Při výběru garanta předmětu se zobrazují připomínky jak k němu, tak ke všem vyučujícím daného předmětu. Při výběru vyučujícího, který garantem není, se zobrazují připomínky vztažené pouze k němu.
prof. RNDr. Jiří Vohlídal, CSc. [31-260], Makromolekulární chemie [MC260P37, přednáška]
Pro mě byla přednáška ponejvíce shrnutím kinetiky a organické chemie, takže jsem s jejím zvládnutím neměl žádný problém. Za velké mínus považuji začátek v pondělí v osm hodin ráno, ale přesto jsem na většinu přednášek dorazil. Zásluhu na tom má hlavně vyučující, že umí výborně přednášet.
Vzbudit zájem studentů o makromolekulární chemii je určitě dost obtížné, takže makromolekulára moc populární nebyla. Učivo bylo poměrně nudné, občas jsem ztrácel ve výkladu. Co ale bylo na makromolekuláře na vysoké úrovni a co se mi líbilo, tak byla nová skripta od pana Vohlídala (až právě ona skripta mě opravdu vtáhly do makromolekuláry). Jsou přehledně napsány a přitom jsou i dosti podrobné. Velké plus je psaní termínů i v anglickém jazyce, zejména pro zájemce o další studium. Škoda, že jich v knihovně není více. Zkouška byla obtížná tak akorát, i když někdy se zkoušelo i to, co jsme nikdy neprobírali (ale bylo to zmíněno ve skriptech).
Pan profesor Vohlídal je skvělý člověk a jsem velmi ráda, že jsem si makromolekulární chemii zapsala, i když ji jako biochemici nemáme povinnou. Pan profesor dokázal, alespoň mě osobně, ale věřím, že i mnohé další, nadchnout, jeho přednášky byly zajímavé, poučné, srozumitelné. Pokud by někoho daná problematika bavila, předmět rozhodně doporučuji. Nutná je ovšem znalost alespoň základů fyzikální chemie, matematické statistiky, organické chemie a fyziky.
Na zkoušce byl pan profesor férový =)
Předmět byl velmi zajímavý a přínosný, jedinou nepříjemností byl samotný systém zkoušky - zkoušení ve skupině je sice výhodné pro obě strany, ale student potom stráví velmi dlouhý čas přímo u zkoušky, což není úplně příjemné. Také by možná bylo vhodné jeden termín zkoušky oficiálně rozepsat do více termínů po sobě ten samý den, aby se jednotliví studenti mohli zapsat na tyto jednotlivé termíny a mohli přijít ke zkoušce v době, kdy budou opravdu zkoušeni, a nemuseli všichni čekat až přijdou na řadu už od rána. Několikahodinové čekání a následné několikahodinové zkoušení je totiž velmi stresující (a jistě také nepřijemné i pro pedagoga) a student pak nemůže u zkoušky podat tak dobrý výkon.
Makromolekulární chemie je určitě přínosný předmět, který by měl patřit mezi povinné a zvláště v podání prof. Vohlídala i zajímavý a lze doporučit i těm, kteří ho povinný nemají. Skripta jsou výborně napsána, ale zasloužila by stejně jako ta kinetická reedici v lepší grafické úpravě (tyhle jsou už skoro 20 let stará) a odlišení důležitých věcí ke zkoušce od těch "bonusových", neboť celkový rozsah skript (280 stran) je spíše na dva předměty nežli jeden.
