Při výběru garanta předmětu se zobrazují připomínky jak k němu, tak ke všem vyučujícím daného předmětu. Při výběru vyučujícího, který garantem není, se zobrazují připomínky vztažené pouze k němu.
prof. MUDr. Jiří Moláček, Ph.D. [14-400], Základy klinické medicíny I. [EP0101400, cvičení]
Snahu umožnit studentům prvních ročníků kontakt s nemocničním prostředím a pacienty moc oceňuji a velmi jsem se těšila. Bohužel jsem ale neměla štěstí. Na obou praxích (chirurgie C a ortopedie B) nás sestřičky ihned po příchodu chtěli poslat domů se slovy, že odpoledne na lůžkových odděleních nemáme šanci nic vidět.
Ráda bych sem napsala hodnocení personálu, který se mi věnoval, protože vím, že tato hodnocení čtete Vy. Absolvovala jsem exkurzi na OKF FN Bory, kde se mi věnovala vrchní sestra - paní Bc. Helena Bicanová. Paní vrchní byla skvělá, provedla mě celým oddělením, ukázala mi dokonce i hyperbarickou komoru a její obsluhu. Byla opravdu moc vstřícná a exkurzi jsem si moc užila. Druhou exkurzi jsem absolvovala na Geriatrickém oddělení - lůžka B FN Bory, kde se mi věnoval pan staniční - vysvětlil v krátkosti, co je to geriatrie, jaký typ pacientů a s jakými nejčastějšími diagnózami hospitalizují. Prošla jsem si pokoje, s některými pacienty si krátce popovídala a také to bylo moc fajn.
Velmi poutavý výklad. Moc se mi líbí myšlenka pana profesora, že nám chce přiblížit realitu práce lékaře. Moc si toho vážím. Přednášky byly skvělé a moc zajímavé.
Na panu profesorovi se mi velmi líbilo, že vždy když přednášel, tak se nás ptal na náš názor, co si myslíme, jak by jsme to udělali a co si myslíme, že je správně či špatně. Obecně tuto přednáška formou spíše diskuze či brainstormingu hodnotím velmi velmi kladně.
Velice skvěle připravené přednášky (i když jich od p. doktora nebylo mnoho), byly velice zajímavé a poutavé, pan doktor mluvil k tématům velmi zaujatě. Bylo velmi hezké, že se nám na poslední přednášce snažil velmi věnovat, i když nás tam přišlo jen 6.
Myslím, že doktor Moláček je jeden z nejlepších profesorů, kteří mohli přednášky z tohoto předmětu vést. Dokázal organizovat výuku a prezentace, vybrat důležité a aktuální témata pro tento předmět, mluvit zcela srozumitelně a pochopitelně, motivovat studenty a zapojovat je do diskuze.
Pan profesor byl velmi vstřícný, zábavný, profesionální, uměl výborně upoutat pozornost svými příklady z praxe. Na jeho přednáškách neubývala návštěvnost.
Na tuto výuku a zároveň se prvně podívat do nemocnice jsem se velmi těšila. Moc se mi to líbilo, jen jsem měla jednu špatnou zkušenost se staniční sestrou. V době “stáže” na chirurgii jsem se za paní sestrou přišla nahlásit a paní řekla ať počkám, hned jak odešel pan doktor Moláčel, tak odešla, nedala nám vědět a nechala nás na chirurgii.
Přednášky pana doktora byly skvělé, záživné, zajímavé, jsem vděčná, že jsem se z nich dozvěděla spoustu věcí o klinické praxi i o legislativních záležitostech. Přístup pana doktora k medicíně je mi velice sympatický a inspirativní.
Přednášky pana profesora Moláčka byly skvělé. Jeho přednes nebyl monotónní, dotazy byly vždy zodpovězeny a nechyběla ani přímá komunikace se studenty. Informace vysvětloval s poklidem a předal nám spoustu informací, které nám poskytly vhled do klinického prostředí a mohli jsme vidět medicínu též z jiné stránky než jen té teoretické.
Páčili sa mi diskuzie medzi pedagógom a študentmi. Taktiež som bola milo prekvapená, že pán profesor si bez problémov vypočul názory študentov, nekritizoval ich.
