Při výběru garanta předmětu se zobrazují připomínky jak k němu, tak ke všem vyučujícím daného předmětu. Při výběru vyučujícího, který garantem není, se zobrazují připomínky vztažené pouze k němu.
Celé cvičení je velmi pečlivě organizováno, a to tak, že po první úvodní hodině jsem měla největší strach z toho, že zapomenu předat stůl, vezmu si špatné klíče, položím protokol na špatné místo na stole, nesecvaknu protokol, zapomenu si plášť, přinesu do laboratoře něco nepovoleného...
Paní docentka navíc působí velmi neslitovným a nemilosrdným dojmem a vzbuzuje obavy, že se s ní nelze na ničem domluvit. Po absolvování celého semestru laboratorní techniky si to už nemyslím, ale dlouho se mě takový náhled držel a dlouho jsem se při cvičeních zbytečně bála. Celá věc je navíc komplikovaná tím, že když člověk něco zkazí (jakože příležitostí k tomu je požehnaně), nikdo zrovna sympatiemi nesrší (obvyklejší je postoj typu "jak jste to mohli udělat TAKHLE?") a nahrazování je z kapacitních důvodů problematické.
Vcelku jsem měla před cvičením strach, co zase zkazíme a nestihneme a co bude špatně, během něho taktéž a po skončení čtyřhodinovky jsem vypadla z laboratože vycucaná jako citrón, ráda, že jsem to přežila; a za týden zas. Asi to nebylo tak úplně opodstatněné, možná je to nevědomě, nebo možná paní docentka na studenty "pouští hrůzu" aby se snažili, ale HLAVNĚ si myslím, že je to úplně zbytečné, aby člověk ty čtyři hodiny (a také celý asi den předtím...) trávil v takovém napětí, co zase bude špatně, vůbec ničemu to neprospívá.
Nemyslím, že by to bylo ze zlé vůle; ale bylo to tak.
Dále je třeba říct, že psaní protokolů je strašný žrout času, ale protože mi to nepřipadalo neefektivní (a taky mě to bavilo), nemám námitek.
Jako důležitý bod ale hodnotím, že jsem se toho opravdu hodně naučila - minimálně jsem pořádně pochopila (když ne, obvykle to nedopadlo dobře...) používané metody a myslím, že je dlouho nazapomenu.
A nakonec bych chtěla moc poděkovat panu laborantovi Havránkovi, který byl vždycky ochotný pomoct, z ničeho nedělal tragédii a nikdy mě neshodil ani za sebehloupější dotaz, který bych se paní docentce nebo její asistentce neodvážila položit.
Nechápu, proč se k studentům, kteří si k vám přijdou nahradit některou z úloh, chováte takto nepřijemně. Zvlášť, když vezmu v úvahu, že za dobu, co jsme u vás na hodině byly, jste si svých studentů téměř nevšimla (ačkoliv pracovali naprosto stejně jako my).
Dr. Havlíček v pohodě pomůže s čímkoliv, při hodnocení protokolů není nijak přehnaně pedantský, ale vždy dokáže upozornit na případné nedostatky a musím říct, že je velmi spravedlivý při posuzování toho, zda je protokol třeba vypracovat znovu, či nikoliv.
Laboratorní technika je předmět, který velmi pomůže zorientovat s v práci v chemikcé laborce. Dr. Havlíček každému ochotně pomůže a rozhodně nedělá žádnou vědu z drobných potíží.
Fajn předmět, jen bylo špatné, když vypadl proud, což se stalo několikrát, jenže za to nemohou vyučující.. holt když měl člověk rozdělanou práci na různých zařízeních (jakože jsou asi dvě úlohy, kde se bez elektřiny obejdete), tak si to musel zopakovat, či nebyly výsledky moc přesné.. to spíš jen upozornění.
Jinak si myslím, že bylo dobře, že jsme museli mít hotové protokoly vždy už na další cvičení, a ne až po všech úlohách, protože by se při jejich předělávání a opravování člověk mohl zbláznit, nebo alespoň né moc dobře vyspat.
Předmět doporučuji!!! Je to základ, co by opravdu měl každý umět! I když se připravte, že s vámi občas budou jednat jako s ťulpasem...upozorňuji, že je to hodně náročné na čas-nejen 4-hodinovka týdně, ale ještě počítejte hodně času na vypracovávání protokolů, na které vyučující dost lpí, takže spíše počítejte dopředu s tím, že většinu budete ještě muset aspoň trošku předělávat...
