Při výběru garanta předmětu se zobrazují připomínky jak k němu, tak ke všem vyučujícím daného předmětu. Při výběru vyučujícího, který garantem není, se zobrazují připomínky vztažené pouze k němu.
doc. Mgr. Pavel Růžička, Ph.D. [32-KA], Úvod do teorie kategorií [NMAG336, cvičení]
Cvičící věnoval přípravě hodiny minimální množsví času. Úlohy za domácí úkol byly obodované měsíc po termínu odevzdání. V hodinách bylo vidět, že množství jeho pozornosti tomu, co právě dělá, je pod úrovní toho, kdy ta hodina má studentům ještě šanci něco nabídnout.
doc. Mgr. Jan Šaroch, Ph.D. [32-KA], Úvod do teorie kategorií [NMAG336, přednáška]
Teorie kategorií je zajímavé téma. Poskytuje přehled nad různými oblastmi matematiky. Na druhou stranu mi přijde, že jako taková moc praktické využití nemá. Že je to spíš o příslušném způsobu uvažování, co člověku v dalším studiu pomůže. Proto mi připadá dost nešťastné, že naprostá většina výuky probíhá stylem "vyučující něco říká, student si to zapisuje". Za mě by bylo úplně v pořádku, kdybych si z této úvodní přednášky odnesl menší arsenál definic a vět. Co bych byl rád, kdyby mi tento předmět dal místo toho je schopnost nad touto teorií samostatně uvažovat. Proto bych byl rád, kdyby byla větší část (ideálně 2/3 stráveného času) předmětu tvořena individuálním odvozováním jednodušších tvrzení a i občasnou ilustrací na aplikacích.
Implementaci bych si představoval tak, že přednáška bude mít dotaci jen 90 minut týdně. Po každé přednášce bude zvřejněna sada úloh, které využívají definic a tvrzení uvedených na přednášce. Koncipované tak, aby nad každou z nich strávil průměrný student typicky půl hodiny až hodinu, dohromady tak 5 hodin. Jejich vypracování ideálně na čistě dobrovolné bázi. U zkoušky by se testovala nejen znalost vět, ale i schopnost podobné příklady řešit. Cvičení (90 minut týdně) by byla primárně konzultace k těmto domácím úkolům.
Připomínka k předmětu, Úvod do teorie kategorií [NMAG336, přednáška]
Teorie kategorií je zajímavé téma. Poskytuje přehled nad různými oblastmi matematiky. Na druhou stranu mi přijde, že jako taková moc praktické využití nemá. Že je to spíš o příslušném způsobu uvažování, co člověku v dalším studiu pomůže. Proto mi připadá dost nešťastné, že naprostá většina výuky probíhá stylem "vyučující něco říká, student si to zapisuje". Za mě by bylo úplně v pořádku, kdybych si z této úvodní přednášky odnesl menší arsenál definic a vět. Co bych byl rád, kdyby mi tento předmět dal místo toho je schopnost nad touto teorií samostatně uvažovat. Proto bych byl rád, kdyby byla větší část (ideálně 2/3 stráveného času) předmětu tvořena individuálním odvozováním jednodušších tvrzení a i občasnou ilustrací na aplikacích.
Implementaci bych si představoval tak, že přednáška bude mít dotaci jen 90 minut týdně. Po každé přednášce bude zvřejněna sada úloh, které využívají definic a tvrzení uvedených na přednášce. Koncipované tak, aby nad každou z nich strávil průměrný student typicky půl hodiny až hodinu, dohromady tak 5 hodin. Jejich vypracování ideálně na čistě dobrovolné bázi. U zkoušky by se testovala nejen znalost vět, ale i schopnost podobné příklady řešit. Cvičení (90 minut týdně) by byla primárně konzultace k těmto domácím úkolům.