Pan profesor nám přednášel zajímavě, přišlo mi přínosné zamyslet se i nad záležitostmi v nemocnicích o kterých se moc nemluví (i z hlediska etiky) a celkově to byl takový jiný pohled na věc.
Navíc to mozek zaměstnalo trochu jinak než běžné předměty prváků :)
Přednášky prof. MUDr. Jiřího Moláčka, Ph.D. byly vždy velmi zajímavé, protože prof. MUDr. Jiří Moláček, Ph.D. dokázal srozumitelným způsobem vysvětlit nebo popsat aktuální témata v oblasti medicíny (např. eutanázie atd.) nebo uvést na pravou míru několik skutečností spojených právě s medicínou (např. některé základy legislativy, podmínky transplantace orgánů atd.)
Pan profesor uměl zaujmout, mluvil poutavě a díky jeho stylu výkladu se přednášky měnily spíše v živou diskuzi, což celé hodině dávalo úplně jiný rozměr.
Provedení předmětu zásadně pokulhává. Za velmi alarmující považuji fakt, že fakulta nebyla schopna informovat jednotlivá oddělení o přítomnosti studentů dne 23.11., který byl prvním dnem možnosti praxí. Přijít na oddělení, kde nikdo z pracovníků nemá sebemenší představu, jak studenty zaměstnat je nejen nepříjemné, ale jedná se o absolutní plýtvání času studentů a personálu. Toto není kritika pracovníků nemocnice. Oddělení, kde jsem byla se sice s touto velmi nepříjemnou okolností dobře vypořádalo, ale vím, že zkušenost některých mých spolužáků byla velmi odlišná. Při výkonu praxe mi taky opakovaně bylo řečeno, že personál příliš nechápe naši přítomnost v odpoledních hodinách, kdy se toho v nemocnici dle slov personálu moc neděje. Celkově na mě předmět vzhledem k výše uvedeným důvodům působil jako dobrá myšlenka s absolutně nevhodným provedením, které přineslo místo prvotního nadšení z možnosti se do nemocnice alespoň podívat spíše rozčarování z přístupu fakulty.
Na cvičeních formou dvou odpoledních směn v nemocnici dle vlastního výběru se mi velmi líbilo to, že již v prvním ročníku, v prvních měsících studia jsem se podíval do nemocnice, na opravdové oddělení, jak to tam chodí. Na oddělení to bylo velmi příjemné, vyzkoušel jsem si práci sanitáře, kdy jsem čistil po pacientech postele, stlal jsem je, ředil desinfekci atp. S pacienty jsem vyplňoval anamnézy, měřil jim tlaky, byl jsem připuštěn i k tomu, abych pacientům změřil glykémii a podobným méně náročným věcem. Celkově jsem strašně moc rád za , že jsem si mohl vyzkoušet práci sestry i pomocného personálu a moc za to děkuji. Viděl jsem různé případy různých onemocnění, ať již závažných či banálních. Personál v nemocnici byl velmi ochotný a příjemný. Celkově, ačkoliv to byly pouze dvě služby, mě to utvrdilo v tom, že se chci medicíně věnovat, že chci být lékařem, tak jak jsem si to vysnil.
Sestřičky FN Bory, kam jsem docházel, byly velmi milé a nápomocné, vše nám vysvětlily a a ukázaly nám veškerou prováděnou práci s pacientem. Cenná zkušenost.
Jediné negativum předmětu je, že se chodí do nemocnice pouze na dvě směny. Zkusit si práci v nemocnici je pro studenty prvního ročníku velmi přínosné a cenné, mělo by tedy být více možností.
Měla jsem štěstí na oddělení a den, takže jsem si vyzkoušela a viděla (jak na interně, tak na chirurgii mnohé) a dodalo mi to pořádnou dávku motivace. Navíc jsem poprvé byla takto v nemocnici a dané prostředí mi praxe přiblížila.