Vřele doporučuji všem kdo mají zájem nejenom si vyzkoušet jak co funguje v laboratoři, ale i zároveň pochopit většinu reakcí proč reagují tak jak mají.
prof. RNDr. Jan Kotek, Ph.D. [31-240], Laboratorní technika [MC240C22, praktická cvičení]
Velmi přísná kontrola protokolů, což je dobře, aspoň jsem se je naučil psát. Některé úlohy jsou špatně zadané a skripta, ze kterých se vychází by potřebovali dorobné úpravy (např. reakce syntezy esteru v tomto zadání vůbec neprobíhá)
Předmět jako takový je fajn a myslím, že je užitečný i pro nechemika (rozuměj třeba biologa, co s chemií nemá společného nic víc než LT) - třeba i ?jen? kvůli tomu, že se naučí s některými přístroji a vybičuje se (rozuměj je vybičován) ke kvalitním protokolům. Člověk je zpočátku sice trošku zmatený (z uspořádání laboratoře či z úloh samotných), ale to nejdéle se třetí čtvrtou úlohou mizí a někdy může být i docela sranda.
K celému praktiku snad jen několik ryze osobních postřehů:
a) Párkrát se nám ve dvojici stalo, že jsme dobu čekali, až doběhne nějaká filtrace/var/elektrolýza. Fakt jsme jenom seděli a koukali, nedalo se dělat nic dalšího (nebo už to bylo hotové). Potom bylo najednou práce habaděj a v tu ránu přišel vedoucí praktika nebo asistent s tím, že s námi jde probrat protokoly z minula. Asi není jednoduché nějak to vracení a hodnocení protokolů během praktika optimalizovat/načasovat, ale u některých úloh jsou i delší prostoje, které by se k tomu daly efektivně využít.
b) Nová laboratoř je pěkná, ale třeba v digestořích moc místa není. Taktéž u některých úloh je na stole spousta věcí na malém prostoru, což na slabší povahy působí trochu chaoticky :-). Na druhou stranu je fajn, že jsou ve stolech šuplíky, kam se dá schovat třeba notebook, a nepřijde tak k úhoně.
c) Co tak vím, nejsem jediný, kdo měl zapsanou Laboratorní techniku, aniž by (paralelně) absolvoval nějaký další chemický předmět. (Týká se asi spíš biologů-nechemiků.) Je jasné, že se člověk musí na každou úlohu připravit, aby věděl, co ho čeká. Pokud je to nutné, něco si i sám dostuduje, aby pochopil, o co vlastně půjde. Nicméně mi není úplně jasné, proč má výstupní test z předmětu Laboratorní technika podobu počítání příkladů. Jasně, ve vypracovávaných protokolech se taky počítá, ale úlohy, co se objevují v testu, jim jsou jen ?podobné?. Mnohdy se člověk musí docela dost zamyslet, aby přišel na nějakou soustavu dvou rovnic nebo jiný kombinovaný postup, který vede k výsledku. Souhlasím s tím, že na myšlení není samozřejmě nic špatného :-), ale od obsahu výstupního testu bych očekával něco trošku jiného (teorie probíraná v úvodech protokolů, chemické nádobí, bezpečnost práce atp.). Možná by bylo fajn, že když už člověk protokoly udělá, mohl by si je vzít k testu s sebou. (U mnoha cvičení to tak bez problémů funguje.) Jednak by to motivovalo dělat protokoly pořádně, druhak by možná odpadaly problémy s vyčíslováním rovnic a vymýšlením vzorečků.
Díky za reakci. ad 1) Co se týče vracení protokolů, snažili jsme se využívat časové prostoje studentů, ale vzhledem k tomu, že byla naplněna kapacita praktika, se trochu ztrácí přehled o tom kdo má kdy volno.
ad 2) Ono i toho volného prostoru přibude, když je v praktiku o pár dvojic méně, což bohužel nebyl případ naší paralelky.
ad 3) Co se týče výstupního testu - jsem rád, že bych pochopen jako test toho, zda jste schopni myslet hlavou. Memorování názvů různých druhů skla je sice jednodušší, ale mnohem raději jsme, pokud se studentíkovi rozsvítí a pochopí principy chemických dějů. Navíc - tento předmět je pro chemiky prerekvizitou k zapsání povinných preparativních praktik, kde opravdu už musí umět počítat bez chyb. V tomto měli biologové možná trošičku smůlu, že navštěvují stejnou paralelku jako chemici, ale příčí se mi mít na různé lidi různé nároky pro zisk stejného zápočtu a počtu kreditů...
