, Conveying target langure techniques, MFP procedure, při probírání classroom managementu - Instruction checking questions. Na tzto věci se prostě nikdy nedostalo. Možná je to z toho důvodu, že jsme strávili čas popisováním vhodných podmínek při zkoušení (Otevřené/zavřené okno, rovnoměrně osvětlený obličej vyučujícího, barva hlasu atd.) a kreslením na tabuli nespočet různých variací seating arrangement (včetně všech židliček). Možná je to proto, že vyučující sám rezignuje na své vzdělávání v oblasti metodiky a celá didaktika pak stojí na vratkém základě teorií nepodložené praxi samotného vyučujícího, jeho názorech, starých znalostí a praktik, nespočtu jeho zážitků a příběhů. Na podněty studentů v hodině reaguje jen z "povinnosti", bez odezvy na obsah podnětu, schopnosti adekvátně reagovat a zpracovat podnět. Nechtěla bych někoho křivě obvinit z nekompetentnosti, ale na pováženou už je jen samotný fakt, že během hodiny věnované Further professional development se vyučující věnoval celou dobu pouze jazykové stránce vývoje učitele a potřebu se vzdělávat v metodických postupech vůbec nezmínil. Jeho představa o tom, že jsme stále v době Communicative languagee teaching, je také sporná. Chtěla bych na závěr zdůraznit, že má kritika se nevztahuje na všechny didaktické předměty. Přednášky a cvičení paní doktorky Kostkové mi posloužili jako velmi kvalitní základ, na kterém jsem mohla dál stavět. Poslední věcí, jež bych chtěla dodat, je, že svůj komentář adresuji spíše učiteli, ne člověku jako takovému a mrzí mě, jestli jsem tím někomu ublížila. Po zvážení jsem se ale přeci jen rozhodla komentář vložit. |
| PhDr. Bohuslav Dvořák, Ph.D. [41-KAJL], Aktuální didaktické otázky [ON2301012, seminář] |
| Student zakázal zobrazování osobních údajů, 28.06.2013, 2. Ročník, Učitelství pro střední školy, navazující magisterské |
| Didaktické předměty vždy potěší :-) Akorát by mohla celá výuka probíhat v angličtině, když státnice jsou taky anglicky. Jinak díky za milý přístup a praktické ukázky. |
| Student zakázal zobrazování osobních údajů, 22.07.2014, 2. Ročník, Učitelství pro střední školy, navazující magisterské |
| O obsahu a formě předmětu jsem měla úplně jiné představy. Témata v sylabu na začátku semestru se mi líbila, ještě jsem se ujišťovala, jestli se opravdu budeme věnovat i práci s dyslektiky a dysgrafiky- ale nakonec jsme se o nich jen letmo zmínili. Pořád nevím, co mám dělat, když je budu mít ve třídě a mrzí mě, že si teď musím nastudovat sama, jestli je mohu zkoušet písemně, ústně, jaké chyby tolerovat, co opravovat... Přes měsíc jsme měli přednášky na téma státní maturity, o její formě a průběhu, ale většinou to byly informace, které se dají rychle dohledat a nejsou klíčové. Popis průběhu zkoušky s neslyšícím studentem mohla být zajímavá vsuvka, ale zabral přes dvě přednášky, což mi přišlo vzhledem ke zkrácenému semestru zbytečně dlouho.