My měli obrovskou kliku a na chirurgii B jsme měli velmi mladou doktorku, která se nás snažila nacpat do všech činností, které bychom si mohli vyzkoušet, ukázala na vyšetření a základy anamnézy. Ostatní mladé sestřičky nás také nechali dělat spoustu věcí, což bylo naprosto úžasné si vyzkoušet
V současném komceptu je předmět strašně moc o štěstí, my měli naprosté štěstí na personál, ale bohužel nás případ byl výjimka, na jiných odděleních často nechali ostatní skupiny jen několik hodin sedět na sesterně a pak je stejně poslali domů.
Myslím si, že myšlienka zaviesť klinický aspekt do prvého ročníka je prínosná, pretože veľa ľudí sa s nemocnicou veľmi nestretlo a vidieť ako to funguje naživo a nejak si to "osahat" už v prváku dá uričte dobrý základ a zoznámenie s prostredím.
Jediné čo vadilo mne je prístup niektorých sestier na oddelení na interne. Prišlo mi že moc nevedeli čo s nami, takže sme buď nerobili nič alebo nás poslali robiť niečo čo sme nikdy nerobili a bez vysvetlenia, čož bolo nepríjemné pretože ak človek v živote glykémiu neodoberal, sám od seba to na pacientovi vedieť nebude. Rozumiem tomu že my vlastne ešte nič nevieme, ale ak ony sami zrovna nič na práci nemali, myslím že nám nejak v rýchlosti niečo vysvetliť by nemal byť problém.
Jsem moc ráda, že už v prvním ročníku jsme se dostali k reálným pacientům do nemocnice. Ikdyž jsme jen nosili čaj a tak podobně, tak jsme měli možnost vyzkoušet si alespoň konverzaci s pacientem, což za mě bylo super. Nezdá se to, ale není to pro každého snadné.
Nepřijde mi tento předmět potřebný. Nemohli jsme nic dělat, takže jsme pouze seděli na sesterně a byli na telefonu. Sestrám jsme spíše překáželi a dávaly nám to silně najevo. Při druhé službě mi byl papír potvrzen mezi dveřmi a šel jsem domů. Zmatek mezi organizací mezi nemocnicí a fakultou byl otřesný. Sestry nám řekly úplně něco jiného než bylo psáno v informačním emailu a dávaly nám najevo, jak jsme neschopní. Odložení věcí do šaten pro vyšší ročníky, kde nám ani nechtěli vydat kartičku snad nebudu už dále komentovat. Horší organizaci jsem snad v životě neviděl.
Jsem velmi ráda, že jsme se už v prvním ročníku mohli podívat do nemocnice, abychom se seznámili s prostředím, podívali se jak to tam chodí a byli nápomocní personálu v rozsahu našich dovedností.
Zde musím zmínit viditelný problém komunikace mezi studenty, panem profesorem a fakultní nemocnicí. Studenti dostali naprosto odlišné informace než nemocnice. Na odděleních jsme většinou jen seděli a čekali, až budeme moct jít domů, protože nám to takhle sestra nařídila. Já osobně jsem ve výsledku byla tam, kde jsem vůbec neměla být, jsem sice ráda, že jsem si tak mohla něco zkusit, ale nebýt nekterých lékařů bych také celou dobu jen seděla u stolečku a čekala na konec, což bych vůbec nechtěla.
18. 12. jsem byl na oddělení KOTPÚ (ortopedie) - oddělení 3A. Bohužel praxe začíná v nešťastný čas 14:00 po obědu a vizitě, takže na lůžkové části prakticky není co dělat. Velmi milá a ochotná sestřička nám ale zavolala na ambulance a zařídila nám se podívat na ambulantní příjem, kde se nás ujalo několik ochotných doktorů a sestřiček odhodlaných nám toho ukázat co nejvíce. Měřili jsme krevní tlak, zapojovali EKG elektrody, sledovali jsme RTG snímky, odhadovali možný úraz/zlomeninu a zkoušeli latinsky pojmenovat. Pozorovali jsme doktory při práci s dospělými i s dětmi, při diagnostice určitých poranění s pomocí zkoušení pohybů v kloubu za účelem zjistit který pohyb není možný nebo je velmi bolestivý a tím zjistit která struktura může být poraněna. Pozorovali jsme doktory při odsávání přebytečné sinoviální kapaliny z kolene a mnoho dalšího. Celkově byla návštěva ambulance velmi příjemný zážitek.