Laboratórna technika je predmet, ktorý vzbudzuje rešpekt na začiatku semestra aj u študentov, ktorí počas strednej školy absolvovali niekoľko chemických olympiád a mali teda kontakt s prístrojmi, s ktorými sa študent bežne nestretne. Ak sa študent na cvičenia pripravuje, následne nie sú takým problémom, aj keď je pravda, že ak prvé cvičenie, ktoré dostanete, bude práve spektrofotometria, môže to spôsobiť menší šok. Veľkou výhodou je práca v dvojici. Čo sa týka času, tak sme nikdy nemali problém stihnúť spraviť celú úlohu, tak isto nebol problém nájsť vhodné paralelné cvičenie, ak sa v daný týždeň nebolo možné rozvrhovaného cvičenia zúčastniť. Vypracovanie protokolu zaberie nejaký čas, priemerne dve hodiny. Najlepšou voľbou je vypracovať ho ešte v ten istý deň ako bolo cvičenie. Človek si nielen viac pamätá, hlavne pri písaní pracovného postupu, ale má potom aj viac času na prípravu ďalšieho cvičenia. Všeobecne sa dá povedať, že ide o veľmi prínosný predmet, keďže študent nadobudne rôzne praktické skúsenosti, akými sú už spomínaná práca so spektrofotometrom, katexom, chromatografia na tenkej vrstve, rektifikácia, rôzne spôsoby destilácie, filtrácie, meranie indexu lomu, syntéza látok v pevnej fáze pri teplote nad tisíc stupňov Celzia, elektrolytická príprava peroxodisíranu draselného a pod., ale naviac získa aj teoretické vedomosti, ktoré určite využije napr. vo všeobecnej chémii.
prof. RNDr. Jiří Mosinger, Ph.D. [31-240], Laboratorní technika [MC240C22, laboratorní práce]
Bylo by vhodné neplánovat ZLT tak, aby počet hodin absolutně přesně odpovídal počtu cvičení. V případě nutného vynechání jedné z úloh ke konci semestru vznikají potíže s jejím dokončením - Laboratoře ZLT jsou beznadějně plné a místo může být klidně až v půli dalšího semestru. Lepší je neubírat tolik hodin na začátku praktika.
doc. RNDr. Daniel Nižňanský, Dr. [31-240], Laboratorní technika [MC240C22, praktická cvičení]
Měla jsem lab.techniku napůl s lidmi z ČVUT či odkud a oni to měli jako klasifikovaný zápočet... Postupně se mi začaly vracet protokoly, až jsem jich jednou najednou odevzdávala 7,ale zato jsem je dovedla skoro k dokonalosti. Také jsme narozdíl od jiných skupin několikrát psali z výpočtů (což jistě není na škodu následné přípravě, ale bylo to docela stresující). Tahle metoda biče nakonec vedla k tomu, že jsem se docela dobře vyznala ve skle a věděla, co kam zapojit... pro biologa dobrá zkušenost a navíc ráda vzpomínám na naše laboratorní poklesky a jejich nápravu :-)
Podle mě to bylo vedle "nepovinného cvičení" ze Základů molekulární biologie nejpřínosnější praktikum, které jsem zde absolvovala.
Barbora Pokrývková, 01.02.2011, 1. Ročník, Speciální chemicko-biologické obory, bakalářské
Nevím, proč každý laboratorní techniku bere jako nějaký strašák... Mě to přišlo jako příjemné strávení pár hodin v laboratoři. Když se něco nepovede, tak se to holt zopakuje (myslím, že v naší skupině se to nestalo ani jednou). Myslím, že tento předmět člověku hodně dá a pan cvičící je celkem kliďas a páni laboranti vždy pomohli s čím bylo třeba a člověk si ani nepřipadal jak největší pako. :)
Ještě chci poděkovat paní laborantce. Byla moc milá a hlavně jsme za ní mohli přijít, kdykoliv jsme potřebovali pomoc' s nějakým přístrojem nebo když se něco nedařilo. Ochotně nám všechno ukázala, poradila, pomohla a často přidala i nějakou tu dobrou radu, jak si práci v laboratoři usnadnit. Rozhodně se nebojte poprosit ji o pomoc.