Bylo mi líto, že nám vyučující nedával více prostoru. Položené otázky byly v drtivé většině případů řečnické, takže na konci semestru vznikla situace, kdy vyučující položil otázku s komentářem: „Tohle je opravdu pro vás, teď můžete diskutovat,“ a nikdo se k tomu neměl. Často se totiž stávalo, že mu vyučující po první větě vzal slovo anebo jeho názor nepřijal (např. „je nesmysl, že opravovat písemné práce červenou barvou je nevhodné“- praxe ověřila, že to nikomu nevadí a tečka). Většina z nás prostě rezignovala, což se projevovalo i na prezenci v hodinách. Vzhledem k tomu, že drtivá většina z nás už nějakou učitelskou praxi má, mohl vyučující snadno stavět na našich zkušenostech, alespoň v části, která měla být seminářem. Forma zkoušení, tedy ústní zkouška, mi vyhovovala, ale obsah zkoušky se nekryl s obsahem odpřednášeného. Byla jsem sice ráda, že jsem se už dopředu naučila některé otázky ke státní zkoušce, ale jinak to vlastně byly jen náhodně vybrané otázky ze seznamu k SZZK (např. o těch neslyšících studentech nebo státní maturitě tam nebylo nic). Měla jsem v posledním měsíci možnost absolvovat metodický Cambridge kurz CELTA, díky kterému mám teď myslím docela dobré srovnání s tím, jak by výuka didaktiky probíhat mohla nebo měla. Chtěla bych předeslat, že nechci dělat Cambridgeským zkouškám reklamu nebo upozorňovat na nedostatek financí na veřejné vysoké školy, o tom to opravdu není. Kurz byl pro mě nesmírně přínosný, ale bylo mi z toho zároveň hrozně smutno, protože jsem měla pocit, že bych většinu věcí měla znát už z fakulty. Během studia na KAJL se mi ale nedostalo zásadních informací v oblasti didaktiky- neměla jsem tušení, že hodiny lze obecně rozdělit na „skills lessons“ (productive, receptive) a „systems lessons“ (grammar, lexis...). A že se zásadně liší metody použité na tu kterou hodinu. Konečně jsem se dozvěděla, jaký je rozdíl mezi PPP a TTT (a ne, TTT opravdu není Test-test-test, ačkoli to jeden můj spolužák zpochybňoval už na přednášce). Neměla jsem tušení o ICQs (Instruction checking questions), ale hlavně ani o CCQs (Concept checking questions)- to jsou přitom zásadní nástroje, jak pracovat se schopnostmi studentů a vším, co do hodiny přináší. Věděla jsem, že bych měla během aktivit práci studentů monitorovat, ale nikdy mi nikdo neřekl, při kterých aktivitách a jak, co pak s tím, co jsem zjistila a jestli to třeba při micro-teachingu nebo na praxi dělám správně? Nevěděla jsem, že existuje „Guided discovery“ jakožto jedna z metod, jak presentovat nový jazyk (např. gramatiku), přitom je to jedna z nejpřínosnějších. Nejde ale jen o mojí teoretickou vybavenost, kterou jsem, byť po úspěšně složené státní zkoušce, prostě neměla, ale i o tu praktickou- za jednu 45min odučenou hodinu jsem dostala víc zpětné vazby než za celou praxi na střední škole tady na univerzitě. A není to o tom, že by na observace muselo chodit x lidí, ale ta kvalita a kvantita- dostala jsem čtyři A4 s přesným záznamem mých kroků, dále další doporučení, pozitivní stránky hodiny i body, na kterých je třeba pracovat, okomentovaný materiál, který jsem adaptovala z učebnice (protože tady jsme se učili, jak materiál uzpůsobit, pokud se nám nehodí přesně tak, jak je předepsán) a ještě slovní feedback a reflexi s kolegy a s tutorem. Vím, že mnohé věci nejsou z finančních a personálních důvodů na katedře možné a také vím, kolik normálně CELTA stojí, když na ni člověk zrovna nemá grant. Ale myslím si, že když jsem předvedla krátkou mikroaktivitu tady ve škole, všichni mi zatleskali a vyučující řekl jen tři věty, z nichž poslední byla „Ok, good, thank you, who’s next?“, neměla jsem moc šanci se něčemu praktickému naučit a někam se během studia posunout. Doktorka Kostková se během jednoho semestru snažila vybavit nás alespoň po teoretické stránce a zažít alespoň nějakou reflexi a feedback, ale neměla dost dobře na čem stavět, protože jsme do té doby mnoho „chytrých knih“ nečetli, nebylo proč (vždycky se na zkoušku stačilo naučit z odpřednášených hodin...). Dva roky na to stát se praktikem je krátká doba, ale když to porovnám se 120 kontaktními hodinami CELTA, ten prostor a potenciál je tu přece velký! Nechci, aby to vyznělo, že jsem ukončila studium a teď si tu chci vylít zlost, tak to není. Mám katedru KAJL ráda a naopak mi záleží, aby vzdělávání na ní bylo ještě kvalitnější. Nemyslím si, že jsem dostala špatný základ, jen vidím mezery v některých oblastech. Když se vysloví nahlas, je to snad první krok k nějaké změně. |