19. 2. jsem byl na Chirurgické klinice - oddělení C (Hrudní chirurgie). Praxe na chirurgii bylo velké zklamání. Sestry na oddělení byly velmi neochotné a neprojevovaly jakýkoliv zájem se nás ujmout, naopak jsme si po celou dobu připadali jako otravná přítěž, která je ruší při jejich práci na sesterně. Sestry také měly potřebu nás zbytečně před doktorkou zesměšňovat a znevažovat, že nemá cenu nás něco učit a něco vysvětlovat, když ani nevíme, co je to hrudník. Hned na začátku praxe jsme si přečetli informace BOZP a podepsali seznámení se s těmito dokumenty. Podařilo se nám odchytit, již zmíněnou, doktorku již na odchodu, která se nám jako jediná věnovala. Na oddělení toho nebylo moc k ukázání, ale alespoň jsme si ukázali na pacientech jak vypadá hrudní drenáž a kýla, nakreslili jsme si řez hrudníkem a kam se zavádí drenáž pro určité patologické případy. Jenom díky naší vlastní iniciativě jsme se podívali i na urgentní příjem a urgentní ambulanci, kde se nás doktorka snažila zanechat, abychom alespoň zde mohli alespoň jenom pozorovat práci, ovšem na urgentu personál projevoval ještě daleko menší zájem o studenty, tudíž jsme se vrátili zpět na Chirurgii C, kde jsme cca 2 hodiny (do 17:00) jenom seděli a poté nás sestry na požádání pustily domů. Potvrdilo se mi tedy co tvrdili ostatní studenti, že "Chirurgii si jenom odsedíš" a co tvrdili i různí absolventi LFP UK různých věkových kategorií, že v tomto smyslu se zjevně na praxích "nic nezměnilo". Takové zkušenosti demotivují studenty, kteří pak ztrácejí zájem. Myslím si, že takové jednání je neakceptovatelné, minimálně z důvodu dlouhodobého nedostatku zdravotnického personálu v ČR.
Bohužel v hodně případech to vypadá tak, že přijdeme na oddělení, podepíšou nám papíry a nemají pro nás žádnou práci.
Osobně se myslím ,že by bylo lepší, aby praktika v tomto předmětu vypadala stylem, že skupina se rozdělí na dvě poloviny a každá půjde s lékařem/sestrou/prostě někým z nemocnice po jednotlivých odděleních. Takto by si aspoň prošli prostory, ve kterých budou za pár let provádět část praxí.
Nebylo by od věci se pořádně domluvit s personálem nemocnice, aby věděli, co s námi. Také by bylo fajn dát studentům více informací ohledně oblečení, protože jsme se nezřídka kdy setkávali s hněvem sester za špatné oblečení, o kterém jsme nevěděli předem.
Bohužel nemám s praxemi 100% pozizivní zkušenost. Když jsme 1.12. přišli na první praxi na nefrologii, nikdo nebyl informován o tom, že bychom měli přijít a vůbec nevěděli co s námi mají dělat. Výsledkem bylo, že jsme se nikam nepodívali a po chvíli nás pro nadbytečnost poslali domů.
Nicméně druhá zkušenost na transplantační chirurgii byla nesrovnatelně lepší. Podívali jsme se na operační sál a dlouhou dobu jsme trávil na ambulanci urgentního příjmu. Pan doktor se nám věnoval a vysvětloval vše, na co jsme se zeptali.
Celkově hodntím praxe pozizivně jen mi zamrzela ona první zkušenost.
bylo super, že jsme se hned v prvním ročníku mohli podívat do nemocnice a pochopit, jak to tam chodí a zda je medicína pro nás to pravé; praxe v nemocnici byla super
Cvičení ve formě praxí v nemocnici byl dobře zamýšlený nápad v hrozném a nedomyšleném provedení. Na různých odděleních nám sestřičky silně dávaly najevo, že jim pouze překážíme a zbavovaly se nás dvěšma způsoby. Buď nás poslaly na urgentní příjem, kde jsme v hojném počtu také překáželi, nebo nás posílaly po deseti minutách domů. Komunikace mezi nemocnicí a školou byla příliš malá a často jsme slýchali historky, kdy sestry schválně nechtěly potvrdit praxi pouze z důvodu jimi neschválené obuvi, o které nám škola vysloveně řekla, že na ní nezáleží.
Praxe v nemocnici byla velmi zajímavá, přínosná a rozhodně tento nápad oceňuji, ale chtělo by to trochu více pořešit organizaci a komunikaci s nemocnicí - fakt, že byly až po zahájení přihlašování zrušeny víkendy byl pro mnoho studentů velmi nepříjemný; to samé platí i o situacích, kdy v nemocnici o příchodu studentů ani nevěděli. Navíc by bylo lepší dát studentům přesnější informace, neboť nám bylo řečeno, že bílý plášť stačí a následně nám bylo v nemocnici na mnoha odděleních oznámeno, že nestačí.
Možnost podívat se, jak to funguje v nemocnici, již v 1. ročníku opravdu cením. Jediné, co bych vylepšila, je organizace. Hodně lidem totiž přineslo nemalé problémy náhlé zrušení možnosti absolvovat praxe o víkendu.
Byl jsem sice moc rád, že se mohu podívat do nemocnice již v prvním ročníku, avšak jediné, co mě sestry, které ani nevěděli, že přijdu, nechali dělat bylo to, že jsem si 3 hodiny pročítal karty pacientů, pootočil televizi jedné starší dámě a byl propuštěn domů.
Velmi zajímavá zkušenost s různými situacemi na daných odděleních, kdy jsme mohli vidět různé vyšetřovací procedury, či následně i řešení problému pacientů
skvělý nápad ohledně našich prvních “praxích” v nemocnici - určitě to motivuje studenty k pilnějšímu studiu nebo se naopak rozmyslí, že tato práce není pro ně
Bylo mnoho lidí, kteří byli posláni hned domů, a to kvůli tomu, že na daných odděleních neměli pravomoce k tomu, aby mohli něco vykonávat, anebo tam nebylo nic k vidění. Já jsem měl štěstí a obě praxe jsem strávil na urgentu (po domluvě daného oddělení s urgentní ambulancí), kde jsem se dozvěděl mnoho užitečných věcí. Musím vyzdvihnout práci obou doktorů (MUDr Ševčík a MUDr Šebek) a rovněž i zdravotní sestry (Pousková Elena), vždy nám vše vysvětlili a jakožto pro začátečníky to byla nezapomenutelná zkušenost. Proto mě napadá, jestli by se nedaly praxe zkrátit pouze na jeden den (pokud by zůstaly 2, tak by to bylo skvělé, ale práce je na urgentu až nad hlavu), kdy by se praxe vykonávali právě na urgentním příjmu, protože tam toho člověk viděl nejvíce a nebyl hned poslán domů. Tento komentář neberte úplně jako negativní, spíše je to nápad, jak zlepšit praxe dalším ročníkům a zároveň, aby nebyli studenti hned posíláni domů a něčemu se naopak přiučili.
Bohužel jednodenní praxe v nemocnici přínosná vůbec nebyla. Důvodem byl nezájem nám cokoliv ukázat. Upřímně jsem si připadala jen na obtíž. Samotný personál nevěděl co s námi.
Přestože byla praxe jako taková opravdu zajímavá, 2 x 8 hodin jejího trvání bylo zbytečně moc. Personál nemocnice pro studenty prvních ročníků nemá využití, aby si mohli vyzkoušet něco víc... Myslím, že 2x4 hodiny by byly tak akorát.
Praxe pro mě mimo prostředí nebyly nijak přínosné, zejména protože mě v obou dnech jen posadili na židli a v podstatě jen mě nechali hledět na ne příliš zajímavé akce. Zdálo se mi, že sestřičky a doktoři jen čekali, kdy mě to přestane bavit a oznámím svůj odchod.
V rámci praktických cvičení předmětu Základy klinické medicíny jsme se mohli podívat již na specializovaná oddělení ve FN v Plzni dle vlastního výběru. Já zavítal na cévní lůžkové oddělení a na septické oddělení. Ocenil jsem, že už jsme hned v prvním ročníku měli možnost vidět, jak to na takových odděleních chodí, hlavně práci s pacienty. Vyzkoušel jsem si základní ošetřovatelskou péči, povlékal jsem a čistil postele pro budoucí pacienty, polohoval pacienta, měřil mu tlak a teplotu a mohl jsem si s ním chvíli popovídat a třeba mu zlepšit den. Na septickém oddělení jsem byl svědkem toho jak probíhá vizita. Nahlédli jsme též do nemocničního skladu, kde nám bylo vysvětleno, jaké pomůcky se využívají v ošetřovatelské péči a k čemu slouží. Byl jsem vděčný že jsem měl vůbec nějakou možnost si vyzkoušet něco na co jsem nebyl doposud zvyklý a zjistit něco nového.
Velice oceňuji snahu o příležitost studentům hned v prvních měsících studia náhlednout do jejich budoucího pracovního prostředí. Pro mne se z této zkušenosti stal dlouhodobý zdroj motivace. Jako součást menšiny jsem nahlédla na operační sál břišní chirurgie. Veškerý personál se k nám choval s naprostou slušností. Velice si vážím vynaložení energie operujících lékařů, kteří nám během operace sdělili spoustu zajímavých informací a ani na chvíli nám nebylo dáno na jevo jakékoliv odmítnutí.
Škoda jen, že jsme v tu dobu ještě nevěděli, na jaké struktury zrovna při operaci hledíme. Možná by tato zkušenost více propojila vědomosti, pokud by probíhala během léta (po anatomii). Ale i tak to byl rozhodně jedině přínosný zážitek.
Pokud se k něčemu dostanete, je to skvělé. Ráda jsem viděla fungování ambulance a některá vyšetření a dokonce operaci naživo. To byla skvělá příležitost.
Organizace byla strašná, chaotická. Některá oddělení ani nevěděla, že k nim takto někdo může přijít, přestože byla zadána s)v SISu. To, že se po přihlašování měnila možná data směn a člověk se musel znovu přehlašovat, bylo hrozné a stresující. Je škoda, že se nenechaly víkendové "exkurze", na některých odděleních nám bylo sděleno, že nám není moc co ukázat, protože většinou se vše dokončí již dopoledne.
Chtěla by zlepšit informovanost zdravotnického personálu o tom, že má přijít někdo z prvního ročníku, aby se už nestávalo, že student dorazí na oddělení a sestry ho pomalu posílají domu, že tam nemá co dělat. Také nebyla moc vyřešena šatna pro studenty ve FN, která zavírala o několik hodin dříve, než jsme my končili na oddělení. Sestry nám nepovolily mít oblečení u sebe („máte přeci šatnu, tak co to budete tahat sem”) a šatna byla později odpoledne / k večeru již zavřená.
Určitě bych zapracovala na informovanosti studentů o tom, co potřebují mít/zařídit. Moc lidí se v tom neorientovalo a často byli pak na odděleních nepříjemní, že si nevzali celé bílé oblečení, atp.
Myslím si, že my jako studenti jsme dostali trochu jiné informace o probíhajících praxích, než pracovníci nemocnice - to se týká například oblečení/přezůvek, doby praxe nebo aktivit, kterých jsme se mohli účastnit. Kdyby se toto do příštích let na obou stranách více objasnilo, tak si myslím, že by si budoucí studenti z těchto jinak přínosných praxí odnesli lepší zážitky bez některých zbytečných nedorozumění.
Jsem ráda, že máme možnost se dostat do nemocnice už v prváku. Mrzelo mě ale, že jsme měli na výběr pouze internu, LDN, geriatrii a OKF, a to vše pouze na Borech. Líbilo by se mi více, kdybych si mohla vybrat jedno interní oddělení a druhé např. chirurgii nebo ortopedii. Jinak se mi koncept předmětu moc líbí.
Paní vrchní sestra na Farmakologii byla moc milá a ochotná, měla pro nás připravenou přednášku o chodu oddělení, zároveň nás po oddělení provedla. Bylo to zajímavé.
V nemocnici jsem strávila celkem asi 75 minut. Poprvé trvala exkurze zhruba 7 minut, podruhé něco málo přes hodinu. Je mi líto, že exkurze nebyla přínosnější, neboť jsem se na ni velmi těšila. Někteří spolužáci mohli provádět měření krevního tlaku, mně nikdo takovou pravomoc nedal. Jsem z exkurze spíše zklamaná, ale také chápu, že se znalostmi, které v této fázi máme, nejsme v péči o pacienty příliš kompetentní.
Na první praxi mi jen podepsali papír a za 10 minut jsem odešla. Na druhém pracovišti mi nechali přečíst BOZP, převléci dvě postele a také jsem šla domů.
Neviděla jsem tak z chodu nemocnice ani z péče o pacienty téměř nic a praxi tak hodnotím jako nepřínosnou.
Praxe v nemocnici byla ztráta času vzhledem k tomu, že jsme v nemocnici nesměli nic dělat, maximálně utřít povrchy. Na některých odděleních udělali výjimku a nechali nás alespoň ustlat postel a změřit pacientům tlak. Jinak jsme ale x hodin seděli na sesterně/v jiné místnosti a nic nedělali. Buď předmět zrušte, nebo z toho udělejte sanitářskou praxi a nechte studenty dělat alespoň základní úkony.
Cvičení v nemocnici bych hodnotila asi tak průměrně, moc mi to nedalo, sestřičky na nás něměly čas, ale já to naprosto chápu. Plus je, že jsme se mohli podívat do nemocničního prostředí.
Z mého pohledu nebyly tyto "exkurze" moc užitečné, neboť vlastně rovnou při příchodu jsme dostali k podepsání papír, že vlastně nemůžeme dělat moc nic (což chápu, nemáme zatím skoro žádné znalosti). Asi záleželo i na oddělení a personálu, nicméně já bych se bez nich pro letošek obešla - o to víc se těším na ty v dalších ročnících :)
bohužel tyto praxe mě osobně poměrně zklamaly - první praxi nám bylo představeno oddělení, následovala hodina linkování sešitu pro záznam pacientů a následně domů; další praxe pak probíhala opět prohlídkou oddělení, avšak poté následovaly čtyři hodiny sezení na chodbě, následně jsme s kolegou obešli oddělení s tlakoměrem a byli jsme propuštěni. Velice jsem se na tyto praxe těšila, ale zklamal mě přístup personálu. Chápu, že mají svoji práci a bojí se nás jako v podstatě laiky k něčemu pustit, v tu chvíli mi to ale přišel jako ztracený čas.
U mě osobně jsem při 1. exkurzi zůstal 4 hodiny v kuchyňce, rozdal večeře a šel domů. Během druhé jsme pomohli trochu více, vyzkoušeli si vyzpovídat pacienta, bohužel některé věci byly trošku nad naše současné znalosti.. ale jinak bych 2. exkurzi hodnotil jako pozitivní zkušenost
je nanic ze pacientum nesmime ani zmerit tlak nebo je kdyz tak nakrmit, zmerit teplotu, pak jsme tam uplne zbytecne a jen mame zabite odpoledne, kdy si muzeme dat spon pohov nebo se ucit, sla jsem jako prvni termin a vubec netusili ze k nim mame prijit, chtelo by je to aspon obeznamit co s nami maji delat
Kvalita velmi závisela na přístupu zaměstnanců na oddělení. Při první praxi nikdo na oddělení nevěděl, že má někdo přijít, a proto se zdálo, že jsme spíš na obtíž – nechali nás jen sedět až do konce směny podle rozvrhu.
Praxe v nemocnicích pro mě bohužel neměly výrazný přínos. Myšlenka, že by studenti měli již v raných fázích studia poznávat prostředí nemocnice a zapojovat se do provozu, je sice v zásadě správná, avšak bez základních znalostí a dovedností není možné se smysluplně angažovat. V důsledku toho jsme většinu času trávili nečinně, např. u stolku v jídelně.
Návštěva oddělení mi moc nedala, sice jsme se podívali po oddělení, ale zbytek času jsme pouze někde seděli a neměli jsme co dělat, byla to tedy celkem ztráta času.
Chápu princip toho, aby se studenti podívali do nemocnice. Ale oddělení jako interna, LDN, geriatrie. Všude to bylo stejné. “Kde to chcete podepsat, mějte se nashledanou”
Nebylo vlastně nikomu, ani sestrám, řečeno, co tam mají s námi dělat. Utřít poličku a přenést matraci, nebo se jenom projít chodbou se zavřenými dveřmi k ničemu moc není.
Praxe na LDN a geristrii boli pre mna velmi prinosne. Aj ked sme tam boli len dvakrat, mali sme moznost porozpravat sa s pacientami, s presonalom a pri samej teorii sme si trosku ‘’šáhly’’ na prax. S radostou na to spominam dodnes
Líbilo se mi možnost výběru oddělení i toho, že se student může poprvé dostat do nemocničního prostředí. Personál byl velmi milý a ochotný zodpovídat zvídavé otázky studentů, případně jim ukázat přístroje, které se na daném oddělení používají.
Připomínka k předmětu, Základy klinické medicíny I. [EP0101400, přednáška]
Přednášky ze základů klinické medicíny I. se mi velmi líbily, bylo zajímavé se podívat jak se říká do zákulisí nemocnice a do různých oborů pomocí přednášek daných lékařů.
Velmi pěkný úvod do klinické části medicíny, přednášky byly koncipovány, abychom ochutnali z co nejširšího spektra specializací. Zejména přednáška od pana doktora z KARIMu byla naprosto skvělá.
Přednášek nakonec nebylo tolik a některé nebyly tak zajímavé jako ostatní . Možná by bylo zajímavé pozvat doktory z dalších oddělení (chirurgie, pediatrie...)
Výuka byla dobře zorganizovaná a myslím, že studenti dostali veškeré informace, které by z tohoto předmětu měli dostat. Během hodit jsme mnohokrát diskutovali o různých problémech v oblasti lékařské etiky, na které není vždy jednoznačný názor, názory studentů byly tedy také zájmem přednášek.
Je škoda, že přednášky nebyly nahrávány nebo alespoň nevím o tom, že by někde byly k dispozici záznamy pro případné chybějící studenty. Našel jsem pouze záznamy přednášek z doby pandemie, kde je pouze několik záznamů i na témata, které nebyly předmětem letošních přednášek.
Přednášky byly velmi přínosné, zejména protože jsme viděli něco, co v jiných předmětech nám neřeknou před nástupem do nemocnice. Skvělá adice k oživení nutného učení v lavicích.
Přednášky ze základů klinické medicíny byly takové oddychovější z hlediska náročnosti, zato jsem se dozvěděl spoustu potřebných informací nejen z hlediska přiblížení práce zdravotníků, ale i z hlediska právní problematiky v medicíně, které jsem předtím nevěděl. Přednášky byly vedeny často formou diskuze na nejrůznější témata a některá kontroverzní témata dnešní doby jako je například eutanasie aj.
přednášky byly velice zajímavé vzhledem k probíraným tématům, pro mě osobně byly velkým přínosem především diskuzí ohledně etických témat a zasvěcení do problematiky zákonů
je dobre si neco uvedomit uz v prvnm rocniku, ale pak jsem si radsi prispala nez jit na tuto prednasku, verim ze v par pripadech je zajimave se neco dozvedet navic ale prece jen v prvaku mame veci az nad hlavu, jsem rada ze dochazka byla dobrovolna
Na přednáškách jsme probírali zajímavá témata, bylo hodně prostoru pro diskuzi a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, které více souvisí s klinikou.
Základy klinické medicíny byly pro mě velmi přínosným a zajímavým předmětem. Umožnil nám přemýšlet v širších souvislostech o tom, jak zdravotnictví funguje v praxi a zároveň jsme měli prostor o všem debatovat. Skvělým zážitkem v rámci tohoto předmětu bylo, že jsme měli možnost strávit alespoň dva dny v nemocnici na oddělení našeho výběru. Díky tomu jsme si mohli udělat představu o chodu nemocnice a případně i budoucí profesi.
